Jak funguje (nejen) autopojištění I. - zpět na článek

Počet komentářů: 124

  1. Velkej dik Jackovi Danielsovi za odpovedi, je fajn videt, ze se nektery kolega ujme odpovedi, kdyz ten nebo onen primo nemuze. Nektere veci jsem pojednal v pokracovani clanku zevrubneji (i kdyz to treba odpovidal uz Jack Daniels a nase odpovedi jsou do znacne miry shodne). Vidim, ze velka otazka je naceneni a pak odskodneni u uplne skody na vozidle. Mejte troelivost, pojednam to co nejzevrubneji v casti o havarce (dil III)

  2. Přimlouvám se za pokračování.

    1. Uz je napsano a odeslano. Bohuzel, delka clanku se porad natahuje, protoze autor se snazi popsat veci natolik zevrubne, aby z toho ctenari neco meli, coz vyzaduje misty zabihat do detailu…jak vidno u otazek, ani tak to nekdy uplne nestaci

  3. Všechny by nás zajímal zejména přístup likvidátorů – jak se například likvidátor při totálce dozví, že v mém fáčku je nová spojka, nový olej v motoru, nový olej v převodovce, nové poloosy, … a že i jejich výměna něco stála?

    A mě by také zajímalo, jak je povinné ručení řešeno jinde ve světě. Zda jde také zákon tolik na ruku pojišťovnám. Protože podle mého by byl mnohem šikovnější ten systém, že by měl řidič povinně uzavřenou pojistku na blbost (s nějakýma parametry), protože nechápu, proč má vlastník nebo provozovatel vozidla platit, když to auto v praxi řídí kromě jeho ještě dva kámoši, sousedka, stará, mladá a přespolní tetka. Stejně tak platí jeden člověk úplně zbytečně za auto, traktor a ještě motorku, když reálně může řídit jenom jedno auto.

    Současnej systém včetně bonusů, malusů a příplatků vede akorát k tomu, že se auto napíš na tetu z vesnice, protože s pražskou adresou by ručení bylo dražší a tetička má vhodnej věk a zcela zákonitě nezpůsobila posledních X let nehodu, protože už třicet let neřídila.

    1. Ani na jednu z výše uvedených otázek vám neumím odpovědět – nejsem likvidátor a jejich práci nerozumím. Faktem je, že likvidátoři a mobilní technici se na ta auta jezdí dívat. Ptáte-li se po jejich kompetenci poznat nové komponenty, nejsem, žel, schopen vám dát odpoveď. Prostě nevím.

      O POV v zahraničí jsem se nikdy nezajímal, nevím, netuším. Navrhněte to někde jako téma na bakalářskou práci z oblasti pojišťovnictví nebo práva, rád si to přečtu.

      Ad současnej systém: Povinné ručení vázne na automobilu, který musí mít tu pojistku. Každý auto, který může na silnici musí mít tuhle pojistku. Jestli vám stojí v garáži je irelevantní. Když má jedna rodina jedno auto, taky s ním nejezdí třeba jenom táta (i když je na něj psaný), ale i máma a občas osmnáctiletej syn, když je zrovna hodnej a nenosí pětky nebo když jdou táta s mámou na večeři do restaurace a chtějí si dát víno. Jinými slovy – zdůrazňuji – pojistka nevázne na ŘIDIČI, ale na autě. Pojištěné je AUTO, nikoliv řidič. Aby se to dalo nějak počítat, tak se pojišťovny ptají na vlastníka toho vozidla, protože to je ZPRAVIDLA ten člověk, kterej s autem jezdí, v případě leasingu se ptají na držitele (vlastníkem je leasingovka) a svým black boxem proženou údaje o tom držiteli.
      Jinými slovy – a tím vás k ničemu nenabádám – napsat auto na starou tetičku z vesnice se vám může vyplatit a snížit vám cenu povinného ručení. Ale pozor! To, že tetička nezpůsobila žádnou nehodu, protože nejezdí neznamená, že má vyježděnej bonus! Protože bonus není nic jiného než odměna za bezeškodní průběh předchozích pojistek POV. Jestliže tedy teta dvacet let nevlastnila auto, nemohla být ani pojistníkem na žádné pojistce a nemohla si tudíž ani „vyjet“ žádnej bonus.
      Jinak se to, ale dělá – auto formálně vlastní a pojistku platí třeba táta, držitelem je jedenadvacetiletej syn – cena POV jde razantně dolů (bonus, věk). Na druhou stranu tenhle trik zákonitě v jednu chvíli skončí a vlastník-pojistník zjistí, že přestože jezdí třeba pět, šest let bez nehody, nemá vyjetej vůbec žádnej bonus. Proč? Protože bonus je odměna ze bezeškodní průběh pojistky, ale ten človíček předtím žádnou pojistku neměl (měl ji jeho táta).
      Mimochodem, z toho také plyne, že pokud svoje auto půjčíte svoje auto kamarádovi a ten vám s ním do někoho/něčeho nabourá, bonus se zkrátí vám a ne jemu. Ta pojistka vázne na autě, nikoliv na vás (respektive na vás až sekundárně).

