Tento poddruh lidského odpadu byl za bolševika jedním z nejobávanějších a nejnenáviděnějších typů komunistických sráčů, kteří svou mocí dokázali pozměnit osud nejednoho člověka. Vlastně i policajti byli proti nim fajn kluci.
Představte si situaci, kdy vedoucí místo uvolnil starý praktik, který si dovolil odejít do důchodu. O funkci se ucházeli jeho bývalí podřízení. Kromě odbornosti daného kandidáta rozhodovala o jeho úspěchu i úroveň devótnosti vůči vedení (zatím nic, co bychom neznali i dnes), ale poslední a rozhodující slovo, které přebilo i rozhodnutí direktora, měl kádrovák. Ten přinášel zdánlivě komické argumenty, které ale přebíjely všechna ostatní měřítka. Měl-li například dědeček jednoho z kandidátů trafiku nebo nedejbože dvacet hektarů polí, měl uchazeč vážný problém. Byli-li však fotr či děd kandidáta tou správnou spodinou chlastající třeba s Tondou Zápotockým po hospodách, měl dotyčný velikou perspektivu. Kádrovák byl ve finále ten, kdo držel firmu za koule.
Tyto fanatické morální zrůdy rozhodovaly o tom, zda budete studovat nebo zda budete odsouzeni k doživotnímu tahání pilky v kolbence, aniž byste mohli jakkoli ovlivnit skutečnost, že váš děda před válkou dokázal uživit v ve své dílničce dvě švadleny. Byli to na jedné straně fanatičtí komouši, ale zároveň i prachsprostí zmrdi, kteří by se ničím jiným než otravováním okolí a šířením své primitivní nenávisti neuživili. Jejich moc z nich dělala přímo nadlidi a báli se jich úplně všichni včetně samotných komoušů. Tito lidé měli přístup do archivů, matrik, spisů gestapa, a dokázali vyšťourat na každého něco.
Proč o tom vykládám? Protože je zřejmé, že tyhle svině jsou zpět mezi námi. Vezměme si případ Heleny Válkové. Mě je ta paní úplně u zadele, stejně jako ten naprosto zbytečný úřad, o který se ucházela. Paní Válková se prý podepsala pod jakýsi článek s Josefem Urválkem, známým to komunistickým justičním vrahem. Paní Válkové bylo v době vydání článku 28 let. Neznám okolnosti, ve kterých byl článek tvořen, ani míru účasti kovaného komunisty Urválka na tomto článku. Co když si zpracování materiálu Urválek u Válkové jako vědecké pracovnice Kriminalistického ústavu prostě objednal a pak byl tak uznalý, že ji u svého článku uvedl jako spoluautorku? Myslíte si, že měla šanci odmítnout, pokud nechtěla druhý den tančit s koštětem na ulici? A proč by to odmítala? Komunista vládl neochvějně. Nikdo z nás u toho před těmi čtyřiceti lety nebyl, tak nemáme právo soudit, a už vůbec ne novodobí fanatičtí kádrováci.
Zajímalo by mne, kdo platí lidi, co hledali v půl století starých ročenkách kompro a spustili mediální kampaň hodnou vrcholného McCarthyismu. Opakuji, že je mi paní Válková zcela volná, ale při pohledu na Wikipedii, kterou už naši kádrováci promptně upravili k obrazu svému, se mi zvedá kufr. Je to stejně primitivní, svinské a hnusné jako udání, že jste před čtyřiceti lety sáhli s dvěma promilemi v krvi nějaké patnáctce na kozy. I vražda se promlčuje po dvaceti letech. Takzvané morální selhání současní kádrováci hodnotí jako věčný zločin, za nějž je třeba dotyčného i po čtyřiceti letech odpravit, rozřezat na kousky a nachcat mu na hrob.
Možná si říkáte, že záležitosti velké politiky jdou mimo vás. Ale to si naši otcové a dědové v padesátkách mysleli taky, když se komunisti začali s využitím justice navzájem vraždit. Vybudovaný aparát, který na počkání vyrobí likvidační materiály proti komukoli v politice, bude chtít žít dál, ten to jen tak sám od sebe nezabalí. Rozšíří svou působnost mezi prostý lid a k likvidaci jedince bude stačit fakt, že jeho děda odebíral Rudé Právo.
Kdo nezná minulost, je na nejlepší cestě si ji zopakovat. Kádrováci vždy byli jedním z hlavních nástrojů diktátorských režimů. Máme je zpět a znovu zvedají hlavy. Vzpomeňte si na to, až se zas budete radovat, že na někoho vytáhli čtyřicet let starou špínu.
Další na řadě jste totiž právě vy.
26.01.2020 Pako
(365x známkováno, průměr: 2,36 z 5)