Po skončení vládní krize zažívá naše země období rozkvětu a prosperity.
Mezinárodní situace je příznivá, terorismus naší zemi nehrozí, plán vedoucí k přijetí jednotného evropského rublu se plní na 230%, reforma penzijního systému není potřeba a v souladu se Škromachovou nepřímou úměrností se máme čím dál lépe, ačkoli se nám to čím dál méně líbí. Sýpky přetékají obilím, na Nově je Havaj a okurková sezóna klepe na dveře. Zájmy všech se upírají k tradiční každoroční akci CzechTek, který vždycky spolehlivě rozvíří stojaté vody našeho zpravodajství a ke kterému se díky jeho jednoduchosti a čitelnosti mohou vyjádřit i lidé, jejichž intelekt nepatří zrovna mezi tahouny pelotonu, např. pan poslanec Severa.
Řekl bych, že ještě minulý rok tento folklór vyhovoval všem. Novináři, redaktoři a pisálkové z toho udělali kauzu, která v porovnání se závody traktorů do vrchu a rekordně velkého rajčete působila nadmíru akčně a politicky, slabý premiér měl příležitost směrem svého palce rozjásat davy pomyslného kolosea a účastníci CzechTeku měli ten správný pocit ilegality a konspirativního kumpánství vrcholící tradičními bezobsažnými klišé Fak d systém a Policejní stát. Vše skončilo tradiční českou selankou, tedy vlk se nažral a koza zůstala celá, nikdo se moc nenasral a všichni byli spokojeni. CzechTek proběhl podle plánu, pochod těžkooděnců mířil již proti odcházejícím účastníkům a těm, kteří sbírali odpadky, na louce tedy odpadky zůstaly a TV Nova mohla vysílat, jak po CzechTeku opět zůstala hromada odpadků.
O tom, jak letos CzechTek dopadl, již média bohatě informovala a výsledek jsem se pokusil zestručnit v nadpisu. Jak už to v případě veřejnosti bývá, rozdělila se na dva nesmiřitelné tábory vymezené spíše iracionálními emocemi, které se médiím i samotným aktérům dařilo velmi dobře rozdmýchávat. Popravdě řečeno se tomu asi nedivím, neboť informace a fakta jsou často protichůdná a zkreslená, neboť na výsledek seriózní novinářské práce je ještě brzy a tak se média omezují na přetiskování vyjádření hlavních účastníků a politiků, popř. na komentáře, z nichž spíš vyplývá snaha autora vyjádřit sympatie k té či oné straně, než snaha nějak problém uchopit a střízlivě posoudit.
V následující části článku se pokusím shrnout hlavní problémy spojené s CzechTekem, ať už letos nebo v letech minulých, a u každého problému vyjádřím názor, jak ho která skupina letos (ne)zvládla.
Ačkoli tento problém nebývá tak často zmiňován, považuji ho za zásadní. Na další níže uvedené problémy je třeba nahlížet optikou tohoto.
Systém našeho práva je postaven na individuální odpovědnosti a nechceme-li na tento zásadní atribut naší civilizace rezignovat, musíme se umět přizpůsobit kolektivním jevům, jako je CzechTek. Po tisících lidí zůstane hromada odpadků a možná i nějaké ty škody, ovšem odpovědný není nikdo, neboť individuální odpovědnost za ten který prohřešek de facto není možné prokázat. Navíc náhrada případné obrovské škody způsobené tisíci drobnými skutky by byla – vzhledem k velkému množství pasivně legitimovaných osob – téměř nedobytná, i kdyby se všem všechno prokázalo.
