Dekuji za prijemny clanek. Nemam na hudbu uz tolik casu jako drive, patrim k podobne postizenym jedincum. Muj obyvak byl staven “okolo repraku”. Nebyt potomstva, TV bych vubec neporizoval. Mozna to chtelo trochu rozvest tema komprese zvuku. Principialne se jedna o nelinearitu, takze jeji produkt jsou zakonite nove frekvence, tj. harmonicke zkresleni. Diky temto smakuladam si na lepsi reprosoustave bez nutkani zvracet nepustite nic z klasickeho FM radia. Osobne jsem zustal u CD, vsechny svoje stare veci shanet znova v HD necham snad az treba na nektereho potomka az se tim bude treba nekdy na vysce bavit.
Sysop
Hmmm… nechci se prit, jen diskutovat: komprese zvuku, pokud jde ciste o upravu amplitudy, zadne nove frekvence nevytvari. K tomu dojde az pote, pokud je amplituda limitovana. Tedy, nemusi to byt ‚zakonite‘. Ano, pokud je kompresor zpraseny a zkresluje i obsah frekvenci, pak je to jina.
Ja jsem se kdysi mordoval s kompresorem dynamiky pro AM vysilacku a snahou bylo se prave vyhnout zkresleni, coz se mi podarilo. Timto nevyvracim, ze to treba blbe nastaveny kompresor nemrvi, ale snazim se vyvratit tu linii ‚principialne – zakonite‘.
Jestli je obecne pouziti kompresoru prasarna, to je samozrejme jine tema. Pokud mam zesilovac, ktery mi bohuzel v mixu slabsi signal prerazi silnym, takze na vystupu ten slaby proste umre, pak selektivni komprese je berlicka. Pochopitelne ale, je to mrveni zdroje, misto odstraneni problemu na trase.
Pokud se mylim, necham se poucit.
Bockerer
Nasuperponujte si na jakoukoliv nelinearitu harmonicky signal, vysledkem je vnik novych frekvenci. Limitovat se to da pomerne malou amplitudou, filtraci a rozdelenim do pasem.
Bockerer
Vznik nikoliv vnik. Tippfehler
Sysop
Nekdy po vniku dojde ke vzniku. Fickfehler :-)
Sysop
Jojo, ja vim, o cem je rec, jen rikam, ze pokud mi kompresor snizi amplitudu harmonickeho signalu (ergo, komprese probehne pred mixem), pak nevidim duvod tvorby vyssich frekvenci. Chapu, ze je to specialni pripad, ale pokousim se tim vyvratit pravidlo.
Sysop
…eh… nemusi jen snizit. Proste obecne upravi amplitudu, ale bez limitace a linearne.
Bockerer
Jakykoliv signal lze rozlozit na posloupnost harmonickych signalu, Fouriera aktivne pouzivate. Takze se bavme pouze harmonickymi signaly. Pokud slaby signal o jedne frekvenci zesilim vice, nez silny, jedna se o obecnou nelinearni chrakteristiku. Jejim vysledkem neni pouze puvodni frekvence, ale nutne i nova dana tvarem charakteristiky a amplitudou vstupniho signalu. Notoricky znama je krivka nasuperponovaneho signalu na treba charakteristiku pn prechodu, podobne obrazky jsou v kazde ucebnici. V praci mate urcite zdroj signalu a nejaky oszilloskop, tak si to klidne overte.
Sysop
Model: Mam frekvenci 5 kHz. Pred jejim smichanim s jinymi frekvencemi ji na odporovem delici (ergo ciste linearne, bez treba pn prechodu) zredukuju o 3 dB. Pak smicham. Proc by v mixu mela pribyt nejaka dalsi frekvence?
Jako jo, zitra si to zkusim, misto oscila vezmu spektrak, na oscilu v mixu budu novou frekvenci hledat tezko. Myslim si ale, ze novou frekvenci neuvidim. Jen utlum nosne a harmonickych od ni odvozenych.
Bockerer
Odporovy delic je linearni prvek!
Sysop
No… vsak to pisu, ne?
Hupert
Na lineárním prvku nevzniknou harmonické, ale komprese má nelineární přenosovou charakteristiku. Jinak smícháním dvou různých frekvencí díky interferenci vzniknou další rozdílové a součtové frekvence. Viz např. záznějový oscilátor.
Sysop
Jasne, vsak to pisu o chlup niz.
Prijde na to, jestli provedu kompresi kompozitniho signalu, nebo kompresi pred mixem. Paklize jsem v nahravacim studiu, pak mam moznost B. Paklize jsem ve studiu vysilace radia, pak mam bohuzel jen moznost A.
Jasne, ze je v tom rozdil uz v tom, ze klasicka komprese kompozitu neni frekvencne selektivni a obecne zesili slabsi a potlaci silnejsi signal. Z toho plynou nelinearity.
Bockerer
Odporovy delic je linearni prvek. To co popisujete je soucet dvou sinusovek o stejne frekvenci a jine amplitude,vysledek je opet ta stejna frekvence.
Sysop
Samozrejme, muzu takto smixovat sinusovek, kolik chci, dojde k jejich superpozici, ale pokud u jedne z nich zmenim amplitudu, nevznikne nova frekvence. V tom si rozumime. Na spektraku budou vyrazne cary nosnych, pak klesajicich harmonickych a pak vsech moznych souctu a odectu podle fazi.
To je to, o cem celou dobu pisu. Pokud mi komprese probehne pred mixem a na linearnim prvku, pak neni duvod, aby vznikla nova frekvence.
Hupert
Nejde mi stále do hlavy, jak může dojít ke kompresi na lineárním prvku. Nebo tomu nerozumím?
Sysop
Komprese je uprava zesileni, de facto. Snaz se na to nekoukat jako na kompresi hotoveho mixu, jak to asi clovek vetsinou chape. Cili pokud budes mit signal pred mixem, pak upravou nejake slozky muzes dosahnout podobneho efektu na linearnim prvku. Predpoklad ovsem je, ze ten signal proste treba slabe hraje an bloc a ne, ze nekdo hraje „ted slabe“ a „ted zase silne“, coz klasicky nelinearni kompresor resi, ale uprava urovne pred mixem by to linearne resila tezko, nebo si to neumim predstavit.
Priklad: v mixu mas klavesy, ktere jsou slabe. Furt slabe. Proste blbe je to namichany. Kompresor dynamiky to samozrejme nejak resi, protoze to vytahne jako slaby signal, ovsem pouze do okamziku, nez treba nekdo zarve do mikrofounu. Pak je celkovy signal dostatecny a klavesy maji smolika – kompresor nezesili, nebo dokonce utlumi celek a tim padem to klavesy odserou. Slysis zpevaka bez podkresu klaves.
Pokud ale budes pred mixem, tak „vyjedes“ klavesy vic. To lze udelat i na linearnim prvku, treba digitalnim potenciometru, ktery je rizen nejakym mericem urovne. A opacne muzes stahnout prervanyho zpevaka. Pak to teprve smichas. Tohle muze s klidem fungovat dynamicky, takze zesilovac/kompresor to je, ale nevnasi to nelinearni prvek zpusobujici vyssi frekvence.
Sysop
Eh, seru si do huby. To je tak, kdyz u toho pracuju a pisu to dyl. V prvni vete napisu, ze si to neumim predstavit, abych na konci napsal, ze bych to resil pres VU a digi potencemetr. Proste – z praxe neznam, jak se to presne pred mixem resi, nikdy jsem to nevidel jako dynamickej system. Ale asi neco takovyho existuje prave na principu, kterej jsem nakonec napsal.
Qwas
Mužeš použít sidechain řizení kompresoru. A nebo kompresor nemusi komprimovat cele spektrum stejne, masteringove umi komprimovat nezavisle nekolik casti frekvencniho spektra…
Sysop
Cili, ruzne frekvence, amplitudy a faze na vstupu mixu. Ne dve stejne.
Bockerer
Jasne, tady vam vyleze nejaky souctovy signal,zadna nova frekvence.
Sysop
Tak.
Bockerer
Asi si nerozumime. Pokud tady je nekdo ze sdelovaci techniky, tak to urcite vysvetli lepe. Jedna se o nelinearni zesileni, ktere vzdy v nejake mire produkuje harmonicke zkresleni.
Sysop
Komprese neni nutne zesileni. Muze to byt zeslabeni nejake casti a pak zesileni celku. Proto to pisu. Pokud by se stalo, ze jeden ze vstupu bude ciste harmonicka frekvence (jasne, v muzice velmi malo pouzivane, dnes temer vubec), pak jeho upravou amplitudy na linearnim prvku nevytvorim v mixu novou frekvenci.
Jina vec ovsem je, pokud cely mix narvu do kompresoru dynamiky, ktery mi celek upravi na nelinearnim prubehu tak, ze treba nizke signaly zesili vic a ty silne min, nebo treba vubec. Pak je problem v tom, ze takovy zesilovac mi bude tvorit novy frekvencni bordel. Ovsem neco takoveho udela v HiFi jen prase.
Hupert
Tak systém Dolby asi vymyslel vepřík.
Sysop
Dolby se primarne zabyvalo odstranenim sumu, pokud vim. A DD je ztratova komprese, takze o HiFi fakt nemuze byt rec. Ona jedna vec je dojmologie, jako napriklad 5.1 a druha vec je vernost. Dolby umi z hovna uplest bic a obcas s nim i prasknout. Ale to neznamena, ze jde o HiFi.
Mmchdm, to je neco, jako treba digitalni filtry v obraze. Vytvori paradni snimky (prechodova obloha 80/40/5/0 CMYK s dramatickymi mraky, stavnatou zelenou prirodu,…), ale realita to neni. Pocatkem 90. let firma Scitex vyrobila plochy skener, ktery mel databazi filtru, pres kterou procpal to, co prave naskenoval. Vznikaly super obrazky prirody, zenske akty, zatisi, vsechno bomba. Nez nekdo prisel, ze chce vernou reprodukci umeleckeho dila – olejomalby. A byl problem. V te dobe obrazove HiFi byly skenery od Crossfielda, nebo Linotype-Hell. Pro ty nebyla vernost problem.
x-f
Mno otázka co myslíte těmi filtry.
