Evžen Vocásek třetího července vyrazil jako každý den svou Felicií do továrny, kde si přivydělával ke svému invalidnímu důchodu. Bydlel v malém městě a sám sebe považoval za bezpečného a klidného řidiče, který kromě promáčklého blatníku ještě žádnou nehodu nezpůsobil a pokutu už také žádnou dlouho neplatil.
Novely silničního zákona a bodového systému se proto rozhodně nebál, spíše jej z celého srdce schvaloval. „Škoda že přichází až tak pozdě, ten blbec, co mne minule předjel s tím obrovským bavorákem, nemá na silnici co dělat.“ pomyslel si, když startoval. Nezapomněl se připoutat bezpečnostním pásem, ani rozsvítit potkávací světla s již notně vypálenými zrcadlovými parabolami. Na technické to ale prošlo, tak co.
Evžen vycouval z parkovacího místa, projel ulicí a odbočil na hlavní ulici směrem doprava. Nezapomněl na blinkry, ani dát přednost v jízdě. Byl to disciplinovaný řidič. O pár set metrů dále stálo popelářské auto a popeláři zrovna vybírali popelnice. Evžen způsobně zablikal a popelářské auto objel. Trochu přišlápl plyn, neboť v protisměru se blížilo auto a on se chtěl vrátit do svého pruhu s velkou rezervou. Odlehčiv po manévru plynový pedál, všiml si, že necelých dvacet metrů za popelářským autem stojí bagr a kope díru do chodníku. Jízdní pruh vedle bagru však stále ještě zůstával dostatečně široký.
O sto metrů dál Evžena zastavila hlídka Městské policie:
„Kontrolní kontrola. Předložte řidičský průkaz a doklady od vozidla.“
„Povinné ručení také?“
„Vy nevíte, co jsou doklady od vozidla? Jistěže také!“
„Prosím“
„Víte čeho jste se dopustil?“
„To nevím“
„Překročil jste nejvyšší dovolenou rychlost v obci, tam před tím bagrem“
„A kolik jsem jel?“
„Šedesát jedna!“
„Tak jsem překročil rychlost o jedenáct kilometrů v hodině, abych se rychleji vyhnul překážce. To snad nebudete pokutovat?“
„Vy neznáte dopravní značky? Od rána je tam díky stavebním pracem omezena rychlost jízdy na 20 kilometrů v hodině.“
„Opravdu? Tu značku jsem neviděl! Žádná tam nebyla.“
„Tak si dojděte na voční! Je tam, pojďte se podívat!“
Nechali auto odstavené v jízdním pruhu tak, že tvořilo podobnou překážku silničního provozu, jako před tím ti popeláři, kteří zrovna odjeli a šli se na inkriminované místo podívat. Mobilní značka, omezující rychlost na 20 km/h, tam skutečně byla. Evžen ji ovšem přes popelářské auto nemohl vidět.
„Tady před tím stáli popeláři!“
„A máte snad v zákoně ustanovení, že když někde stojí popeláři, tak tam neplati značky? Máte to o jednačtyřicet kilometrů v hodině, to bude drahý. A vlastně já to s vámi vůbec nemůžu řešit, budeme to muset sepsat.“
Za týden Evženovi přišlo předvolání a patnáctého července se dostavil na odbor dopravy městského úřadu. Úředník vyslechl Evženovu argumentaci a rozhodl udělit nejnižší možný trest. A tak poctivý řidič Evžen Vocásek dostal pokutu 5000 Kč, byl mu vysloven zákaz řízení na šest měsíců a do karty řidiče mu bylo zapsáno pět trestných bodů. A Standa se zlatým řetězem kolem krku, co tam půl hodiny po Evženovi se svým pětilitrovým bavorákem s černými fóliemi na sklech prosvištěl f kile a strážníkovi ani nezastavil, pak na úřadě vysvětlil, že jeho auto v inkriminovanou dobu řídil Stojan Jakotič, bytem Partizanski Put 37, Rijeka, který si od něj dotyčné vozidlo chtěl koupit, ale po zkušební jízdě se nakonec rozhodl, že si jej nekoupí – a úřad věc v souladu se zákonem odložil.
A co z toho plyne za poučení?
(Zatím nikdo nehlasoval)