Téma autobazarů, nákupu a prodeje ojetin je poměrně živé, proto jsem se rozhodl podělit se svými zážitky. V případné diskusi mě prosím neurážejte slovy blb, vůl aj., jsem koloušek, čistokrevnej!
Mým prvním vozítkem byl Trabant 601 Universal (=“kombík“), který jsem dostal od táty, takže s nákupem nebyly žádné starosti. Na tomto autě jsem poznal, že benzín neteče hadičkou rovnou do válců, ale je tam nějaký karburátor, že brzdové trubky, hadičky a válečky musí těsnit, aby to brzdilo atd… Dále jsem jezdil se Š105 mojí přítelkyně a tátovým služebním Favoritem, který se stal autem mých snů.
Když jsme s přítelkou jezdili na výlety, na chatu apod., rozhodli jsme se, že si pořídíme lepší a praktičtější fáro a tak jsme vyrazili za velkým výběrem do AAA. Tam mi učaroval červený Forman, který měl obrovský kufr, čtyři kola a šel nastartovat klíčkem, bez roztlačování. Vůbec jsem se nezalekl 240tkm, které svítily na tacháči. Při zpáteční cestě na zkušební jízdě, když jsem seděl za volantem, i moje kolouščí nožička poznala, že spojka zabírá poněkud trhavě, ale to byla jen drobná vada na kráse toho červeného draka fkorozi. No nekup to za 70kKč v r.1999. Tak jsme řekli, že se nám auto líbí, jestli by nám ho nemohli rezervovat do druhého dne, což nemohli, leda po zaplacení nevratné zálohy myslím 1500Kč. Druhý den jsme přišli s chlapíkem, jehož největším koníčkem jsou auta, známý z rodiny přítelky. Ten pravil, že takovou shnilou bačkoru koupíme jen přes jeho mrtvolu, což mě poněkud urazilo, neboť já přece autům rozumím. Nicméně jsem si (musel) nechat poradit, chlapík doporučil následující:
1. Nechat propadnout zálohu a jít jinam.
2. Přitlačit na kasu přes 100litrů a mezi zahraničními auty by nám něco pěkného našel.
3. Když jinak nedáme, tak nám našel slušného Favorita za 95kKč.
Byl to výstavní kousek ze šikmé rampy, stříbrná metla GLXi na hlínách, 40kW motor s vydlabanými písty, takže jsme zaplatili výbavu, kterou jsme ani nechtěli a museli se smířit s krátkou kastlí. Dle techničáku s ním jezdila ňáká žencká na lízačku, lékařka to byla. Nevím jestli s tím autem paní doktorka objížděla pacienty po vymlácených okreskách, rozhodně to nebyl garážový mazlíček, ale také žádná troska. Celkem slušně nám sloužil přes 3 roky, ale ke konci už bylo vidět, že má svůj zenit za sebou. Vyrašila koroze, prolínání chladicí kapaliny do oleje – hlavu jsme ještě nechali přetěsnit, ale do dalších závad už se nám investovat nechtělo, takže bylo rozhodnuto, že půjde z domu.
Mezi tím jsme se s přítelkou vzali, a rozhodli jsme se, že pořídíme něco novějšího lepšího. Favorita jsme odvezli zpět do AAA, kde nám telefonicky slibovali 60kKč, když přijedeme ještě týž den, ale pak po dlouhatánském přemlouvání, abychom si na protiúčet vybrali u nich, nám vyplatili 45 na dřevo, což jsme byli spokojeni, neboť známému bych ho prodal za 20 a ještě bych se styděl. V nabídce se objevil za 75, což je podle mě dost slušná marže za ty „služby“, ale je fakt, že když auta vykupují, mají v tom hodně kapitálu.
Kvůli mému momentálnímu pracovnímu vytížení nové auto vybírala manželka s výše uvedeným známým, moje nepřítomnost nebyla vzhledem k řečenému velkou škodou. V jednom z bazarů v Praze na Libeňském ostrově vybrali zánovního Forda Escorta combi 1.4, dovoz z Německa, lehce bouraného na předek, což náš poradce ihned poznal (nevím, jestli by se s tím bazarníci pochlubili), s tím že oprava je OK. Já jsem pak byl jen „schválit barvu“ atd. Auto bylo velmi zachovalé, za dobrou cenu. Problémy s ním moc nebyly – jen se mi zdálo, že Escort kombík 1.4/54kW je proti lehkému Fáčku i s vydlabanou 1.3/40kW poněkud líná kráva. Teoreticky to vychází stejně – 54kW:1170kg=46W/kg, 40kW:875kg=46W/kg. Escort zabírá dobře už od nižších otáček, ale při vytočení se to zas tak moc nezlepšuje, Fáčko se při potřebě většího výkonu musí vytočit, to je známá věc, takže mi subjektivně připadalo tak nějak živější, že líp jde za plynem. Naopak Escort, když se konečně rozjel, uměl jet po dálnici stabilně 140-160 i s kolama na střeše, což by u toho Fáčka bylo na hranici možností a určitě by se nedalo mluvit o pohodlí. Zádrhele byly pouze dva.
