Podejte sem provaz.
Je tady nějaký primitiv, odveďte ho, pronesl sebevědomě soudruh Grebeníček, když průběh demonstrace komunistů narušil protikomunistický aktivista výkřiky o tom, že komunistická strana by měla být postavena mimo zákon.
Policie soudruha poslechla a „primitiva“ odvedla. Učinila tak za kooperace tajného policisty, podobně, jak bylo zvykem v dobách ne tak docela dávno minulých.
Jste v pohodě? Jestli jo, tak čtete dál.
Celá událost se měla ještě řešit na parlamentní půdě, ale její projednávání zablokovaly dvě politické strany. KSČM, což asi nikoho nepřekvapí, a ČSSD, což by teoreticky někoho překvapit mohlo. Kdo však nemá práh vnímavosti posunutý na úroveň skalního diváka estrád na TV Nova, tomu úzká součinnost mezi KSČM a ČSSD jistě neunikla, nehledě na to, že řada exponentů ČSSD v různé době různě dlouho s matkou stranou obcovala a tak lze obě strany pokládal za stranu dvojjedinou.
Celá událost mi přijde skandální.
Známý paragraf o „Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka“, který se v celé své gumovosti používá téměř výhradně na nedefinovanou skupinu osob označovaných jako extrémisté, se na komunisty vztahuje také. Dalo by se najít mnoho společných bodů, vzpomenu jen ten hlavní. KSČM, jak je už z jejího názvu patrno, se nevzdala tezí průměrného podnikatele Engelse, kterému jakýsi hochštapler jménem Marx šukal ženu. Nezdálo se, že by to Engelsovi vadilo, a tak Marxe v jeho filozofování ještě podporoval. Zpočátku byly jeho teorie brány jako recese. Představte si třeba, že by někdo vystavěl politické teorie na zmrdologii. Až potom se ukázalo, že celé tyto bláboly mají potenciál vyvolat značné přesuny majetku z jedněch kapes do druhých a takové myšlenky jsou z politického hlediska vždy atraktivní.
Nová ideologie se v praxi velmi osvědčila. Pod taktovkou Ruska se teze, na kterých KSČM staví, aplikovaly různě po světě a díky skvělým výsledkům především v Rusku a v Číně spolehlivě předběhly v počtu lidských obětí jiné dvě konkurenční ideologie, totiž nacismus a katolicismus. Smůla je, že se nikdy nedozvíme přesná čísla, kolik lidí to odneslo životem. Měřeno jakýmkoli ukazatelem je mezi komunismus a nacismus možno klást přinejmenším rovnítko. Obě ideologie diskriminují člověka na základě původu (třídního nebo rasového) a obě hodlají žít ze zlodějny (nacismus: okrást okolní národy, protože jsou to podlidé, komunismus: okrást svoje spoluobčany, protože jsou buržoazního původu a vykořisťují proletariát). Jako povrchní úvaha na bází elementárních pravd to takhle jistě postačí, kdo by měl zájem, může hledat na internetu nějaký seriózní rozbor.
Komunistická strana a jakékoliv jiné organizace tohoto typu jsou zločinecké stejně jako instituce nacistické. (Soudruh Uhl si to nemyslí, v Šumperku si to taky nemyslí). Policie se tedy asi spletla. Měla posbírat ty komunisty a v případě, že by se při následném vyšetřování ukázalo, že hodlali propagovat teorie o třídním boji, měla je strčit do vazby a případ předat státnímu zástupci, ať si je obžaluje.
