Při návratu ze služební cesty minulý čtvrtek jsem při jízdě po Mánesově třídě směrem k Lidické spatřil zvláštní výjev. U mostu přes Malši, na jeho západním konci, stála dvojice policistů, kteří se zjevně snažili skrývat za sloupem a křovím. Toto jednání strážců pořádku mě zaujalo, protože jako občan demokratické země nespatřuji jediný ani hypotetický důvod, proč by uniformovaný policista měl působit v úkrytu.
Právě proto ho systém obdařil uniformou, aby byl na první pohled rozeznatelnou autoritou státu. Kdyby měl působit v utajení, uniformu by neměl (dopravní přestupky se však v utajení neřeší, resp. zákon to nepřipouští). Dále mě zaujalo, že mě ti buzeranti nechali na pokoji, dokonce to vypadalo, že hledí na něco do dáli a můj lacinózní firemní superb s pražskou registrací neberou v úvahu, ačkoli právě takový vůz bývá jindy středobodem jejich zájmu.
Pokoušel jsem se vcítit do myšlení policisty, což mi vzhledem k večerní době a únavě nedalo moc práce, a za záhy mi došlo, co tam ti dva zmrdi dělají. Koukali do křižovatky ulic Mánesovy a Dukelské. Pro vozidla přijíždějící po Dukelské směrem z Havlíčkovy kolonie platí přikázaný směr jízdy doprava, nemohou tedy odbočit doleva směrem k ulici Lidické. Ulici Dukelskou však používají řidiči jako objízdnou trasu za dlouhoudobě uzavřenou ulici Čechovu. Kdo tedy jede z Mladého, Havlíčkovy kolonie a přilehlých lokalit na Lidickou, nedostane se doleva, musí jet doprava a někde se otočit. Svoje udělalo i uzavření Modrého mostu městem po prohraném sporu občanskými aktivisty, viz zde.
Samozřejmě že vyjíždění z Dukelské doleva na Mánesovu lautr nikomu nevadí. Ten přikázaný směr jízdy doprava je tam jen proto, že nějaký úředník v návalu kreativity usoudil, že tam bude. Pamatuji doby, kdy se tam smělo rovně i doleva a bylo to v pořádku. Dovedu si představit, že např. v dopravní špičce by automobily odbočující doleva mohly způsobovat nějaké komplikace v plynulosti dopravy, ale nyní večer, kdy po Mánesově třídě auta projížděla pouze sporadicky, k žádnému ovlivnění bezpečnosti ani plynulosti silničního provozu nedocházelo.
Měl jsem problém se identifikovat s touto praxí policistů a tak jsem se rozhodl, že jim to osladím. Objel jsem celý sektor a vrátil se do ulice Dukelské zhruba do míst, kde je strojní průmyslovka. Odložil jsem kchár a vydal se na křížení Dukelské a Mánesovy. Každý ví, že pro každý cíl musí být stanovena metrika a já se rozhodl obrat stát o deset pokut.
Praktikoval jsem to takhle. Pokaždé, když se blížil automobil, který se chystal odbočit z Dukelské doleva, přistoupil jsem k němu po přechodu pro chodce a upozornil jsem řidiče na policejní hlídku, která se skrývá u mostu. Bylo teplo a většina řidičů projížděla se staženým okénkem, takže to bylo velice snadné. Několika nedůvěřivým řidičům jsem hlídku také ukázal, aby viděli, že je jen tak nestraším.
Pokud by někdo namítal, že jsem mařil policejní práci nebo tak něco, musím důrazně oponovat. Právě naopak. Oni sami mařili policejní práci a já to napravoval. Já jsem narozdíl od policistů dbal na to tak nezbytné dodržování pravidel, které je jak známo klíčem k všeobecnému bezpečí a obecnému blahu. Kdyby policistům šlo skutečně o to, aby tam řidiči neodbočovali doleva, dělali by to stejně jako já. Stoupli by si tam a každému, kdo by chtěl porušit přikázaný směr jízdy, by pohrozili pendreckem nebo tak něco. To však nebyl jejich případ. Oni chtěli jen zabukařit a vybírat peníze na pokutách, což mi přišlo nečestné a dětinské. Nečestné hlavně v tom ohledu, že magistrát předtím vytvořil situaci, která řidiče k tomuto jednání přiměla a do pasti je vmanévrovala.
Během několika málo (asi deseti) minut se mi podařilo přesměrovat šest aut. Zejména mě potěšilo, že jsem uchránil od pokuty jednoho řidiče s tělesným postižením a vůbec jsem měl dojem, že nikdo z těch, které jsem odradil od jejich úmyslu, nemá peněz nazbyt tolik, aby je mohl rozdávat nějakým policejním budižkničemům. Průběžně jsem také sledoval činnost hlídky na mostě, která se začínala nudit. To, že auta najedou do křižovatky s levým blinkrem a pak na poslední chvíli mění směr jízdy doprava, přičítali pravděpodobně tomu, že jsou moc vidět. Upravili proto taktiku. Pozorování prováděl pouze zmrd v košili, zatímco nápadný zmrd v reflexní vestě zůstával v skrytu.
