Aneb jak jsem zanechal sponzoringu dopravní buzerace.
Měl jsem všechna auta pojištěná „u Český“, tzn. u České pojišťovny. Pojišťvací agent byl otec jednoho kamaráda a já se o nic nestaral, jen jsem mu zavolal a poslal mailem všechno, co potřeboval. Kromě jednoho případu, to jsem pojistil u firmy Callin, ale po čase mi přišlo poštou, že pojistky této firmy přecházejí pod ČP a tak jsme byli tam, kde jsme byli. Dá se říci, že mi služby České pojišťovny vyhovovaly, protože jsem po ní už léta nic nechtěl, jen jsem jí posílal peníze a ty se jí poslat bez problémů daly.
Zhruba loni touhle dobou jsem zaznamenal další fenomén související s ČP, který z drobného postřehu v mé hlavě bobtnal do podoby urgentního nutkání něco udělat. Když jezdím po Thomadorfu, poslouchám rádio Fucktor v módu RDS, protože tam oznamují celkem spolehlivě problémy v dopravě a když se sunete každý den do práce přes celé město, tak to přijde vhod. Každé hlášení je však následováno malým kázáním pro blbce v podobě relace „Modrá vlna České pojišťovny„. Jde v něm o to, že nám hlas uvědomělého občana připomíná každou hodinu naše povinnosti vůči systému. Orwell by jistě zajásal, že se jeho vize takto zhmotnila. Nejraději jsem měl bondage theme, kdy nějaká ženština skřehotavým hlasem káže: „Nerada se spoutávám, ale pásy si vždy zapnu“. Čím více jsem to poslouchal, tím víc jsem na ty trapné spoty byl alergický a vyklíčila ve mně myšlenka, že když má pojišťovna peníze na tenhle mozkomrdací kolovrátek, tak asi moc vydělává a proto jí nebudeme dávat zbytečně peníze další.
Tento dojem posílily televizní vohnoutí spoty, ve kterých se nějaký „muži z lidu“ zpovídají, jak jim Česká pomohla opravit ty jejich škodovky. Vyhlásil jsem džihád.
Během letošního roku jsem postupně rušil pojistky u ČP, podle toho, jak jejich rušení umožňovaly smluvní podmínky. Úřednice asi mají pokyn ptát se proč, tak jsem jim to vždy vysvětlil. Vypověděl jsem dvě smlouvy na povinné ručení a jednu na pojištění vozidla all risk. Chytré a vtipné relace Modré vlny stály Českou pojišťovnu 24.000 Kč na pojistném a nyní zbývá to dokončit. Na euthanasii čekají jedna smlouva na pojištění domácnosti a na jedno auto. V březnu 2008 se naše spolupráce s ČP uzavře s celkovým úbytkem necelých 30k pro „Českou“. Těchto 30k mohlo pro Českou znamenat čistý profit, protože jak řečeno, pojistné události jsem žádné neuplatnil od roku 2004.
Takže to už nebudu mít u český, kámo.
Průvodním jevem rušení pojistek u ČP bylo, že jsem je uzavíral okamžitě někde jinde a za méně peněz. Zejména se osvědčila Uniqa, protože jsem to měl z budovy ČP na Mariánském náměstí blízko. Kdybych to sumarizoval, tak dosud vypovězené pojistky v celkové hodnotě 24.000 Kč ročně se podařilo uzavřít jinde asi o 6.000 Kč levněji. Měl jsem s tím sice trochu práce, ale vycházela mi při tom hodinová mzda asi na 2.000 Kč/hod. Zábavná událost nastala, když mi kámen rozbil čelní sklo u auta čerstvě pojištěného právě u pojišťovny Uniqa. Vyřízení celé škody mi zabralo asi třicet minut včetně transportu vozu do servisu, což je u ČP zhruba doba čekání na volnou přepážku.
Někdy na konci září modrá vlna donesla k mým uším zcela nový blábol, ve kterém nám nějaký uvědomělý Evropan lidovou dikcí sděluje zhruba toto: „Ať ´sou Němci jaký chtěji, v jednom mají pravdu. Za nezapnutý pásy dávaji litr.“ V pomyslné pyramidě zhovadilosti odsunul tento myšlenkový manévr všechny ostatní do pozadí, zejména jsem nepochopil, v čem jsou ti Němci špatní. Krátce nato jsem propadl panice, protože jsem si vzpomněl, že mám u nějaké odnože ČP uzavřeno penzijní připojištění a registroval jsem nutnost jej také zrušit.
To jsem ovšem netušil, jak dějiny a postupující banánizace naší republiky moje rozhodnutí posvětí.
Včera jsem si pustil večerní vohnoutí channeling na TV Hovn@ a hned úvodní zprávou se tam vkládalo do hlav, že „Česká“ požaduje po ministerstvu dopravy, aby zavedlo bodový postih za veškeré dopravní nehody, protože… proč vlastně? Já nevím. Asi proto, že to říkali na Nově, takže je to správně.
Nemyslím si to. Nesouhlasím s bodovým postihem za nehody obecně, narozdíl od jízdy na červenou, agresívního předjíždění nebo nedávání přednosti je nikdo nepáchá úmyslně, jsou to neštastné náhody a postih za ně shledávám kocourkovským a nefunkčním, snižujícím dále respekt k zákonu a vytyčující cestu do ještě většího marasmu, než kam nás nasměroval Šimonovský. Především mi ale takový požadavek vznesený pojišťovnou nepřipadá logický. Proč se soukromá pojišťovna domáhá změny zákona u ministerstva? Oni přece mají v ruce prostředek, jak selektovat nespolehlivé řidiče a ty ruce mají narozdíl od státu volné. Mohou například s každou zaviněnou nehodou zvyšovat takovému řidiči pojistné na dvojnásobek – tedy pokud jsou přesvědčeni, že by to pomohlo.
Jediný závěr, který mi z toho všeho vyplynul, byl, že management ČP je tvořen debily, kteří nechápou svoji roli a prostředky, které mají, neumějí používat. V tomto světle jsem opět velice ocenil své dávné rozhodnutí rušit pojistky u České zmrdí a transferovat je tam, kde se místo ovlivňování společenského a právního prostředí věnují zákazníkovi.
Pokud tedy také chcete spojit příjemné s užitečným, ochudit fanoušky dopravní buzerace o penízky a současně ušetřit na něco hezkého, třeba antiradar, neváhejte a navštivte ČP. Už tam na nás čekají.
(4x známkováno, průměr: 2,00 z 5)