Nehledě na to, že i v (ideálním) případě absence odpadků a škod pořád „zbývá“ možné porušení vlastnického práva, jehož ochranu nelze vázat na neexistující povinnost vlastníka věc neustále držet, užívat či hlídat a které nelze absencí stop neoprávněného užití relativizovat. V případě tisíců lidí neoprávněně užívajících cizí pozemek nelze prakticky porušení vlastnického práva nijak trestat, neboť u každého jedince se s největší pravděpodobností prokáže skutkový omyl. ( „Já nevěděl, že jsme tu bez povolení vlastníka; když jsem přijel, tak tu byly stovky lidí, myslel jsem tedy, že si to někdo pronajal…“)
Proto je třeba chápat policii, že preventivně zjišťuje místo konání akce a připravuje preventivní opatření. S ohledem na velmi vysokou obtížnost až skoro nemožnost prokázání individuální odpovědnosti za protiprávní jednání při takových masových akcích by pak případní poškození zůstali bez nároku na jakoukoli spravedlnost, ať už ve formě náhrady škody či potrestání konkrétních osob za veřejnoprávní delikty. Obdobná opatření se vyskytují u každé davové akce, ať už jde o zábavu (CzechTek, fotbalové utkání) nebo demonstraci. V tom nevidím nic špatného, naopak jsem rád, že policie vyvíjí aktivitu směřující k preventivní ochraně individuálních práv a předejití skrývání individuální odpovědnosti za neprostupnou neorganizovanou masu.
Vlastnické právo a jeho ochrana je jedním ze základních pilířů svobodné společnosti. Jakákoli obecná relativizace či dokonce popření vlastnického práva či práva na jeho ochranu jsou začátkem velmi rychlé cesty k nesvobodě. (Existují pochopitelně mimořádné výjimky, ovšem žádná taková neexistuje v případě masové zábavy, proto se jimi nebudu zabývat.)
Předpoklad, že se letošní CzechTek bude konat na nelegálně obsazeném pozemku, jde plně k tíži jeho organizátorům. Minulý rok to bylo dost sporné vzhledem k neexistenci písemné smlouvy, a tak se spor ohledně (ne)legality obsazení pozemku odehrával v rovině tvrzení. Letos organizátoři do poslední chvíle místo konání akce tajili, což je na jednu stranu jejich právo, ale na druhou stranu se nesmí divit policejní pohotovosti a kontrole.
Spor ohledně tohoto problému byl ukončen v okamžiku, kdy byl zveřejněn souhlas majitele pozemku s jeho užitím. To mělo následující efekt:
– v tom okamžiku se otázka legality užívání pozemku stala bezpředmětnou a případné škody či odpad na pozemku byly zcela soukromoprávní záležitostí, neboť majitel pozemku měl právní titul, na jehož základě se mohl domáhat nápravy resp. náhrady na konkrétní osobě (nájemci).
– policie ztratila legitimní důvod blokády přístupu na pozemek, neboť nechránila vlastnické právo.
Toto byl rovněž onen bod zlomu, kdy se z policie preventivně bránící vlastnické právo stal klacek režimu pracující na politickou objednávku. V tom okamžiku se rovněž dopouští první – a navíc dost trapné – lži, když tvrdí, že majitel pozemku souhlas odvolal. Policie nerozhoduje o existenci či neexistenci soukromoprávních vztahů a tedy je bez rozhodnutí soudu ani nemůže vykonávat. Jedinou výjimku by představovala ochrana pokojného stavu podle §5 občanského zákoníku, ovšem pro to chyběly základní předpoklady, a sice projev vůle vlastníka pozemku a rozhodnutí příslušného orgánu státní správy.
Tato lež vypovídá o katastrofálním nedostatku právního vědomí na nejvyšších místech policie. Pokud tam skutečně panuje názor, že stačí sepsat odstoupení od smlouvy a poskytnout jej policii, která jej přes absenci důkazu, že tento projev vůle došel druhé smluvní straně a že byl oprávněný, a absenci pravomoci soukromoprávní plnění bez exekučního titulu vykonat, měl by někdo policii namísto o chování v multikulturním prostředí poučit o nepřípustnosti intervence veřejné moci nad rámec zásady secundum et intra legem.
Od tohoto okamžiku se policie snažila ztrátu legitimity svých aktivit nahradit stále pozměňovanými zástupnými důvody.
