Jak jsem si půjčil BMW R1200GS na Rhodosu a jak vyšlo ve srovnání s Aprilia Atlantic 500

Featured Image

Účelem článku je popsat zážitky z půjčení a řízení silnější motorky v Řecku a porovnat stroj, který je etalonem dobrodruhů a cestovatelů, s opomíjeným strojem, který vlastním, a sice se starým mega skútrem Aprilia Atlantic 500. V úvodní části krátké info o mé cestě, pak srovnání motorek a obrázková příloha. Takové letní téma.

  1. Úvod

Před letošní dovolenou na Rhodosu jsem si řekl, že by bylo vhodné zúročit mé mizivé zkušenosti s řízením motorky a půjčit si něco vyloženě pro začátečníka, něco slabšího, malého a agilního a strávit dva dny takovým řekněme moto chilloutem, který bude spočívat v tom, že si objedu ostrov, poznám zajímavá místa a užiju si trochu samoty a klidu.

Nejdřív jsem chtěl skútr, ale jak jsem tak brouzdal nabídkami půjčoven, zaujalo mě, že k mání je i ultimejt edvenčr bajk, a sice BWM R1200 GS, tedy ideální motorka pro začátečníka splňující všechna výše uvedená kritéria. Půjčení motorky jsem domlouval asi deset dní dopředu a byli jsme domluvení, že mě někdo vyzvedne před hotelem v 9:00 a zaveze do půjčovny, ze které mě zase po vrácení motorky za dva dny, opět do hotelu doveze.

V 9:00, poté, co jsem se rozloučil se šťastnou rodinou, která tatínka dva dny neuvidí, jsem stál před hotelem…a nic….a nikde nikdo. Tak jsem zavolal na číslo půjčovny a borec mi sdělil, že mě určitě vyzvednou, ale at 10:00, maybe 10:30:)) Tak jsme v Řecku, a je to adventure ne, tak jsem přes Google našel, jak se dostat do půjčovny autobusem a nakonec jsem se jím relativně rychle do půjčovny dopravil, zastávka byla nakonec před hotelem a skoro před půjčovnou…teda skoro, protože mi tam autobus nezastavil, i když to byla zastávka na znamení a dával jsem znamení….ale co, aspoň jsem se prošel….

  1. Převzetí motorky

Po příjezdu nebo spíše příchodu do půjčovny motorka na první pohled nevypadala úplně zle, ale taky ne úplně dobře. První věc, na kterou jsem se zaměřil, byly pneumatiky. Zdály se mi staré a zteřelé, na což jsem se borce zeptal, ale ten mě ujistil, že jsou nové, drahé a každý rok je mění….no, nevím, no, tak klopit to stejně asi nebudu a zkusím jezdit jenom rovně. Nastala instruktáž, kde se co ovládá, včetně upozornění typu „never touch this button“ – na obrázku ten červený, a dále ať si radši nezapínám vyhřívání gripů a zadku (výbava pro Řecko mírně netypická, pravda), když je venku 50 na slunci, což toho dne bylo.

Ukázal jsem license, pán si opsal číslo, podepsal jsem smlouvu, kterou jsem nečetl a šel jsem si převzít motorku. Bral jsem to tak, že pojištěný spíše nejsem (ale možná trochu ano, něco jako povinné ručení tam bylo…bylo to nějaké komplikované) a pokud motorku rozbiju, že si ji asi budu muset koupit, ale co už. Aspoň budu jezdit opatrně, a to nejenom kvůli výše uvedeným gumám. Takže jsem zmáčkl startér, naskočilo to, zařadil jsem rychlost (což jsem teda asi už jeden rok nedělal, ale…je to stejné jako na fichtlu, ale obráceně, to se nezapomíná) a vyrazil jsem poznávat Rhodos.

  1. Jak se jezdí na motorce na Rhodosu

Jak se jezdí na motorkách na Rhodosu. Před dovolenou jsem si do kufru sbalil svou „hooligan“ hustokrutou výtržnickou moto kevlarovou mikinu (co mám na skútra…), kde jsou chrániče včetně páteřáku a moto rukavice. Poté, co jsme přistáli a nadechl jsem se 40 stupňového nočního vzduchu a zejména poté, co jsem po cestě do hotelu spatřil jednoho z prvních motorkářů, což byl otec bez helmy, který jenom v šortkách nad kolena vezl na chopperu svou asi šestiletou dceru…uvědomil jsem si, že mikina bude asi trochu overkill.

