Když si stát usmyslí, tak si klidně pojdi - zpět na článek

Vážený Adanedheli, co na váš HLP říci. V zásadě to všechno vystihujete to v úvodním odstavci, kde správně píšete, že stát není přítelem občana, a že příkladů na to je mnoho.
Skutečně nejste jediný, kdo skončil v popsané sociální pasti: ztráta zdravotní způsobilosti k jedinému zaměstnání, které člověk ovládá a současně nedosažení na invalidní důchod. Skončila v ní celá řada lidí a uchystal ji na ně právě ten stát, který se navenek tolik tváří jako sociální, že mu to dokonce značná část voličstva žere. Nic více, a nic méně. Za situaci nemůžete vy, nemohou za ni lékaři, může za ni do jisté míry vaše zdravotní postižení. Podílí se nevhodná volba povolání z vaší strany. Ale většina vaší mizérie jde skutečně na vrub státu.
Pokud jde o zdravotní péči. Ač plátce zdravotního pojištění, ze systému jste jednoznačně čerpal více, než do něho nalil. Je to v naprostém pořádku, ostatně pro případy „bez vlastního zavinění vážně onemocněl (utrpěl úraz) a sám by léčbu neufinancoval“ zdravotní pojištění Otto von Bismarck původně vymyslel. Že asociální stát vybírá ZP spíše jako parafiskální daň a o plnění z něj rozhoduje úředník, to je věc druhá. Nikoli díky státu, ale spíše díky lékařům státu navzdory, dostalo se vám špičkové zdravotní péče. Jeden renonc v objednání může kazit dojem, ale čerpal jste zákroky, které vám zachránily život. Operace dle Mustard-Senninga pořešila vadu, která ještě historicky nedávno nebyla k přežití. Dále ta záchranka, trombolýza. Jenom to ICD třeba stojí mega. Jelikož vaše ctěná hercna má po korekci vady má síně na komory napojené křížem, pročež drát, který tam strčíte, vyleze nestandardně jinde než má, nebylo jiné řešení než otevřená operace; je frajeřina, že to tam vůbec dostali. Pokud jde o warfarin, je to sice jed na krysy, ale donedávna byl také jediným existujícím perorálním antikoagulaciem (lékem ke snížení krevní srážlivosti užívaným ústy). Nutnost kontrol srážlivosti (INR) plyne z toho, že odpověď každého z nás na warfarin je individuální, a tudíž jej nelze dávkovat paušálně. Nová antikoagulancia (Pradaxa, Xarelto, Eliquis, Lixiana) se objevila v poslední dekádě. Je fajn, že se u nich srážlivost nemusí kontrolovat, leč jejich cena je o řád vyšší. To je důvod, proč je pojištovna nechce platit, aspoň ne plošně a všem. Bohužel, pokud o něčem rozhoduje pojišťovna, pak jsou zmrdi nadřazení v rozhodovacím procesu lékařům, a podle toho to vypadá (https://media.vzpstatic.cz/media/Default/dokumenty/ostatni/shrnujici_zapis.pdf ). On je to obecný jev, že dnešní medicína umí více, než je společnost schopná zaplatit (a zmrdi ochotní pustit; musí totiž zůstat na jejich prémie a kšefty). Ty nůžky se rozevírají všude. Ovšem v ČR, přestože je péče velmi levná (bídně zaplacení lékaři už ale namnoze odcházejí), je její podfinancování hluboké (měřeno i jen relativně, procentem z HDP). A bohužel, rozhodují o tom zmrdi (politici a úředníci na pojšťovně). Tak neželte warfarinu, buďte rád za to co máte. Zmrdi mají (k nevoli lékařů a k neštěstí pacientů) pracky na penězovodech všude na světě. Mám-li vaši situaci srovnat se zahraničím, pak (s licencí jen malého zjenodušení): v UK byste se potřebných zákroků nedožil, v USA byste se nedoplatil. Snad bych ještě zmínil, že jste (ve své nemoci) čerpal také nadstandardní porci štěstí (na několik životů dopředu), a že ani při péči, jíž se vám dostalo, to nemuselo dopadnout tak dobře, jak dopadlo (úspěšná operace, zvládnutí arytmií, kompletní úprava po mrtvici, zajištění ICD…). Takže, ať vám vydrží i nadále (to štěstí).
