Moje máma učila na zvláštní škole 30 let. Inkluze jak vyšitá. Byl sem toho účasten, jezdil jsem na ŠVP, lyžáky a jako dospělý jsem si párkrát i zaučil.
Většinou až na pár výjimek byli chovanci bystří, ale těžce zanedbaní rodinou. Obvykle cikáňata, které na debilfakultu poslaly úči hned po první třídě nebo výchovné poradkyně rovnou do první. Chtělo to pevnou ruku a budovat respekt. Občas se pro ně šlo domů s doprovodem příslušníka VB.
Zvláštní bylo, že se tahle banda rychle srovnala do latě, když se vyvezla mimo vliv rodiny. Na tři týdny o prázdninách na „tábor“. Ráno se doučovalo. Měl jsem ve třídě patnáct harantů od první do osmý, od jejich úči pro každýho seznam, co je třeba dopilovat. Takže silně individuelní přístup. Kupodivu to docela šlo.
Pětkrát denně jídlo, čistá postel, žádný bugr v noci udělaly svoje. Velký holky si rozebraly malý kluky (všichni byli někoho bratranci) a úči měly veget. Milionový děti, když se jelo domů, bulel celej autobus. A za tejden bylo zase po starým.
Občas se tam dostal i úplný debil, co patřil do „pomocný“ – tam se učili trošku číst a psát a utřít si prdel. Bez šance ho něco naučit, tak tam nějak přežíval. Asi nějaká tlačenka nebo co. Bylo třeba na něj dát bacha, páč žádnou asistentku neměl. Občas ho srovnaly ostatní děti.
Příklad, kdy taková inkluze zafungovala (a dodnes funguje). Jena úča ze zvláštní – dneska už v penzi – pořádá letní tábory pro děti. Jsou tam smíchaný zdravý děti s postiženými. Některý jsou i dost postižený. Kupodivu to nějak funguje, děcka jsou spolu, žádný problém. Úča na to má zdělání a hafo praxe, takže to dává. Opět pobrečenej autobus.
Moje máma učila na zvláštní škole 30 let. Inkluze jak vyšitá. Byl sem toho účasten, jezdil jsem na ŠVP, lyžáky a jako dospělý jsem si párkrát i zaučil.
Většinou až na pár výjimek byli chovanci bystří, ale těžce zanedbaní rodinou. Obvykle cikáňata, které na debilfakultu poslaly úči hned po první třídě nebo výchovné poradkyně rovnou do první. Chtělo to pevnou ruku a budovat respekt. Občas se pro ně šlo domů s doprovodem příslušníka VB.
Zvláštní bylo, že se tahle banda rychle srovnala do latě, když se vyvezla mimo vliv rodiny. Na tři týdny o prázdninách na „tábor“. Ráno se doučovalo. Měl jsem ve třídě patnáct harantů od první do osmý, od jejich úči pro každýho seznam, co je třeba dopilovat. Takže silně individuelní přístup. Kupodivu to docela šlo.
Pětkrát denně jídlo, čistá postel, žádný bugr v noci udělaly svoje. Velký holky si rozebraly malý kluky (všichni byli někoho bratranci) a úči měly veget. Milionový děti, když se jelo domů, bulel celej autobus. A za tejden bylo zase po starým.
Občas se tam dostal i úplný debil, co patřil do „pomocný“ – tam se učili trošku číst a psát a utřít si prdel. Bez šance ho něco naučit, tak tam nějak přežíval. Asi nějaká tlačenka nebo co. Bylo třeba na něj dát bacha, páč žádnou asistentku neměl. Občas ho srovnaly ostatní děti.
Příklad, kdy taková inkluze zafungovala (a dodnes funguje). Jena úča ze zvláštní – dneska už v penzi – pořádá letní tábory pro děti. Jsou tam smíchaný zdravý děti s postiženými. Některý jsou i dost postižený. Kupodivu to nějak funguje, děcka jsou spolu, žádný problém. Úča na to má zdělání a hafo praxe, takže to dává. Opět pobrečenej autobus.