Nechal jsem si tedy jenom rukavice (a ty jsem taky párkrát sundal…ale pak zase nasadil, jsem přece jenom zodpovědný motorkář….ride safely), oblékl jsem kraťasy z Lidlu a bezpečnostní fluo zelené tričko s krátkým rukávem. Půjčil jsem si k tomu ne úplně integrální helmu (klasický skútrařský bobek končící v půli hlavy bez ochrany brady – to bylo to nejintegrálnější, co bylo k dispozici), která se po prvním dnu…tak nějak dezintegrovala a úplně se rozpadla. Ale dostal jsem pak novou a zase bílou, což jsem při řecké smažbě ocenil a připadal jsem si opět bezpečně.

Co se týče chování na silnici, pak semafory, kruháče a přednost v jízdě jsou více méně respektovány. Ostatní značky, zejména jízdní pruhy a nejvyšší rychlost, jsou spíše na ozdobu. Nicméně nikdy jsem neměl pocit, že by řidiči byli příliš agresivní nebo nějak frustrovaní. Řekové jsou na motorkách a skútrech dost vyježdění a jako řidiči velmi schopní, v autech se chovají relativně ohleduplně. Neměl jsem nikdy pocit nějakého výrazného nebezpečí.

Celý ostrov jsem projel kolem dokola a křížem krážem, mohl jsem najet cca 350+ km za dva dny, což je pohoda. Ostrov má cca 100 km na délku, cca 40 km na šířku. Vedro mi vždycky nevadilo do doby, než jsem zastavil. Východní pobřeží je více urbanizováno, je na něm hodně letovisek, pláže a všechna větší města (Rhodos, Afandou, Faliraki, Lindos, Lardos atd.) a hlavní cesta. Západní pobřeží je hezké, ale jsou na něm v zásadě jenom hory a moře, viz níže.

Rhodos je velmi hezký a na Řecko relativně dost zelený, pod ostrovem je zásoba sladké vody, která tam teče z kohoutků a dá se pít, pokud nejste moc vybíraví. Dále bych vyzdvihnul obecně velice dobrou kvalitu silnic a velice dobré osvětlení všech měst a důležitějších komunikací. Hlavní silnice z Rhodosu do Lidosu je celá osvětlená, bavíme se o cca 60+ km.

  1. Moje adventure zapadnutí do písku a následná rescue mission

Na západním pobřeží lze najít opuštěnější plážičky, kde můžete být sami. Ty nejsou moc daleko od hlavní cesty. Pokud bych byl motorkář, tak by mě také asi bavilo proplétat se horskými serpentýnami a užívat si klopení zatáček. Jelikož jím ale nejsem, tak mě to věčné mačkání spojky, překlápění a řazení pěkně sr..o a už jsem se těšil, až zase pojedu po rovné cestě. Připadal jsem si, že z toho dostanu zánět žil do levé ruky a bolel mě zadek a třísla z toho přesedání na sedle ze strany na stranu…

Na jednu výše uvedenou plážičku jsem si zajel a říkal jsem si, tak je motorka je těžká kráva, gumy jsou staré, tak nebudeš zajíždět moc daleko do písku. Hodně konzervativně jsem tedy zastavil dál od moře – hloubku písku odhaduji na cca 3 cm. Pak jsem se snažil GS otočit a ejhle….zapadl jsem:-) Na obrázku to tak nevypadá, ale prostě s tou krávou nešlo hnout…a to myslím, že nejsem úplně střízlík.

Pak začala moje anabáze, kdy jsem v saharském vedru na Rhodosu v pravé poledne zastavoval auta a prosil jsem, jestli by mi někdo nepomohl motorku z písku dostat. Po cca 30 minutách, kdy turisté v půjčených autech nereagovali, báli se nebo měli v autě celou rodinu, popř. byli v důchodovém věku, a Řekové mi nerozuměli, zastavilo malé autíčko, kde byl kluk a holka – klukovi jsem se jal vysvětlovat anglicky, co potřebuju, bavili jsme se asi 5 minut, načež slečna pak česky klukovi řekla, „pán asi potřebuje pomoct“. Vysvětlil jsem pak tedy česky, že jsem si půjčil 1200GS a že je to těžká kráva a potřebuju ji dostat z písku. Kluk mi na to odpověděl, že mě chápe, protože má úplně stejné GS doma a jdeme to vytáhnout:-)

