Jak jednat s policisty - zpět na článek

Měl jsem potíže už s pionýry a potom se svazáky, zvláště těmi aktivními.
Jejich průnik do Strany už si popravdě moc nepamatuju, ale s některými Členy jsem měl potíže v práci. To bylo asi nádavkem k tomu, že se mi pokaždé, při té jejich naháněčce, dařilo jim vysmeknout.
Pod záminkami, které by se dnes jistě zdály úsměvné, ale tehdy svou váhu měly.
Dost mě při tom všem vysmekávání držel můj vedoucí, skvělý chlap a straník kvůli funkci. Ten na jejich schůzích vždy navrhoval, že servisdok by asi nebyl dobrý Člen Strany, že je mladý a všecko bere na lehkou váhu a že si neuvědomuje tu zodpovědnost.
On totiž, na rozdíl ode mě, tušil a později i nabeton věděl moc dobře, jak by moje členství nejspíše skončilo. A skončit jako Vyloučený Člen Strany, to tehdy fakt nikdo nechtěl. V těch daných letech to byl faktický rozsudek smrti. Minimálně profesní poprava, protože Vám to napsali do kádrových papírů, které jinak šly s Vámi do případného jiného zaměstnání a které se Vám zásadně nedostaly do ruky.
Dokonce mě asi dvakrát-třikrát tahal z kaše – vyloženě po stranické linii, průsery s udáními se takto řešily skoro vždycky. Tím, že se za mě pokaždé „zaručil“, že s tím nemám nic společného – když se už řešilo nějaké, nijak výjimečné udání, či jiná podobná šlamastyka. Ve 100% případů šlo o sice o udání na konkrétní jméno, ale samozřejmě nepodepsané. Tvrzení proti tvrzení, řeklo by se dneska, ale nestraník byl tehdy ve vážné nevýhodě oproti „spolehlivým“ Členům Strany.

Většina občanstva měla totiž nějaké dojmy, že když pracujete ve větší RTVS, tak automaticky jste v tlusté vatě, protože o Vaše služby je velký zájem. A že ta moje otřískaná, bleděmodrá Škoda 100L, že to je jenom taková zástěrka a potvrzení toho, že mají pravdu. A že v garáži mám určitě zašité fáro za balík.
Netvrdím, že jsem dřel bídu s nouzí a že někteří mí hloupější kolegové, nedávali na odiv to, že si dokázali vydělat spoustu peněz bokem. To nebylo žádné tajemství a klid byl tehdy, když se i tahle černá práce udělala slušně a nesnažili jste se zákazníka sedřít z kůže.
To samozřejmě všecko šlo a já se tomu taky zrovna nevyhýbal, ale jen ti hlupáci dělali fušky na úkor běžné práce, předražené fušky (melouchy) ještě ojebávali stylem „připravím si tady za 2 týdny další práci“ a po těch fuškách jezdili v tuzexových vozech.
Lidi to viděli a ty, které takoví „kolegové“ něčím nasrali, jednoduše udali, jmenovitě. Párkrát se to samozřejmě svezlo i po mně. To zpravidla tehdy, když se mnou pracně opravený starý křáp, co už měl být na smetišti – všecky ty Oravany, Mánesy, Leningrady či Rubíny, za ty 2 týdny opravdu posral znova – lhostejno, že šlo o úplně jinou závadu.
Moc velká sranda se Straníky tenkrát teda nebyla. Mohli skoro všechno a taky toho využívali..