Nedávno jsem se vypravil ze svého bydlitště na krátkou misi, jejíž cílem byl pravděpodobně nákup nečeho velice specifického, návštěva specifického místa, či něco úplně jiného. Nicméně cíl tehdejší cesty není důležitý, důležité je, co se cestou stalo.
Zastavil jsem se v trafice, kde jsem si, protože přes léto ve městě moc nepobývám a nekupuju si tak kupon na MHD legitimaci (v Praze říkáme lítačka, brňáci zase šalinkarta), koupil jeden lístek na metro a po shledání své levé kapsy u kožené bundy prázdou, také novou krabičku cigaret. Takto vyzbrojen jsem zamíříl ke stanici metra Anděl, kterou mám od svého bydliště nejblíže. Před vlezem do metra je pěší zóna, a protože jsem nespěchal a měl jsem chuť na cigaretu, opřel jsem se o stromek, zapáli jsem si, a rozhlížel jsem se, co se okolo děje. Stánek akce Cihla byl v provozu na 100 procent, prodavačí párků v rohlíku nestačili obsluhovat zákazníky a pouliční tazatelé, či jiní pakáž, která otravuje lidi na chodníku, hledali snadné cíle. No, a pak jsem uviděl JEHO.
Přesněji, klučík, odhadem tak 13 let, oblečených stejně jako desítky a stovky jeho vrstevníků. Jednou věcí se však lišil. V ruce hrdě třímal štříbřitou kuličkovou brokovnici, takovou, kterou koupíte v každém správném stánku provozovaném Nguyenem, Thaem, nebo Ho-či-minem. Chlapec si se zbraní pohazoval z ruky, do ruky, dvakrát vystřelil na dopravní značku a smál se, jak to hezky zazvonilo. Zachmuřil jsem tvář a to hned z několika důvodů:
1. Chlapeček střílel za denního světla z kuličkovky mezi lidmi. Zbloudilá, či odražená kulička, která zasáhne oko jej dokáže, i z takto levných zbraní, vážně poškodit. Kouzelná formulka, o její pravdivosti jsem se bohužel už jednou přesvěčil na vlastní oči, naštěstí jako svěděk a ne jako účastník.
2. I takováhle „flusačka“ je z pohledu zákona o střelných zbraních a střelivu (119/2001 Sb., pokud se ovšem nepletu) zbraní, a to zbraní kategorie D, ergo takovou, kterou je povoleno držet a prodat osobě až od 18 let věku, což klučík rozhodně nesplňoval.
3. Každý takovýhle ocas frajeřící s „hustou broxnou voe“ zhoršuje názor něčeho, co nazýváme „veřejnost“ na zbraně a přeneseně i na jejich držitele. Sám se už pár let věnuji airsoftu a pár Dčkových zbraní doma mám. Každý takový případ, jako ten, který zde uvádím, mi připomene výrok „Lepší rána pěstí než tisíc slov.“
Vykročil jsem, bych tohoto přestupníka upozornil na to, čeho se dopouští, když tu jsem koutkem oka zmerčil v pravém slova smyslu zevlujícího měšťáka, stojícího asi 40 metrů od chlapce. Strážník se zrovna díval jinam, a kluka tak neviděl. Řekl jsem si, uniforma lepší než kožená bunda a tričko heavymetalové skupiny, a zamířil jsem ke strážci pořádku. Nejsem sice příznivcem bonzování, ale je rozdíl mezi napráskáním někoho, kdo špatně parkuje, nebo plivnul žvejkačku na zem a zjevným porušováním zákona o zbraních, notabene když klučík se zbraní na chodníku střílí.
Pozdravil jsem tedy, upozornil jsem ho na mladého přestupníka a očekával jsem orgánovu odpověď. A dostalo se mi odpovědi vskutku nečekané:
„A co bych podle vás měl dělat?“
Tak doprdele, říkám si, kdo je tu ten s odznakem a bouchačkou? Předpokládám, že strážník má cosi jako služební postup, jak postupovat pokud vidí někoho porušovat zákon a nepotřebuje tak radu kolemjdoucího. Leč celou kauzu jsem nevzdal, a vyjádřil jsem svůj názor, že byl měl mladíka aspoň upozornit na to, že se jedná o porušování zákona, nebo mu zbraň sebrat, nebo prostě to, co mu nařizují předpisy. Odpověď byla opět bohorovná a šokujcí.
„Vždyť je to jen hračka. Navíc teď už stejně vlezl do tramvaje, takže je to jedno.“
Což byla pravda, chlapec vlezl do tramvaje směr Barrandov a byl fuč. No, ale že by to bylo jedno… Měl jsem docela chuť tomu člověku něco říct, ale pak jsem si to rozmyslel, zahodil jsem nedopalek a zamířil jsem do metra. Pomyslel jsem si, že vrcholem celé záležitosti by mohlo být, kdyby mě teď mešťák buzeroval za odhazování nedopalků na chodník, ale nic takového se nestalo. Už asi zase koukal někam jinam….
(6x známkováno, průměr: 2,33 z 5)