Tímto děkuji neznámému hrdinovi z Příbrami za pomoc a přeji jemu i jeho přítelkyni mu všechno dobré. Motorku jsme rychle z písku dostali a myslím, že to bylo setkání, které mi seslala sama prozřetelnost. Pro všechny dobrodruhy out there, nikdy nejezděte na GS nikam sami, protože když se něco stane (třeba zapadnete) jste v pr..li. To je podle mě jeden z důvodů, proč se relativně nedávno zjistilo, že žádná těžká adventure kráva není tak úplně enduro ready, a proto se úspěšně prosadily lehčí modely, namátkou třeba Yamaha Tenere.

  1. Vrácení motorky

Vrácení motorky proběhlo tak, že jsem kvůli špatnému ukazateli paliva načerpal přiměřené množství benzínu, které se mi zdálo spravedlivé, a moto jsem oficiálně předal. Zeptal jsem se, kdo mě zaveze do hotelu a borec řekl „také your helmet“, sám si žádnou helmu nevzal, sedl na Geeso, já za něj a začala jízda smrti horským průsmykem z Lindosu do Lardosu, při níž borec stihl vyřídit dva telefonáty, popsat mi situaci na Rhodosu v době covidové krize a překročit rychlost v obci o více než 50 Km/h, a nikoli jednou ale jaksi kontinuálně, kdy jinou rychlost než 90+ jsem po celou dobu jízdy nezaznamenal, snad jen z kopce, kdy borec vyhodil rychlost a dojížděli jsme v „eko“ módu. Ale zdál se mi vyježděný, tak jsem mu věřil a zodpovědně jsem se mu nakláněl do zatáček, jak to šlo. Dojeli jsme do hotelu, ve zdraví jsme se rozloučili a můj výlet byl u konce.

Celkem jsem si to užil, ale příště bych možná vybíral z nějakých dostupných modelů, abych měl jakousi takous představu, v jakém stavu motorka je. Bral bych asi něco zachovalého, co na mě dělá dobrý dojem. Jenže tady byla situace taková, že motorky podle zájmu přesouvají mezi městy, takže se vám pohromadě často nesejdou. Pokud chcete jednu konkrétní, myslím, že není jiná možnost, než to takhle objednat dopředu a čekat, co bude. Jinak to ale byl hezký zážitek, a když to vezmu kolem a kolem, motorka vždycky nastartovala a dovezla mě, kam jsem potřeboval. Ostrov byl pak celkově fajn a lidi taky.

  1. Srovnání BMW R1200GS vs Aprilia Atlantic 500

Měl jsem verzi R1200 GS, zřejmě modelový rok 2004-2012. Motorku myslím každý zná, všichni ji viděli a protagonisté našich i zahraničních moto cestopisů na ní často jezdí, protože je to prostě cool. Proto se nebudu zabývat popisem technických řešení atd. Je to jeden z nejlépe prodávaných a nejúspěšnějších modelů značky.

Nejsem motorkář, ale spíš sběratel různých diplomů, certifikátů a osvědčení, mezi nimiž je i řidičák A na velkou motorku. Jsem jenom laický uživatel, nicméně můžu Vám dát poměrně podobné srovnání uvedeného dream adventure bajku s jedním naprosto obyčejným a často opomíjeným strojem, který vlastním a dobře znám, a sice Aprilia Atlantic 500, verze 2002. Což je stroj, který měl být a je přímou konkurencí Suzuki Burgman 400/650 a třeba Honda Silver Wing 400/600. Aprilia je spíš „butique“ prodejce, skútr se asi nějak po italsku prodával, tedy pravděpodobně méně než konkurence a je v zásadě dost opomíjený a u nás ne úplně známý. Na to jak je velký, je relativně lehký a dobře ovladatelný. Samozřejmě, že je to Ital, takže je prostě trochu svůj, ale za mě spíš v dobrém.