Pokud jde o posuzování schopnosti k řízení motorových vozidel. Přitvrzuje. Stát se občanům postará o „všecko“. Takže stát praktikuje fašismus, alibismus, právní inkrementalismus. Jestliže vám v nemocnici „neochotně“ oznámili, že vás nahlásili na MěÚ, tak to bohužel jen plnili svou zákonnou povinnost. Nevím už přesně, která novela přinesla lékařům oznamovací povinnost v případě podezření na ztrátu/omezení zdravotní způsobilosti k řízení. Dřív to tak bylo pouze u ZP, u ŘP je to nyní nově (několik let). Předtím byla v případě ŘP oznamovací povinnost naposledy za komančů, co pamatuji. Tam se společnost obloukem vrátila: zdegenerovala v aktuální postdemokracii a tak dnes ve volbách už jen různí (navzájem zaměnitelní) zmrdi soutěží o hlasy vohnoutů. Vohnouti tomu ještě tleskají, že je na silnici teď jako bezpečno. Jak kvalitní legislativu byste za tohoto rozdání karet očekával ? (Na druhou stranu, buďme objektivní, u pacienta s Vašimi diagnozami je indispozice za volantem přece jenom pravděpodobnější, než u člověka, který byl doposud zdráv). Shrnul bych to asi takhle: buďte rád, že po ztrátě profesáku vám soukromý ŘP zůstal.
Pokud jde o volbu povolání. Nechci se dotýkat vašich ran a neřeknu asi nic, co byste už nevěděl nebo v životní praxi nezjistil; nemám v úmyslu vám předhazovat nedostatek vzdělání. Nicméně se závažnou srdeční vadou ten řidič z povolání asi primárně nebyl dobrou volbou. A naopak třeba účetní, to by byla bývala klidná práce, vhodná i pro kardiaka. Škola a práce by vás sice nebavila, ale byla by to jistota příjmu. Nevím, zda ve vašem případě nezafungovalo kariérové poradenství nebo co se stalo. Vím že laik to nemusí vědět, ale stačilo se zeptat (a informaci přijmout): s tím, že jednou může přijít den, kdy vám progrese nebo komplikace srdeční vady znemožní řízení, s tím se dalo počítat … Za aktuální srabovité situace bych snad leda doporučil něco klidnějšího, fyzicky nenamáhavého (jako první pomoc např. noční hlídač, vrátný, v nejhorším pokladna v hypermarketu) a mezitím dálkově něco doštudovat … ? Systémově by vám měli pomoci na ÚP, rekvalifikace s ohledem na omezenou pracovní schopnost ? Ale ÚP je taky součást systému a líheň zmrdů, nedivil bych se, pokud se tam pomoči nedočkáte.
Pokud jde o sociálno (OSSZ). Tam je bohužel ta dokonale nastražená past. I když mezi posudkovými lékaři potkáte různé typy, primárně za to lékaři nemohou. Oni mají na všechno tabulku, do které se musí pacient napasovat. A tabulku jim opět nalinkovali zmrdi, politici a ouředníci, jejichž zadání je nadřazeno racionálnímu lékařskému posouzení. Na druhou stranu buďme objektivní, do určité míry je dobře že v rozdávání invalidních důchodů skončil komunismus. Bohužel, zmrdský systém je dnes nastaven tak, že není schopen efektivně odlišit potřebného od simulanta, a peněz ubývá. Že nejste zdravotně schopen jako řidič, ale jinou poklidnější práci váš stav nevylučuje, to už se psalo. Osobně bych si myslel, že nějaký stupeň invalidity či ZPS, ZTP atd. by vám případně přiznat mohli, ale neznám detaily a nejsem posudkář. Odvolal jste se ?
I v sociální oblasti se rozevírají nůžky mezi příjmy a výdaji. Stárnutí společnosti (mladí nevydělají průběžně starým na důchody) je jedna z objektivních příčin. Ovšem zmrdi za ni dovedně skrývají lecjaké další svinstvo a neobhajitelné plýtvání. Asociální stát si nejrůznějšími dávkami kupuje volební hlasy nemakačenků a vohnoutů – zejména těch, kteří do sociálního pojštění za celý život sebeméně nepřispěli. Peníze rozdané privilegovaným nepracujícím pak pochopitelně chybí jinde. Pracovitého člověka není třeba (podle zmrdů) podporovat, on si práci nakonec nějak najde sám. Ale kdyby své dávky na hlavu nedostal profesionál (tím myslím profesionální pobírač, který z dávek žije), to by zmrdům mohl vzniknou problém, který nepotřebují. V takovém státě skutečně žijeme.