Co vám tahle země a celá společnost či civilizace připomíná? Případně, jakými vlastnostmi byste ji vystihli? Když jsem se nad tím kdysi zamýšlel, napadlo mě jich hned několik, ani jedna kladná. Nevděčnost, zparchantělost, vyšťavenost, nepřirozenost, rezignace, zbabělost, atd., ne nutně v tomhle pořadí.
Kde je toho příčina? Jak se to stalo a kdo za to může? Jak se mohlo každodenní soužití lidí zvrátit v mostra jako multikulturalismus, genderové studie, nebo lidská práva, na nichž už nic lidského nezůstalo? Myslíte že je to chyba multikulturalistů, feministek nebo lidí co si dělají byznis z ochrany životního prostředí? Je to vina politiků? Komunistů? Kapitalistů, nebo snad Židů? Nehledě na to kolik z vás tím rozčílím(je mi to celkem jedno), rád bych vás obohatil o zjištění, že nikdo jinej než vy za to nemůže! Kdo má vysoký daně, je utlačovanej cikány, bojí se sociálních inženýrů, Islámu, reprodukce jeho slimáčích vyznavačů, kdo má nervy z toho jak jsou na sebe lidi hnusný, co konkrétně vy děláte pro to aby se to změnilo? Celej život kolem sebe slyším je samý hudry hudry, všechno je špatně, nic není jak by mělo, spratkové jsou nevychovaný, stařešiny protivný a je jich moc, evropa vymírá, nahoře i dole samej zloděj, atd. Schválně si položte otázku, kdo něco se svým životem opravdu dělá? Jsou to multikulturalisti, různí aktivisti, rudoši, náboženský fanatici a podobná havěť! A naopak, co za svůj život dělají lidi na kterých tahle společnost stojí(čili předpokládám že vy)? Možná vystudujou a pak jdou do práce, ale pro co? Pro 1-2 děti? Pro 300 000 na účtě v bance? Pro auto, případně domek v satelitu? Pro nějakou buchtu, než se rozvedete? Smějte se zaostalejm slimákům, ale v tomhle jsou na tom 100x líp než kdokoliv z nás. Naši předci by z nás radost opravdu neměli.
Pro lidi kteří dosud nepochopili o co mi jde. Podivnými historickými souvislostmi se stalo, že jsme nějak zkriplovatěli. Možná by bylo lepší spíš napsat, že jsme byli jako kriplové vychováni od našich rodičů. Ti byli vychováni docela podobným způsobem našimi prarodiči, kteří byli asi už vychováni normálně, ale ve víru a zájmu společenských změn na to rezignovali jako na výchovu „nedostatečně pokrokovou“. Co vím je fakt, že nejsem sám v názoru, že pokud se neodkriplovatíme, tak se tu všechno sesype jak domeček z karet.
Tolik ta jednodušší část, kritizovat bývá totiž ohromně snadné. Když člověk hledá řešení širokého problému ve kterém neví kudy kam, občas nebývá na škodu použít vylučovací metodu. Přes ni rozhodně nemůžou projít řešení použitá v minulosti, prostě co bylo, bylo, stejné už to nikdy nebude. Nepodaří se znova vybudovat první republiku, nepodaří se vytvořit čistě národnostní stát, nepodaří se vytvořit homogení Evropu, nepodaří se znovuzbudovat sovětský svaz, třetí říši, jeruzalémské království ani světovou nadvládu britského impéria. Nepodaří, protože se doba změnila. Z historie si lze brát fungující příklady, ale spíš jako schémátka na lokální úrovni. Na vyšších úrovních nikdy, jak sama historie dokazuje(např. Benito Mussolini a jeho „hrdinné“ římské legie J ). I kdybychom získali docela přesný návod jak vrátit věci dopořádku, byl by to nadlidský úkol i v laboratorním a čistě teoretickém prostředí, natož pak v bordelu jako je politika a vláda lidem obecně, kde každé minirozhodnutí plodí silný odpor. Tady cesta prostě není. Náš „problém“ je jako sám život, můžete ho řešit, ale nikdy vyřešit.