Srovnávám tyhle dva stroje hlavně proto, že hodně lidí může mít představu, že pokud si koupí drahý bajk, že se na něm určitě bude suprově jezdit a nic lepšího není. V některých oblastech to platí, v jiných zase moc ne, viz níže. Nechci hanět šťastným majitelům jejich GS, je to skvělá motorka. Šlo mi spíš o to, jaké vlastnosti využijete v reálném životě a jestli je vlastně potřebujete, pokud prostě nejste fanda GS jen proto, že je to GS.

Pokud některá motorka jednoznačně srovnání vyhrává, tak jí dávám 10 bodů a té druhé pak bodů méně, aby byl vidět rozdíl, nesrovnávám je s ničím jiným. Dají se tyhle dva stroje vůbec srovnat? Podle mě se v praxi může stát, že někdo zvažuje adventure bike nebo mega skútr, já jsem to třeba dost řešil svého času. Základní myšlenka je vlastně dost podobná, vzpřímený posez, relativní pohodlí, jakási univerzálnost atd. Já jsem si Atlantica kupoval vlastně jako to nejlevnější a nejsilnější, co bylo k mání, potřeboval jsem něco do města a sem tam na jízdu za město, nevěděl jsem taky, jestli je to životaschopný koncept a jestli ho vlastně na něco upotřebím. Ukázalo se ale, že ano, a proto i dělám tohle srovnání, když jsem mohl chvíli sedlat GS a přesednout zase zpátky.

Image (vzhled) – BMW 10, Aprilia 7

BMW jednoznačně 10, je to opravdu cool looking bike. Aprilia, no řekněme 7, mně se líbí (připomíná mi trochu mixer ze 60. let, takový ale trochu víc řekněme…vesmírný….je to takový star wars mixér), ale tady je to jasné. Když jedete na Geesu, tak lidi vědí, co je to za motorku, sem tam se na vás někdo podívá a většinou se jim BMW líbí. Když jedete na Aprilii, tak se na Vás nedívá nikdo, max se lidi diví, co je to za divný stroj, jaká značka atd.

Komfort a ochrana proti větru – Aprilia 10, BMW 6

Mám cca 190cm, takže motorky jsou mi obecně malé. Ale naprosto jednoznačně vyhrává skútr. Skvělé velké sedlo, dost místa na nohy, nefouká na vás, a to ani na nohy, ani na ruce, možná s výjimkou loktů při teplotách kolem 5C a méně, štítek je vysoký, fouká spíše nad helmu. Je fakt, že na skútru mám deflektor, ale ten nějak výrazně charakter nemění.

BMW. Sedlo je menší a méně polstrované, pořád jsem sjížděl na nádrž a v důsledku toho se mi přehříval p.n..k. Nohy jsou skrčené (cramped), stupačky jsou oproti podlážce n aAprilii nepohodlné. Ochrana proti větru je mizerná, fouká na nohy a na ruce, štítek v nejvyšší poloze funguje zhruba stejně jako na skútru. Na tělo také fouká víc. Na GS proto potřebujete moto gear, na skútr nutně ne. BMW je ale oproti skútru lepší v tom, že je méně hlučné, trochu paradox. Ital prostě zvukově naladil Atlantika „na husto“ a…za mě, Aprilia má lepší zvuk než GS. Máte tam Ital-akrapovič už z výroby.

Co se týče ergonomie, snad jediný výraznější rozdíl jsou blinkry. Na BMW je ovladač levého na levé straně, ovladač pravého na pravé straně a vypínač samostatně na pravé straně. U Aprilie je všechno na levé straně a vypíná se to stlačením ovládacího knoflíku k řídítkám. Mně víc seděla Aprilia, ale je to o zvyku.

Motor a převodovka/variátor – Remíza

Spojka vs variátor. Geeseo je samozřejmě silnější a na delší rovině jede velice hezky. Rozjezdy jsou oproti skútru určitě pomalejší a řekl bych, že do rychlosti cca 50km/h je lepší skútr. Variátor prostě vyhrává, i když je třeba říct, že spojka na GS je user friendly, není nijak zákeřná nebo jedovatá. GS taky hezky brzdí motorem, nikdy se mi nestalo, že by se mi zaseklo zadní kolo nebo se motorka nějak třepala díky mému ne úplně šetrnému a profi hospodaření se spojkou. Až se rozjedete nad 50km/h, je lepší GS. Tady je to tak 50/50, oba stroje jsou určeny na něco trochu jiného.

