Jak jsem našel dvacku, aneb ještě to dost dlouho vydrželo - zpět na článek

Počet komentářů: 87

Přidat komentář
  1. Vyjádřím se pouze k těm naším mincím.Jádro železo, plátované mosazí nabo mědí.Popř poniklované.Patesátikoruna ze dvou kusů.Když jsem ještě blahé paměti mrcasil s detektorem, tak kvalita mincí byla jednoznačně poznat a odrážela se na tom i „kvalita“ období ražby.Třeba měděné C.K. halíře před válkou, pak ty samé válečné, ovšem už ze železa.Nebo protektorátní koruny ze zinkové slitiny totálné prožrané morem.Nebo pražské groše, kdy první ještě na poli ukázali stříbro, kdežto ty od Jana Lucemburského již zelenkavé, anžto přepajcovcované mědí.Když pominu zlaťáky, tak moje oblíbená je koruna, která se razila od padesátých do devadesátých let.Nějaká mosaz s manganem, která fakt odolává.Dokonce se z ní dělali „zlaté“ prstýnky.Jednou jsem jeden našel a měl za to, že je zlatý.Stačilo otřít prstem.Koukám na to a je tam punc.Pod lupou se objevil nápis „Kučová“.Mám jich doma asi tak pět kilo a ještě nevím, co z toho odleju.Každopádně tyhle co máme teď, v zemi dlouho nebudou.Časem zbyde jen neforemná rezavá houba.Ale lepší než NIC.

    1. Ta druhá polovina komentáře samozřejmě neodráží „kvalitu období“.Jsem to klasicky pomíchal.Ještě dodám, že když jsem našel grešli, tak jsem si vždy vzpomněl na lidové rčení „nestojí to ani za zlámanou grešli“.Protože od té doby přestaly být mince kryté hodnotou kovu, z kterého byly raženy.

    2. Když stahovali „zlaté dvaceťáky tak již měl prý kov cenu 8. korun. Defraudanti vydělali i zrušením mincí. :-)

  2. Neoveroval jsem zdroje ani cisla. Nicmene jen kdyz si cvicne vynasobim, co je receno autorem, tak ten pridavac ma 17kKc_dnesnich a odkazovany dum 20MKc_dnesnich. Co z toho ma plynout za blahobyt ke konci monarchie, mi neni zrejme.

    1. Já to počítám takto. Dvě zlatky týdně x 4 týdny v měsíci (zaokrouhleno dolů)je 8 zlatek x tři gramy x 1400 je 33600 Kč za měsíc. Takže ten nejnižší proletariát si vydělal skoro tolik, jako je dnešní průměrná mzda.

      1. Dik, zapomnel jsem 2 zlatky.

      2. Ale že prý běhá z objemu peněz 0,5% oběživa v reálné ekonomice, v roce 2000 prý ještě 2-3 procenta. Konec se blíží proto chtějí zrušit hotovost, elektroauta do kterých do dekády nebudou baterky protože potřebné prvky nebude kde vyrubat, Stravovat lidi brouky s červy a řasou z odkalovacích nádrží ČOVek. Taky ostatní objem peněz běhá virtuálně v kompech na burzovní a jiné spekulace zisků „povznesených, finančního světa kdy nic neprodukují kromě činnosti svých spotřeb. Jak prosté „milý watsone,

      3. Koncem 19. století nemohl žádný proletář ani tušit informace o složení mincí a jejich hodnotě za více jak 100 let a i pokud by to nevím jak vyvěštil, bylo by mu to platné asi jako Pekariové učebnice ekonomie. Pro něj bylo směrodatné, za jak dlouho si na ten dům (či jakoukoli jinou potřebnou věc) vydělá. Smysluplný výpočet tedy vypadá: 4500 / (8*12) = 47 let, přičemž by si nekupoval jídlo ani cokoli jiného. Pokud by na dům dokázal ušetřit „jen“ polovinu platu, je to skoro sto let…

        1. však to taky není dům pro nejnižší proletariát

      4. Ta ještě jednou. Zlatý, zlatka, gulden byl název měny RU do roku 1892. S materiálem pro výrobu mincí neměl název nic společného. Převodní poměr byl 1 zlatý za 2 koruny. Zmíněná zlatá desetikoruna tedy nebyl zmiňovaný zlatý, ale 5 těchto zlatých. Veškeré výsledky je proto třeba dělit pěti, výsledný měsíční výdělek odpovídá v dnešní ceně zlata 6720 kč. Proletář si tedy vydělal něco mezi pětinou a šestinou průměrného příjmu, dnes by to byl typický sociální případ.

