Byli jsme se podívat na místě. Podívat se, zapálit svíčku, uvědomit si pár věcí ve vlastních životech. Zatáčka opravdu vynáší, v 90 to cítit tolik není, ale dovedu si představit, jak to auto rozhodí, když je večer, relax, mám plnej žaludek (zkuste si hned sednout za volant a mastit 140), nepřipouštím si rizika, jedu rychle a nepozorný ťuknutí do volantu nebo brzdy celý auto rozhoupe.
Pomalá reakce pak už udělá jen to, že na to řidič kouká a nemůže už udělat nic i kdyby držel volant předpisově a seděl v Recaro sedačce na čtyřbodech, protože ho v tu chvíli auto už vůbec neposlouchá. Neposlouchá ho i proto, že v tý rychlosti možná i s nakloněnou stopou v tý zatáčce prostě žádný auto nesedí. Od malejch šunek po náklaďáky co jsme mohli vidět, než jsme celí posraní tíhou okolností radši odešli pryč. Řeknu vám, nechtěl bych na tom místě skončit. Strašlivá smůla – být to o 50 cm blíž, auto proletí latě do lesíku za tím. Orvané vpředu i vzadu, ale to podstatné by se vešlo.
Ve čtvrtek tu stěnu opravili. Na Google Maps je v roce 2012 vidět, že cca v polovičce všech panelů jsou nad sebou ve třech linkách skleněné výplně (těžko říct proč). Po nehodě v roce 2014 na témže místě už nejsou skla ani tam, kde auto do stěny evidentně nenarazilo (viz video z bouračky za mokra 2014). Světe div se – v pátek jsou na místě proražené stěny z vnitřní strany (do silnice) latě vyměněné. Při bližším zkoumání konce řezu i vlastního povrchu je vidět, že toho někde poblíž mají ještě celou fůru a jen dovezli na výměnu zásoby vyrobené tak ve stejné době jako celá stěna z časů, kdy tudy jezdily jen Š120. V Bílině z toho stojí celá stěna z obou stran stoupavé ulice – technické služby se nad sebou se svojí zásobou zamyslí, až prkna ze socíku ležící na hromadě venku pod plachtou dojdou. Skleněné tabulky už asi skladem nejsou. Hrůza. Kdyby ta k ničemu stěna byla aspoň celá dřevěná..
Ta krásná mladá slečna, co měla smůlu a narodila se do kraje (do kraje Vlaďky Erbový) a dalších Playmate – holky tam jsou vážně chic), kde je prostě těžký nebýt denně svědkem nudy a nebo rozvírajících se nůžek mezi totální chudinou a zbohatlíky (bůhví čím zbohatli – po krátké návštěvě místních měst se to dá jen odtušit) se docela jistě zabila nárazem hlavy přes sloupek auta o traverzu stěny, která už je zase vyrovnaná jako před měsícem a natřená stejnou základovkou, jako všechny ostatní v té zkurvené stěně. V té zatáčce se prostě čeká na další auto. Tu smrtelnou traverzu podélně ani nekroutili axiálně zpátky, jen vyrovnali, aby v ní latě zase držely. Upřímně, jsou to spíš docela tlustý fošny, ještě sešroubovaný zdvojeně, žádná tenká smrková palubovka na jednu zimu. Díra v krku… brrrr.
Shodnou okolností údajně pár hodin po výměně jen pár stovek metrů od místa zastávky (narozdíl od map z roku 2012 tam není ani jízdní řád natož jiné značení) ten večer zabila dodávka další ženu, chodkyni. Snad 43 let.. to přece není normální. Je to sjezd od Loun, směrem na Obrnice kousek před onou zatáčkou. Po vystoupení z auta mě tam jedno auto taky málem srazilo – najíždějí tam zadem kolem hotelu místní v plný rychlosti (70 – proboha proč směrem k parkovišti hotelu) rozjetí od Mostu, protože vědí, že tam nikde přechod není. Všimněte si těch zválených svodidel. Díky stěně ani ten zvuk přijíždějícího auta ze zatáčky moc nečekáte. Takových míst je tam všude dost.