Motor samotný, tak ačkoli je v APR jednoválec Piaggio tuším 460ccm, a v GS boxer 1170ccm, tak „pružnost“ je pocitově v nižší rychlosti lepší u skútru, prostě to jede svižně úplně vždycky. Vyšší rychlost, tam je lepší GS, ale rozdíl není nějak super výrazný, pokud se bavíme o použitelných rychlostech, viz níže. Možná je to i tím, že si do skútra dal předchozí majitel variátor Malossi s lehkými válečky, a GS Řek uškrtil nějak, těžko říct. Co se týče vibrací, tak Piaggio je jednoválec s nějakým vyvažovacím mechanismem, který se při volnoběhu trochu třepe, a cítíte vibrace. U GS při volnoběhu nevibruje nic, ale zato to jemně vibruje všude jinde, takže při mých celkových cca 350Km, co jsem s ním najel, mě pak prostě brněly ruce, což jsem u AT nikdy nezažil.

Jinak reálně se dá s oběma stroji stejně jet tak max 100 km/h, pak zejména na GS fouká jako prase a skútr zase řve:) Tak si vyberte.

Podvozek – BMW 10, Aprilia 7

Co se týče tlumení nerovností, jednoznačně je lepší GS, za mě je tohle jeho nejsilnější stránkou. Neřešíte vůbec nic, kanály, retardéry, podélné, příčné nerovnosti, GS vám dá vědět, že tam jsou, ale vyžehlí je až neuvěřitelně jistě. Je to naprosto stabilní stroj, drží stopu ať se děje, co se děje. Oproti tomu Aprilia, ačkoli je na skútr poměrně pohodlná a rám se zase až tak nekroutí, na GS nemá. Zdvihy má tak desetinové, menší nerovnosti zvládá, ale u větších Vás sem tam bouchne do zadku. Zase je třeba říct, že když to udělá, tak neodskočí a jede dál, jen je prostě nemá tak moc ráda jako GS a víc toho u nich „nakecá“. Podvozek na GS je prostě na úrovni MGI (Marvel of German Engineering – klenot německého inženýrství), Aprilia je dobře naladěný skútr, ale není to adventure bike, i když, to je třeba říct, na polňačce s ním jde jet docela slušně, pokud pojedete pomalu.

Brzdy – BMW 10, Aprilia 7

BMW má nějaké servem asistované MGI brzdy, takže pocitově brzdí lépe než Aprilia, na které mám highly abrasive destičky za 35Kč/kus. Na Aprilii je nutno mačkat k zastavení ideálně obě páčky, tedy přední i zadní, přičemž jedna z nich rozkládá brzdný účinek na obě brzdy, už nevím která. Pak to ale celkem brzdí. Na GS stačí přední brzda a v zásadě stojíte. Je ale třeba říct, že v běžném provozu není rozdíl zase až tak výrazný, ve vyšší rychlosti ano.

Ovladatelnost – Aprilia 10, BMW 7

GS je těžká kráva, hmotnost s náplněmi je cca 250 kg. Aprilia má pak cca 215 kg (taková italská kravička), a oproti GS má níže skútrařsky posazené těžiště (nádrž je úplně dole, na úrovni osy kol v podstatě, motor máte pod zadkem). GS, ačkoli na motorku má těžiště nízko, není lepší v rozložení hmotnosti než Aprilia. S Aprilií se daleko lépe manipuluje při nižší rychlosti, lépe zatáčí díky menším kolům. Na druhou stranu, těžko si na ní stoupnete a budete ji ovládat nohama a což se u GS dělá lépe – je ale otázka, kde to budete dělat, podle mě spíš tak…nikde, možná tak v době, kdy Vás z toho divného sedla začne bolet zadek nebo už neunesete kontinuální tlak nádrže na citlivé partie. Za mě je praktičtější Aprilia, je prostě hodnější na normální ježdění.