Já v prepressu nějakou dobu taky působil a se scannery mám taky nějakou zkušenost (Scitexy ani ne, ikdyž si vybavuju že jsem přišel do kontaktu s nějaký jejich bubnovým scannerem, ale jinak spíš Fujifilm – Lanovia Quattro atd.).
U těch profi scannerů se běžně používal při scannování profil pro konkrétní medium/nosič z kterého skenujete.
Když to zjednoduším, tak když vytisknete něco na „bílý“ papír a pak na recyklovaný žlutý a pak se to naskenuje, tak výsledek je samozřejmě úplně jiný.
Pokud ovšem máte charakteristiku toho nosiče z kterého skenujete, pak můžete sken korigovat a výsledek může být stejný.
Proto SW u profi skenerů měl databázi profilů pro různé nosiče – filmy atd. a jejich aplikace měla samozřejmě zásadní vliv a výsledek.
Pokud ovšem nešlo o profily, ale scanner nějak tunil data bez možnosti to ovlivnit, pak to ani nemůže být profesionální zařízení.
U profi skeneru se měřila i barevná teplota světla, které emitují lampy, protože to ovlivní výsledek, takže se dělala kalibrace na základě které vnikl zase nějaký profil, který charakterizoval aktuální kondici scanneru a aplikoval se na výstupní data, aby se korigovala odchylka teploty světla, kterým se na nosič svítilo.
Obecně v prepressu je profil na všechno. Monitor na kterým se na data kouká má taky nějakou charakteristiku, papír na který se to natiskne taky, stejně jako stroj co to vytiskne a barvy. Řešilo se i osvětlení pod kterým se na výtisk kouká, tj. náhledový pult s lampama emitující známou teplotu barvy a ne zářivky co maj každá jinou teplotu a každá jinak vysvícená atd.
Tj. nic jako RAW data co ukazují skutečnost není, protože data byla ovlivněna už v okamžiku jejich pořízení aparát>film>scanner v případě analogu, nebo aparát v případě digitálu. Tj. ideálně by už v okamžiku stisku spouště bylo, aby se ve scéně vyskytoval nějaký kalibrační objekt jenž známe (protože na scénu svítí různé světlo) + máme profil pro aparát a odtud dále v procesu při jakékoliv manipulaci, změně nosiče atd aplikujeme příslušný profil.
Sysop
Ja jsem se s prepressem setkal v polovine 80. let, kdy prvni scannery mely na jedne hrideli buben pro skenovani a vedle buben pro film, pricemz jednotlive barevne vytazky (CMYK,CcMmYK,…) se delali v jednom „behu“. Takze pocet skenovani pak odpovidal poctu vytazku. Az Linotype-Hell 380 prinesl digitalni rozhrani a zadne filtry nebyly, nastavila se bila, cerna, prubeh denzit a pripadne na krivkach jednotlivych vytazku lokalni korekce. Zadne profily nikdo neznal, nebyly ani potreba.
Pak, nekdy tusim v roce ’92, prisly prvni skenery, co to delaly uplne jinak, aby i clovek, ktery nikdy nestal u reprodukcni kamery a co pod pojmem 3D zna jen trirozmerny prostor, namisto denzity filmu, mohl skenovat. Ten prvni plochy skener od Scitexu se jmenoval Smart a byla v nem technologie, puvodne pouzita pro navadeci hlavice raket vzduch-vzduch. Ostatne i takovy Feranti, ktery se koncem 80. let pouzival pro prvni DTP, byl puvodne z pocitani souradnic cilu behem studene valky. Atd.
Ten bubnovy maly skenerik od Scitexu nebyl jejich produkt, Scitex koupil OEM, protoze Smart byl moc drahy. Nicmene, dnes uz se vse resi pres profily, protoze je to pohodlne a na 95 % aplikaci to proste staci. A je to rychlejsi. Kdyz mel v devadesatkach skenerista oblepeny cely buben diakama 6×9, tak hodinu jen nastavoval krivky a profily. Ovsem na druhou stranu, kdyz jsem mu rekl, ze chci CCR 15%, tak to bez mrknuti oka udelal. Dneska by lovil v profilech a u mnoha skeneru by ani nic takoveho nenasel.
Vyhodou puvodnich skeneru bez profilu bylo prave to, ze pracovaly v RGB, tedy vetsim barevnem prostoru, nez je i CcMmYK. Takze vytahnout treba nejakou jemnou kresbu nekde na urovni 4 % nebyl problem. Dneska to skener mlaskne do bile a prohlasi za potlaceni spiny…. Inu, to je jako to HiFi na matlafounu. Vetsina lidi to proste nepotrebuje.
x-f
Tak to jsme od sebe generaci nejmíň ;)
Tohle já už nepamatuju. A i to co pamatuju bylo v mé době vlastně za zenitem.
Sysop
Nojo, v pocatcich se delaly ruzne kejkle, ktere dneska uz lidi okolo DTP ani neznaji. Krome jiz zmineneho sestibarvotisku, ktery proste kresby v pletovkach umi naprosto perfektne, tak i napriklad frekvencni modulace tiskoveho bodu. Dneska se jede vyhradne amplitudova, pri konstantni frekvenci, treba 60 lpc. Za nas se experimetovalo i s 120 lpc, coz samozrejme znamenalo mnohem vetsi objem dat a skenovani minimalne na 500 lpi. Duvod? Kresby jemnych detailu, napriklad pri tisku textilii. Takovy indicky koberec na kridaku s 60 lpc proste nebude prokresleny. No, a 120 lpc to sice resi, ale zase je problem s naroky na tiskove gumy v ofsetove masine. Krome toho, casto vznikalo moire mezi frekvenci obrazu a te textilie. Takze prisla ona frekvencni modulace, ktera moire nemela, ale zase mela vetsi narust tiskoveho bodu v pultonech. Atd., atp…. jojo, neco jsme se nalaborovali. Ale taky tehda za kvalitni tiskoviny byly uplne jiny prachy a napriklad tu LinoHell sestavu za 15 mio jsme zaplatili za dva roky. Dneska by neco takovyho bylo nepredstavitelny.
x-f
Tohle šlo už mimo mě. Myslím tisk. Ale co si vybavuju od kolegů, kteří řešili laserové osvitové jednotky pro alu tiskové desky pro offset, tak moire se předcházelo tak, že tiskový bod byl eliptický a náhodně se natáčel a byl tam tuším i nějaký náhodný offset.
To co píšete – tiskové gumy, modulace tiskového budu – už netuším o co je a jestli spíš nejde o předchůdce digitálního osvitu, který jsem zažil já.
BTW dnes už je stejně přímý digitální tisk a tiskové desky nejsou. Laser svítí rovnou na tiskové válce, kde ovlivňuje povrchový náboj a tím pádem rovnou přilnutí barvy na válec. Zase tím odpadá značná část přípravy a je možné individualizovat tisk – na každou otočku válců je možno tisknout něco jiného.
BTW ad peníze. Polygrafickej průmysl dokurvili dotace.
Viz . příběh východočeské tiskárny. Říkalo se jí tuším Růžička. Taky jsem tam kdysi byl.
Zdravé podniky investovali často z úvěrů do nových technologií. Klasický tisk stagnoval. Kdo tiskl letáky, noviny, knihy atd. šlo vše dolů.
Kdo investoval do technologií, svezl se na nové vlně, kdy šli do módy fotoknihy atd. Prostě vysoce individualizovaný tisk na který je digitál ideální, protože odpadá složitá, zdlouhavá a nákladná předtisková příprava. Za tyhle věci si pak mohli účtovat slušné peníze.
Pak přišly dotační programy a stát/EU zaplatil nový mašiny těm looserům, kteří na to neměli a pomalu skomírali. Pamatuju si, jak si najednou nakupovali nový digitální mašiny za 15M i tiskárničky, který předtím šetřili na všem a neměli na investice ani pomalu statisíce.
A tyhle podniky nemuseli v ceně tisku umořovat náklady na pořízení strojů, takže cena letěla dolů. Ti co si to nakoupili předtím najednou nebyli konkurenceschopní.
Přesně případ té Pardubické tiskárny, kterou to položilo, ačkoliv to byl jeden z nejzdravějších a nejmodernějších podniků.
turbosele
Asi to nebude pripad slevovejch letaku v samosce, ale prece jak vicebarevnej rozklad, tak i alternativni zpusoby ditheringu (zdravime @servisdok) se normalne pouzivaji.
x-f
Vicebarva se pouziva spis u tech specialnejsich tisku. Jak pises, tak na letak do lidlu je toho skoda.
Ale pak treba chces mit hezkou zlatou na necem a tu ze cmyku namichas blbe, tak ji tam muzes mit jako primou barvu.
A samozrejme ted s prichodem digitalniho tisku se ty prime barvy pouzivaji myslim o dost vic. Je to proste hezci nez z toho cmyku.
turbosele
Reagoval jsem spis na Sysopa. Jasne, prima barva bez rastru je jina vec, zvlast, kdyz na nejake tiskovine treba firmni odstin prevlada. Ale myslel jsem ve svoji odpovedi skutecne rastrovany tisk, ale z vice nez 4 barev.
Hupert
Sysop: Linka sice odtekla od zvuku k tisku, ale zpátky. Systémů Dolby je celá řada a cílem bylo myslím zabránit zaneřádění signálu na přenosové cestě přes záznamové médium. V analogu šlo o řízené zesílení – kompresi a následnou expanzi, navíc různou pro různá frekvenční pásma. Otázka „věrného zvuku“ má asi mnoho zapeklitostí, když nevěrný zvuk leze už z výstupu prvního mixpultu v řadě. Pokud tedy neposlouchám přímo čistě akustický zvuk, je výchozím vždy signál už nějak elektronicky upravený a deformovaný tím a příp. ještě záznamem, nejde-li o digitál (ten ale musí být rekonstruován). To, co je od záznamu dál, čili přehrávací zařízení, je už pro každého z pohledu věrnosti kombinací kvality zařízení, rozlišovací schopnosti jeho tělesného i duševního příjmového aparátu a vyloučení ruchů v místě poslechu – stačí nešťastně umístit reprobedny.
jungvoj
hm, ponejprv tak nějak chcá to vysvětlit, co je to dynymika zvuku, bo je jasne, že to není jen od nejtiššiho po nejhlasitější prd, který chceme zachytit a posléze přehrát
treb
díky Handymane… přečetl jsem to jedním dechem
Otto
Super článek díky. Se zvukem dělám asi 24 let – restaurování starých nahrávek, mastering, vydávám CD, DVD a vinyly. Určitě si nemyslím, že by fyzické nosiče byly mrtvý formát. Naopak, fanoušek-sběratel chce vždy real deal, žádné virtuality. Double LP s bokletem, CD s bookletem, kde jsou fotky a co nejvíce informací k dané nahrávce, třeba koncertní.