Lidi v tom kraji jezdí jako prasata – ale aby taky ne – silnice jsou dlouhé, rovné, celkem přehledné a nudné. Provoz hodně řídký, rozestupy aut si o to přímo říkají. Skoro bych řekl, že je tam větší nebezpečí upadnout do mikrospánku nudou. Dlouho se po cestě nic neděje na mnoha silnicích v tom kraji (viz třeba tady). Noha na plynu vás k rychlý jízdě prostě táhne – můžete být dřív u kámošky nebo doma nebo u Jardy v Tescu. Kdo tam žije a dostane RZ s Účkem, je prostě takovýmhle stylem dopravy vychovanej – to se nedá přeučit jen tak. Je to tam boj o holej život – buď předjedete kamion z Německa s dílama pro Škodovku a budete mít kliku a nebo to rovnou pošlete pod protijedoucí auto – protože mít trpělivost každý den po cestě do práce a z práce by nevydržel nikdo. Natož mladý.
Ta holka to určitě měla proježděné tam i zpátky, cestu určitě znala – jsem o tom přesvědčenej – proč by ne, Most je z Bíliny kousek a Mekáč (kam se místní mladí jezdí vytahovat a scházet, na Google mapách ještě v roce 2012 není, takže je to pořád neochozené místo) tam určitě nejela hledat poprvé. Mimochodem krásná reprezentativní sociální sonda, po které člověk pochopí co je to za kraj, aniž by to tam navštívil osobně je třeba díl Ano Šéfe – V (9) – Restaurace Ponorka.
Proto tam taky najížděla tak rychle. Tutově si byla jistá, že to projede – i těch 140 by se tam jet dalo – já byl hlavně posranej z celýho toho dojmu tam – periferně vidějící jen červený plamínek vpravo. Možná že se chystala i trochu přibrzdit před zatáčkou, aby se mohla v klidu soustředit na rovinku k Bílině a slavnejch 180 – nejel jsem tam tolik, ale dokážu si to představit – ta I/13 je místy jako letiště. Bylo jasno, sucho, svítilo ještě slunce – pohoda, nuda. Věděla do čeho jde, ale asi nepočítala s tím, že její pozornost zabaví na kritickou chvíli pták. Že trefíte hmyz je otázkou každé druhé minuty. Ale pták mi za jízdy ještě sračku na skle neudělal a to už pár let jezdím. Navíc blbej chroust udělá při 130 na dálnici při průjezdu zalesněnou oblastí flek velikosti padesátikoruny, pták.. těžko říct – možná, že to ten pořád zaplej stěrač nakonec rozmazal tak, že to z těch rozmazaných fotek není poznat. Kdoví jak to bylo.
Stala se mi tam ale zajímavá situace (nepřekročeno 90) – během zlomku sekundy jsem vyjel z pruhu tak o půl metru (nikdo přede mnou ani za mnou – provoz večer tam fakt není) jen kvůli jedinému stisku displeje navigace (tovární vestavěná). Ta silnice prostě není široká, vyjetí je otázkou chvilky. Je ale všude opticky dlouhá, řidiče mate. Terén stoupá, klesá – nebaví vás, nutí být ve střehu víc než je nutné třeba ve městě. Umím si představit jak bych byl překvapenej při 140 a ještě před zatáčkou, do který nevidím a která se svažuje. Trvám na tom, že tuhle zatáčku 140 projet nechtěla. Jsem si docela jistej, že nebyla v tu chvíli ani pod drogama ani nepila alkohol, to by její pud sebezáchovy vypadal při smyku na videu jinak.
Pro místní mladé v rychlých kárách (ať už Corvetta s frajírkem tak 25 let uvnitř nebo Renault Clio – oba jsme viděli prasit kolem spolu s dalšíma v Mostě, každý auto plně naložený lidma a plně naloženou „muzikou“) jsou místní cesty jako spojovačky od kamarádky ke kamarádce, od kámoše ke kámošovi, od kalby k travce, jako široké dálnice pro nás z “bohatších” částí republiky.
Už jen věta záchranáře: „Čau, můžeš vstát?“ směrem k holce, která evidentně nezažívá svoje nejlepší chvíle, jakoby ukazovala, že už tam jsou i profesionální vyprošťovači na tyhle situace zvyklí. Je to samozřejmě spíš profesionální reakce člověka, který ví, že panika a stres je to poslední co může v danou chvíli pomoct a tak se snaží situaci mírně řečeno zlehčit. Prostě – hodně křižovatek v okolí v noci svítí – svíčkami.