Tento problém způsobila policie a ještě jej použila jako druhý hlavní důvod pro následný násilný zásah. Manipulace přímo ukázková a pokud máte pocit, že „tohle jste už někde viděli“, tak se s největší pravděpodobností jedná o stejného režiséra, neboť pan Gross během svého působení na lidovém komisariátu vnitra inicioval masový příliv bývalých politruků SNB do vedení policie.
Policie nejprve zablokovala veřejný přístup na pozemek, kde se měla party konat, a jako důvod takového počinu uvedla již výše uvedené smyšlené odvolání souhlasu majitelem pozemku. Když se ukázalo, že takový výmysl neobstojí, změnila policie výpověď: „Jestli souhlas majitele je nebo není, v tuto chvíli není podstatné. Podstatný je nesouhlas majitelů okolních pozemků, protože k louce nevede veřejně přístupná cesta“, viz zde.
Technický spor se odehrál ohledně povahy cesty, která vede k pronajatému pozemku. Z analýzy uvedené v Britských listech vyplývá, že policie neměla právo bránit komukoliv v přístupu na pronajatý pozemek. To by znamenalo, že policie vytáhla z rukávu již druhou falešnou kartu. Autorem článku sice není právník, ale levicový sochař, nicméně lepší analýza zatím dostupná není nebo o ní aspoň nevím.
Abych byl objektivní, musím zmínit i právní stanoviska obhajující zásah policie (viz rámeček v závěru článku). Je ovšem evidentní, že uvedení právníci odpovídali spíše na teoretickou otázku práva průchodu přes soukromý pozemek, a nikoli na otázku práva přístupu na pozemek, kde se měl CzechTek konat, neboť pak by se bez katastrální mapy neobešli a jejich stanovisko by zcela určitě bylo jiné. Toto stanovisko je ale i tak užitečné, neboť účastníci CzechTeku poté, co jim byl policií neoprávněně zablokován legální přístup na legálně pronajatý pozemek, použili k dopravě okolní pozemky.
Mám-li to shrnout, tento problém je nejsložitější a jako takový poskytuje největší manévrovací prostor. Vzato selským rozumem se však jedná o normální cestu určenou k dopravě, tedy nehrozilo její poškození průjezdem účastníků CzechTeku, a i tvrzení policie o absenci práva průjezdu je víc než sporné. Vzhledem k tomu, že kordóny těžkooděnců nestřeží každý zákaz vjezdu, zákaz parkování před vjezdem do garáže, jednosměrky (a to se jedná o části komunikací, na které je – přinejmenším v daném směru – vjezd jednoznačně zakázán), lze tuto komedii uzavřít rčením o tonoucím chytajícím se posledního stébla. Pokud se po nějaké komunikaci nesmí jezdit, má tam být značka a šmytec. Z tohoto prdu se kulička udělat nedá, i kdyby ji Bublan s Kosinovou kouleli celý den.
Lidový komisař vnitra tvrdil, že účastníci CzechTeku užívali i pozemky, které sousedily s tím pronajatým. To prý bylo i důvodem k zásahu, neboť vlastníci těchto pozemků podali trestní oznámení, resp. žádali ochranu svého vlastnického práva. Na otázku, proč tedy policie zasáhla i proti těm, kteří se nacházeli na pronajatém pozemku, lidový komisař vnitra odpověděl, že je jednak obtížné (během zásahu) přesně vymezit, která louka je pronajatá (ovšem určit, že účastníci hranice pronajatého pozemku překračovali, bylo zřejmě velmi jednoduché), a že jednak hrozilo porušování zákona (přesah akce na sousedící pozemky) i v dalších dnech, a tato hrozba porušování zákona byla důvodem k zásahu.
