Jak jednat s policisty - zpět na článek

kaBrnak: Ad „Takže na rovinu, Aliene, jak jsi to dělal s rouškama a policajtama (ochrankama) ? Obávám se že tady je tvoje metoda ne moc použitelná.“

Dělal jsem to jako vždycky a naopak právě tohle období to bylo logicky tím častější a svým způsobem i snazší. Protože od určité doby většina tak nějak chápala, že se po nich chce hájit neobhajitelné a prudit lidi nasrané přes nadkritickou míru kvůli bagatelní nebo nesmyslné věci.
Tím spíš se po úvodním vyjasnění pozic dalo probrat další témata. Režim natož tehdejší vláda z toho moc dobře nevycházely.
Důležité je říct, že policista není člen ochranky.
Takže zatímco člena ochranky můžete snadno odbýt a roušku v období platnosti nařízení nemít, tak pokud si chcete v takové situaci povídat s policistou, je opravdu vhodné si dát tu roušku pod nos a pak si povídat, jinak riskujete zásah. On to ocení a nemusí to dále řešit, vám se na ten čas nic nestane a následně proberete nesmyslnost celé kraviny, čímž pomůžete tomu, že příště už to nebude potřeba vůbec. Přesně v tuhle kritickou chvíli na vrcholu byl tedy ultimativní postoj v blízkosti policistů nepragmatický a kontraproduktivní – takže ano, při kontaktu s nimi jsem si ji tehdy nandal pod nos a řekl co jsem chtěl, jinak by to ani nešlo provést. Vycházel jsem realisticky ze všech tehdy už provedených zásahů v těchto situacích. Hlavní jsou výsledky.
Také v rizikových uzavřených prostorech plných lidí na vrcholu všeobecné paniky, strachu a hysterie to tak bylo vhodné praktikovat. Naproti tomu mít ji v jakékoli jiné situaci nebo později po opadnutí hysterie byl nesmysl. Stejně tak přišel správný čas, kdy bylo potřeba, aby ji ti první odložili odvážně všude a dodali tím odvahu dalším a dalším. I proto bylo důležité s těmi policisty předtím rozumně mluvit, protože právě jejich přístup určil, jak taková věc dopadne.

Taky je dobré bavit se 1on1, logicky se moc otevřeně povídat před kolegy nikomu nechce a pak se drží zpět. Byli tedy vstřícnější než kdy jindy, když samozřejmě pomineme tu úplně první hysterickou vyhrocenou fázi. Kdy fakt reálně nikdo nezasvěcený nemohl vědět, jestli organizátoři celé akce nevypustili modifikovaný mor a rozumná dočasná tvrdá opatření by byla bývala na místě (právě ta ale jaksi vláda vůbec v rizikovém úvodu neprováděla a kdyby tady ten mor byl, všichni obalení bangladéšskými hadrami či trenkama místo profi masek, atom bordelů a kvalitních léků pochcípáme jako ve středověku).

Popravdě, policisté aspoň v Praze byli až na výjimky zdaleka ten nejmenší problém. Největší teror tady páchali zfanatizovaní spoluobčané + část zakomplexovaných osob za pokladnami obchodů, bank, pošt, která na tohle čekala celý život (dodejme, že většiny se to netýkalo, šlo o selhání jednotlivců).
Z ochranek měli všichni srandu už dřív, teď se na tom nic nezměnilo. Ale v naší lokalitě měli až na výjimky kluci velice rozumný přístup (jejich nadřízení tedy zjevně taky) a konfliktů bylo minimum – oni na P5 mají svých starostí s nepřizpůsobivými dost, nepotřebují další kvůli rouškám s jinak ok zákazníky.
Tam jsem v první fázi používal rozumný oboustranný kompromis a po přechodu na ultimativní přístup u nováčků citaci onoho paragrafu o tom, kdo má právo vykonávat kontrolu natož vynucovat dodržování opatření. Časem si všichni v lokalitě zvykli, že se mnou se na toto téma dále debatovat nebude, čímž jsem myslím dost napomohl k odvaze těm, kteří se následně mohli taky nadechnout a přestat se dusit.
V okamžiku, kdy jsem začal veřejně vyzývat k nenošení roušek, jsem je musel samozřejmě taky plošně odložit a jít příkladem v praxi (do té doby v problematických uzavřených pod nosem, venku nic). Zpravidla jsem byl v každé fázi v dané lokalitě bohužel sám nebo nás bylo jen pár. Každý další, kdo se přidal, tak se to tím ale postupně posouvalo.
Nejhorší byla dlouho situace v pražském metru, kde jsem ještě v posledních měsících koronafašismu jezdil bez roušky snad sám (výjimky byly v řádu jednotek za týden) a za kolegy Pražany se opravdu styděl a dával jim to ostentativně najevo. Připomínalo to zhruba hajlování v květnu 1945. Na druhou stranu, zastrašování režimu bylo právě v Praze nejhorší, takže se lidem zase nejde tolik divit a očekávat moc.