Tenhle článek píšu jako výzvu vám, abyste ho doopravdy řešit začli. Jedinej schůdnej působ je totiž přestat žít pro sebe a začít žít pro svůj kmen(pro naši zemi). Zplodit pořádnej počet dětí(ne, 3 opravdu není pořádnej počet) a naučit je, že o svoje místo na světě budou muset bojovat. A to nejspíš doslova. Někdo může vznést námitky o tom že na děti jsou potřeba 2, ženský jsou proradný potvory a děti stojí nekřesťanský peníze, kde na tom á člověk brát, atd., atd. Ale upřímně, podle mě to jsou ubohý výmluvy srabů, co se nedokážou životu podívat do očí. Nejde o to, že kdo nemá 6 dětí je srab. Srab je ten kdo se bojí takovou věc vůbec naplánovat. A co se žen týče, přes všechnu emancipaci, feminismus a společenské změny jsou stále od přírody křehká a citlivá stvoření, jimž je třeba pouhá přítomnost muže, aby se vůbec cítily v bezpečí. A vždycky budou. Domyslet zbytek je na vás. Co se peněz týče, stačí se podívat na naše Cikány či přistěhovalce na Západě, uklidňujte se jak chcete, ale kdo z nás má budoucnost? My, nebo oni? Jakou má budoucnost národ, který jednou nebude? Není žádná šance, že přijde politik či vůdce co nás z toho vyseká. Kde by se tu taky najednou vzal? A kdo by ho po těch všech Hitlerech a Stalinech poslouchal? Jedinou naději, kterou máme je v nás samotných. V cíli stát se doslova renesančním člověkem, kterej se snaží všechno umět a všechno znát, člověkem kterej jde OSOBNÍM příkladem ostatním ve všem co mu vadí a trápí ho. Naučit se skutečné odvaze a nenechat si všechno líbit je z toho vyplývající samozřejmost. Vzpomenout si na všechna příkoří a nespravedlnosti, kterých se vám v minulosti dostalo od rodičů, kamarádů, nepřátel nebo cizích lidí a odpustit jim, přestat to předávat dál, takříkajíc zlomit tu kletbu. A tohle všechno předat tý kupě dětí co zplodíte, škola to za vás určitě neudělá. Už jen z toho důvodu že učitelé a především učitelky(asi že jich je nepoměrně víc) bejvaj obzvláště na ZŠ úplný paka, určitě ne lidi kteří by měli kohokoliv vychovávat.
Uvědomte si že každej z vás, ať jste jakkoliv bohatí, chudí nebo něco mezi, doopravdy vlatní jen to, co vidíte když stojíte nahatý před zrcadlem. Nic víc nemáte, ani mít nikdy nebudete. Štestí, majetek, uznání i dobří kamarádi přicházej a odcházej, není zaručenej způsob jak je uchovat. Může vám to vzít i nehoda, zvůle přírody, nějaká svině nebo třeba komunisti. Jen co máte v sobě vám zůstane až do smrti. Myslím že delší čaové období člověka trápit nemusí. Navíc, když každý z nás rezignuje na vlastní příspěvek, jako vidíme dnes, stane se společnost ryze socialistická, vláda začně z nutnosti hroutícího se systému regulovat i ty nejdebilnější stránky našich životů, tím nejdebilnějším způsobem. Nejdebilnějším způsobem, protože lidi, kteří žijou pro prímovej auťák, bazén a jednou ročně stehna manželky/přítelkyně na plážích Karibiku či Středozemního moře před skutečným životem, jsou debilové. Nic jiného si pak nezaslouží. A to se vás ani nesnažím urazit.
Jak jsem napsal na začátku, naši společnost tím nevyřešíte, ale když ji řešit začnete, možná na starý kolena uvidíte s další generací i nějaký výsledky. A rozhodně to má větší smysluplnost, než žít život pro peníze a společenskej kredit. Zkuste o tom popřemejšlet. Na závěr bych dodal že nejsem žádnej suprhíro co má tohle všechno zmáknutý, ale upřímně a z plných sil k tomu směřuju. Tohle je ideál, v reálným životě asi není dokonale nedosažitelnej, ale i kdybych dokázal jen půlku, mělo to smysl. Navíc od dob, co jsem si začal uvědomovat první věci z toho co jsem napsal, jsou pro mě deprese, splíny, zoufalství a beznaděj jen výrazy pro pocity ostatních lidí…. A to se rozhodně vyplatí.
(Zatím nikdo nehlasoval)