„Pane Jahodo, rozuměl jste poučení, které jsem vám před chvíli přečetl… že jste oprávněn odepřít výpověď, pokud byste tím způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, osobám vám blízkým nebo osobám, jejichž újmu byste pociťoval obdobně?“, dotázal se kapitán Dolejš.
„Ano, naprosto.“
„Potřebuji tedy vaši svědeckou výpověď. Můžete mi prosím popsat, co se odehrálo v restauraci U praku dne 15. května 2012 večer mezi Marií Roznožilovou a Josefem Postavilem?“
„Nemohu.“
„Možná bych vám osvěžil paměť. Paní Roznožilová obvinila pana Postavila, že jí po odchodu z restaurace sexuálně obtěžoval a vynutil si na ní orální sex. Pan Postavil tvrdí, že mu sexuální služby nabízela, stejně jako téměř všem hostům restaurace, a to navíc poměrně agresivním a vulgárním způsobem, ale že na to nereflektoval a razantně ji odmítl. Údajně sdělovala zákazníkům, kteří nepřistoupili na její nabídku, že jsou tep… homo… kurva… duhoví lidé. Bohužel ze všech lidí, kteří tam byli přítomni, se nám kromě těch dvou podařilo zjistit totožnost pouze vaši.“
„To je možné a je to zajímavý příběh, ale bohužel vám nemohu vyhovět, pane kapitáne.“
„Podívejte, já to chci nějak zprovodit ze stolu. Stačí mi jedna výpověď a já to odložím. Všichni víme, co je paní Roznožilová zač, má tady záznamů až kam. Pan Postavil je úředníkem ministerstva dopravy, naprosto bezúhonný člověk, má rodinu, teď měl být povýšen, asi si dovedete představit, jak ho ta situace tíží. Kromě toho se tam ani nešel opíjet, údajně tam jen zašel, protože ho na ulici přepadla žízeň. Dal si jen točenou kofolu a dokonce měl na to schovaný doklad. Vaše svědectví by mu velmi pomohlo… Jenže momentálně je to tvrzení proti tvrzení a navíc se paní Roznožilová obrátila na SPPSOP neboli Sdružení pro pomoc sexuálně obtěžovaným prostitutkám, které vyvíjí tlak, aby se vyšetřování ubíralo nějakým směrem…“
„… já tomu rozumím, ale vypovídat nebudu.“
„Mohu se zeptat proč? Máte sice právo odepřít výpověď, ale podle mého názoru se vás to nijak netýká. Jak jsme si povídali předtím mimo protokol, nikoho kromě personálu z toho podniku neznáte osobně. Sobě touto výpovědí uškodit nemůžete. Žádné osoby blízké nebo osoby, jejichž újmu byste pocítil jako sobě vlastní, v tom podniku nebyly. Vlastně na vás toto ústavní právo – právo, které já ctím, pane, my všichni policisté nejsme stejní – vůbec nedopadá. Navíc jsem vám nastínil, co s tím případem uděláme. Dokonce jsem měl dojem, že i vy máte jasno v tom, jak to tam bylo.“
„To všechno hezké, ale přesto trvám na svém. Nebudu vypovídat. Situaci pana Postavila chápu, chápu také, že úředník ministerstva stíhaný pro delikt s prostitutkou páté kategorie nemůže očekávat nějaký strmý kariérní růst, kromě toho je teď snadno vydíratelný, takže je v pytli. Ale já nebudu vypovídat, protože bych sobě způsobil nebezpečí stíhání pro správní delikt.“
„… já jsem vám snad vysvětlil, jak to je. Existují dokonce rozsudky, kdy soud konstatoval, že svědek nemá v konkrétním případě právo odmítnout vypovídat, protože ani hypoteticky neexistovala možnost, že by někomu mohl způsobit jakýkoli postih, natož někomu blízkému. A nemusím vám připomínat, že jste povinen mluvit pravdu a nic nezamlčet…“
„Ano, pane kapitáne, máte pravdu, ale ne úplně. Zapomněl jste, že váš exkolega Huml prosadil novinku. Jako provozovateli motorového vozidla, kterým úplně mimochodem také jsem, mi hrozí postih za správní delikt, když nezajistím, aby jiná osoba, která řídí moje auto, dodržovala přitom předpisy. Jak víte, u správního deliktu se nezkoumá subjekt, viník je předem určen. Za tento správní delikt nesu odpovědnost vždy, i kdybych byl v nemocnici v kómatu. Jediná cesta, jak se vyhnout postihu za tento správní delikt – kterým je pokuta až 10.000 Kč, pane kapitáne – je řídit moje auto, pak se bude jednat jen o přestupek, protože ten správní delikt může spáchat pouze provozovatel vozidla a ne řidič. Je dokonce jedno, zda to auto bylo nepojízdné, nemělo kola, motor, volant, nebo třeba někde zamčené na odtahovém parkovišti městské policie, tak promyšlený je to zákon. Objektivní odpovědnost provozovatele se tomu říká. Já tedy teď tady vypovím a podepíšu, že jsem 15. května 2012 večer seděl U praku, tedy neřídil své auto, jako jeho provozovatel jsem nezajistil, že ho nikdo nebude používat v souladu se zákonem, což jsem fakt neudělal, protože jsem zrovna seděl U Praku, a mám správní delikt na krku. Takže kdybych vypovídal, způsobím tím sobě riziko postihu za správní delikt sobě.“
„No to nemyslíte vážně. Ta novela přece měla úplně jiný účel. To se tam dalo proto, aby se jako… aby se označil někdo, od koho se vybere ta pokuta, když se řidič nepřizná. Ten správní delikt je tam jen jako, chápete, umělá skutková podstata, aby bylo za co vyměřit tu pokutu. Pokud jste seděl U praku a vaším autem nikdo nejezdil, pak se nemáte čeho bát…“
„To je sice možné a jak to popisujete, tak to zní dokonce velmi věrohodně. Ale já trvám na svém. Při každé jiné situaci než řízení vozidla mohu být obviněn z toho správního deliktu. Já jsem narozdíl od většiny řidičů rád, že se tam to ustanovení o objektivní odpovědnosti dostalo, protože jsem tím získal právo nebavit se s policií nikdy. Zatím jsem se s policií mohl nebavit, jen když šlo o mně a moje blízké. Máte prostě blbý karty, ve snaze o ucpání jedné díry jste vytvořili jinou díru. A teď byste mě měl asi propustit… a jinak je mi líto, že ten úředník skončí u soudu.“
Příběh i osoby v něm jsou zcela smyšlené. Postup, který pan Jahoda použil, vychází z novely zákona 361/2000 Sb., která nyní čeká na podpis prezidenta republiky.
(3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)