Co se týče interakcí s policisty.
Nehledal bych v tom žádné složitosti. Je to interakce a komunikace s jiným člověkem jako každá jiná. S kritickou nadstavbou, že má uniformu, něco v úvodu chce, je zaštítěn státem a když na to přijde, může to být rizikové. Až na to zaštítění státem lze jen zopakovat, že je to pouliční interakce s cizím člověkem jako každá jiná, ale u tohohle je skoro jistota, že tě nechce napřímo zabít, ošukat nebo okrást. :,)
Kdo je rétoricky, psychicky, i právně zdatný a nemá problém to v takové situaci s cizím člověkem uplatnit, může se do toho pustit. Před tím však musí správně vyhodnotit typ situace, předmět řešené věci, typ člověka, typ policisty a jeho účelu, a zvážit své možnosti. Také by měl vědět, co chce protistraně sdělit nebo čeho dosáhnout. No a musí vědět, jak na tom je a jestli něco důvodně hrozí nebo ne.
On ten policista na ulici taky nikdy neví, co a jestli mu od tebe hrozí. Jsem si jist, že z jeho pohledu a dle školení by se neměl vykecávat nikdy s nikým, protože tím riskuje problémy i oslabuje svou pozici.
Proč myslíte, že vás ti méně příjemní policisté osloví po kontrole dokladu nějakou laskavou větou a na její úvod vaším jménem? To je standardní vyučovaná manipulační technika, jak vás dostat do submisivní pozice.
Vykecávat se s policistou jen tak moc smysl nemá a nějak se s ním hádat či prát už vůbec ne. Vykecávat se s ním, pokud jste na kriminálce obviněni z čehokoliv, místo abyste mlčeli a čekali na svého advokáta, je poprava. Celkově, na služebně už platí mlčeti zlato (pokud si tam neřešíte jako stěžovatel svou věc).
Stejně tak asi nic nekvete s dopraváky, natož když jste daný přestupek fakt předvedli – ale tam jde o to něco vybrat a když ne, tak zbuzerovat, nečekal bych nic jiného.
Naopak, pokud jde o pouliční interakce a bagatelní skutečný či fiktivní prohřešek nebo o kontrolu občanky, a proti vám je zjevně někdo, kdo se chová slušně a nechce zbytečné problémy – to je zpravidla situace, kdy se dá po dořešení úvodní fáze něco sdělit, pokud je z druhé strany zájem. A on bývá, pokud se chováte určitým respektu hodným způsobem nebo naopak smířlivým kompromisním. V obou případech jsem často došel do druhé fáze, kdy policista zvažuje, jestli mu za to vykecávání zrovna vy stojíte (pozor, tedy on to ten pouliční na rozdíl od kriminalisty zvažuje mnohem víc, než vy) a následně do třetí, kdy jsme hodili relativně dlouhou řeč. Zpravidla se tam dost projevila právě ta frustrace nad nedostatkem uznání jejich složité práce, snaha obhájit sebe i tu práci a nasrání na to, co je sere taky, ale nemají pravomoce to změnit či řešit. Jednou mi např. policista přímo ukázal, co poslední den přesně řešil za případy. Dokonce jsme došli ke společnému závěru i s jednou policistkou (babišův úžasný kuřácký zákon a jeho dopady na ulice v centru Prahy).
Takže, do článku by se určitě hodilo doplnit odstavec o tom, se kterými typy policistů a v jakých typech situací to má smysl zkoušet nebo kde se má mlčet. Taky jsem tam řekl, že komu to nesedí nebo je v pro něj rizikové situaci, s policisty mluvit nemá resp. jen komisně.
Protože, co roky radí správně d-fens není vůbec nutně v rozporu s mým článkem, jen se to týká úplně jiných situací. Asi jako nemá smysl bavit se s feministkou nebo očekávat věrnost od děvky, ale bude mít smysl bavit se s pohodovou holkou a očekávat věrnost od od od.. no nic, dneska už asi od žádné no, to byl špatný příklad.

Co se týče jednání a obsahu řeči, to už moc poradit nelze a jde zhruba o stejný problém jako „jak se chovat a o čem mluvit s ženskou na prvním rande“. :,) Nebo jak vést veřejné proslovy před lidmi, jak řídit kolektivy atd.
Člověk to umí nebo ne. Nebo se to pokus-omyl dokáže zkušenostmi naučit nebo ne.
S tím, že interakce s policisty jsou v tomto ohledu podstatně méně rizikovější, většinou příjemnější, levnější a s lepšími výsledky pro většinu mužů než pouliční interakce s dnešními ženami. :))
Ještě bych dodal, že proti babám sociálkám z ospodu a femisoudkyním opatrovatelských soudů jsou policajti laskaví a hodní kamarádi (kteří si o zmíněných zpravidla taky myslí svoje), tak pozor na to. Tím chci říct, že je tady určitě víc jiných vhodnějších kandidátů na upalování čarodějnic než řadoví policisté. Politiky počínaje, jejich náměstky pokračuje, soudkyněmi a kmotry konče. Přijde mi, že policajti sklízejí tu nenávist za všechny zmíněné kurvy.
Což je právě účel režimu předhodit lidu obětní beránky, aby se nešlo na ty, které je třeba řešit jako příčinu důsledků.
A aby ti policisté a vojáci nešli s námi.