Sám si občas nějaké CD stáhnu a pokud se mi líbí, koupím si následně fyzický nosič.
Pokud jde o „loudness war“ pak sám kompresi zvuku používám jen výjimečně…..
SkReT
Chtěl jsem se zeptat jak jsi proboha mohl kopírovat kazety na VEF Sigma 260 ? Podle mě jsi to musel kopírovat jedině z gramofonu. Jinak nechápu, bez dvojčete nemáš šanci, nebo jsi spojil kazeťáky přes vstup mikrofonu?
Jinak nechápu tvou posedlost páskama, když si vezmu jak primitivní a zastaralá technologie to je, jak funguje, jak za ty roky kdejaká radiace , magnetizmus kde čeho co s emihlo kolem včetně země, nekvalita pásku a různé neutrina proletěli kolem nebo skrz tu pásku, tak se mi nechce věřit že bys to vytáhl a zkusil z toho udělat původní písničku.
A s tím souvisí to co jsi řekl, poslouchat cokoliv staršího z osmdesátých let včetně je prostě ke zblití i kdybys to milionkrát vyčistil. Je to nahrané špatnou technikou, která neměla takovej rozsah a nedokázala zachytit ty jemné věci a když ti je tam mixer nafejkuje, tak se honíš pindíka z toho že slyšíš jednotlivé struny, aniž bys poznal, že v původní nahrávce nemohly být, protože je jehla nebo magnetofonový pásek neměl takovou citlivost a nebo mikrofon byl z tak těžkých materiálů a membrána měla takovou setrvačnost a zároveň závěs tuhost, že to nebyla schopna zachytit a někam přenést.
Oni to nově namixujou a pak ti to vytisknou na gramec a opakuje se to stejný, že ta jehla má nějakou setrvačnost a nedokáže v tý rychlosti kmitat tak rychle jak jedničky a nuly a prostě má nějakou setrvačnost, která ti tu hudbu „uhlazuje“ a z toho je pak ten pocit, že je ta hudba taková jemnější a pro ucho příjemnější oproti tvrdé digitální nahrávce.
Jinak souhlasím s tím, že nám stačí těch 96kbitů za vteřinu a víc stejně nerozeznáme. Zkoušel jsem Spotify i tidal a nepoznám mezi tím rozdíl. Tak používám spotify a jsem v klidu, doma na disku mám pár písniček v MP3 lepší kvalitě a stejně to neposlouchám. Důležitý je že ležím v posteli, šáhnu po mobilu, zapnu si reciever Marantz s reproduktory AQ a z postele si ráno pustím na co mám chuť. Do toho duní subwoofer Yamaha.
Nebudu vstávat a dávat do přehráváče nějakej disk a nebo desku, na to ti seru, v tom mobilu na cloudu mám téměř všechny písničky světa aniž bych se musel pohnout. Proto to mají fyzické nosiče spočítané. Zeptej se děcek jestli preferujou kvalitní zvuk a nebo spotify, tak ti řeknou že spotify. pevný nosiče jsou tak nějak poslední záchěv husákových dětí, který teď nastupujou do duchodu, nudí se a mají prachy a odrostlý děcka, tak si to kupujou protože nic jiného neznají. Až umřou tak celej tenhle trh půjde do kopru. Už ani ty 5.1, 7.1 a 9.2 nebo dokonce 11.2 zvukové formáty nikoho nezajímají. Nikdo si nebude doma instalovat tolik reproduktorů když to skoro neslyší. Já si udělal kino 9.1 a teměř se na to nedívám a neposlouchám to protože ten zvuk shora vůbec neslyším nebo mi splývá s ostatním zvukem z boku a zezadu.
Mladý to nezajímá, ti si koupí jeden soundbar pod televizu a tím celý zájem o prostorový zvuk končí. reproduktory na strop? ses posral, na to zapomeň.
Já budu navždy tvrdit, že třípásma samozřejmě budou vždy hrát líp než dvoupásma, i když nevím z jakého důvodu jsou pořád dvoupásma prezentována jako super kvalita. Hovno s mákem zamíchané ptákem. Třípásma jsou vždy lepší a citlivější.
Ale mám doma i B&W DM601 S2 a musím uznat, že hrajou suprově. POP je přehnaně dunivej, ale ty tvoje kytarový sračky alá betles a Aqualung a This Was hrajou luxusně. Ale poslouchat to nemíním, podle mě kdo poslouchá dobrovolně elektrickou kytaru musí být postiženej na hlavičku.
Jinak spoustu písniček kurví sami autoři. Třeba Alphavile forever young přidali do písničky sračky, který tam nemají co dělat. To pak není remaster, ale úplně jiná písnička. Pak jsem jednou slyšel písničku made in italy od ricchi E Poveri, a chtěl si uložit mp3ku a ty vole dva dny jsem hledal, která písnička to byla, protože nazpívali asi 150 verzí a ta jediná s kterou jsem se spokojil, která má tu správnou rychlost a takt je jen jedna z nich. A promiň můj život je příliš krátký, abych hledal které vydavatelství vydává lepší nebo horší písničky. Fakt to nemíním studovat, buď se mi písnička líbí a nebo nelíbí. A čím víc nástrojů tím hůř se mi to poslouchá, lepší je když hraje jen pár nástrojů, protože když se použije víc přístrojů tak je to spíš hluk než písnička.
Možná bys mohl vypsat všechny písničky na kterých tak moc ujíždíš, včetně roku vydání a nebo alba, poslechnul bych si to, ale moc tomu nedávám. Třeba Johny Cash má úžasnej hlas, ale nic z jeho produkce, prostě jako mladej člověk poslouchat dobrovolně nebudu. Tak bys mohl předvybrat nějaký písničky, který stojí za to si poslechnout.
Jinak audiofilům zdar.
x-f
Ad jehla nemuze kmitat tak rychle jako jednicky a nuly…
Frekvebcbi rozsah gramofonu je docela slusny.
U digitalu se pouziva vzorkovaci ferekvence obvykle 44kHz (teda co se týče hudby). To vychazi na necele 3 vzorky pro signal o frekvenci 16kHz.
Zkus si na papir nakreslit jeden „kmit“ signalu, treba sinusovky to je jedno.
A pak si predstav, ze ten spojity signal mas vyjazdrit tremi body. Moc to nejde co?
Sysop
To je problem teoremu panu Shanona a Kotelnika. Vychazi se z toho, ze uz dvojnasobna frekvence vzorkovani staci k zachovani informace puvodni frekvence. A diky dolnopasmove propusti (plus charakteristice zesaku) se vyssi harmonice po superpozici tlumi.
Co pozna lidske ucho, je vec druha.
x-f
Je mě známo už od školních let ;)
turbosele
Jde. To je videt, zes to v praxi nikdy nedelal. Jinak samozrejme v slusne implementaci pouzijes vyssi prevzorkovani v digitalni oblasti a mene prikrej filtr v analogovy ceste.
x-f
V praxi žádnou vyšší samplovací frekvenci nepoužiju.
V praxi se ke mě veškerá hudba dostane nasamplovaná při 44100 Hz a s tím už nic neudělám.
Jestli to poznám na kvalitě zvuku je věc druhá, přesně jak říká Sysop, nicméně můj příspěvek byl reakce na Skreta, který říkal, že jehla gramofonu nikdy nebude kmitat tak rychle jako jedničky a nuly, což je blbost. Zatímco pro kvalitní gramofon není 16kHz problém, tak drtivá většina hudby v digitálu bude mít už z principu na 16kHz slušné zkreslení, protože při dané samplovací frekvenci už je prostě na popsání tak rychlé změny spojitého signálu málo vzorků.
Ano, můžu si zvolit samplovací frekvenci třeba 192kHz a pak je to jiná, ale Skret řešil praxi běžnou praxi a tam všude bude těch 44.1.
turbosele
Ja rozumim, co rikas, ale bohuzel naprosto nemas pravdu, coz je dano tim, ze je to neintuitivni a ze s tim nemas praktickou zkusenost. Konkretne „slušné zkreslení, protože při dané samplovací frekvenci už je prostě na popsání tak rychlé změny spojitého signálu málo vzorků“ je uplna a snadno prokazatelna pitomost. Bude-li na periodu kmitu treba 2.05 vzorku, UPLNE to postaci a po pruchodu rekonstrukcnim filtrem dostanes paradni sinusovku, neposkozenou nijak.
Kdo nevidel, skutecne asi tezko uveri. Kdyz to pustis na osklivoskopu, tak pred filtrem vidis schody, ktere zbesile aliasuji, ale po pruchodu filtrem super puvodni signal. A jak rikam, samozrejme v dnesni dobe je mnohem praktictejsi udelat to, ze z 44.1ksps nebo 48ksps signalu nejdriv digitalnim interpolacnim filtrem udelas treba 192ksps nebo 1Msps signal, a za nej je pak mozno soupnout naprosto banalni a nepresnou dolni propust, ktera ma za ukol mit utlum nad 0.98MHz, propoustet do 20kHz a v oblasti 0.02–0.098MHz si muze delat, co chce. Takze staci treba filtr 3. radu misto 12. radu.
Normalne se to dela, funguje to, pomer SNR ani SFDR to nezhorsuje.
akoráže reálnej zvuk fak není sinusojda, takže s nízkým vzorkem z toho pak lezou sračky, pže prostě drtivá většina informace zmizí v čase MEZI těma samplama, a ty nemáš tušení, co tam mělo byt, abys to zrekonstruoval
to je asi jak v tech seriálnech že tam je mazanica vo 20 pixelech a voni bóchnó pár tlachadel a zázrak, je z toho vole supr vostrei voprasek vo tisícinásobným rozlišení…ne
prostě gde ta informaca NENÍ, tam ani smrť nebere!!!
SkReT
proč mi ta audiofilní mrdtka neodpoví? Má z toho mindrák ?