  3. Když tu vyprávíme o inflaci, tady si počtěte krásný článek o francouzských asignátech:
    http://www.hayek.sk/wp-content/uploads/2012/12/inflace_ve-francii.pdf

    „Stejně závislý na zákonu příčiny a následku je i morální vývoj. Z inflace papíru se zrodila třída spekulantů; a v kompletní nejistotě ohledně budoucnosti se veškerý obchod stal hazardní hrou a ze všech obchodníků se stali gambleři. Rychlý růst této třídy se z městských center šířil i do těch nejodlehlejších koutů venkova. Místo spokojenosti s legitimním výnosem se objevila vášeň pro mimořádně vysoké zisky. Pak, jak se hodnoty stávaly čím dál nejistější, mizela motivace pro opatrnost a šetrnost, ale narůstala motivace pro okamžité výdaje a užívání si v současném okamžiku. Tak se z národa vytratila šetrnost. V této mánii po současných radostech na úkor opatření pro budoucnost byly zárodky nového nárůstu neřádstva: luxus, nesmyslný a extravagantní, se šířil jako móda. Aby byl nakrmen, objevily se podvody ve velkém měřítku a korupce mezi úředníky a lidmi těšícími se důvěře veřejnosti. Zatímco muži zaváděli tuto módu v soukromých i veřejných záležitostech, ženy zavedly módu extravagance v oblékání a životním stylu, která dodala další podněty pro korupci. Důvěra v morální důvody i dobré úmysly se vytratila. Národní hrdost zůstala fikcí vzývanou pouze pokrytci.
    Vlastenectví bylo pohlceno cynismem.“

    Jak aktuální i dnes.

    1. Tohle tady bylo od nepaměti.Jen se ta perioda zkracuje.Lidé jsou pořád stejní.Bez špetky cynismu to dneska nikdo normální nedá.Dnes to ale není o špetkách.Vše se vyhraňuje a jasně vymezuje.Na to srát.

    2. Inflace pančovaných kovových peněz které razil stát v rozkládajícím se antickém Římě, to jem nohem zajímavější téma, protože ukazuje původ všechy následujících finančních podvodů naší evropské civilizace. Bohužel o něm neexistují skoro žádné články, natož v češtině.

      Tehdy Řím razil mince s čím dál menším obsahem drahých kovů, přičemž po obyvatelstvu chtěl aby platili daně v čistém zlatě a stříbře. Vládnoucí oligarchie lidi okrádala tím víc, čím víc obyvatelé chudli. A kdo mohl, ten utekl co nejdál od centra říše, tam kde se výběrčí daní už báli.

      Podobnost s Fialovo válečnou daní a vyšším zdaněním nemovitostí čistě náhodná. Jakožto i s celým Great resetem, který zjevně proběhl už jednou před 1 700 lety.
      Jen dnes není jaksi kam před tím utéct. Zvlášť v přelidněné střední evropě.

      1. kaBrnak: Great Reset tady u nás naposled proběhl po WW2, takže netuším, proč řešit něco před 1700 lety. Konec minulého totáče by se dal označit jako Small Reset. Když se začtete do historie, zjistíte, že nějaký ten reset tu byl každou chvíli. Doporučuji (bez ironie) tohle, kromě toho, že se dovzděláte, tak se taky skvěle pobavíte:
        https://www.megaknihy.cz/nezarazeno/308194-malovane-dejiny-evropy.html?block=related&position=4