Slečna v tomhle věku měla v nádrži ~15 let starý ojetiny určitě jen pár litrů, aby dojela. Možná že na skutečný dálnici ani ve svým věku a bydlišti moc naježděno neměla. Však taky proto se snažily na kameru dělat podle svých slov z New Beetle Herbieho – závodnickou káru. Svoje auto musela milovat, jen těžko by znaly bez příčiny film z šedesátých let. Ukázat, že i když je to ojetina průměrný barvy z Německa, umí to roztáhnout jako „támhle tehdy ten hustej Tomáš, jak to o něm říkaly večer holky v Nonstopce…“.
Ony vlastně ani nemachrovaly. Snažily se jen zapadnout a prodat se v konkurenci vrstevníků, která evidentně nemá po okolí do čeho píchnout (kraj s jednou z nejvyšších nezaměstnaností) a tak tvrdí, že se nudí. Zkuste v tý lokalitě žít a přežít bez machrování i když víte, že k vám byl život nespravedlivej – jste krásná, ale úspěch se zatím nedostavil. „Kdy už to bude?“
Holka už je pryč, je to hrozná tragédie, neznal jsem ji a přesto se mě to dotklo natolik, že jsem tam zorganizoval cestu. Zní to pateticky, ale je to i v nás chlapech – že nedokážeme takové holky sbalit, omotat kolem prstu a udržet si je, nedokážeme si i z holky, která chce jen vytěžit ze svý krásy udělat svojí partnerku a vytvořit takový podmínky, aby z ní byla nejdřív hrdá matka dětí – a pak ať si žije spokojeně jak chce. Ale ať nemá důvod vyhroceně ze zapadákova volat do světa přes internet o pomoc v existenciální pasti – „a čas tak rychle letí, už je mi 21 let“, říkala si možná.
Nedokážeme z kraje, kde se dře bída s nouzí a nebo možná kokain z kapoty, udělat zase fungující region, na který můžou být hrdý i následující generace. Místo toho holky odtamtud utíkají do Německa, Paříže, do Prahy.. jinam, za štěstím. Třeba i za francouzskej katr. I tam dostala lekci, frajera patrně rychle odkopla, vrátila se do bezpečí domů. Ale tentokrát už škobrtla nevratně. „Samý zákazy, neřeším zákazy“ – věta, kterou jde docela dobře jako nadsázku pochopit. I když je předtím určitě dodržovala, život jí to nezlepšilo – samo o sobě v tom kraji ani nemohlo. Zákazy tam evidentně neřeší mnoho lidí a přesto se na první pohled mají líp. Bylo to teda jedno, nikdo se zrovna nedíval a trest jí potenciálně nehrozil. Naopak si mohla pomoct k vyššímu obdivu přes internet – co kdyby si jí nějakej princ na bílým koni všimnul? Zkusit se má vše. Takhle jednoduše ty slečny bohužel uvažujou. Narozdíl od nás mnohých chlapů pro svoje štěstí aspoň „něco“ dělají.
Ta věc je prostě podstatně hlubší problém, než že došlo k tragický smrtelný autonehodě. Je to nehoda společnosti, do který republika v područí západu, který nás kolonizuje a vydírá dotacema, dostala (ano mám rád západ – ale ten zdravej, ne ten dnešní prohnilej). Místo toho, aby vzkvétala.
Když jste tam a pozorujete z dálky místní omladinu (na starší prakticky nenarazíte) – pochopíte, že jediná věc, na kterou myslíte když je vám dvacet, ráno vstanete – je, že (pokud jste kočka a žijete tam) chcete se stát Sharlotou. Mít její úspěch, protože její vizáž, mnohdy i lepší – ty holky tam – mají.
Vidím tady ve výběru skladby „Perníková“ jasnou symboliku. A vůbec ne nutně spojenou s drogama. Zaply kameru a chvíli potom musel zaznít tenhle – pro ně zásadní – protestsong. Tři roky starou píseň skoro stejně starý zpěvačky z Prahy si do auta nenahrála určitě jen tak. Už to dávno nebyl aktuální hit, ale pořád v textu přeneseně (doslova se jich to mohlo týkat jen těžko, holky ale emočně rády ujíždí v paralelách) vyjadřoval přesně to co obě – roky – cítily. Sharlota zpívá o životě zlatý pražský mládeže, kterou ony věděly že nejsou a hned tak nebudou. Něco z toho undergroundu, který na mostecku taky nutně musíte žít v tom ale rezonovalo s jejich každodenními pocity a možná i frustrací.
Tady slova,
„Stali jste se mi odpornými,
huby plný semene, slova plný špíny.