      Vlastně jednu věc o POV v zahraničí vím: V Británii si mladí lidé koupí často první auto a dva, tři roky ho mají v garáži, aby si na něm „vyjeli“ alespoň nějaký bonus než se vůbec pustí do provozu na silnici. Takže tam ten systém patrně funguje podobně. Nebo alespoň to tak bylo na přelomu tisíciletí, od té doby jsem se o fungování tamější pojistky nezajímal, jistě by mě mohl někdo zkušenější opravit.

      1. Před nějakými deseti lety bylo výrazně výhodnější pojistit auto na tátu kvuli věku a bonusu, než ho mit na sebe a postupně ten bonus získávat, páč byl dost vysokej malus za věk. To se vyplatilo až od hranice nějakých 26 nebo 28 let, kdy se lámal ten věkový malus, taakže teď to mám pořešené tak, že moje BMW (2,5 a 3 litry) jsou na tátu a na mě je právě kvuli bonusu pojištěná 1,2l Corsa. Podobně motorky, na mě je pojištěnej tátův skůtr, na tátu moje dvě motorky. Na palici systém… A to ještě tehdejší Direct, dej mu pánbůh věčnou slávu, dokázal s bonusama různé triky, kdy se povedlo něco převést v rámci rodiny, něco z motorek na auta a tak podobně.

    2. Na druhou stranu, máte-li fakturu od nového dílu, který jste do auta dal, ideálně i na práci, určitě stojí za to se pokusit takovou škodu likvidátoři listině doložit.

    3. Zajímavá otázka je jak vám nabíhá bonus, když máte pojištěno více vozů zároveň. To je otázka dost zapeklitá a každá pojišťovna to řeší dost jinak. Protože bonus vám nabíhá na pojistníkovi. Většinou, domnívám se, snad se nic nezměnilo, se vám počítá ten souběh pouze jedenkrát.

      1. Ještě by mohli udělat třeba povinnost platit za boty. To proto, kdybych někomu šlápnul na nohu. Platilo by se za každou botu zvlášť. Čím víc máte bot, tím víc budete platit …

        1. Takovy je zivot. Halt to povinny je. Ja to nevymyslel a nemuzu ani za Windows nebo Euro. :-D

          1. Nic proti Vám osobně, ale tenhle názor, který tady soustavně ventilujete, je nadmíru otravný.

            Zkuste si to samé říct třeba o rakovině. Když budeme žít dost dlouho, máme slušnou šanci ji v nějaké formě dostat každý. V tomhle příkladu jste Vy diskutér, který říká, že za to nemůže, že s tím se prostě nic nenadělá a rakovina se prostě občas stane. V jedné rovině tomu lze rozumět jako triviální skutečnosti, kterou si pisatel může strčit do svého análního otvoru. V druhé rovině je to pak výzva všem, kdo se snaží o dobrou životosprávu a občasné preventivní vyšetření, aby toho nechali, protože s nimi rakovina stejně zamete. Zjevná blbost! A přitom pojištění ani není rak, který patří do sféry přírodních zákonitostí spolu třeba s konstantou jemné struktury a zemětřeseními, ale společenský fenomén, se kterým lze pohnout o dost snáze než s matičkou přírodou. Dvakrát blbost.