Grebeníček a jeho molodci to však dělají šikovně. Staré teorie nejsou v popředí jejich zájmu. Zaměřují se na kritiku současných poměrů, přičemž jejich slova nejsou vysloveně nepravdivá. Spíše je to obratná demagogie vytvářená kombinací polopravd s ideologickými tlachy. Změna politického klimatu přišla sice někdy před patnácti lety, ale změna myšlení se děje řekněme v posledních pěti letech. S příchodem ČSSD jsme dostali všichni šanci rozhodnout, na které straně budeme stát. Zdali chceme nechat se vodit od idiotů za nos a ručičku a trávit svoje životy v mdlobách moderního sociálního státu, nebo zda dokážeme převzít odpovědnost za svůj osud. Pro někoho – asi pro většinu čtenářů tohoto webu – to bylo rozhodnutí jasné, pro jiné je toto dilema dodnes otevřené a je zdrojem každodenní frustrace. Právě takové lidi Grebeníček oslovuje a daří se mu. Soudruzi už dnes neloví ve vodách senility, ale nacházejí příznivce i mezi mladými přizdisráči.
Grebeníček dovedně pracuje s mentalitou nostalgie po starých časech, která je jinak všudypřítomná. V posledních pěti letech pronikly do médií osoby, po kterých na začátku devadesátých let neštěkl pes. Tak soudružka Vondráčková hodlá žalovat český stát ve Strassbourgu, soudruh Michal David píše muzikály jak na běžícím páse, reprízují se staré komunistické seriály, víkendové večery vyplnily pozoruhodně hloupé estrádní pořady, ve kterých soudružka Bohdalová, donašečka StB, kráká jejím kultivovaným hlasem vysoce vtipné historky z dob Gustáva Husáka. Dalo by se takto pokračovat donekonečna, myslím, že každý ví, která tady bije.
Zajímavé je i sledovat dění uvnitř strany samotné. Grebeníčkovi se podařilo KSČM popularizovat a očistit od reformních proudů. Odklidil kompetentního Ransdorfa a obklopil se blbečky, jako je Dolejš. Jeho moc je blízká absolutní. Díky minulosti rodiny se mu daří oslovovat i tvrdé jádro složené z bývalých estébáků, esenbáků a lampasáků, což jsou sice lidé tupí a pro společnost bezcenní, ale pro stranu jsou tito horliví všehoschopní idioti připraveni přinášet vysoké oběti. Co se týče mediálního marketingu své strany, je Grebeníček na českém trhu No.1.
Samo Grebeníčkovo prohlášení „je tady nějaký primitiv“ vypovídá o mnohém. Soudruh je již tak dalece vzdálen podstatě věci, že ho platné zákony nezajímají. Ví, že paragraf o „podpoře bla bla“ sice hovoří jasně, ale že se nenajde nikdo, kdo by našel vůli jej hromadně aplikovat. Takže si může dělat, co chce a protože média jsou už do jisté míry pod vlivem strany, několik antikomunistů ho nemůže rozházet.
Myslím si, že není v lidských silách najít na komunisty bič. To není ideologie, to je nemoc, něco jako kult sráčství. Největší problém veškerých společenských procesů je v tom, že Gaussova křivka se souměrná podle svislé osy. V každé společnosti bude určité procento idiotů, kterým bude milejší postupná eutanazie z úst Grebeníčků a Grossů než brát každý den osud do vlastních rukou. Neochota státních orgánů uplatnit zákon vůči ideologii, která je svou podstatou i efektem zločinná, je pozoruhodná a prohlubuje se spolu s prorůstáním komunisticko-sociálně demokratické rakoviny do struktur země.
Jenže my tady nejsme od toho, abychom se s tím takto smířili, my jsme tady od toho, abychom dělali System shutdown. A tak předkládám k úvaze následující nápad – je ve velmi syrové podobě, takže ho budeme muset společně doladit. Jak známo, každý občan ČR může (někdy i musí) podat trestné oznámení, když má dojem, že byl spáchán trestný čin. Policie je povinna podnět ve stanovené lhůtě prošetřit a podatele o výsledku šetření uvědomit, když si o to požádá. Co takhle třeba půl miliónu trestních oznámení na neznámého pachatele na podežření z trestného činu „propagace hnutí bla bla“, které dostane policie v jediný týden? Co to udělá se státním aparátem? Bude ještě pak s to hrát pokryteckou hru na zákony, které platí jen pro někoho a pro jiné ne?
(Zatím nikdo nehlasoval)