Kvalita zpracování – Remíza

Ačkoli Aprilia je min o dva roky starší než GS, pocitově je kvalita zpracování stejná. Všechno je velké, robustní, poctivé. Žádný praktický rozdíl mezi motorkami tady není. Na skútru mi funguje všechno, všechny ukazatele na palubovce, světla, blikače, kufr atd. Je na něm ale mírný problém s plasty, kde to za těch cca 20 let prostě všechno už úplně přesně nelícuje, nicméně ještě to celkem drží. Na BMW nefungoval ukazatel paliva, dále se rozpadal kufr nad zadním sedlem. Rovněž se na ní nenacházely dva čepy, které brání větrnému štítku ve sklopení…na což jsem přišel tak, že jsem štítek zvedl a on se mi cca v 50 Km/h sklopil:-) Vyřešil jsem to wood adjustmentem, viz obrázek. Nefungovala rovněž zásuvka na USB dobíjení telefonu, ale dozvěděl jsem se při vrácení motorky, že byla určitě „mechanikem“ (ať je to kdokoli), vypojena schválně, aby se nevybíjela baterka na motorce…

Toto je ale může být otázka údržby a servisu, kterou podle všeho GS moc mít nemuselo. Obecně mě ale vlastnictví skútru velice mile překvapilo, je naprosto spolehlivý a rozhodně bych se nebál značky Aprilia obecně. Z pohledu uživatele, který ji kupuje z druhé ruky, je dobře, že její produkty ztrácejí rychle na hodnotě – na druhou stranu, myslím, že to úplně objektivní důvod nemá, spíš je to dáno předsudky k italským značkám, které tady rozhodně opodstatněné nejsou. BMW je značka, která má skvělý marketing a ano, dělá skvělé, ale drahé motorky.

Poměr výkon/cena – Aprilia 10, BMW 3

Zkuste se podívat, co kolik stojí jako nový stroj a ojetina. V době psaní tohoto článku je GS „mé specifikace“ min za 125+ tis, Atlantic cca za 25 tis+-. Stroje jsou pro běžného uživatele z hlediska vlastností v zásadě srovnatelné, cenově ale rozhodně ne. Z čistě pragmatického pohledu, a pokud se bavíme o ojetině, tady strčí Aprilia BMW do kapsy tak pětkrát a více. BMW si oproti Aprilii asi bude lépe držet hodnotu, když bude novější.

  1. Shrnutí

Pokud nejde o image (vzhled, celkový dojem), tak na normální ježdění po silnici i s nějakým tím výmolem GS nepotřebuju. Právě naopak, oproti mega skútru nepřináší vůbec nic. Na cestování na dálku je pro mě taky určitě lepší skútr. Můžeme se bavit o úložných prostorech, na GS můžete připnout kufry, lépe uveze dva lidi. Já na skútru ale cestuju max 100 km v jednom zátahu a sám, takže tyto věci neřeším. Stačí mi úložný prostor pod sedlem a kufr.

Situace by byla jiná, pokud se vypravíte do nějaké země s opravdu hodně rozbitými cestami. Tady to určitě smysl má, podvozek na GS je naprosto famózní a sem se ta motorka skvěle hodí. Ale kupovat si jenom kvůli tomu GS?

Jasně, že motorka je spíš nepraktická hračka, kterou si člověk kupuje, protože se mu líbí a má z ní radost. GS je krásná hračka, to nelze zpochybnit. Pokud se vám líbí, pak není co řešit. Já bych ji ale nevyužil, a proto ji nemám. Bylo by mi líto peněz za něco, co je nepraktické a samotný vzhled a taková ta chiméra dálek kolem toho mi tenhle pocit nevyváží.

Příloha – Ostrov Rhodos, pár fotek

Západní pobřeží

Hory, pláže a moře

Město Rhodos

Velmi hezké a svým způsobem moderní, čisté.

Lindos

Takové to klasické „pitoresque“ městečko pro turisty. Má dvě pláže, obě jsou pěkné a relativně nezaplněné lidmi – ti směřují zejména do města jako takového, na pláže asi úplně ne.

Prasonisi

Nejjižnější cíp ostrova, kam nejezděte, protože tam vůbec nic není.

Monolithos

Takový velký šutr trčící z jednoho kopce na západním pobřeží.

Pláž Tsampika a vyhlídka na ni

Hezká pláž a hezká vyhlídka, kde jsou kozy (tedy jako všude na Rhodosu). Dále kostelík se svíčkama.

Faliraki

Mají tam mimo jiné přístav s malým domečkem bílo modré barvy a pár lodí.


29.08.2021 AV


Související články:

12345 (170x známkováno, průměr: 1,32 z 5)
12 842x přečteno
Updatováno: 29.8.2021 — 23:23
D-FENS © 2017