1. V zimě nám prasknul chladič. Buď byl naštíplej z tý bouračky, nebo to byla moje blbost, protože jsem před zimou nezkontroloval chladicí směs. Auto bylo na celkové servisní prohlídce u forda, tam to mají také měřit, ale asi se na to vykašlali, protože to bylo v létě – rozhodně o tom neudělali žádný záznam.
2. Po půldruhém roce se na STK ukázalo, že nefunguje naklápění předních světel čudlíkem podle zatížení vozu. Fáčko s Feldou na to mají takovou hadičku s vodičkou, ale Escort na to má elektromotorky. A právě ty elektromotorky tam „opraváři“ bouračky nějak zapomněli dát. Po zjištění ceny nových motorků přišel na řadu vrakáč, takže to zas tak hrozně nebolelo.
V současné době se rozvádím, Escort dále slouží exmanželce. Rozhodl jsem se pořídit si nějaké přibližovadlo, ale vzhledem k mým ambicím a aktuálnímu stavu peněženky nic exkluzivního. Očekávám, že si jednou za 14dní přivezu z Kauflandu basu piv a nějaké drobnosti, občas nějaký nábytek nebo stavební materiál, 5x do roka za přáteli z Prahy do západních Čech. Jednou jsem byl i na Šumavě, uff, to vám byla dálka!
Takže jsem se rozhodl pro starší Feldu nebo nějaké zachovalé Fáčko, 50kW stříkačku nejlépe, ale kdo se o Fáčka trochu zajímá, ví, že těch je jako šafránu, převládají ty vydlabané 40kW. Vzhledem k mým výše popsaným ambicím by mi asi posloužila i ta čtyřicítka, ale mě to připadá, jako kdybych zapřáhnul koně do povozu a ještě ho škrtil lasem, aby náhodou nejel moc rychle. Při dnešním rozdílu v ceně mezi BA91B a BA95B 10hal. to snížení komprese nedává žádný smysl.
Nejprve jsem začal inzeráty v S-bazaru a Annonci. Třetina popisuje vozidlo formulacemi „super stav, nutno vidět!“ apod. Je zázrak, že vůbec uvedou značku a model vozu. Nebo naopak požadují po kupujícím, aby první navrhnul cenu, což se mi velmi nelíbí. Třetina má nějaký technický popis, ale značně neúplný. Teprve zbývající třetina je dobře srozumitelná, ale samozřejmě ne každá nabídka se mi líbila. Vybral jsem jedno solidně popsané Fáčko 50kW za 27kKč a předběžně si domluvil schůzku na sobotu. Pak se ale prodávající začal chovat přesně jako pan Mrtvej Brouk dle D-Fense. Buď to byl stejnej ichtyl, nebo v inzerátu, který si nechal hned několikrát zopakovat, mluvil pravdu o krásách svého vozu, měl více zájemců a auto už prodal. Když jsem si představil, že budu týdny obvolávat inzeráty, pracně objíždět, a ještě koupím nějakou lapli, vydal jsem se do autobazarů.
Pro základní přehled jsem začal tradičně v AAA, protože to mám 2km pěší chůze lesem. Vystavené Feldy se mi zdály moc drahé, nebo na těch levnějších i mé velké kolouščí oči viděly různé vady. Vzadu měli několik prastarých omšelých Fáček, nic moc. Vpředu měli jedno fakt pěkné, 1994 50kW, velmi zachovalá kastle bez viditelné koroze (ovšem nepoznám, zda nebyly plechy měněné), údajně cca 60tkm, taková pěkná zelená žabička to byla. Ale chtěli za ni celých 55kKč, což mě odradilo.