            1. V pohodě, mě to neuráží.

              Já jsem se vydal na cestu pozitivní nikoliv normativní deskripce, takže žádné „konečné řešení“ problémů autopojištění, a POV obzvlášť, nenabízím. A ani jsem to od začátku neměl v úmyslu a doufal jsem tajně, že se mi podařilo tenhle úmysl jasně sdělit v prvním odstavci článku slovy „pokusil [bych se] nastínit, jak se počítá pojistné a jakou zvolit obchodní strategii…“ Snad jsem měl dodat, že existuje i strategie se nepojišťovat, nevím, ale přišlo mi to jako jasná věc.

              Možná je to alibistické, ale já nemám žádnou ambici navrhovat nějaký systém, který by spasil náš pojistný trh nebo redefinoval autopojištění. Předně nevím, jak by takový systém měl vypadat, za druhé nejsem pojistný matematik, abych si uměl spočítat, jestli je takový teoretický systém životaschopný a ke všemu nerad bojuji s větrnými mlýny.

              Nebo řečeno jinak: V zásadě jsou cesty dvě, pokud se nechcete na téhle šaškárně podílet: Buď se nepojišťujte (ale budou vás ohledně POV buzerovat soudruzi z ČKP a další zbytečné existence) nebo můžete založit politický subjekt (už tady o něm psal druhdy D-FENS) a povinnost mít uzavřené POV zrušit. Já nemám ambici „jít do politiky“ a ani bych něco takového (dělat politiku) neuměl, ale třeba vám dám hlas.

              Já osobně mám pocit, třeba je to málo, nevím, že přispívám svou troškou do mlýna tím, že sděluji informace, které jsem načerpal a o nichž mám pocit, že možná nejsou úplně všeobecně známé.

              Mrzí mě, jestli vás to sere, řešení ale existuje: V souladu s D-FENSovým bodem č. 6 „Pokud se vám to nelíbí, nečtěte to“ doporučuji klepnout na volbu „Ignorovat uživatele“ pod mými komentáři. Budete mít klid.

              1. pište dál, barde.

                k variantě se nepojišťovat vůbec: dříve (a nevím jestli ještě furt, nesleduji to) „stát“ (policie například) svá vozidla nepojišťoval, a stejně tak se chovala minimálně jedna firma (škoda mladá boleslav), a bylo to založeno na jednoduché matematice, že když vlastním několik tisíc aut, tak je levnější za svoji odpovědnost ručit svým majetkem a dobrou pověstí a silou a způsobenou škodu prostě ad hoc zaplatit. u havarijního pojištění zrovna tak.
                funguje to tak pořád?
                na jakém právním základě?
                co brání například velikým půjčovnám flotil, které obhospodařují řádově desetitisíce vozů, to dělat nemlich stejně?

                1. Ani na vteřinu jsem si nemyslel, že bych psát přestal. :-) Jen upřesňuju svojí pozici – nesnažím se vymyslet žádné řešení. Ne, že bych nad tím svého času hodně nepřemýšlel, ale nic mě nenapadlo. Snad jen přesunout tu pojistku z vozidla (takže je pojištěný kdokoliv do něj sedne) na řidiče (takže je pojištěný do kteréhokoliv auta sedne), ale tam je otázka, jak by to pak cenotvorba ocenila. Na auta modely existují, na klienty si troufám tvrdit, že jich zase až tak moc nebude. Navíc by to bylo ještě víc diskriminační/dani se podobající, protože v podání našeho státu je mi jasné, že by si to pojištění musel povinně platit každý, kdo získá řidičák, protože přece může řídit, když na to má papíry. To je ten model, kdy se ta daň platí z auta, přece jenom alespoň o něco lepší a lidi se nemusejí zříkat a znovu žádat o řidičáky, když vědí, že na nějakou dobu třeba vůbec řídit nebudou.