Zde vidím chybu na straně organizátora CzechTeku. On si pozemek pronajal, on byl tedy organizátorem (navzdory všem těm frikulínským řečem o tom, že „žádnej organizátor není woe, to je všecko frý spontánní hustě přísná akce woe“ ) a z titulu užívání předmětu nájmu mu nevznikly jen povinnosti vůči pronajímateli, ale i vůči třetím osobám. Podle mého názoru stačilo pronajatou louku vykolíkovat a kolíky spojit provazem nikoli jako klecí, ale jako informativním označením a upozorněním účastníkům, kde končí jejich právo bavit se. Otázkou pak zůstává vymahatelnost práva vůči těm, kteří by takovou informativní hranici pozemku překračovali a porušovali by tak vlastnická práva třetích osob. A tím se dostáváme k nutnosti pořadatelské služby, která zajišťuje určité meze (nejen teritoriální) celé akce. Ne nadarmo ji všechny masové „komerční“ festivaly mají.
Na místě jsou jistě úvahy o tom, zda budou jednotky těžkooděnců bránit vlastnické právo tak razantně ve všech případech, nebo jen v případě kusu louky kdesi v Prdelákově a ještě navíc na politickou objednávku. Dlužno dodat, že zásah policie se uskutečnil díky tomu resp. možná právě proto, že již byla přítomna z důvodu preventivního opatření. Před fanouškem Baníku je taky běžný občan chráněn těžkooděnci, zatímco na nakládačku v průjezdu kdesi v Chuchli si může tak maximálně stěžovat na lampárně.
Tyto úvahy by však neměly vést k relativizaci vlastnického práva ve smyslu, že majitelé okolních pozemků to „měli kousnout“, ale naopak k (donquijotské až sisyfovské) snaze donutit veřejnou moc, aby ctila rovnost před zákonem a chránila (nejen) vlastnická práva všech a ve všech případech.
Jsem toho názoru, že právo na klid domova je nadřazeno právu na zábavu. Hopsající stádo nemá právo nikoho rušit a je úplně jedno, jestli se jedná o techno hudbu nebo gooney’s operu na téma „Hoši, děkujem“.
To uvádím jen tak pro pořádek, neboť zrovna v případě letošního CzechTeku si nikdo z okolí na hluk nestěžoval a policie jej ani jednou neuvedla jako důvod zákroku. Nehledě na to, že v případě hluku by rozehnání akce měla předcházet výzva k ztišení, což se nestalo. Organizátorům letošního CzechTeku je navíc třeba uznat snahu vybrat místo, které je dostatečně odlehlé od lidských obydlí.
Zrovna v případě masových zábavních akcí se projevuje populismus veřejné moci, neboť zejména na Silvestra je policie odkázána do role ukazatelů směru a zvedání ožralů ze země a v jejích interních instrukcích se přikazuje především nerušit zábavu. Z důvěryhodných zdrojů mám zprávu o tom, že o minulém Silvestru Městská policie dokonce tolerovala, když přímo na ni Vietnamci úmyslně házeli a stříleli rachejtle. Zásah proti CzechTeku je vedle toho mrazivým kontrastem.
Tvrdé až skoro drakonické uplatňování práva v jednom případě a absolutní rezignace na jeho výkon v případě jiném jen ukazuje, kam vede populistický relativismus, Evropě poslední dobou tak vlastní, zkombinovaný s prozaickou neschopností. Co je špatné – tvrdé vynucení práva uprostřed bordelu, nebo ten bordel? Na druhou stranu ten, vůči němuž je právo uprostřed bordelu vynucováno, pochopitelně cítí křivdu a dlužno dodat, že právem. Mám-li to přirovnat k rodinným vztahům, tak otec, který si od jednoho dítěte nechá chcát na hlavu, ale druhé dítě zmasakruje za nedbale složené oblečení ve skříňce, patří na kůl a ne do ročenky Vzorný táta.