Pak jsem navštívil sousední Auto Diskont. V reklamě se profiluje jako zdrcující konkurence pro drahé autobazary, se slogany typu „Co v garáži slíbí, to na cestě splní“. Už v inzerci mě zaujal přijatelnými cenami. Co jsem viděl na místě, to mě vyléčilo z iluzí. Dalo by se to nazvat „výkvět vrakovišť“. Nevím, kde to sbírají, geografická blízkost by mohla vysvětlovat na tomto webu publikovaný názor, že v AAA v poslední době zpřísnili podmínky výkupu…
Brzy se ke mě přitočil autobazarní mladíček:
„Tak co, vybral jste si nějakou tu Škodověnku?“ (Viděl, že okukuju Feldy a Fáčka).
„Jakou byste měl představu?“ byl velmi neodbytný.
Usmál jsem se „Něco zachovalého a levného :-)“
„Co si představujete pod pojmem levného?“
„Felicie tak 55-60, Favorit 25-30 :-)“
„No Favorita zachovalého tady máme jen jednoho“ ukázal na jediný exemplář, ze kterého se mi rovnou nezvedal kufr, „mohli bychom slevit z těch 33 až na 30!“
Když viděl můj opovržlivý pohled, snažil se mi „představit“ ještě nějaké Feldy, ale radši jsem utekl.
Nakonec jsem dorazil do bazarů na Libeňském ostrově. Až v tom posledním mě zaujala jedna velmi zachovalá Felda 1996 50kW, kastle prakticky bez rezu, jen výjimečně nějaký puchýřek, tacháč 93tkm, za 63kKč. Oblezl jsem znovu okolní bazary, abych porovnal s konkurencí a rozhodl jsem se jít do toho naostro.
Koloušek, když vchází za plot autobazaru, si je vědom toho, že vchází do klece šelem. Mísí se v něm pocit strachu ze šelem, s touhou, že svým kolouščím čichem vycítí to své krásné levné vysněné autíčko, je z toho celý roztřesený.
Když jsem auto vybíral, měl jsem fobii (rozuměj strach, nikoliv pařezovitý hatchback nebo hříbkovitý kombík) z toho, abych nevybral zas nějakou vyžilou schnilotinu, viz červený forman. Znovu jsem Feldu pořádně oblezl a odebral jsem se do kukaně vyzvat bazarníka, jestli bych si auto mohl prohlédnout detailně. Bazarník byl normálně oblečený, řetězů prostý, mluvil česky, pokud vůbec. Auto odemkl, nastartoval motor, po několika neúspěšných pokusech s pomocí cizího zdroje šťávy naskočil ihned. Ještě jsem obhlédnul prahy i zevnitř, zvláštní pozornost jsem věnoval víku od kufru a jeho okénku. Sdělil mi že auto je zcela bez koroze, jak jsem si jistě všiml, na což jsem odvětil, že nějaké stopy tam přeci jen jsou, ale shodli jsme se na tom, že proti jiným autům tohoto ročníku je to dobrý. Dále mě upozornil, že auto má pěknou barvu (mlčky jsem souhlasil) a že chybí autorádio (také jsem si všiml). Motorový prostor byl kromě napadaného listí v sacích otvorech větrání a svinstva co se drží v rozích tak nějak přiměřeně zaprášený, ani moc, ani nějak podezřele vypucovaný. Bazarník na dlouhou chvíli odešel a nechal mě v klidu prohlížet. Když se vrátil, řekl jsem mu, že bych teda jako měl zájem. Jeli jsme na zkušební minijízdu, klasika on tam, já zpátky. „Cena je těch 63tis.?“ zeptal jsem se cestou do kukaně. „No při rychlým jednání bych Vám moh slevit na 60, jak jsme se předběžně domluvili s majitelem.“ nabídnul bez většího smlouvání. Řekl jsem, že to beru. On vedl takové ty řeči, že by mu měl ještě zavolat, ale nemohl se dovolat, což mě nechávalo zcela chladným – je mi naprosto putna, jak si to s ním domluví. Zaplatil jsem, smlouva byla klasická „komise“, nic jiného jsem ani nečekal. Když jsme se už měli loučit, řekl jsem, že si zkontroluju čísla v dokladech a ve smlouvě in natura, proti čemuž nic nenamítal. Aby řeč nestála, prohodil, že je tam nejzákladnější výbava, žárovky, zvedák. Při slově zvedák mě napadlo se podívat, jestli tam je vůbec rezerva. Koberec v kufru byl značně vlhký, což mi při ohledání kufru a jeho víka nějak uniklo. Ale to co bylo pod kobercem mi vyrazilo dech. Prohlubeň připomínala pedikérskou vaničku, kdyby nebyla rezerva přišroubovaná, plavala by v tom bazénu jak dětský nafukovací kruh. To asi nečekal ani bazarník:
„No a pak se to nemá mlžit! Nó, to si musíte vytřít a nechat to auto pořádně vyvětrat. To víte, já to tady nemůžu otevřít, tady se hrozně práší. Von jak to tady kolega stříkal tou hadicí, tak to měl asi blbě dovřený, a natekla tam ňáká voda.“ (S tím prášením měl pravdu, bylo to zvenku pěkně zasviněný.) Racionální část mého mozku mi říkala, že to takhle nemůžu vzít, že musím chtít odstoupit od právě podepsané smlouvy a chtít vrátit peníze, nebo alespoň vyjednat nějakou zásadní slevu. Byl jsem ale z obchodu a následného šoku natolik psychicky vyčerpán, že jsem se zmohl jen na větu:
„Fí-ha, tam je ale vody…“ a odjel jsem.