        1. Tak již profesor na gymnásiu tvrdil něco o tom, že nějaký reset je v průměru každých 30 let.

  4. Díky za populární článek o zlatu v korunách.
    Pohled na nemovitosti tehdá nebyl tak pokřivený jako dnes.
    Materiál byl více místní a jednoduší.
    Odvolal bych se na své předky, že cena domu v 19.století byla primárně odvozena z materiálu a práce vložené do jeho stavby.
    Velice zjednodušený příklad:
    Byl-li jsi bohatý sedlák, mohl jsi mít dům s průčelím, zděné klenbové stropy, studnu ze žulových bloků a na chodbě dlažbu z 10 cm tlustých dlaždic, zdobná kachlová kamna, vysoká okna.
    Byl-li jsi domkař, dělňas, mohl jsi mít domek o velikosti panelákového 2+1 bez sklepa, podlahu z prken, zdi z mixu kámen cihla, okna jednoduchá, pec nezdobnou, vodu jen na dvorku u studny a kadiboudu.
    Primárně záleželo, kolik jsi schopný pracovat, zaplatit, kolik pomůže rodina. Což platí i dnes.
    Ale dnes k tomu máme ještě tu obrovskou byrokratickou prdel, inflaci, eko omezení a nemovitosti jako investici pro nýmandy.
    Pokud jsi chtěl postavit domek v 19.století, domluvil jsi se s vedením obce a pak už jsi jel tak, co ti ruce, penezenka, fyzikální zákony, slohové období a místní zdroje materiálu dovolily.
    Dnes jedeš papírovou válku 4 roky, než se kopne do země, pak necháváš zavadnout základovku, přičemž dál jedeš papírovou válku dodělky.
    Mezitím tvé maspořené a půjčené prachy ztrácí kupní sílu a úřady se ti smějí do ksichtu ( moje zkušenost s čovkou – po roce stále není stavební povolení).
    Nesmíš stavět ze starých dobrých cihel a kamene, musíš splnit všechny normy na izolaci.
    Kdykoliv tě může podělat stát přes nějaké byro nachytávky.
    A protože to byro to dělá opak fluidního prostředí, hotový baráky jsou tak drahý, že si z toho lidi dělaj investice proti nejen proti inflaci.
    Takže i když já vydělávám velké pytle zlatek, jsem poměrně mlád, lopatu udržim, barák s klenbami a průčelím bych si klidně vyzdil. Nelze z těch zbývajících důvodů.
    Proto srovnávat práci a mzdu v 19.století a cenu nemovitosti dnes nelze. Musel byste tu nemovitost spočítat na sumu materiálu a cenu práce v té době.
    Doba je pokřivená. Já jsem koupil dům s průčelím a klenbami z poloviny 19.století stavěný němci, poctivě a byl to nejlepši krok v mém životě. Ten přežije i tornádo.

    1. Ono to je složitější. Mám původní plány svého domu z roku 1908. Jsou krásně barevné, ale je tam jedna trubka odpadu pro záchod, druhá pro výlevku na chodbě, spousta komínů a to je vše. Tj. žádné rozvody elektriky, zvonků, televize, internetu. Žádné rozvody vody at́ už teplé či studené. Žádné rozvody topení či chlazení. Postaveno bylo za rok a půl, ale z dnešního pohledu to byla „hrubá stavba co měla dveře a okna“. To dnes nezkolaudujete, ale hlavně by jste v tom nechtěl bydlet.

      1. A ďalšia vec je, že „hrubá stavba s dverami a oknami“ je dnes postavená veľmi rýchlo (a možno že ani nie draho, ale ceny som v ostatnom čase veľmi neskúmal). Sledoval som u nás na hlavnej ulici, kadiaľ denne chodím, ako rástol jeden nový dom (kváder s plochou strechou). Stoporené to do stavu „hrubá stavba s dverami, oknami a olepená polystyrénom“ bolo hádam za mesiac. „Dokončovačky“ sú to, čo dlho trvá.

        1. dyž na to máš…

          většina už dneska nemá a vlastníma ručičkama tak 2-3 sezóny

  5. Cent – a kus poctivé mědi? Co jsem slyšela, tak je poměděný zinek.

    Pro amatérskou metalurgii: magnet přitahuje železo a nikl, a možná ještě něco, ale většinu kovů nikoli.