No a chování policistů. To je vždy otázka, co je příčina a co následek. Asi jak kdy.

Když se k někomu chováte jako píča, je důvodné očekávat, že se k vám bude chovat jako píča. Pokud se k němu budete chovat jako standardní kokot, tak pokud není úplná píča, začne se k vám chovat taky jako standardní kokot, pokud jeden z vás není 100% píčus. :,)

Takže, řadový policajt na ulici z vykecávání s námi nic nemá, jen rizika. Od něj to bývá upřímný akt interakce s občanem, či spíše už jako člověk s jiným člověkem.
Na rozdíl od policisty na služebně při výslechu nebo od agenta provokatéra, kteří tě mají vytěžit. Taky můžete dát řeč, ale každé slovo může být použito proti vám.

Já si osobně myslím, že od řadových policistů jde v takové interakci i o určitý akt frustrace až zoufalosti nad celou neutěšenou situací a izolací policisty ve společnosti a v akci. Čím víc to ten chlap chce dělat dobře a pro lidi, tím horší to pro něj dneska je. Můžete si být naprosto jisti, že ta doufejme jen menšinová část hajzlíků se s vámi rozhodně takhle vykecávat už z principu nebude právě proto, že pro ně jste odpad a navíc se drží přesně toho, co radí d-fens, že s vámi nemají mluvit, pokud vás zrovna nevytěžují.
V neposlední řadě je tedy dobré chápat, jestli si skutečně jen povídáte nebo jste právě vytěžováni. :,)
Samozřejmě d-fens má naprostou pravdu v meganulté premise, že pokud budete držet hubu, máte naprostou jistotu, že neřeknete nic, co by mohlo být později použito proti vám.
A já rozhodně neradím nic jiného. Jen říkám, že pokud jde o jiný typ v tomto ohledu bezrizikové situace, i když v interakci s policistou, tak kdo to umí, může to zkusit. Protože i díky tomu se pak můžeme ve vztazích se slušnou částí policistů posunout dál a pak nám třeba nebudou zaklekávat ženské s dětmi resp. se stane přesně to co se stalo, že si své rizikové aktivistické kolegy sami srovnají do latě, aby to nedělali. A to se stalo jen proto, že s nimi určitá část chlapů rozumně komunikovala a dala krom jiného najevo, že není dobré v tom pokračovat nebo to nedopadne dobře. Samo od sebe ani příkazem vlády natož al hamajdy se to nestoplo, to si můžete být jisti. Kdyby bylo na těchle magorech, děje se to dodnes. Tady zaslouží řadoví policisté uznání a poděkování, že na to šílení začali v drtivé většině od určité chvíle jednoduše srát nebo to řešili jen „domluvami“, díváním se jinam apod. A to by se nestalo, kdyby nebyl počet s policisty efektivně autoritativně i smířlivě interaktujících chlapů nadkritický. Pro samotné policisty to byla na rozdíl od členů ochranek nová situace, protože se s takovým masovým odporem, nenávistí a odmítnutím uposlechnout pokynů ještě nikdy nesetkali. I z toho té svéprávné většině došlo, že takhle to dál nejde a začali na vyšinutou vrchnost kašlat.
A já se obávám, že jsme těm pánům policistům za tohle nějak zapomněli poděkovat – a to bychom kurva měli, jinak se na to příště vyserou. Já jim za to rozhodně děkuju a i to byl jeden z důvodů, proč sepsat takový kompromisní článek.
Nebýt od určité chvíle jejich značně rozumného přístupu a místo toho bezmyšlenkovitého poslouchání příkazů zločince a vlastizrádce al hamajdy a spol., byly tady ulice poseté zakleknutými lidmi a dopadlo by to násilnými střety s mrtvými na obou stranách.
To samé ochranky, kde jsem to myslím v naší lokalitě svým pilotním postojem zařídil já a pak už něco zkusil jen nějaký nováček.

Takže, smysl to rozhodně na správném místě, ve správný čas, vůči slušnému člověku má. Pro každého to samozřejmě není.
Já zas neumím hrát curling, upéct buchty, programovat a rodit. Každý by měl dělat to, co umí, jak to zpíval ten pan Werich a pak král Miroslav nebo tak nějak. :,)

Ps: Kdyžtak platí to, co jsem vyjádřil pod článkem Zazmrdováno. Na sebepřímější otázky pod mými texty do budoucna neočekávejte odpovědi, protože míním dodržovat doktrínu, že by autor na dfensi pod svými články spíše reagovat neměl. Ne z arogance či absence relevantní odpovědi, ale ve prospěch článků i nemoderované diskuse.
Takže to pokračování k vámi otevřenému tématu interakcí během koronafašismu, i reakci na páně Mrcasíka a jeho naivitu vs můj pragmatismus celkem asi na 5x A4 už schovám do šuplíků.