Forge
SkReT:
Třeba už spí.Nebo na tě sere.To jen ty si myslíš, že když po čase vylezeš z kanálu mezi lidi a otevřeš fekál, tak se z toho všichni poserou.Zkus to zase za půl roku.Mezitím se věnuj hygieně.
HandyMan
Ještě jsem nikdy neodpovídal někomu, kdo mě nazval „audoifilní mrdkou“, ale všechno je jednou poprvé, že. Tak jsem si ten tvůj „názorový proud“ ještě jednou přečetl, a když si odmyslím všechny namachrovaný vulgarismy, z kterých je jasná mentální úroveň a nízké sebevědomí pisatele, mi nic k odpovídání nezbylo, všude si totiž následně odpovídáš sám. Já tě nechci připravovat o iluze, ani ti je nahrazovat jinýma. KDE JE NÉJAKÁ OTÁZKA? – aha, tady na začátku – ano, VEF Sigma 260 měl linkový vstup, na který se dal připojit výstup předzesilovače gramofonu. Snad tě má odpověď uspokojila. Na tu druhou, následovanou slovy „ses posral, na to zapomeň“, asi odpovídat netřeba, že? A seznam písniček na kterých ujíždím, když mám ve fonotéce asi 3000 alb, na to sis taky odpověděl sám – ses posral, na to zapomeň. Audifilům, kteří umí kultivovaně diskutovat, zdar.
dunnst
Já jen jednu věcnou k tomu Skretovu kinu, což není až tolik off-topic, jak by se mohlo zdát. 9.1 sice znamená 9 repro na rovině hlavy a jeden woofer, tedy nic nad hlavou, ale píšeš potom o repro nad hlavou, tak kdo ví, co doma máš. Já nedávno přešel z 5.1 na 5.1.2, tedy vepředu dva hlavní repro + center, na každé straně jeden efektový, woofer a dva repro na stropě a za mě to rozdíl jednoznačně je. A je výrazně větší při poslechu muziky v režimu all-channel-stereo, jelikož ty nad hlavou pak hrají prakticky stejně, jako přední. Audio-purist samo nic jiného, než stereo nechce, chápu, neberu, mě vyhovuje surround.
Já před instalací stropních repro odkoukal a odposlouchal nějakých 12h podcastu zabývajících se domácím kinem a mimo jiné také umístěním repráků, díky čemuž jsem si zkorigoval pozici svých efektových repráků a do vhodné pozice nainstaloval ty stropní. A samozřejmě zkorigoval jejich hlasitost v nastavení receiveru.
HandyMan
@dunnst: Já ti k tomu moc neřeknu, slyšel jsem pád dobrých instalací domácího kina za poměrně nesmyslnou cenu a o něco víc těch špatných, kde se na něčem „slyšitelně“ ušetřilo. A když jsem pak vyzpovídal několik lidí, jak složité je správné nastavení s ohledem na poslechovou místnost, tak jsem se k tomu nikdy neodhodlal a zůstal ve stereo světě. Je to totiž důležitější, než počet kanálů nebo nedejbože reproduktorů. To, co píše SkReT, že „třípásmovka“ hrajé lépe než „dvoupásmovka“ je nesmysl ve stylu „čím víc proužků, tím víc Adidas“. Ono totiž platí, že čím víc reproduktorů, tím víc kompromisů, stačí se podívat na frekvenční charakteristiku některých reprosoustav, připomínají divoká pohoří. Zatím neexistuje opravdu dobrý jednopásmový reproduktor. Kdyby existoval, všichni by ho chtěli. Dnes je proto většina lepších sestav DK vybavena receiverem s vstupem pro meřící mikrofon a software, který generuje signály, ty podle návodu vyhledáš 10 – 40 měřících bodů, dáš tam mikrofon, sestava do každého z bodů brumí, chrchlá a piští, pak to chvíli počítá a pak se ti naladí hlasitost, dozvuky a korekce jednotlivých reproduktorů. Hraje to hezky do té doby, než ti do obýváku manželka postaví pár květináčů nebo pověsí poličku a můžeš začít znova :-).
dunnst
Ono ale „hrát dobře“ může pro mě a pro tebe znamenat něco jiného :-) Můj kamarád mi taky tvrdí, že hrát hudbu na 5.1 sestavě je nesmysl, protože má kanály dva, tudíž pro autentický poslech jedině stereo. Ono není problém ten receiver nastavit do režimu direct, nebo pure audio, který využije jen ty dva hlavní repráky, ale mě se to v tom surroundu prostě líbí. Chci slyšet, že mě ten zvuk doslova obklopuje a to i za cenu snížené kvality. Ona moje sestava je skutečně nic moc, mám 5.0 sestavu od Pioneeru, která stála před snad 15ti lety nová 10 tisíc doplněnou o woofer, takže ani ty hlavní dvě bedny nehrajou nijak extra. Ona funguje ještě jedna věc – nevíš, že to hraje špatně, dokud neuslyšíš repráky, na kterých to hraje skutečně dobře. To se mi povedlo pár týdnů zpět u známého, který má tedy taky 5.1 ale ty hlavní dva jsou poměrně drahé Mission repro, tak mi pustil muziku jen do těch dvou. Hrálo to fakt o několik levelů nad mýma reprákama, až mě nasral, ale opět – chyběl mi ten obklopující zvuk.
Hupert
Stereo samozřejmě nereprezentuje prostor. Na druhou stranu jsi-li na koncertě, jsou repráky zpravidla taky jen před tebou. U vícekanálového systému musíš ale být v přesné pozici, aby byl vjem věrný, jinak ho fázový posuv změní. Proto má prakticky každý takový systém kalibraci. U kina kvalitu člověk asi moc nevnímá. Jednak ti emoce odvedou soustředění jinam a subwoofer pořád duní tak, že dostateční utlumí vjem případné nekvality ostatních zvuků.
jungvoj
zdruv
hm, řekněme , že bigbít a pop , jest vytvořen v podstatě tak nějak uměle, elektronicky, podstatou např metalu je zkreslování zvuku, pokud ho dodatečně ten zvuk upravíte kompresorem dynamiky nebo podobným vynálezem , je to možná umělecký výkon, ovšem u nelektronických nástrojů je situace zcela odlišná, klasika, jako Vivaldiho Čvero ročních období, nebo Bolero M.Ravela, na běžném cd mi zní hrozně, ,,,,,,kdesi mám zahrabanou nějakou obskurní vinylovou desku s oním Bolerem, zakoupenou kdysivá náhodou za 30kčs v Praze v bulharském kulturním centru, snad na váhu vážící půl kila, na které se VM2204 předvedla jako fakt dost dobrá, a dosud žádné CD a pod ji nepřekonalo,
Sysop
Nekdy pred dvaceti lety jsem shanel Alzbetinskou serenadu v podani Orchestru Ceskeho rozhlasu z roku 64. Povedlo se jim to paradne a musim rict, ze snad nejlepsi interpretace, co jsem kdy slysel. Jenze… hrali to jen v radiu a vyslo to na singlu, ktery muj deda kdesi ztratil. Vsude mozne jsem narazel na ruzne kopie mizernych a jeste mizernejsich kvalit, vcetne jakehosi CD a poskrabane desky z knihovny. Nakonec jsem skoncil pres znameho v puvodnim nahravacim studiu, kde mi to dobra duse nahrala alespon na kvalitni mgf pasek.
turbosele
Osobne povazuju za nejtezsi test jakosti audiosoustavy vokalni renesancni polyfonii. Minimalni tolerance vuci intermodulacnimu zkresleni. Jina hudba zni dobre, zatimco tohle je uz neposlouchatelny. Dynamickej rozsah dokazou ty sbory vyloudit taky slusnej, i kdyz ne takovej, jako symfonak. Ale typickej symfonak zase vetsinou generuje v tech hlasitejsich pasazich dostatek bordelu na to, aby to bylo na soustavu tolerantni. Ty rvouci lidske hlasy v polyfonii dokazou porad udelat neco, do ceho kdyz hodite nejake ty souctove a rozdilove frekvence, rusi to jak sypajici se kameni.
Sysop
Poradne pistalove varhany z kostela taky umi neuveritelny veci. Slysel jsem zive v Pasove a pak na zaznamu, to same a prece uuuplne jine.
turbosele
Tak ano, tam dela hodne prijem zvuku celym telem a i to, co clovek prijima usima, ma pomerne zajimave prostorove sireni. Kolikrat jsem si rikal, jak by asi znely varhany snimane umelou hlavou, ale jelikoz jde o dost mensinovy zpusob zanamu, nemel jsem tu cest. Na nelin. zkresleni jsou varhany trochu tolerantnejsi, hlas v polyfonii (tj. ne akordech) je skutecne prubirskym kamenem.
sergej
To záleží co to přenáší a jenom jsem zaslechl že v nějakém americkém kině dali high end audio ale zapomněli že ve filmu je sejmuté zemětřesení a několik vteřin stačilo a budovu kina jim to doničilo jak skutečné. :-))) Kdo ví.
ptak
Díky za zajímavý článek, který se četl jedním dechem. Ohledně „loudness war“ se mi vybavil zážitek, kdy jsem poslouchal v prodejně novinky, jestli má cenu něco kupovat a jedno CD se záznamem koncertu mělo skvělejší zvuk než studiová alba jiných interpretů a to tak, že to poznaly i mé neškolené uši. Prostě moment, kdy člověk poslouchá CD a řekne si – já tam slyším jednotlivé nástroje, rozumím zpěvu, není to obvyklý hluk v kvalitě kazeťáku z tržnice vydávaný za hudbu. Mimochodem ten zvukař, který dokázal udělat CD s live koncertem o dvojnásobném dynamickém rozsahu než ostatní dělají studiová alba se jmenuje Petr Kovanda. https://petr-kovanda.cz/
maja
Díky za super článek. Asi jediné zde čtivo, co má nějaký význam.
kokrhel123
Děkuji autorovi za článek.
Problematikou zvuku nahrávek se dlouhodobě zabývám a prošel jsem si podobnou cestou poznání. Je to prakticky přesně tak, jak to HandyMan píše. Málokdo je však skutečnost mrvení zvuku schopen a ochoten přiznat. Tím spíše je žádoucí o tom psát. Snad jedinou výhradu mám k rekonstrukci remasteringem zničených nahrávek, bez přístupu k master tape. To je jako dělat z karbanátku zpátky krávu. Slyšel jsem dost výsledků a vždy to bylo tristní.