                  Policie má (nebo minimálně měla) vozidla pojištěná povinným ručením a dostala ho za cenu 1 CZK za vůz od nejmenované pojišťovny, jak mi kdysi pravila likvidátorka této pojišťovny. Je-li to pravda, nevím. Jak to mají sanitky, to nevím už vůbec (ale určitě se pojišťují, protože na ně minimálně v jedné pojišťovně existovala vlastní kategorie), jak to mají hasiči nevím (ale jelikož je to obojí MV, počítal bych, že podobně/stejně jako Policie). Cvičené opice Městská police se pravděpodobně pojišťuje jako součást flotily městského/obecního úřadu nebo má vlastní flotilu (to bych tipnul, že je případ Prahy).

                  Takže – pokud to dřív fungovalo, tak to dneska už tak nefunguje, právě proto, že k tomu není právní základ. K velké radosti pojišťoven (protože tohle je opravdu obrovskej trh, to byste nevěřili) je tohle pojištění povinné uzavřít a státní organizace si to nemohou dovolit, výjimku v zákoně, nakolik vím, nemají.

                  On na tom, paradoxně, stát celkem vydělá, protože na těch flotilách jsou s pravděpodobností hraničící s jistotou slevy v řádech vysokých desítek procent, i kdyby bylo to o té koruně za auto jen drb. Jde, totiž, tak trochu i o prestiž těch manažerů, co to mají na starosti. Kmen se nepočítá jenom na předepsané pojistné, ale také na počet pojištěných vozidel a dostat „do spárů“ takovou flotilu o 4 – 5 tisících aut nebo i víc, to musí být pro kdekterého manažera druhé Vánoce.

                  1. Jinak, samozřejmě, platí, že čím větší flotu máte, tím lepší je vaše vyjednávací síla, protože agentovi/poradci/zprostředkovateli se protočí panenky a naskáčou mu místo zorniček dolary jako v animáku, když mu secvakne, jak obrovská z toho může být provize. Zamyslete se nad tím, kolik ročně zaplatíte za povinné ručení a představte si, že takhle platíte třeba sto aut. I se slevou je to náklad nikoliv nepatrný a firmy, respektive organizace, přeci jenom více tlačí na úsporu nákladů. Plus mínus nějaká levá, samozřejmě.

                  2. když jsem v letech 98 až 99 civilkařil v jisté neziskovce, tak jsme ve flotile aut měli kromě omlácené dodávky, rezatého žigulíka a olezlého favorite take dvě oktávie, byly to stroje z prvních měsíců výroby, které dostávaly zapůjčené jako sponzorsko-reklamí nějaké hokejky nebo zpěvandule, a když to už mělo plné popelníky a vrátily to jako opotřebované, tak to šmb popůjčovala neziskovkám, bylo to na škodováckých vyhrazených písmenech, v otp uveden majitel škoda mladá boleslav a němělo to povinné ručení, že za to prý ručí škodovka. bylo s tím spousta srandy, zvlášť v servisech (které taky platila škodovka), páč servisáci se děsili zda se nejedná o nějakou důmyslnou kontrolu kvality autorizovaných servisů a byli velmi úlisně úsilní. taky byla sranda vysvětlovat u pangejtu policajtům proč to nemá doklad o povinném ručení, zabíral nakonec argument „a vy snad k tomu vašemu autu nějaké povinné ručení máte?“.

                    1. Bejvávalo, bejávalo, bejvávalo dobře. :D

                  3. Pokud vím, tak za vozidla, zahrnutá do IZS, provozovatel pojištění neplatí, platí ho stát – nejspíš právě symbolickou cenu u nějaké pojišťovny, která se pak prsí, že kryje záda hasičům a spol.

