Donesla se mi super historka z Uherského Hradiště, kde městapo zaklekává občany kvůli roušce a odváží je na služebnu, zatímco nechá jejich tříleté dítě napospas ulici, a celé mě to inspirovalo ke krátké úvaze.
Začátkem tohoto týdne, nejspíš v úterý 13.4., zavolal na služebnu Městské policie Uherské Hradiště blíže neurčený občan hovořící s pražským přízvukem. Vyrušil z relaxace znuděného městapáka „konajícího službu“ u telefonu a chtěl znát nějaké spojení na zakleknutého občana, kterého Městapo Uherské Hradiště ukradlo začátkem března dítěti. Ještě zajímavější byl důvod jeho dotazu. Dotyčný občan mu chtěl věnovat peníze. Samozřejmě ne tomu vypatlanci na druhém konci drátu, ale zakleknutému občanovi. Jednalo se pravděpodobně o větší částku peněz. Jako důvod uváděl, že se jedná o akt dobré vůle a svého druhu odškodnění, anžto se město coby zřizovatel městapa a subjekt odpovědný za obecní násilníky a ani sám dotyčný agresivní strážník k něčemu takovému nemá. Dále uvedl, že je za současné situace třeba být solidární, protože společně to zvládneme. Kontakt od službukonajícího městapáka nedostal, což je správně. Městapák dále s jeho návrhem polemizoval a projevoval nesouhlas prostředky úměrnými jeho inteligenci, důvody nesouhlasu by se daly nazvat ideologickými. Prezentoval různé skutečnosti, které dotyčného muže měly od jeho filantropického záměru odradit, což se pravděpodobně nepovedlo. Více detailů neznám, stejně jako totožnost všech osob výše zmíněných, nevím ani, zda se jednalo ze strany tohoto občana o seriózní záměr, některé skutečnosti však nasvědčují, že ano.
Já jsem se tedy u toho dobře nasmál. Škoda že takových chvilek není více! Chtěl jsem ale hlavně naznačit, že jakkoli nás všechny stresuje a znechucuje marasmus současné doby a nastupující normalizace zdravotně policejního státu, zdaleka ještě nenastal čas hodit flintu do žita.
Jak ukázal případ z Uherského Hradiště, v naší zemi byl odstraněn dohled nad ozbrojenými složkami. Média vytvořila ve společnosti atmosféru, která dovolila takové excesivní jednání velkoryse pardonovat a omlouvat zcela speciálním narativem, že to sice možná bylo „na hraně zákona“ (to je ale kravina) nebo dokonce nezákonné, ale bylo to pro naše blaho v boji s tím strašným virem a proto to budeme přehlížet. Tento postoj zaujal dokonce i ministr vnitra Hamáček, který pronesl něco v tom smyslu, že za porušováním zákona a agresivitou policistů a strážníků stojí a dokud nebudou odsouzeni, tak je to pro něj OK.
Jinými slovy nám řekl, že stát bude porušovat zákony a komu se to nelíbí, ten se má soudit.
Naprosto ostudný je přístup médií, která laskavě pardonují takové jednání a předstírají neznalost problematiky, ačkoli jim každý právník na první zavolání bez problému musí být schopen vysvětlit, že na těch zákrocích není v pořádku naprosto nic.
Například zásah strážníků v Uherském Hradišti byl nezákonný od začátku do konce. Neuposlechnutí výzvy, i kdybychom předpokládali, že byla tomu občanovi řádně a zákonem předvídaným způsobem sdělena, není sám o sobě postačujícím důvodem k použití donucovacích prostředků. To si jen fízlové myslí. K použití donucovacích prostředků je nutné splnit zákonné podmínky (§ 18 odst. 2 zákona č. 553/1991) a sám zákrok podléhá režimu odst. 4 a 6 téhož paragrafu. Navíc strážníci zjevně lhali, pokud šlo o nakládání s tříletým dítětem a klub lhářů podpořil i starosta Ing. Stanislav Blaha (ODS), který porušování zákona jeho obecními strážníky zjevně kryje. Opět pod heslem „počkáme na soud“, nicméně žádný soud nikdy nebude.
Ministr zdravotnictví Arschenberger v souvislosti s nedávnou problematikou shromažďování osob zaujal postoj, že bude z pozice ministra jednat mimo zákon a pokud se to někomu nelíbí, tak ať se se státem soudí. Stát se tak v podstatě ocitl na úrovni zlodějů vykrádajících rekreační objekty. Ti svůj byznys v podstatě postavili na tom, že kdyby se vykrádání majitelům chat nelíbilo, tak by zavolali policii (což oni nedělají, protože se stejně nic nevyšetří a tak je to stejně jen ztráta času).