Navíc jsem nevěnoval dostatečnou pozornost některým velmi podezřelým věcem. Sklo okna od kufru má reklamu – není originální. Každý zámek – jiný klíč. Jen oboje přední dveře stejný, zapalování jiný, zámek víka od kufru odemčený a vyřazený z činnosti – kufr lze otvírat jen zevnitř páčkou, nádrž odemčená – nelze zamknout, a vrchol všeho – v autě je odemčený Construct, ale chybí k němu klíč! Když jsem klíč dodatečně poptával u bazarníka, vyklouzlo z něj, že „Ten chlap to měl asi jen na kšeft.“ Z toho plyne, že nejednal přímo s posledním majitelem dle TP, ale s nějakým překupníkem.
Doma jsem vyndal zadní sedačky, čalouny a vše vysušil. Byl jsem i v myčce, zdálo se že do kufru nijak extrémně neteče. Že s autem něco není v pořádku, mi bylo jasné, začal jsem si rozvíjet různé teorie:
1. Koupil jsem lapli. Nešťastník měl v době krádeže odemčený Construct (nejsou tam sebemenší stopy násilného překonání, zevnitř vozu ani zespodu), zloději vysklili zadní okénko, auto ukradli. Vyskleným okénkem tam napršelo/nasněžilo. Překupník pak vyměnil některé zámky atd.
Celkem mě uklidnilo, že VIN není v databázi kradených, techničák není žádný pochybný duplikát, ale byl vystaven v roce výroby auta a jsou tam dva majitelé 7+3roky. Evidenční kontrolou i přihlášením jsem prošel hladce.
2. Auto bylo vykradené. Zloději poškodili některé zámky, vysklili zadní okénko, ukradli autorádio apod. Vyskleným okénkem tam napršelo/nasněžilo. Majitel prodal poškozené auto překupníkovi – opraváři.
3. První březnový vytrvalejší déšť ukázal, že do kufru skutečně fest teče. Zdá se, že to bude hlavně kolem celého víka = 5.dveří. Při podrobnějším pohledu se ukázalo, že škvíra kolem víka není všude úplně stejná, místní zkrepatění nosníku pod nakládací hranou taky asi nebude od nákladu, jak jsem původně myslel, takže to bylo ze zadu asi trochu ťuklý…
Hoši v servisu Škoda mi potvrdili, že auto bylo ze zadu havarované, přetěsnili okénko, spasovali víko a opravili těsnění kolem zadních svítilen, s tím, že snad by tam už téct nemělo, což prokáže až vytrvalý deštík. Účtovali si za to 700 zdaněných peněz, což mě mile překvapilo (ale myslím, že se zahojili na jiných položkách celkové údržby).
S odstupem se zdá, že to nebyla žádná velká bouračka, spíš někdo nacouval na nějaký sloup či co. Takže když mi bude pršet štěstí, vyšel jsem z toho ještě velmi dobře. Do našeho bazarnického slovníčku si tak můžeme přidat jeden sice méně častý, ale o to zajímavější pojem:
„Ono se to trošku víc mlží, musíte si to pořádně vyvětrat.“ = Do auta chčije jak děcko do nočníku, pokud nemáte garáž nebo chcete jezdit i v dešti, budete mít v autě brouzdaliště.
(5x známkováno, průměr: 4,20 z 5)