Skvělé zpestření jinak se do žumpy propadajícího serveru.
kokrhel123
Dodám ještě, že veškeré remixy od Wilsona považuji za čiré zlo. Vždy spolehlivě zničí původní autentický zvuk nahrávky.
Nadhera.
Dekuji za prijemny clanek. Nemam na hudbu uz tolik casu jako drive, patrim k podobne postizenym jedincum. Muj obyvak byl staven “okolo repraku”. Nebyt potomstva, TV bych vubec neporizoval. Mozna to chtelo trochu rozvest tema komprese zvuku. Principialne se jedna o nelinearitu, takze jeji produkt jsou zakonite nove frekvence, tj. harmonicke zkresleni. Diky temto smakuladam si na lepsi reprosoustave bez nutkani zvracet nepustite nic z klasickeho FM radia. Osobne jsem zustal u CD, vsechny svoje stare veci shanet znova v HD necham snad az treba na nektereho potomka az se tim bude treba nekdy na vysce bavit.
Hmmm… nechci se prit, jen diskutovat: komprese zvuku, pokud jde ciste o upravu amplitudy, zadne nove frekvence nevytvari. K tomu dojde az pote, pokud je amplituda limitovana. Tedy, nemusi to byt ‚zakonite‘. Ano, pokud je kompresor zpraseny a zkresluje i obsah frekvenci, pak je to jina.
Ja jsem se kdysi mordoval s kompresorem dynamiky pro AM vysilacku a snahou bylo se prave vyhnout zkresleni, coz se mi podarilo. Timto nevyvracim, ze to treba blbe nastaveny kompresor nemrvi, ale snazim se vyvratit tu linii ‚principialne – zakonite‘.
Jestli je obecne pouziti kompresoru prasarna, to je samozrejme jine tema. Pokud mam zesilovac, ktery mi bohuzel v mixu slabsi signal prerazi silnym, takze na vystupu ten slaby proste umre, pak selektivni komprese je berlicka. Pochopitelne ale, je to mrveni zdroje, misto odstraneni problemu na trase.
Pokud se mylim, necham se poucit.
Nasuperponujte si na jakoukoliv nelinearitu harmonicky signal, vysledkem je vnik novych frekvenci. Limitovat se to da pomerne malou amplitudou, filtraci a rozdelenim do pasem.
Vznik nikoliv vnik. Tippfehler
Nekdy po vniku dojde ke vzniku. Fickfehler :-)
Jojo, ja vim, o cem je rec, jen rikam, ze pokud mi kompresor snizi amplitudu harmonickeho signalu (ergo, komprese probehne pred mixem), pak nevidim duvod tvorby vyssich frekvenci. Chapu, ze je to specialni pripad, ale pokousim se tim vyvratit pravidlo.
…eh… nemusi jen snizit. Proste obecne upravi amplitudu, ale bez limitace a linearne.
Jakykoliv signal lze rozlozit na posloupnost harmonickych signalu, Fouriera aktivne pouzivate. Takze se bavme pouze harmonickymi signaly. Pokud slaby signal o jedne frekvenci zesilim vice, nez silny, jedna se o obecnou nelinearni chrakteristiku. Jejim vysledkem neni pouze puvodni frekvence, ale nutne i nova dana tvarem charakteristiky a amplitudou vstupniho signalu. Notoricky znama je krivka nasuperponovaneho signalu na treba charakteristiku pn prechodu, podobne obrazky jsou v kazde ucebnici. V praci mate urcite zdroj signalu a nejaky oszilloskop, tak si to klidne overte.
Model: Mam frekvenci 5 kHz. Pred jejim smichanim s jinymi frekvencemi ji na odporovem delici (ergo ciste linearne, bez treba pn prechodu) zredukuju o 3 dB. Pak smicham. Proc by v mixu mela pribyt nejaka dalsi frekvence?
Jako jo, zitra si to zkusim, misto oscila vezmu spektrak, na oscilu v mixu budu novou frekvenci hledat tezko. Myslim si ale, ze novou frekvenci neuvidim. Jen utlum nosne a harmonickych od ni odvozenych.
Odporovy delic je linearni prvek!
No… vsak to pisu, ne?
Na lineárním prvku nevzniknou harmonické, ale komprese má nelineární přenosovou charakteristiku. Jinak smícháním dvou různých frekvencí díky interferenci vzniknou další rozdílové a součtové frekvence. Viz např. záznějový oscilátor.
Jasne, vsak to pisu o chlup niz.
Prijde na to, jestli provedu kompresi kompozitniho signalu, nebo kompresi pred mixem. Paklize jsem v nahravacim studiu, pak mam moznost B. Paklize jsem ve studiu vysilace radia, pak mam bohuzel jen moznost A.
Jasne, ze je v tom rozdil uz v tom, ze klasicka komprese kompozitu neni frekvencne selektivni a obecne zesili slabsi a potlaci silnejsi signal. Z toho plynou nelinearity.
Odporovy delic je linearni prvek. To co popisujete je soucet dvou sinusovek o stejne frekvenci a jine amplitude,vysledek je opet ta stejna frekvence.
Samozrejme, muzu takto smixovat sinusovek, kolik chci, dojde k jejich superpozici, ale pokud u jedne z nich zmenim amplitudu, nevznikne nova frekvence. V tom si rozumime. Na spektraku budou vyrazne cary nosnych, pak klesajicich harmonickych a pak vsech moznych souctu a odectu podle fazi.
To je to, o cem celou dobu pisu. Pokud mi komprese probehne pred mixem a na linearnim prvku, pak neni duvod, aby vznikla nova frekvence.
Nejde mi stále do hlavy, jak může dojít ke kompresi na lineárním prvku. Nebo tomu nerozumím?
Komprese je uprava zesileni, de facto. Snaz se na to nekoukat jako na kompresi hotoveho mixu, jak to asi clovek vetsinou chape. Cili pokud budes mit signal pred mixem, pak upravou nejake slozky muzes dosahnout podobneho efektu na linearnim prvku. Predpoklad ovsem je, ze ten signal proste treba slabe hraje an bloc a ne, ze nekdo hraje „ted slabe“ a „ted zase silne“, coz klasicky nelinearni kompresor resi, ale uprava urovne pred mixem by to linearne resila tezko, nebo si to neumim predstavit.
Priklad: v mixu mas klavesy, ktere jsou slabe. Furt slabe. Proste blbe je to namichany. Kompresor dynamiky to samozrejme nejak resi, protoze to vytahne jako slaby signal, ovsem pouze do okamziku, nez treba nekdo zarve do mikrofounu. Pak je celkovy signal dostatecny a klavesy maji smolika – kompresor nezesili, nebo dokonce utlumi celek a tim padem to klavesy odserou. Slysis zpevaka bez podkresu klaves.
Pokud ale budes pred mixem, tak „vyjedes“ klavesy vic. To lze udelat i na linearnim prvku, treba digitalnim potenciometru, ktery je rizen nejakym mericem urovne. A opacne muzes stahnout prervanyho zpevaka. Pak to teprve smichas. Tohle muze s klidem fungovat dynamicky, takze zesilovac/kompresor to je, ale nevnasi to nelinearni prvek zpusobujici vyssi frekvence.
Eh, seru si do huby. To je tak, kdyz u toho pracuju a pisu to dyl. V prvni vete napisu, ze si to neumim predstavit, abych na konci napsal, ze bych to resil pres VU a digi potencemetr. Proste – z praxe neznam, jak se to presne pred mixem resi, nikdy jsem to nevidel jako dynamickej system. Ale asi neco takovyho existuje prave na principu, kterej jsem nakonec napsal.
Mužeš použít sidechain řizení kompresoru. A nebo kompresor nemusi komprimovat cele spektrum stejne, masteringove umi komprimovat nezavisle nekolik casti frekvencniho spektra…
Cili, ruzne frekvence, amplitudy a faze na vstupu mixu. Ne dve stejne.
Jasne, tady vam vyleze nejaky souctovy signal,zadna nova frekvence.
Tak.
Asi si nerozumime. Pokud tady je nekdo ze sdelovaci techniky, tak to urcite vysvetli lepe. Jedna se o nelinearni zesileni, ktere vzdy v nejake mire produkuje harmonicke zkresleni.
Komprese neni nutne zesileni. Muze to byt zeslabeni nejake casti a pak zesileni celku. Proto to pisu. Pokud by se stalo, ze jeden ze vstupu bude ciste harmonicka frekvence (jasne, v muzice velmi malo pouzivane, dnes temer vubec), pak jeho upravou amplitudy na linearnim prvku nevytvorim v mixu novou frekvenci.
Jina vec ovsem je, pokud cely mix narvu do kompresoru dynamiky, ktery mi celek upravi na nelinearnim prubehu tak, ze treba nizke signaly zesili vic a ty silne min, nebo treba vubec. Pak je problem v tom, ze takovy zesilovac mi bude tvorit novy frekvencni bordel. Ovsem neco takoveho udela v HiFi jen prase.
Tak systém Dolby asi vymyslel vepřík.
Dolby se primarne zabyvalo odstranenim sumu, pokud vim. A DD je ztratova komprese, takze o HiFi fakt nemuze byt rec. Ona jedna vec je dojmologie, jako napriklad 5.1 a druha vec je vernost. Dolby umi z hovna uplest bic a obcas s nim i prasknout. Ale to neznamena, ze jde o HiFi.
Mmchdm, to je neco, jako treba digitalni filtry v obraze. Vytvori paradni snimky (prechodova obloha 80/40/5/0 CMYK s dramatickymi mraky, stavnatou zelenou prirodu,…), ale realita to neni. Pocatkem 90. let firma Scitex vyrobila plochy skener, ktery mel databazi filtru, pres kterou procpal to, co prave naskenoval. Vznikaly super obrazky prirody, zenske akty, zatisi, vsechno bomba. Nez nekdo prisel, ze chce vernou reprodukci umeleckeho dila – olejomalby. A byl problem. V te dobe obrazove HiFi byly skenery od Crossfielda, nebo Linotype-Hell. Pro ty nebyla vernost problem.
Mno otázka co myslíte těmi filtry.