    1. Tak fero- a ferimagnetickejch materialu je kotel – navic k tem dvema treba kobalt, neodym nebo gadolinium plus ruzny slitiny, oxidy (treba CrO2, pouzivanej jako material na paskach v AV-kazetach). Vetsi chytak pro vetsinu lidi je, ze ne kazda ocel musi bejt magneticka.

      1. Napsal jste to lépe a jste chytřejší než já. Já jen zůstala u toho, že měď ani zinek nejsou fero/ferimagnetické materiály.

        Do magnetických materiálu raději nezabrušuji, abych pak nemusela vybrušovat. :-)

        Jakmile má nějaký prvek vyšší protonové číslo, tak je podle mě od ďábla – jako ten neodym třeba. :-)

      2. a nepřekvapivě ve sběru má cenu jenom ta nemagnetická, magnetickou hážou víceméně do železa :o)

  6. Koukám, že furt nemůžeš rozdýchat, že tvá máma dala před tvým impotentním fotrem přednost Židovi, co?

    1. Budu na Vás slušný, i když si to nezasloužíte. Já s Židy žádný problém nemám. Jsou mi u prdele stejně jako Eskymáci, Indové, Peruánci nebo Zimbabwané. Dokonce si myslím, že bychom si ze státu Izraele mohli vzít mnohý příklad. S kým mám ovšem problém, je židovská frakce v naší KSČ. To jsou lidé, jejichž jediným cílem je moc a za tímto cílem jsou ochotni vlézt do každé strany, která je zrovna v kurzu. Jsou to lidé bez ideí a bez morálky, točící se podle právě vanoucího politického větru. Vlezli by do jakékoli totalitární strany, pokud by jim to přineslo momentální prospěch. A když pak vidím korouhvičky jako Zemana, Rychetského, Dvořáka z ČT nebo arcizloděje Tošovského, kteří jsou právě z oné židobolševické frakce, dělá se mi z nich poněkud nevolno. Jsem na ně vysazen právě proto, jak výrazná moc jim po Listopadu zůstala. A pokud by táhli tam, kam měli táhnout už v osmdesátém devátém, ani bych si na ně nevzpoměl.

      1. No tý vogo, to jsem fakt netušil kdo fšechno je žid. Nekupujte u Židů cukr, kafe, mouku, zabili nám Anežku, modrookou holku.

  7. The resultant combination of the spin and orbital magnetic moments of the constituent atoms of a material gives rise to the observed magnetic properties…i nerez muze magnetizovat zalezi jaka…
    Determinovat material podle magnetismu je uplne stejne nepresne jako predpoklad,ze rapidni zmena teplot je hlavni predpoklad martensiticke transformace

    1. Hele s tou martenzitickou premenou. Jak jinak chces udelat martenzit nez rychlym schlazenim uhlikove ocele z teploty nad cca 700°C (zalezi podle slitiny). Ale asi mas pravdu. I kdyz schladis hovno rychle, martenzit z nej neudelas.

  8. Zlatý byl název měny před reformou z roku 1892. Jeden zlatý odpovídal podle zákona dvěma korunám. Od toho je odvozen zastaralý název desetikoruny „pětka“ tj. pět zlatých. Měna „Zlatý“, zlatka neměla přímo nic společného se zlatou desetikorunou, jen ten přepočtový poměr 5:1.

  9. V podstatě všechny ty výpočty o tom, kolik si přidavač vydělal zlata ročně vychází ze špatného údaje. V rakouské 1 koruně zlato nebylo. Ani v dvoukoruně.
    Zlato bylo v 10;20;100 koruně. Jenže zlato už pak zase nebylo v bankovkách. Bankovky byly kryty zlatem ze 40%.

    Proč lidé netavili desetikoruny na slitky za které pak nakupovali bankovky nevím, ale evidentně se to nedělo. A samozřejmě, za první světové války zlatý standard zrušili.
    Z toho vyplývá, že všechny ty výpočty jsou pak trochu na vodě.