Veřejností již kolují záběry poukazující na agresivitu a brutalitu obou skupin, tedy jak některých policistů, tak některých účastníků CzechTeku. Jako občan mám zájem na tom, aby policie byla tvrdá a nekompromisní, o žádnou impotentní variaci na téma „Buď dobrý“ (z filmu Demolition Man) nestojím. Rubem téhle mince je ovšem právní a politická odpovědnost za jednání policie (jak co do oprávněnosti, tak co do přiměřenosti), a to zásadně po celé délce služební i politické hierarchie (tedy ne, že se spláchne nejmenší ryba a jede se dál). Pochopitelně jednotlivé přečiny policistů by měly být trestány individuálně, pokud tito překročili rozkazy, ovšem vzhledem k tomu, že příslušníci policie na CzechTeku měli zakryté obličeje a hlavně i služební čísla, přichází pouze objektivní odpovědnost velitele zásahu a především politická odpovědnost lidového komisaře vnitra.
K přiměřenosti zásahu na CzechTeku se podle mého názoru mohou vyjádřit jen přímí účastníci, a to pouze v rámci vlastních individuálních případů. Ne vše bylo zaznamenáno na kamery, ne vše bylo vysíláno ve zprávách, a proto jakékoli komentáře od stolu působí lacině. Doufám, že účastníci CzechTeku nashromáždili dost věrohodných důkazů na podporu svých tvrzení, aby s nimi mohli konfrontovat tradiční závěry inspekce lidového komisariátu vnitra, že „vše proběhlo v rámci zákona“ a že „nebylo shledáno žádné pochybení“ .
Tuhle věc nemá cenu rozebírat; místo toho by možná stálo za to vypsat veřejnou soutěž na sci-fi povídku na téma „Co by se muselo stát, aby byl český politik pohnán k odpovědnosti?“ nebo ultra dadaisticko-zhulený fejeton „Jak český politik sám uznal svou politickou odpovědnost a odstoupil z funkce“ .
Opět se ukázalo, že:
– česká veřejná moc není slabá, ale slabošská. Rozdíl mezi těmito pojmy ponechám na přirozené inteligenci čtenáře; pouze vysvětlím, proč jsem použil vágní výraz „veřejná moc“. Nejde totiž jen o pár politiků. Slabošství je nový evropský kult a česká společnost k němu měla tendenci i dávno předtím; tento neprostupuje jen politickým vedením země, ale celou společností. Ve vrcholné politice a represivních složkách je jen víc vidět. CzechTek byl pouze potvrzením skutečnosti.
– česká policie není důvěryhodná. Důvěryhodnost české policie by si zasloužila vlastní článek, ale jen v kauze CzechTek se dopustila dvou do očí bijících lží a v případě třetího kontroverzního tvrzení, totiž že účastníci CzechTeku neoprávněně užívali i okolní pozemky, jejichž majitelé podali trestní oznámení, nelze hovořit o lži jenom proto, že nikdo neví, jak to ve skutečnosti bylo. Pokud chce někdo odhalit další lži či se jen pobavit, zde najde seznam důležitých výroků, které kdo v souvislosti s letošním CzechTekem řekl.
Nesouhlasím s emotivním přirovnáváním k listopadu ’89, neboť CzechTek nebyl politickou akcí a jeho účastníci nebyli ani vymezeni jednotným nebo alespoň převažujícím politickým názorem. Jde pouze o štěknutí politického ratlíka sešněrovaného eurovodítkem ve snaze vzbudit u početného vohnoutstva dojem, že je pitbull.
Souhlasím však s tím, že techno kultura je pro anarchisty náhradou za kulturu punkovou (pokud ta vůbec kdy existovala) a že tedy na každé podobné akci bude přítomno radikální levicové jádro; ovšem nelze jeden typ hudby či stylu života přiřknout výhradně jedné skupině a podle toho se všemi zacházet. Zvlášť v případě CzechTeku, kam jezdí tisíce lidí především za zábavou, a kde je tedy logicky normálních lidí mnohem víc, než anarchistů.
Ti normální účastníci CzechTeku si jistě odnesli silné voličské ponaučení (přeji jim sílu a trpělivost ve vymáhání svých práv) a příslušníci radikální levice ochutnali vlastní medicínu. Tahle levicová katarze jen v malém měřítku ukázala na obou stranách, kam vedou snahy nahradit individuální odpovědnost kolektivní neodpovědností.
(Zatím nikdo nehlasoval)