Já v prepressu nějakou dobu taky působil a se scannery mám taky nějakou zkušenost (Scitexy ani ne, ikdyž si vybavuju že jsem přišel do kontaktu s nějaký jejich bubnovým scannerem, ale jinak spíš Fujifilm – Lanovia Quattro atd.).
U těch profi scannerů se běžně používal při scannování profil pro konkrétní medium/nosič z kterého skenujete.
Když to zjednoduším, tak když vytisknete něco na „bílý“ papír a pak na recyklovaný žlutý a pak se to naskenuje, tak výsledek je samozřejmě úplně jiný.
Pokud ovšem máte charakteristiku toho nosiče z kterého skenujete, pak můžete sken korigovat a výsledek může být stejný.
Proto SW u profi skenerů měl databázi profilů pro různé nosiče – filmy atd. a jejich aplikace měla samozřejmě zásadní vliv a výsledek.
Pokud ovšem nešlo o profily, ale scanner nějak tunil data bez možnosti to ovlivnit, pak to ani nemůže být profesionální zařízení.
U profi skeneru se měřila i barevná teplota světla, které emitují lampy, protože to ovlivní výsledek, takže se dělala kalibrace na základě které vnikl zase nějaký profil, který charakterizoval aktuální kondici scanneru a aplikoval se na výstupní data, aby se korigovala odchylka teploty světla, kterým se na nosič svítilo.
Obecně v prepressu je profil na všechno. Monitor na kterým se na data kouká má taky nějakou charakteristiku, papír na který se to natiskne taky, stejně jako stroj co to vytiskne a barvy. Řešilo se i osvětlení pod kterým se na výtisk kouká, tj. náhledový pult s lampama emitující známou teplotu barvy a ne zářivky co maj každá jinou teplotu a každá jinak vysvícená atd.
Tj. nic jako RAW data co ukazují skutečnost není, protože data byla ovlivněna už v okamžiku jejich pořízení aparát>film>scanner v případě analogu, nebo aparát v případě digitálu. Tj. ideálně by už v okamžiku stisku spouště bylo, aby se ve scéně vyskytoval nějaký kalibrační objekt jenž známe (protože na scénu svítí různé světlo) + máme profil pro aparát a odtud dále v procesu při jakékoliv manipulaci, změně nosiče atd aplikujeme příslušný profil.
Ja jsem se s prepressem setkal v polovine 80. let, kdy prvni scannery mely na jedne hrideli buben pro skenovani a vedle buben pro film, pricemz jednotlive barevne vytazky (CMYK,CcMmYK,…) se delali v jednom „behu“. Takze pocet skenovani pak odpovidal poctu vytazku. Az Linotype-Hell 380 prinesl digitalni rozhrani a zadne filtry nebyly, nastavila se bila, cerna, prubeh denzit a pripadne na krivkach jednotlivych vytazku lokalni korekce. Zadne profily nikdo neznal, nebyly ani potreba.
Pak, nekdy tusim v roce ’92, prisly prvni skenery, co to delaly uplne jinak, aby i clovek, ktery nikdy nestal u reprodukcni kamery a co pod pojmem 3D zna jen trirozmerny prostor, namisto denzity filmu, mohl skenovat. Ten prvni plochy skener od Scitexu se jmenoval Smart a byla v nem technologie, puvodne pouzita pro navadeci hlavice raket vzduch-vzduch. Ostatne i takovy Feranti, ktery se koncem 80. let pouzival pro prvni DTP, byl puvodne z pocitani souradnic cilu behem studene valky. Atd.
Ten bubnovy maly skenerik od Scitexu nebyl jejich produkt, Scitex koupil OEM, protoze Smart byl moc drahy. Nicmene, dnes uz se vse resi pres profily, protoze je to pohodlne a na 95 % aplikaci to proste staci. A je to rychlejsi. Kdyz mel v devadesatkach skenerista oblepeny cely buben diakama 6×9, tak hodinu jen nastavoval krivky a profily. Ovsem na druhou stranu, kdyz jsem mu rekl, ze chci CCR 15%, tak to bez mrknuti oka udelal. Dneska by lovil v profilech a u mnoha skeneru by ani nic takoveho nenasel.
Vyhodou puvodnich skeneru bez profilu bylo prave to, ze pracovaly v RGB, tedy vetsim barevnem prostoru, nez je i CcMmYK. Takze vytahnout treba nejakou jemnou kresbu nekde na urovni 4 % nebyl problem. Dneska to skener mlaskne do bile a prohlasi za potlaceni spiny…. Inu, to je jako to HiFi na matlafounu. Vetsina lidi to proste nepotrebuje.
Tak to jsme od sebe generaci nejmíň ;)
Tohle já už nepamatuju. A i to co pamatuju bylo v mé době vlastně za zenitem.
Nojo, v pocatcich se delaly ruzne kejkle, ktere dneska uz lidi okolo DTP ani neznaji. Krome jiz zmineneho sestibarvotisku, ktery proste kresby v pletovkach umi naprosto perfektne, tak i napriklad frekvencni modulace tiskoveho bodu. Dneska se jede vyhradne amplitudova, pri konstantni frekvenci, treba 60 lpc. Za nas se experimetovalo i s 120 lpc, coz samozrejme znamenalo mnohem vetsi objem dat a skenovani minimalne na 500 lpi. Duvod? Kresby jemnych detailu, napriklad pri tisku textilii. Takovy indicky koberec na kridaku s 60 lpc proste nebude prokresleny. No, a 120 lpc to sice resi, ale zase je problem s naroky na tiskove gumy v ofsetove masine. Krome toho, casto vznikalo moire mezi frekvenci obrazu a te textilie. Takze prisla ona frekvencni modulace, ktera moire nemela, ale zase mela vetsi narust tiskoveho bodu v pultonech. Atd., atp…. jojo, neco jsme se nalaborovali. Ale taky tehda za kvalitni tiskoviny byly uplne jiny prachy a napriklad tu LinoHell sestavu za 15 mio jsme zaplatili za dva roky. Dneska by neco takovyho bylo nepredstavitelny.
Tohle šlo už mimo mě. Myslím tisk. Ale co si vybavuju od kolegů, kteří řešili laserové osvitové jednotky pro alu tiskové desky pro offset, tak moire se předcházelo tak, že tiskový bod byl eliptický a náhodně se natáčel a byl tam tuším i nějaký náhodný offset.
To co píšete – tiskové gumy, modulace tiskového budu – už netuším o co je a jestli spíš nejde o předchůdce digitálního osvitu, který jsem zažil já.
BTW dnes už je stejně přímý digitální tisk a tiskové desky nejsou. Laser svítí rovnou na tiskové válce, kde ovlivňuje povrchový náboj a tím pádem rovnou přilnutí barvy na válec. Zase tím odpadá značná část přípravy a je možné individualizovat tisk – na každou otočku válců je možno tisknout něco jiného.
BTW ad peníze. Polygrafickej průmysl dokurvili dotace.
Viz . příběh východočeské tiskárny. Říkalo se jí tuším Růžička. Taky jsem tam kdysi byl.
Zdravé podniky investovali často z úvěrů do nových technologií. Klasický tisk stagnoval. Kdo tiskl letáky, noviny, knihy atd. šlo vše dolů.
Kdo investoval do technologií, svezl se na nové vlně, kdy šli do módy fotoknihy atd. Prostě vysoce individualizovaný tisk na který je digitál ideální, protože odpadá složitá, zdlouhavá a nákladná předtisková příprava. Za tyhle věci si pak mohli účtovat slušné peníze.
Pak přišly dotační programy a stát/EU zaplatil nový mašiny těm looserům, kteří na to neměli a pomalu skomírali. Pamatuju si, jak si najednou nakupovali nový digitální mašiny za 15M i tiskárničky, který předtím šetřili na všem a neměli na investice ani pomalu statisíce.
A tyhle podniky nemuseli v ceně tisku umořovat náklady na pořízení strojů, takže cena letěla dolů. Ti co si to nakoupili předtím najednou nebyli konkurenceschopní.
Přesně případ té Pardubické tiskárny, kterou to položilo, ačkoliv to byl jeden z nejzdravějších a nejmodernějších podniků.
Asi to nebude pripad slevovejch letaku v samosce, ale prece jak vicebarevnej rozklad, tak i alternativni zpusoby ditheringu (zdravime @servisdok) se normalne pouzivaji.
Vicebarva se pouziva spis u tech specialnejsich tisku. Jak pises, tak na letak do lidlu je toho skoda.
Ale pak treba chces mit hezkou zlatou na necem a tu ze cmyku namichas blbe, tak ji tam muzes mit jako primou barvu.
A samozrejme ted s prichodem digitalniho tisku se ty prime barvy pouzivaji myslim o dost vic. Je to proste hezci nez z toho cmyku.
Reagoval jsem spis na Sysopa. Jasne, prima barva bez rastru je jina vec, zvlast, kdyz na nejake tiskovine treba firmni odstin prevlada. Ale myslel jsem ve svoji odpovedi skutecne rastrovany tisk, ale z vice nez 4 barev.
Sysop: Linka sice odtekla od zvuku k tisku, ale zpátky. Systémů Dolby je celá řada a cílem bylo myslím zabránit zaneřádění signálu na přenosové cestě přes záznamové médium. V analogu šlo o řízené zesílení – kompresi a následnou expanzi, navíc různou pro různá frekvenční pásma. Otázka „věrného zvuku“ má asi mnoho zapeklitostí, když nevěrný zvuk leze už z výstupu prvního mixpultu v řadě. Pokud tedy neposlouchám přímo čistě akustický zvuk, je výchozím vždy signál už nějak elektronicky upravený a deformovaný tím a příp. ještě záznamem, nejde-li o digitál (ten ale musí být rekonstruován). To, co je od záznamu dál, čili přehrávací zařízení, je už pro každého z pohledu věrnosti kombinací kvality zařízení, rozlišovací schopnosti jeho tělesného i duševního příjmového aparátu a vyloučení ruchů v místě poslechu – stačí nešťastně umístit reprobedny.
hm, ponejprv tak nějak chcá to vysvětlit, co je to dynymika zvuku, bo je jasne, že to není jen od nejtiššiho po nejhlasitější prd, který chceme zachytit a posléze přehrát
díky Handymane… přečetl jsem to jedním dechem
Super článek díky. Se zvukem dělám asi 24 let – restaurování starých nahrávek, mastering, vydávám CD, DVD a vinyly. Určitě si nemyslím, že by fyzické nosiče byly mrtvý formát. Naopak, fanoušek-sběratel chce vždy real deal, žádné virtuality. Double LP s bokletem, CD s bookletem, kde jsou fotky a co nejvíce informací k dané nahrávce, třeba koncertní.