A nikdy nebude to jiný,
a nezajímá mě to já necítím pocit viny.
Pocit viny, pocit, pocit viny,
nezajímá mě to, já necítím pocit viny,
neznám pocit viny, pocit, pocit viny.
Nezajímá mě to!“
spíš vyjadřovaly jejich pocity, že ony prostě nemohou za to v jakém místě a jaký život žijou. Ať dělají co dělají, je to pořád málo – tak zkusme udělat z jízdy aspoň video – to si prohlídne víc lidí (chlapů) než textový status.
„Neznám pocit viny“ v souvislosti s bouračkou ve vysoký rychlosti může za projev arogance k zákonům a totální ztrátě respektu k dopravním pravidlům zpětně považovat jen člověk, co v životě nevyšel mezi mladý. Nebo sám mladej ani nikdy nebyl – neprožil mládí naplno.
Křičet nahlas pobaveně naplno úvodní slova, který jsou mimochodem docela chytlavý včetně kvalitní hudby, se kterou si dal někdo práci jasně ukazuje tu dávku emocí, kterou celý náboj té písně prožívaly kdykoliv zmáčkly „Play“. Chtěly nahlas ukázat, kam se řadí, kam by chtěly patřit.
Potom co světu svůj protestsong na úvod videa pustily už hrála normální aktuální pop muzika jak z Evropy 2 – ve stylu „OK, už jsme řekly co cítíme, jedeme za dalším dobrodružstvím. A vy to budete mít online!“
Nevidím v tom problém, ani projev neúcty k životu nebo ostatním. Telefon v ruce – fajn, i ten bylo potřeba na kameru prodat. Nesmí se to. Ale rozhodně se s ním nechystala jet nejvyšší level GTA a brát s sebou životy. Zrovna zvonil. Paradoxně, kdyby hovor trval déle, možná ještě žila. Takhle zábrany sešlápnout tomu krk až na podlahu už neměla.
Jen bych byl rád, aby to: „někdy – v budoucnu – bylo jiný, lepší“.
Ke komentářům ostatních – zdá se, že to komentovaly asi tři skupiny lidí:
1. Nedalo nám to ani 10 minut a hned jsme viděli patrně místního obyvatele v golfu s volantem vpravo – ti co komentují video a neustále si to nechtějí nechat vymluvit se zrcadlením jsou dost možná místní a asi vědí, že tam je to opravdu kolorit. Auto samozřejmě potom nemá českou značku. Hodně místních si je asi prostě přivezlo s sebou z Anglie.
Jsou lidi, kteří komentují věc docela mimo ve stylu: mohla si za to sama – taky dost možná místní, ze své vlastní zkušenosti. Vážně jsem se tam za volantem docela dobrýho auta bezpečně necítil. Každá třetí dopravní tabule tam má polámaný nosný rámy – ten kraj je opravdu o držku. Těžko říct, jak to tam vypadá v zimě, na sněhu nebo v mlze v kopcích. Jsou vás tam schopní předjíždět i v místě, kde je jasně jen jeden pruh – vlastní zkušenost během první půlhodiny na místě.
2. Lidi, co tý události litují, protože slečnu buď znali nebo jim přišla sympatická nebo prostě jenom poznali určitý pozitiva vlastního života na tomhle světě.
3. Pitomci, kteří jsou rádi, že taková “*” nevzala s sebou někoho dalšího. To může napsat jen proevropskej pražák, žijící v bublině nevědomosti toho, jak lidi žijou v jinejch krajích, v jakých podmínkách…sračkách. V bublině, ve který je největší problém kdo má jaký plavky na krytým koupališti, kam chodí s vlastní rodinou odlišenou filtrem v podobě drahýho vstupnýho, protože je mu málo plovárna v Podolí.
Osobně mě na tom sere, že já sám nejsem takovej chlap s takovou povahou a vším dalším potřebným, abych uměl dostat i “takovouhle” kočku. Člověk se pořád učí a je na čase na sobě zamakat.
Nikolo, je mi to moc líto. A pevně věřím, že druhá Nikola svůj šok z tohodle strašnýho průseru rozdýchá a bude jí obratem k lepšímu v jejím životě. Moc Ti to přeju. Dost jsem v textu generalizoval, ale přesto si přeju text ukončit větou: Holky, nemohly jste za to.
30. 7. 2017 Řidič / Praha, 29 let
(370x známkováno, průměr: 4,07 z 5)