Občas mi někdo projel. Pražák foktávii ftedéíčku se tvářil nadutě a neměl stažený okno. Mojí gestikulaci nevěnoval pozornost, ohnul to doleva a už ho měli. Paradoxně mi tak trochu pomohl legalizovat moji aktivitu. Po nějaké době se zjevil pickup Městské policie. Zde jsem udělal tak trochu chybu. Měl jsem ho nechat odbočit vlevo a pak se u policejní hlídky dožadovat vysvětlení, proč strážníkům tolerovala takové protizákonné a nebezpečné jednání. Místo toho mě však napadlo vyfotit si strážníky při porušování povinnosti dané značkou mobilem. Přepnul jsem foťák do módu doporučeného pro fotografování zvířat a namířil ho na ně. Posádka pickupu si toho všimla a protože nestála o popularitu, zavrtěla hlavama (něco jako „co si to ten občan dovoluje“) a nerada uposlechla dopravní značky. Myslím, že na jejich další činnost ve prospěch veřejnosti to mělo minimální vliv, protože je jedno, jestli budou po zbytek směny provádět samohanu vlevo nebo vpravo.
Nejvíce mě zaujala choreografie řidiče modré felicie, který chtěl původně také porušit a jet doleva. Poté, co jsem mu to rozmluvil, odbočil doprava, otočil se na mostě přes Mlýnskou stoku poblíž světelné křižovatky navíc přes dvě čáry, ale to hlídce nevadilo.
Během dvaceti minut jsem přivedl na správnou cestu jedenáct motoristů, když nepočítám strážníky. Dva automobily mi projely a byly hlídkou zastaveny (octavia a mazda). Zkasírování jednoho trvalo asi tři minuty. Když to trojčlenkou přepočtu, vychází mi, že hlídka policie za jednu sedmihodinovou směnu vybere 84.000 Kč na dodatečné dani, která se nazývá pokuty. Tato částka mě vpravdě konsternovala, konsternovala by mě i poloviční. Doufám, že mezi pokutovanými je co nejvíce obyvatel Havlíčkovy kolonie, aby konečně mohli v plném rozsahu ocenit přínos aktivit sdružení Modrý most.
Nakonec už mě to omrzelo a tak jsem jel domů. Byla to zábavná a povznášející činnost. Naplnila mě energií a odhodláním, celému rozporuplnému dni dodala smysl. Byl jsem rád, že jsem uchránil pár řidičů, ano, našich lidí, od pokuty. Všechny posádky mi také upřímně děkovaly. Lidé se zastavovali a pozitivně hodnotili moji dopravně bezpečnostní činnost, zatímco na počínání dopravní hlídky nenacházeli jen negativa. Padala slova jako „záměrně vytvořená past“, „buzerace“ apod. Důchodci kývali uznale hlavou – konečně zase jeden, komu není všechno jedno. Ženy se na mně usmívaly. Dopřával jsem si ten druh obdivu, který byl až dosud vyhrazen profesionálním pachatelům dobra jako Jánošík, Goebbels, Che Guevara, Breivik apod.
Pouze jeden důchodce si opsal číslo mého auta poté, co předstíral venčení psa a ve skutečnosti monitoroval moji aktivitu. Asi bývalý fízl. Stejně je mu to na šajsdrek, protože to auto patří leasingovce a snad toho pana Škofina jednou dopadnou a potrestají.
Pořád se v médiích dokola řeší, že policisté nemají respekt, že na ně řidiči dlabou, že se různými prostředky brání proti jejich jednání a rozhodnutím, že jim hážou klacky pod nohy a tak dále. A já si myslím, že je to všechno správné a logické. Dokud se policisté nepřestanou chovat takhle, dokud nepřestanou zabukařit a vyhledávat tyhle pastičky, je zcela na místě, že se proti nim veřejnost bude obracet. Protože oni to sami chtějí, oni dělají vše proto, aby to tak bylo. Jejich nadřízení to také sami chtějí a ta hlava té ryby, co nejvíc smrdí, tak ta to taky chce. Tak jim to prostě dopřejme.
Na druhé fotografii vidíte na mostě žlutý nápis. Je provedený nějakým orientálním písmem. Je přinejmenším s podivem, že po mostě projedou a projdou denně tisíce lidí, ale nikomu nestálo za to zjistit, co je na něm napsané. Podle mých zjištění se nejedná o japonštinu. Má někdo představu, co je obsahem sdělení?
(7x známkováno, průměr: 1,29 z 5)