    Věc druhá je ta, že tenkrát neměli padesátiprocentní zdanění práce, ale ani k tomu odpovídající státní služby. Takže vydělal jste víc ale taky jste víc zaplatil za doktory, spoření na důchod, potraviny (asi i školy) apod.

    https://www.mincelipka.cz/blog/2018/05/86-obdobi-rakousko-uherske-koruny

    1. „Proč lidé netavili desetikoruny na slitky“. Teď jste na to kápnul. To se totiž v historii už dělo – USA první polovina 19. stol. Výsledkem byl naprostý nedostatek likvidity se všemi důsledky pro bouřlivě se rozvíjející americkou ekonomiku.

      Zlatý standard má i značné nevýhody – slovy klasika „You shall not crucify mankind upon a cross of gold“.

      1. A pro USA zakázala po poměrně dlouhou dobu vlastnictví zlata pod drakonickými tresty. Inu, svoboda a svobodná země…

        1. Oprava: A proto…

        2. V tutéž dobu tam taky spustili „NRA“ a další mňamky. Na straně druhé, USA je pořád relativně svobodná země. Vidím to dnes a denně, třeba i jen ty cáry papíru, které nazývají fakturami.

          1. Kilmore: U sousedů je vždycky tráva zelenější.

            U nás v nemocnici se personál bojí ceknout o politice. Natož říct třeba, že se jim líbí Trump nebo nedejbože, že ho volili! To se bojí vyhazovu z práce. To mají hned hnědo v kalhotách, když se přeřeknou.

            1. Dělám už pro druhou americkou firmu a samozřejmě když přišla řeč na Trumpa nebo později na Ukrajinu, tak jsem jim také nepovídal, že bych jako Američan Trumpa býval jistě volil, nebo že jsou mi Ukajinci ukradení a mám obavy o kšeft s Ruskem. Neříkal jsem jim tedy ani opak, prostě jsem se debaty neúčastnil. Nahoře sedí lidé s určitým názorem, tak co bych do té ruky se žrádlem kousal, mají si právo věci nastavit po svém.

              Co se svobody týče, jde hlavně o celkové zdanění a regulatorní rámec. Svoboda slova se jednak špatně chápe, a za druhé ty woke píčoviny nebo povinná podpora říšské diplomacie nestojí ani za odplivnutí si.

              1. No já bych řekla, že když něco řeknete na veřejnosti, a pak vám třeba sto lidí přijde rozmlátit barák nebo vás tahají po soudech bůhvíjak dlouho – že to sice není ani zdanění ani regulace, ale do svobody to sakra patří.

                On takový člověk bez práce a bez prostředků, který umírá hlady, je také vlastně dokonale svobodný. Může si říkat a dělat co chce, když na to má prachy.

                Helejte, agresivita různých lidí včetně aktivistů je v USA řádově vyšší než v ČR. Je dobré se klidit. Zatímco v ČR jsou všechny demonstrace spíše folklórní představení, v USA to nemusíte přežít, když se blbě zamícháte do demonstrace či mezi aktivisty.

                1. No je fakt, že Američanům chybí naše specifická zkušenost, takže jsou jak Němci, neznají míru. Náš direktor třeba skutečně věří tomu, že oni jsou „good guys“ a že mají povinnost mlátit „bad guys“ na celé planetě, břímě amerického bílého muže, nebo tak něco. Podobně jako Germán bojuje za klíma. On si fakt nemůže pomoci, ale na straně druhé jeho zápal pro cokoliv, především pro dílo, je takový, jaký by žádný „mrcasík“ nemohl v životě o ničem pocítit, a to jej pohání vpřed, a proto jsem šel do kotelny jeho lodě házet uhlí.

                  Na straně druhé, pokud se rozhodne, že jeho zaměstnanci musí jeho víru sdílet, nebo alespoň držet hubu a víc házet, tak proč ne. Nebo mám já snad nějaké právo, aby on byl laskavě tolerantní, neb mé názory jsou jiné? Mám právo na to, aby mne zaměstnal? Samozřejmě ne. A to taky na celé té „svobodě slova“ nemám rád, dělá se z toho klacek, není to vůbec o toleranci. Já naopak jeho právo nastavit si podmínky toleruju perfektně, a to tak dlouho, dokud chci, aby mne platil. A ani o minutu déle, to je zas má svoboda.