                    1. Coz, mimochodem, znamena, ze to POV plati zbytek pojistneho kmene. Ty naklady se musi nekde rozpustit. To jen abychom si rozumeli. :-D

              2. To si nerozumíme, ze zásady nejebám nikoho za článek, i kdyby byl špatný, natož pak za článek dobrý, k nimž ten Váš patří. Ale ty Vaše komentáře mne serou, neb není pravdou, že se nabízejí jen ty dvě možnosti. A navíc ty obě jen iluzorní.

                Začnu od politiky: Politická strana je, jak kavárenští říkají, imanentní systému. Můžete si napsat do programu, co chcete, ale strana se skládá z lidí. Ve chvíli, kdy se partaj dostane k moci, tak se stanou tři věci. Za prvé, stávající členové pod vlivem kompromisů ztratí směr, nechají se zkorumpovat. Za druhé, do partaje nalezou různé svině, které cítí plné koryto. Za třetí, utečou slušní lidé. Takže dřív či později je strana, která se integruje do systému, systémem rozšmelcovaná k nepoznání. Neříkám to teoreticky, znám to na vlastní oči.

                Ani nepojistit se není moc řešení. Jednotlivec proti Leviathanu nic nezmůže, takže je nesmyslné se o to snažit, riziko je moc velké a zisk nepatrný. Kdykoliv Vás chytne fízl za límec, v druhé ruce třímaje obušek nebo hromovou hůl, je třeba vydávat odevzdané zvuky a očima zatím hledat skulinky v systému, líné a hloupé úředníky, nebo ty úplatné, případně chyby v zákonech a vyhláškách, někdo má určitý lokální vliv atp. No a když je nejhůř, tak se člověk musí podrobit a zaplatit, síla je prostě síla. Ovšem jako by bylo hloupé jít svou holou hlavou proti zdi bez valného přínosu, tak by bylo i hloupé, což dělá mnohem více lidí, si sílu a právo poplést, nebo je považovat dvojjediné. Že Vás nějaký ouřada může pořádně zmáčknout, to neznamená, že je to správné a jeho rozkazy si, jak by opět řekla kavárna, internalizovat. To je přístup takových těch strejců, co nám tu občas vysvětlují, jak to s námi Humlové tohoto světa myslí dobře a jak třeba dodržovat pravidla (obvykle ta řádně debilní). Racionální člověk, který rozumí světu kolem sebe, musí být schopen říci si, že systém požaduje píčovinu, řekněme dodržování devadesátky na nijak frekventovaném čtyřpruhu. Dále musí zvážit pravděpodobnost postihu, vynásobit ji jeho výší, odečíst součin od předpokládaného přínosu porušení diktátu a podle znaménka výsledku se rozhodnout, zda na to srát, nebo se z toho posrat.

                A tím se dostáváme k té třetí cestě, kterou nevidíte. Je třeba se navzájem informovat, jak věci fungují, jaké jsou všudypřítomné regule, jaké jsou výhody a nevýhody jejich překročení, jak minimalizovat možné ztráty z odhalení atd. Příkladem může být třeba D-Fensův cyklus FSM, ale i Váš první (a předpokládám další) články. Jenže pak je třeba udělat jeden malinký krůček, který je ale hrozně těžký a Vám se udělat nechce. Je třeba si v duchu říct, že Vy, Honza2, se zařídíte podle svého rozumu a podle toho, jak sám hodnotíte situaci, ne podle toho, co pár zaháčkovaných údů pohlavních říká, že byste dělat měl. Jakmile jej uděláte, tak uvidíte, proč jsou ty různé defétistické hlášky, které zde píšete, smutné a nesmyslné.