Sám si občas nějaké CD stáhnu a pokud se mi líbí, koupím si následně fyzický nosič.
Pokud jde o „loudness war“ pak sám kompresi zvuku používám jen výjimečně…..
Chtěl jsem se zeptat jak jsi proboha mohl kopírovat kazety na VEF Sigma 260 ? Podle mě jsi to musel kopírovat jedině z gramofonu. Jinak nechápu, bez dvojčete nemáš šanci, nebo jsi spojil kazeťáky přes vstup mikrofonu?
Jinak nechápu tvou posedlost páskama, když si vezmu jak primitivní a zastaralá technologie to je, jak funguje, jak za ty roky kdejaká radiace , magnetizmus kde čeho co s emihlo kolem včetně země, nekvalita pásku a různé neutrina proletěli kolem nebo skrz tu pásku, tak se mi nechce věřit že bys to vytáhl a zkusil z toho udělat původní písničku.
A s tím souvisí to co jsi řekl, poslouchat cokoliv staršího z osmdesátých let včetně je prostě ke zblití i kdybys to milionkrát vyčistil. Je to nahrané špatnou technikou, která neměla takovej rozsah a nedokázala zachytit ty jemné věci a když ti je tam mixer nafejkuje, tak se honíš pindíka z toho že slyšíš jednotlivé struny, aniž bys poznal, že v původní nahrávce nemohly být, protože je jehla nebo magnetofonový pásek neměl takovou citlivost a nebo mikrofon byl z tak těžkých materiálů a membrána měla takovou setrvačnost a zároveň závěs tuhost, že to nebyla schopna zachytit a někam přenést.
Oni to nově namixujou a pak ti to vytisknou na gramec a opakuje se to stejný, že ta jehla má nějakou setrvačnost a nedokáže v tý rychlosti kmitat tak rychle jak jedničky a nuly a prostě má nějakou setrvačnost, která ti tu hudbu „uhlazuje“ a z toho je pak ten pocit, že je ta hudba taková jemnější a pro ucho příjemnější oproti tvrdé digitální nahrávce.
Jinak souhlasím s tím, že nám stačí těch 96kbitů za vteřinu a víc stejně nerozeznáme. Zkoušel jsem Spotify i tidal a nepoznám mezi tím rozdíl. Tak používám spotify a jsem v klidu, doma na disku mám pár písniček v MP3 lepší kvalitě a stejně to neposlouchám. Důležitý je že ležím v posteli, šáhnu po mobilu, zapnu si reciever Marantz s reproduktory AQ a z postele si ráno pustím na co mám chuť. Do toho duní subwoofer Yamaha.
Nebudu vstávat a dávat do přehráváče nějakej disk a nebo desku, na to ti seru, v tom mobilu na cloudu mám téměř všechny písničky světa aniž bych se musel pohnout. Proto to mají fyzické nosiče spočítané. Zeptej se děcek jestli preferujou kvalitní zvuk a nebo spotify, tak ti řeknou že spotify. pevný nosiče jsou tak nějak poslední záchěv husákových dětí, který teď nastupujou do duchodu, nudí se a mají prachy a odrostlý děcka, tak si to kupujou protože nic jiného neznají. Až umřou tak celej tenhle trh půjde do kopru. Už ani ty 5.1, 7.1 a 9.2 nebo dokonce 11.2 zvukové formáty nikoho nezajímají. Nikdo si nebude doma instalovat tolik reproduktorů když to skoro neslyší. Já si udělal kino 9.1 a teměř se na to nedívám a neposlouchám to protože ten zvuk shora vůbec neslyším nebo mi splývá s ostatním zvukem z boku a zezadu.
Mladý to nezajímá, ti si koupí jeden soundbar pod televizu a tím celý zájem o prostorový zvuk končí. reproduktory na strop? ses posral, na to zapomeň.
Já budu navždy tvrdit, že třípásma samozřejmě budou vždy hrát líp než dvoupásma, i když nevím z jakého důvodu jsou pořád dvoupásma prezentována jako super kvalita. Hovno s mákem zamíchané ptákem. Třípásma jsou vždy lepší a citlivější.
Ale mám doma i B&W DM601 S2 a musím uznat, že hrajou suprově. POP je přehnaně dunivej, ale ty tvoje kytarový sračky alá betles a Aqualung a This Was hrajou luxusně. Ale poslouchat to nemíním, podle mě kdo poslouchá dobrovolně elektrickou kytaru musí být postiženej na hlavičku.
Jinak spoustu písniček kurví sami autoři. Třeba Alphavile forever young přidali do písničky sračky, který tam nemají co dělat. To pak není remaster, ale úplně jiná písnička. Pak jsem jednou slyšel písničku made in italy od ricchi E Poveri, a chtěl si uložit mp3ku a ty vole dva dny jsem hledal, která písnička to byla, protože nazpívali asi 150 verzí a ta jediná s kterou jsem se spokojil, která má tu správnou rychlost a takt je jen jedna z nich. A promiň můj život je příliš krátký, abych hledal které vydavatelství vydává lepší nebo horší písničky. Fakt to nemíním studovat, buď se mi písnička líbí a nebo nelíbí. A čím víc nástrojů tím hůř se mi to poslouchá, lepší je když hraje jen pár nástrojů, protože když se použije víc přístrojů tak je to spíš hluk než písnička.
Možná bys mohl vypsat všechny písničky na kterých tak moc ujíždíš, včetně roku vydání a nebo alba, poslechnul bych si to, ale moc tomu nedávám. Třeba Johny Cash má úžasnej hlas, ale nic z jeho produkce, prostě jako mladej člověk poslouchat dobrovolně nebudu. Tak bys mohl předvybrat nějaký písničky, který stojí za to si poslechnout.
Jinak audiofilům zdar.
Ad jehla nemuze kmitat tak rychle jako jednicky a nuly…
Frekvebcbi rozsah gramofonu je docela slusny.
U digitalu se pouziva vzorkovaci ferekvence obvykle 44kHz (teda co se týče hudby). To vychazi na necele 3 vzorky pro signal o frekvenci 16kHz.
Zkus si na papir nakreslit jeden „kmit“ signalu, treba sinusovky to je jedno.
A pak si predstav, ze ten spojity signal mas vyjazdrit tremi body. Moc to nejde co?
To je problem teoremu panu Shanona a Kotelnika. Vychazi se z toho, ze uz dvojnasobna frekvence vzorkovani staci k zachovani informace puvodni frekvence. A diky dolnopasmove propusti (plus charakteristice zesaku) se vyssi harmonice po superpozici tlumi.
Co pozna lidske ucho, je vec druha.
Je mě známo už od školních let ;)
Jde. To je videt, zes to v praxi nikdy nedelal. Jinak samozrejme v slusne implementaci pouzijes vyssi prevzorkovani v digitalni oblasti a mene prikrej filtr v analogovy ceste.
V praxi žádnou vyšší samplovací frekvenci nepoužiju.
V praxi se ke mě veškerá hudba dostane nasamplovaná při 44100 Hz a s tím už nic neudělám.
Jestli to poznám na kvalitě zvuku je věc druhá, přesně jak říká Sysop, nicméně můj příspěvek byl reakce na Skreta, který říkal, že jehla gramofonu nikdy nebude kmitat tak rychle jako jedničky a nuly, což je blbost. Zatímco pro kvalitní gramofon není 16kHz problém, tak drtivá většina hudby v digitálu bude mít už z principu na 16kHz slušné zkreslení, protože při dané samplovací frekvenci už je prostě na popsání tak rychlé změny spojitého signálu málo vzorků.
Ano, můžu si zvolit samplovací frekvenci třeba 192kHz a pak je to jiná, ale Skret řešil praxi běžnou praxi a tam všude bude těch 44.1.
Ja rozumim, co rikas, ale bohuzel naprosto nemas pravdu, coz je dano tim, ze je to neintuitivni a ze s tim nemas praktickou zkusenost. Konkretne „slušné zkreslení, protože při dané samplovací frekvenci už je prostě na popsání tak rychlé změny spojitého signálu málo vzorků“ je uplna a snadno prokazatelna pitomost. Bude-li na periodu kmitu treba 2.05 vzorku, UPLNE to postaci a po pruchodu rekonstrukcnim filtrem dostanes paradni sinusovku, neposkozenou nijak.
Kdo nevidel, skutecne asi tezko uveri. Kdyz to pustis na osklivoskopu, tak pred filtrem vidis schody, ktere zbesile aliasuji, ale po pruchodu filtrem super puvodni signal. A jak rikam, samozrejme v dnesni dobe je mnohem praktictejsi udelat to, ze z 44.1ksps nebo 48ksps signalu nejdriv digitalnim interpolacnim filtrem udelas treba 192ksps nebo 1Msps signal, a za nej je pak mozno soupnout naprosto banalni a nepresnou dolni propust, ktera ma za ukol mit utlum nad 0.98MHz, propoustet do 20kHz a v oblasti 0.02–0.098MHz si muze delat, co chce. Takze staci treba filtr 3. radu misto 12. radu.
Normalne se to dela, funguje to, pomer SNR ani SFDR to nezhorsuje.
akoráže reálnej zvuk fak není sinusojda, takže s nízkým vzorkem z toho pak lezou sračky, pže prostě drtivá většina informace zmizí v čase MEZI těma samplama, a ty nemáš tušení, co tam mělo byt, abys to zrekonstruoval
to je asi jak v tech seriálnech že tam je mazanica vo 20 pixelech a voni bóchnó pár tlachadel a zázrak, je z toho vole supr vostrei voprasek vo tisícinásobným rozlišení…ne
prostě gde ta informaca NENÍ, tam ani smrť nebere!!!
proč mi ta audiofilní mrdtka neodpoví? Má z toho mindrák ?
SkReT:
Třeba už spí.Nebo na tě sere.To jen ty si myslíš, že když po čase vylezeš z kanálu mezi lidi a otevřeš fekál, tak se z toho všichni poserou.Zkus to zase za půl roku.Mezitím se věnuj hygieně.