                  K té radikalizaci ve veřejném prostoru, to je normální. Daně a dluhy jsou vysoké a dál rostou, hospodářství chřadne, republika se potichu zhroutila a v prostoru o 300+ milionech lidí je demokracie nutně fraška, nepřátelé už cítí krev, bude tam ještě veselo, byť o dost méně, než na téhle straně Atlantiku, až říše zeslábne natolik, abychom se vzdálili z jejího orbitu.

                  1. Kilmore: trochu se ztrácíte v pojmech. Právo na to, aby Vás zaměstnal, to jistě máte. To „samozřejmě ne“ se vztahuje na jeho povinnost tak učinit, s Vaším „právem“ není v rozporu. Nekomentoval bych to, ale právě tohle účelově používají aktivisti, že se ohánějí „právy“ jedněch, ale ve skutečnosti mají na mysli „povinnosti“ druhých. Je tedy dobré to používat správně a naopak se proti matení vymezovat.

                    1. Ano, máte pravdu, použil jsem to slovo přesně tak, jak se používat nemá.

              2. to jistě mají, a máš to teda ve smlouvě?

            2. A ještě bych dodal, že se nemáte co divit, když děláte v tak hustě proregulovaném odvětví.

              1. Kilmore: A které odvětví dnes není hustě proregulované a prošpikované dotacemi a geopolitickými tlaky?

                Kromě toho moc netuším, jestli byste chtěl zdravotnictví bez regulací. Kdyby se nějakej Joe co vykládal vagóny jednoho dne rozhodl, že od zejtřka bude kardiolog. A zadal si reklamu do tájmsů a to tí ví, a podnikal.

                A když máte nějaké požadavky na znalosti / zkušenosti / kvalifikovaci lékařů, tak už regulujete. Už to není trh, ale regulace jako řemen.

          2. Co je an National Rifle Assosciation špatnýho? Krom toho byla založena už 1871, ne až za FDR.

            1. Kéž by za tím byly jen tak bohulibé instituce!

              https://en.wikipedia.org/wiki/National_Recovery_Administration

      2. Viz můj odkaz výše:

        „Existuje všeobecné hledání nějaké zkratky vedoucí k prosperitě: tak se zrodil i nápad, že
        země potřebuje více oběživa rychle následovaný voláním po zavedení papírových peněz. “

        „věděli velmi dobře o obtížích a nebezpečích měny, která není pevně ukotvená a kontrolovaná. Poučili se, jak snadné je jí emitovat; jak těžké je zabránit nadměrné emisi; jak svůdná cesta vede k pohlcení majetku lidí pracujících a málo
        majetných; jak těžce dopadá na ty s fixním příjmem, výplatou či mzdou; jak dává vzniknout na troskách prosperity všech lidí s hubeným jměním třídě zhýralých spekulantů; jak nejprve stimuluje nadprodukci a poté zanechá veškerý průmysl ochablý; jak ničí spořivost a nechává rozvinout politickou a společenskou nemravnost. „

        1. Jihočech Honza: ten článek znám (ne v PDF, četl jsem původní verzi na webu, někdo ji sem kdysi dával) a zrovna tyhle pasáže jsou na něm velmi hloupé. Vycházejí z toho, že popisované nebylo cílem, což se mi zdá naprosto komické. Jako kdyby někdo omlouval atomovku nad Hirošimou tím, že „velmi dobře věděli, jak moc to ty lidi může zasáhnout a přesto to udělali“ – no právě, velmi dobře to věděli a chtěli si to vyzkoušet. Neudělali to „přesto“, ale „právě proto“. Dtto emise nekrytých peněz – pohroma pro plebs, paráda pro elitu.

        2. Však netvrdím, že nemá i nějaké výhody. Jen jsem poznamenal, že „jsou peníze zlato, nebo by to mohlo nebo snad mělo být i něco jiného?“ bylo téma pro nejlepší mozky na století a sotva najdeme zde v diskusi na dfensu nějaký nový zásadní příspěvek :-) Různé „papíry“ vznikaly zcela tržně a přirozeně a dluhové a finanční krize z nich vyplývající taky. Od toho nás zlatý standard nezachrání, řekl bych.

