Bývalí skalní posluchači televizních estrád obrací svou pozornost k jinému druhu varieté, totiž environmentálnímu doomsayingu. Následkem toho jsou zatlačeny do pozadí tradiční hrozby, jako kapavka, slintavka, povodně, jaderné havárie a v neposlední řadě kůrovec a předkládány hrozby nové a nepochybně strašné.
Václav Klaus škodí České Republice.
K hledání na googlu mě vyprovokoval článek pana Pehe v sobotním LžiDnesu. Výsledek hledání byl následující:
| Řekl kdo | Škodí čím |
| Pehe (1991) | je zlý |
| Jo Leinen (2007) | euroskepticismus (a říká nehezké věci) |
| Bursík (2007) | antiekologismus (a také je zlý) |
| komentátor Nováček na blistech (2007) | napsal ošklivou knihu aniž by se předtím dovolil ústředního výboru |
| Švejnar (2008) | říká nepěkné věci |
| Pehe (2008) | je zlý a navíc ještě neústupný |
Jak vidíte, v osobě politomluvky Pehe kruh se uzavřel. Přečetl jsem si všechny články Klausových oponentů a nabyl dojmu, že:
– kritikům apriori nevadí Klausův antiekologismus. Ostatně Klaus nikdy proti ekologii nenamítal nic, pouze opakovaně napadá agresívní environmentalismus a kritizuje kampaň, kterou environmentalisté rozpoutali a která má za důsledek každodenní vymývání vašeho i mého mozku. Klausovi kritici to vědí a nemohou kritizovat Klausův „antiekologismus“, aniž by se nedotkli podstaty enviromentalistické doktríny. Pokusy „otočit“ se na profesorově vztahu k přírodním zdrojům vyznívají pak poněkud chabě. Například takový význačný zmrdí guru jako Bursík se zmohl jen na to, že Klausovy názory odporují politice EU, aniž by ovšem řekl, co je na nich špatně. Špatné jsou prostě proto, že se Klaus rouhá proti víře.
– také jim nevadí Klausův euroskepticismus. Eurošílenství vyprchává z čím dál více lidí, dokonce z Klausových kritiků samých. Sice mají nadále plná ústa integrace a multikulturní spolupráce, ale má to hodnotu proklamací ne nepodobných těm předrevolučním. Klesající výkonnost Sovětského svazu západu vnímají i zaostalejší jedinci než Klausovi kritici a ani se proto nedivím, že jim ta kritika prezidentova antievropanství nejde pořádně z huby. Jo Leinen se musí vyjadřovat proti euroskepticismu, podobně jako vegetarián nesnáší zabijačku, ale přesto řekne jen: „(Klaus) se prostřednictvím euroskeptické polemiky pokouší odvrátit pozornost od vnitropolitických problémů České republiky“. Opět, podstata Klausova výroku byla kritikou nedotčena.
– co ovšem zásadní problém je, je Klausova neústupnost, neohebnost a sebejistota, se kterou obhajuje svoje názory. Jinak řečeno, Klausovi se má za zlé, že nepřijal doublethink anebo že ho nepřijal dostatečně. V tomto ohledu se nabízí jedna analogie se situacemi, které jistě mnozí z nás vybavují z běžného života, a to sice situaci, kdy je v zájmu mluvčího „vychcat se proti větru“. Tato aktivita je spolehlivou poukázkou na nadělání si mnoha nepřátel, zejména, když se mluvčí pohybuje v dostatečně bezpáteřním a slizkém prostředí, například v politice. Jinak řečeno, pokud nebudete v prostředí s indexem zmrdovitosti tři až čtyři poddajní a budete si stát za svými názory, budete mít problém s okolím.
Tento problém je akcelerován, pokud
– umíte váš postoj argumentačně obhájit
– umíte získat posluchače na vlastní stranu
– anebo ještě dokonce ztrapnit a zostudit oponenta
– disponujete vzděláním a znalostmi vyššími než průměr publika
– nejste blbý
Klaus (pro někoho bohužel) splňuje všechny tyto specifikace.
Možná se nyní tážete, proč kritikům stojí za to bojovat se zdatným nepřítelem v boji, ve kterém mohou než prohrát. Co pohání zmrda, aby riskoval konflikt a spálil si prsty, když může stejně dobře vyjít ze sporu bez konfliktu a bez spálených prstů. Kritika není typickou zmrdí vlastností, tak co přimělo takové osoby jako Bursík, Pehe nebo zcela přizpůsobivého Paroubkova pana Klobouka Švejnara, aby vyzývali na souboj někoho, na koho nestačí a uříznou si ostudu (jak se Švejnar nedávno přesvědčil). Kéž bych to věděl. Možná je to závist, možná je to pro ně výzva, možná je to snaha o preventivní úder a vyřazení nepřítele ještě dříve, než nepřítel vyřadí je, možná že i zmrdi, jindy pečlivě kalkulující všechna pro i proti, mají nějakou buňku, která jim umožňuje učinit emocionální závěr a také na chvilku a opatrně chcát proti větru, jehož rychlost ovšem předtím pečlivě změří.
Metody, po kterých antiklausí armáda sáhla, také mají k férovosti daleko. Proti tomu je přezíravý a arogantní profesor výkvět ctnosti. Tak například instantní prezident Švejnar tvrdí, že se v cizině posmívají Klausovým názorům na ochranu klimatu, tedy, že v politických kruzích je Klaus s něčím takovým naprosto nemožný. Je to stejné, jako tvrdit bábě Vomáčkový, že na Měsíci rostou banány velké jak chudého mlatce cep, protože si to stejně neověří. Ještě větší bizáro sestrojil Pehe – Česká republika nepředsedá OSN, protože proti jejímu předsednictví hlasovali zástupci ostrovních států, kteří jsou ohroženi stoupající hladinou oceánu. Jak na to přišel? Prý se to povídá v kuloárech, kde je Pehe jistě jako doma. Pehe dále předhazuje Klausovi jeho jeden naprosto hanebný výplod – opoziční smlouvu – a já se ptám proč? Vždyť přece takového ho chtějí mít!
Zpátky ke Klausově vyhlášené škodlivosti. V čem je tedy problém? Je problémem svět pokrytectví, lži a přetvářky, ať již v podobě environmentalistické doktríny, nebo v podobě Svazu evropských socialistických republik, který vnucuje svoji byrokratickou vůli polosuverénním členským státům, nebo je problémem paličatý profesor na Hradě? Škodí České republice Klaus, který říká něco, co se poněkud podobá pravdě, anebo škodí České republice ta enviro vymejvárna a EU se všemi problémy, které má? A jde vůbec škodit zemi jako celku? Jistě jde škodit jednotlivým osobám, třeba nasypat tchyni na schody hrách, nebo skupinám osob, ale zemi? A kdo vůbec definuje, co je pro zemi správné a co ne? Snad ne Pingl z letištní restaurace Pehe!
Odpovězte si sami.
Při posuzování vlivu Klause na osud České republiky můžete jako pomůcku vzít dosavadní získané poznatky. Klaus škodí již od roku 1991. Škodí tedy již sedmnáctý rok. Podle všeho bychom se tedy již měli smažit v horoucím pekle. Mezitím se naše země úspěšně rozvíjí a získává si respekt. Takže asi tak. Chcaní proti větru má, jak se zdá, svoji hodnotu, byť se nedá okamžitě proměnit na popularitu nebo peníze.
(3x známkováno, průměr: 2,00 z 5)