Tak si říkám, že když už se to dostalo tak daleko, tak proč jim to neplníme?
Pokud by se jeden občan pustil do konfliktu se státem, nemá velkou šanci. Bude sám, nebude mít čas vést kampaň proti zpovykaným public servantům. Především ale nebude mít know-how, nebude vědět, jak se to dělá a jak používat jednotlivé právní instituty, protože to občas neví ani osoby právně vzdělané. Chce to tedy nějak zorganizovat. Pokud by se sto občanů domluvilo a každý dal tisícovku, dala by se za to rozjet už celkem slušná právní show včetně uplatnění opravných prostředků u vyšších levelů soudů, kde není možno vykrádat zásady právního státu tak okatě, jak se to děje u soudů prvostupňových.
Samozřejmě neříkám, že by tyto spory byly úspěšné, zhruba 80 % jich bude neúspěšných, nicméně je zde několik ohledů, které je třeba mít na paměti. Prvním je, že většina justičních činovníků bez ohledu na profesi musí nutně zpozornět, když ministr vlády regulérně řekne, že na zákony sere z prdele, dokud nebude soud. To je game changer a to by také mohlo znamenat, že celá řada z nich buď bude do budoucna bez práce, nebo naopak bude pracovat pro největší zločinecký syndikát, který kdy kdo viděl.
Další aspekt představuje to, že i prohraný spor za určitých okolností bývá užitečný. Jednak ukáže cestu pro další spor a pomůže vylepšit právní argumentaci, ale hlavně zanáší zmatek do řad svědků covidových a narušuje jejich bohorovnost. Tak se také dělo v případě firemního testování.
Například nedávno zažaloval dělník z fabriky na autosoučástky stát kvůli povinnému testování ve firmách. JUDr. Naxera napadl u Nejvyššího správního soudu tuto povinnost coby neospravedlnitelný zásah do tělesné integrity. Soudce soudruh Dienstbier, člen marxistického klanu Dienstbierů, mu nedal za pravdu, přičemž rozhodl na základě principu proporcionality, totiž že společenský zájem na testování výrazně převyšuje minimální újmu, kterou socialistický občan musí strpět. Prostě pandemii si rozvracet nedáme. To bylo tak nějak předvídatelné. Že JUDr. Naxera neuspěl neznamenalo, že by to nemělo jít příště s mírně upravenou argumentací. Hned další stěžovatel uspěl, byť napadl již zrušené mimořádné opatření, a to aktuálně platné bude napadeno také. O tom se na Seznam Zprávách nedočtete, tam se řeší, že stará Vomáčková má po prodělaném COVIDu po třetím orgasmu před očima mžitky, nicméně to neznamená, že se to nestalo a ty výroky neexistují.
Stejně tak v cizině. Tam se s nima neserou už vůbec.
Na podzim 2020 shledal soud v německém Weimaru nezákonným a protiústavním jarní německý lockdown, protože ho shledal nepřiměřeným k situaci. Žalobu podal občan, který byl popotahován za to, že si spolu s dalšími několika osobami uspořádali na dvorku oslavu narozenin. Soudci ve Weimaru musejí být hrozní konspirátoři, protože v tomto rozsudku potvrdili, že roušky škodí dětskému zdraví a testy jsou neprůkazné a nedají se použít k identifikování nakažených lidí. Soud rozhodl, že žádný z uvedených nesmyslů není možné dětem ani studentům nařizovat. O rozsudku pochopitelně neinformovaly Seznam Zprávy, rozsáhlejší text najdete na webu Stavbeznouze.cz, kde je část rozsudku přeložena.
Další snadný terč představuje PCR testování coby největší vědecká duchařina století. Tento „test“, spíš jakási biochemická hra na nahodilém principu, byl už soudně úspěšně napaden v Rakousku, Německu a Portugalsku.
Takže nevím, zda vnitro a zdravotnictví dělá s tím přístupem „komu se to nelíbí, ať si nás žaluje“ dobře. Bezpříčinně spoléhají na to, že to lidé nebudou dělat nebo že ještě nejsou dostatečně zorganizovaní, aby se do toho pustili.
17.04.2021 D-FENS
(420x známkováno, průměr: 1,17 z 5)