          1. Neboli trh selhává a je třeba jej pořádně zregulovat. Tak to řekněte otevřeně, jaképak rozpaky.

            1. S vámi je potíž, že se dokážete pohádat i sám se sebou a druhého diskutujícího k tomu nepotřebujete.

              Ale když už se ptáte, já řešení nemám a pochybuju že existuje, protože proti lidské přirozenosti bojovat nemá smysl.

              1. Řešení je velmi prosté, pokud nepředpokládáte, že lidská přirozenost je něco, s čím je třeba bojovat.

                1. A proto choďme nazí po ulicích a náměstích. Souložme kohokoli a kdekoli. A když někomu chcete ubalit, udělejte to kdekoli a kdykoli. Bojovat proti lidské přirozenosti je špatné dle Kilmora.

                  1. No vidíte, já se svou přirozeností vůbec nejsem v nějakém střetu, naopak s ní důsledně počítám. Ubalit ránu pochopitelně mohu komukoliv a kdykoliv, akorát je to obvykle k ničemu, člověk může dostat nějakou zpátky a okolí se mne ještě může začít stranit jako magora. Po náměstí chodím oblečený, aby mi nebyla zima. A nevím, jak vy, ale já si před souloží vybírám místo i partnera velmi důkladně, zvlášť toho partnera, protože to jinak je méně uspokojivé než masturbace.

                    V obecnější filozofické rovině je přesvědčení, že lidská přirozenost je špatná, dosti podivnou věci. Špatná je naše přirozenost ve srovnání s čím? Ano, nejsme neomylní, taky občas preferujeme dřívější požitky před pozdějšími, nebo se nám na něco nechce vynakládat úsilí. Jenže to platí pro každého tvora, který je konečný v čase a prostoru, který má omezené informace, mentální kapacitu, čas a energii. Prostě musí volit, často dost opatrně. Jo, ve srovnání s Bohem, který žádné takové omezení nemá, jsme fakt chabí. Nepotřebuje jíst, aby žil, takže nedefekuje. Nestárne, takže jeho tělo není stále ošklivější a dysfunkčnější. No a o pohlavním dimorfismu nelze v jeho případě mluvit, takže asi neocení dobrý šuk. Vůči tomuhle etalonu jsme fakt bída. Ale má si smrtelná bytost jako my vůbec klást takový nedosažitelný vzor?

      3. To je ale jen starý dobrý Greshamův zákon, ne inherentní vlastnost komoditního standardu.

        Jinak k tomu dobru, co tu serete, zlatý standard je pochopitelně taky fiat, se všemi nevýhodami, které to nese, a končí dříve či později ve fiatu papírovém, a to nejpozději při další větší válce. Jde tu o svobodu volby a konkurence, ne o nějaký fetiš.

        1. Jenže to právě nebyl starý dobrý Greshamův zákon, ale inherentní vlastnost komoditních peněz. Americké peníze (zlaté dolary) měly po Napoleonských válkách v zámoří větší cenu jako komodita (slitky) a tudíž peníze z USA odpluly do zámoří a v USA si museli poradit i bez peněz (s méně penězi). Poradili si.

          1. A jak si takovou vlastnost komoditního standardu vysvětlujete, jaká je vaše teorie?

            Přechod mezi slitky a mincemi samozřejmě něco stojí, mince mají mírně vyšší hodnotu odpovídající nákladům ražby, funguje-li vše tak, jak má. Nicméně protože ražba obvykle řádně proregulována, dělo se všechno možné. Například opotřeběné mince včas nebyly nahrazovány, takže kvalitní z oběhu zmizely. Nebo mincí byl prostě nedostatek, a tak se používal kdejaký substitut. V případě oběhů více kovů problém obvykle způsoboval uměle nastavený směnný poměr mezi nimi, pro který jeden kov snadno mohl (v podobě slitků) zemi opouštět.

            1. Prostě v zámoří to zlato od Američanů kupovali jako jakoukoli jinou komoditu. Už je to dávno, co jsem chodil do školy. Zapamatoval jsem si to jen proto, že mi tehdy připadalo zajímavé, že se vyplatilo americké peníze přetavit na zlato, to prodat za zboží a časem bylo v Americe málo peněz a nebylo čím platit.

