Bylo nebylo v jedné malé obci, kde se nachází Strakova akademie zastřešující partičku nějakých mocipánů, žije si svým skromným životem člověk z lidu, občan, vážící si své relativní svobody a toho, že za minulého režimu mohl zvonit tak maximálně plastovýma klíčema ve školce a zrůdnosti života za komárů zná jen jak mu je vyprávěli rodičové.
Má o něco pod průměrným příjem (podle statistik Českého statistického úřadu) a každý měsíc je velmi rozloben při pohledu na výplatní pásku, kterou mu jeho hodný šéf posílá moderně do emila v pdf. Doma zatím dva předškoláci zlobí jejich matku, která nosí jeho dalšího potomka. Inu rozhodne se pravičáček, že už se nadále nenechá ohlodávat státní mocí, nebo alespoň ne tolik, a domluví se svým hodným panem bossem, že je čas pracovat pro něj na drzouna, vzhledem k tomu, že občas má i kšeftíky mimo firmu. Vysolí tedy jednoho Palackého na úřadě za vytištění A4 a jde radostně domů.
Pravíčáček si tak polepší měsíčně o krásných více jak dvanáct tisíc chechtáčků, s Identifikačním Číslem Ovečky si nyní může dovolit více luxusu pro svá milovaná dítka. I tak peněz není mnoho na rozdávání, přece jen živit čtyři (skoro pět) hladových krků nečo stojí, ale nestěžuje si, práci má takovou, která jej baví a kterou chtěl dělat již od základní školy.
Jenomže se mu v hlavě rojí zlé myšlenky, které se snaží sám potírat. Jeho těhotná ženuška musí docházet na pracovní úřad, pravidelně, což je logické, protože žena ve více jak polovině gravidity určitě hledá práci. Liberálka však lákají myšlenky, aby šel s ní, aby si zde podal žádost o !!! příspěvek na bydlení !!!
Podle kalkulačky jednoho seriózního finančního portálu by mu stát přisypal pár tisíc korun. Náš chudák z toho má hlavu v pejru, mlátil ženušku po hlavě vydáním Blesku s tématem Sociálních dávek, které domů přitáhla, když mu ukazovala na co na všechno má nárok, a teď on sám chytá takové myšlenky. Chce, aby se jeho rodinka měla co nejlépe, klíčí v něm ještě větší nenávist k státu, že ho obírá o desetitisíce ročně na „pojištěních“ a teď má na kolenou prosit nějakou kyselou bábu na přepážce o almužnu. A to jde proti jeho přesvědčení, nechce rozšířit stádo pobíračů, na druhou stranu si to ale ospravedlňuje tím, že do systému zaplatil již hodně a nikdy sám žádnou dávku nepobíral.
Má se tedy držet svých principů a přesvědčení a o nic nežádat, snažit se vyjít s tím co vydělá a skřípět zuby při pohledu na každou účtenku a při každoměsíčním odesílání peněz za „pojištění“? Nebo užívat systému, tak jak teď funguje a modlit se, že jím volení politikové a myšlenky se dostanou do hlav více českých ovcí a jednou bude systém zlepšen a nebude potřeba ani možnost o nic zádat?
Toť jeho dilema, které se musí rozlousknout do poloviny Srpence.
(5x známkováno, průměr: 4,20 z 5)