Ještě jsem nikdy neodpovídal někomu, kdo mě nazval „audoifilní mrdkou“, ale všechno je jednou poprvé, že. Tak jsem si ten tvůj „názorový proud“ ještě jednou přečetl, a když si odmyslím všechny namachrovaný vulgarismy, z kterých je jasná mentální úroveň a nízké sebevědomí pisatele, mi nic k odpovídání nezbylo, všude si totiž následně odpovídáš sám. Já tě nechci připravovat o iluze, ani ti je nahrazovat jinýma. KDE JE NÉJAKÁ OTÁZKA? – aha, tady na začátku – ano, VEF Sigma 260 měl linkový vstup, na který se dal připojit výstup předzesilovače gramofonu. Snad tě má odpověď uspokojila. Na tu druhou, následovanou slovy „ses posral, na to zapomeň“, asi odpovídat netřeba, že? A seznam písniček na kterých ujíždím, když mám ve fonotéce asi 3000 alb, na to sis taky odpověděl sám – ses posral, na to zapomeň. Audifilům, kteří umí kultivovaně diskutovat, zdar.
Já jen jednu věcnou k tomu Skretovu kinu, což není až tolik off-topic, jak by se mohlo zdát. 9.1 sice znamená 9 repro na rovině hlavy a jeden woofer, tedy nic nad hlavou, ale píšeš potom o repro nad hlavou, tak kdo ví, co doma máš. Já nedávno přešel z 5.1 na 5.1.2, tedy vepředu dva hlavní repro + center, na každé straně jeden efektový, woofer a dva repro na stropě a za mě to rozdíl jednoznačně je. A je výrazně větší při poslechu muziky v režimu all-channel-stereo, jelikož ty nad hlavou pak hrají prakticky stejně, jako přední. Audio-purist samo nic jiného, než stereo nechce, chápu, neberu, mě vyhovuje surround.
Já před instalací stropních repro odkoukal a odposlouchal nějakých 12h podcastu zabývajících se domácím kinem a mimo jiné také umístěním repráků, díky čemuž jsem si zkorigoval pozici svých efektových repráků a do vhodné pozice nainstaloval ty stropní. A samozřejmě zkorigoval jejich hlasitost v nastavení receiveru.
@dunnst: Já ti k tomu moc neřeknu, slyšel jsem pád dobrých instalací domácího kina za poměrně nesmyslnou cenu a o něco víc těch špatných, kde se na něčem „slyšitelně“ ušetřilo. A když jsem pak vyzpovídal několik lidí, jak složité je správné nastavení s ohledem na poslechovou místnost, tak jsem se k tomu nikdy neodhodlal a zůstal ve stereo světě. Je to totiž důležitější, než počet kanálů nebo nedejbože reproduktorů. To, co píše SkReT, že „třípásmovka“ hrajé lépe než „dvoupásmovka“ je nesmysl ve stylu „čím víc proužků, tím víc Adidas“. Ono totiž platí, že čím víc reproduktorů, tím víc kompromisů, stačí se podívat na frekvenční charakteristiku některých reprosoustav, připomínají divoká pohoří. Zatím neexistuje opravdu dobrý jednopásmový reproduktor. Kdyby existoval, všichni by ho chtěli. Dnes je proto většina lepších sestav DK vybavena receiverem s vstupem pro meřící mikrofon a software, který generuje signály, ty podle návodu vyhledáš 10 – 40 měřících bodů, dáš tam mikrofon, sestava do každého z bodů brumí, chrchlá a piští, pak to chvíli počítá a pak se ti naladí hlasitost, dozvuky a korekce jednotlivých reproduktorů. Hraje to hezky do té doby, než ti do obýváku manželka postaví pár květináčů nebo pověsí poličku a můžeš začít znova :-).
Ono ale „hrát dobře“ může pro mě a pro tebe znamenat něco jiného :-) Můj kamarád mi taky tvrdí, že hrát hudbu na 5.1 sestavě je nesmysl, protože má kanály dva, tudíž pro autentický poslech jedině stereo. Ono není problém ten receiver nastavit do režimu direct, nebo pure audio, který využije jen ty dva hlavní repráky, ale mě se to v tom surroundu prostě líbí. Chci slyšet, že mě ten zvuk doslova obklopuje a to i za cenu snížené kvality. Ona moje sestava je skutečně nic moc, mám 5.0 sestavu od Pioneeru, která stála před snad 15ti lety nová 10 tisíc doplněnou o woofer, takže ani ty hlavní dvě bedny nehrajou nijak extra. Ona funguje ještě jedna věc – nevíš, že to hraje špatně, dokud neuslyšíš repráky, na kterých to hraje skutečně dobře. To se mi povedlo pár týdnů zpět u známého, který má tedy taky 5.1 ale ty hlavní dva jsou poměrně drahé Mission repro, tak mi pustil muziku jen do těch dvou. Hrálo to fakt o několik levelů nad mýma reprákama, až mě nasral, ale opět – chyběl mi ten obklopující zvuk.
Stereo samozřejmě nereprezentuje prostor. Na druhou stranu jsi-li na koncertě, jsou repráky zpravidla taky jen před tebou. U vícekanálového systému musíš ale být v přesné pozici, aby byl vjem věrný, jinak ho fázový posuv změní. Proto má prakticky každý takový systém kalibraci. U kina kvalitu člověk asi moc nevnímá. Jednak ti emoce odvedou soustředění jinam a subwoofer pořád duní tak, že dostateční utlumí vjem případné nekvality ostatních zvuků.
zdruv
hm, řekněme , že bigbít a pop , jest vytvořen v podstatě tak nějak uměle, elektronicky, podstatou např metalu je zkreslování zvuku, pokud ho dodatečně ten zvuk upravíte kompresorem dynamiky nebo podobným vynálezem , je to možná umělecký výkon, ovšem u nelektronických nástrojů je situace zcela odlišná, klasika, jako Vivaldiho Čvero ročních období, nebo Bolero M.Ravela, na běžném cd mi zní hrozně, ,,,,,,kdesi mám zahrabanou nějakou obskurní vinylovou desku s oním Bolerem, zakoupenou kdysivá náhodou za 30kčs v Praze v bulharském kulturním centru, snad na váhu vážící půl kila, na které se VM2204 předvedla jako fakt dost dobrá, a dosud žádné CD a pod ji nepřekonalo,
Nekdy pred dvaceti lety jsem shanel Alzbetinskou serenadu v podani Orchestru Ceskeho rozhlasu z roku 64. Povedlo se jim to paradne a musim rict, ze snad nejlepsi interpretace, co jsem kdy slysel. Jenze… hrali to jen v radiu a vyslo to na singlu, ktery muj deda kdesi ztratil. Vsude mozne jsem narazel na ruzne kopie mizernych a jeste mizernejsich kvalit, vcetne jakehosi CD a poskrabane desky z knihovny. Nakonec jsem skoncil pres znameho v puvodnim nahravacim studiu, kde mi to dobra duse nahrala alespon na kvalitni mgf pasek.
Osobne povazuju za nejtezsi test jakosti audiosoustavy vokalni renesancni polyfonii. Minimalni tolerance vuci intermodulacnimu zkresleni. Jina hudba zni dobre, zatimco tohle je uz neposlouchatelny. Dynamickej rozsah dokazou ty sbory vyloudit taky slusnej, i kdyz ne takovej, jako symfonak. Ale typickej symfonak zase vetsinou generuje v tech hlasitejsich pasazich dostatek bordelu na to, aby to bylo na soustavu tolerantni. Ty rvouci lidske hlasy v polyfonii dokazou porad udelat neco, do ceho kdyz hodite nejake ty souctove a rozdilove frekvence, rusi to jak sypajici se kameni.
Poradne pistalove varhany z kostela taky umi neuveritelny veci. Slysel jsem zive v Pasove a pak na zaznamu, to same a prece uuuplne jine.
Tak ano, tam dela hodne prijem zvuku celym telem a i to, co clovek prijima usima, ma pomerne zajimave prostorove sireni. Kolikrat jsem si rikal, jak by asi znely varhany snimane umelou hlavou, ale jelikoz jde o dost mensinovy zpusob zanamu, nemel jsem tu cest. Na nelin. zkresleni jsou varhany trochu tolerantnejsi, hlas v polyfonii (tj. ne akordech) je skutecne prubirskym kamenem.
To záleží co to přenáší a jenom jsem zaslechl že v nějakém americkém kině dali high end audio ale zapomněli že ve filmu je sejmuté zemětřesení a několik vteřin stačilo a budovu kina jim to doničilo jak skutečné. :-))) Kdo ví.
Díky za zajímavý článek, který se četl jedním dechem. Ohledně „loudness war“ se mi vybavil zážitek, kdy jsem poslouchal v prodejně novinky, jestli má cenu něco kupovat a jedno CD se záznamem koncertu mělo skvělejší zvuk než studiová alba jiných interpretů a to tak, že to poznaly i mé neškolené uši. Prostě moment, kdy člověk poslouchá CD a řekne si – já tam slyším jednotlivé nástroje, rozumím zpěvu, není to obvyklý hluk v kvalitě kazeťáku z tržnice vydávaný za hudbu. Mimochodem ten zvukař, který dokázal udělat CD s live koncertem o dvojnásobném dynamickém rozsahu než ostatní dělají studiová alba se jmenuje Petr Kovanda. https://petr-kovanda.cz/
Díky za super článek. Asi jediné zde čtivo, co má nějaký význam.
Děkuji autorovi za článek.
Problematikou zvuku nahrávek se dlouhodobě zabývám a prošel jsem si podobnou cestou poznání. Je to prakticky přesně tak, jak to HandyMan píše. Málokdo je však skutečnost mrvení zvuku schopen a ochoten přiznat. Tím spíše je žádoucí o tom psát. Snad jedinou výhradu mám k rekonstrukci remasteringem zničených nahrávek, bez přístupu k master tape. To je jako dělat z karbanátku zpátky krávu. Slyšel jsem dost výsledků a vždy to bylo tristní.
Skvělé zpestření jinak se do žumpy propadajícího serveru.
Dodám ještě, že veškeré remixy od Wilsona považuji za čiré zlo. Vždy spolehlivě zničí původní autentický zvuk nahrávky.