              Nějak to pak zarazili manipulací poměru stříbro/zlato v definici dolaru a pak taky objevem nových nalezišť zlata. Tehdy nabídka peněz nezvnikala v tiskárně, ale když někdo něco našel někde v horách v nějakém Prdelákově jako Potosí nebo Sierra Nevada.

              1. V komoditním standardu jsou kurzy fixní, takže namísto kurzového pohybu dochází k exportu nebo importu měnové komodity, a to až do chvíle, kdy se domácí cenová hladina upraví tak, aby odpovídala novým poměrům. Samo se to tedy zastaví, a nemůže to pokračovat do stavu, že „není čím platit“, pokud nepůsobí další příčiny.

                Je to právě ta manipulace se směnným poměrem stříbra a zlata, která to zavinila. Zlaté mince byly uměle podhodnoceny vůči stříbrným, vyplatilo se tedy je koupit za ty stříbrné a zlato prodat v cizině. Objev zlata někde v horách to samozřejmě mohl vyspravit, protože tržní cena zlata klesla (i vůči stříbru). Reálné řešení je směnný poměr měnových kovů nefixovat.

                1. Mezitím jsem si to vygoogloval a myslím, že to zlato kupovali pravděpodobně Britové, kteří po napoleonských válkách přešli na čistý zlatý standard z bimetalického standardu a tudíž to zlato potřebovali a to hodně a z USA ho vykoupili.

                  Ten proces by se samozřejmě jednou zastavil. Ale nějakou dobu bylo jednodušší prodávat Angličanům zlato za zboží a se sousedem obchodovat bezhotovostně na úvěr a ve zlatě obchodovat jen s lidmi, co neznám.

                  Poměr byl od roku 1792 15:1. Imbalance vznikaly furt – když se našlo zlato v Kalifornii a zaplavilo trh, bylo najednou zase naopak stříbro relativně drahé a vyplatilo se roztavit stříbrné peníze na komoditní stříbro. Fixní poměr nebyl udržitelný a i Otcové zakladatelé to věděli a bylo jasné, že s poměrem se bude muset nějak manipulovat. Ale co měli dělat? Vázat likviditu v ekonomice, která exponenciálně rostla, na dostupné množství zlata? Žít s tím, že likvidita, inflace nebo deflace a poptávka po zboží v celosvětovém měřítku záleží na tom, jestli někdo v horách něco najde v potoce? A to byla ještě klika, že ty hory byly v USA, nebo se aspoň daly k USA promptně připojit :-)

                  Nakonec se to definitivně vyřešilo na konci 19. století průmyslovou těžbou a bylo aspoň na chvíli peněz dost.

                  1. Vliv měli a Asie, Číňané měli stříbrný standard, Japonci bimetalismus s výhodným poměrem pro zlato.

                    1. Ano, to mohl být důvod ke změně tržního ceny zlata ve stříbře, a spustit problém. Ale podstatná je tam pořád ta fixace, ostatní jsou náhodné jevy okolo.

                      Co měli dělat? Administrativní fixace ceny kovu je v bimatelickém standardu do jisté míry záležitost pochopitelná, tedy v tom smyslu, jako je pochoppitelná havárka na ledu nebo v nepřehledné zatáčce spíš než na suché silnici a na rovině. Obvykle se méně hodnotný kov používá na mince menších denominací, a proto existuje tendence stanovit úřední směnný poměr a garantovat směnu za tuto cenu (s přihlédnutím k ceně ražby). Lepší alternativou je stanovit směnný poměr pouze technicky (jako poměr vah), tedy neslibovat konverzi podle tohoto poměru a nedovolit mince stejné denominace současně v obou kovech. Pravidelně technický poměr aktualizovat podle trhu a spolu s tím upravovat váhu mincí při stažení z oběhu a opětovné ražbě těch opotřebených. Pořád to ale ponechává prostor pro omezené působení Greshamova zákona. Mnohem jednodušší je prostě použít slitinu.

                      Jak vidíte, omezení komoditních standardů jsou minimální a dají se lehce překonat. Dnes navíc by většina přesunů kovu/kovů byla clearingem mezi bankami.

Napsat komentář

D-FENS © 2017