                Když dovolíte malou osobní poznámku, já jsem tenhle krok udělal v průběhu jisté přednášky o povinnostech obcí ve vztahu k vodovodům a kanalizacím podle novelizace nějakého legislativní zprasku pár let nazpět. Hodinu nebo dvě si pečlivě zapisuji, vraštím čelo, přemýšlím, jak minimalizovat vliv té legislativní invence na obecní kasu, když náhle mne cosi přimělo zvednout hlavu nad své kolegy, pohlédnout z okna ven na prosluněnou ulici, na tu babu, co nám to přednášela, a konstatovat s údivem a úlevou: baba bude za dva tři roky v penzi, zákon nejpozději napřesrok zas znovelizují a tahle republika se všemi těmi periferiemi tu nemusí za pět šest let vůbec být, takže co já se s tím budu s…budeme dodržovat jen to, na čem by nás mohli zásadně pojebat, ve zbytku budeme postupovat podle dobrých mravů a zavedených zvyklostí.

                1. „When the rules do not agree with one, it is sometimes necessary to change them.“

      2. Odvážím se tvrdit, že tam není souběh a když máte dvě (tři, atd.) POV najednou, tak se načítá i bonus dvakrát (třikrát…), tedy máte dva a více bonusových vláken, protože mám tři auta, která občas obměňuji a častěji obměňuji pojišťovny a ještě se nepodařilo, že by bonusové měsíce seděly podle dosavadních pojistek a navíc pokaždé při změně pojišťovny to při započítávání bonusových měsíců vypadá, že vylosují nějaké číslo z klobouku, když se mi nelíbí, tak se obrátím na jinou pojišťovnu (nebo spíše pojišťovací portál) a tam mi vylosují číslo jiné, případně i při hovoru s jiným lojzou ze stejného portálu vylosují číslo jiné.
        A nebo tam souběh je a je v tom akorát bordel a chaos.

  4. auto je jasný, ať si o tom můžu myslet co chci, tam je regrese. ale co bycikl mimo pozemní komunikace (spadnu z kola do roští)? co česání vlastních jablek na soukromém pozemku po dvou pivech a pád z žebříku? uklouznutí na schodech když jdu spát po večírku kde se něco vypilo?

    co jsem pochopil, začíná válka advokátů a znalců, jak moc je která činnost přiměřená hladince alkoholu, ve smyslu česání jablek s dvěmi pivy pojišťovna plní, s pěti ne, pád se schodů s pěti pivy plní, s patnácti ne…

    můžete se prosím k tomu nějak vyjádřit, jaká je obvyklá praxe? díky.

    1. Nemohu, protoze mi k tomu schazi kompetence. Urazove pojisteni patri do oblasti zivotniho pojisteni a o tom mam jen velmi povrchni znalosti. Rozhodne prilis povrchni na to, abych tady vystrihl nejakou perfektni kazuistiku.

      Domnivam se, vsak – je to ale jenom moje domnenka – ze by vam bylo pojistne bud kraceno nebo uplne odmitnuto s poukazem na to, ze jste byl opily. Vim minimalne o jednom pripade, kdy bylo pojistne plneni z urazove pojistky uplne odmitnuto. Zalezi na tom, co stoji ve VPP a ZPP (vsadil bych se, ze tam urazy pod vlivem alkoholu budou ve vylukach).

      Pojistovny maji alkohol rady – nevim, kolik toho usetri za rok celkem, ale malo toho nebude. Kdyz jsem si chystal druhy clanek, nasel jsem na netu tiskovou zpravu jedne pojistovny, kde soudruzi sdeluji, ze prumerna vyse regresu pozadovaneho na skodach povinneho ruceni z duvodu alkoholu je 114 tisic. Nasobte poctem skod pod vlivem rocne a myslim, ze uz to bude suma „nikoliv nepatrna“.

      Jiste valka advokatu zuri, otazka je, jaky bude vysledek a budou-li se jim pojistivny ridit. Vizte vyse komentar o nedodrzovani judikatu US v otazce amortizaci.

    1. Chystam se na to, iluze si arci o „poradcich“ a o to vic „manazerech“ OVB nedelam. Nakolik mam informace – z doslechu, ale duveryhodneho – je to normalni letadlo/pyramida, ktery drzi pohromade jen to, ze prachy do toho sype nekdo jinej (pojistivny ve forme pojistneho) nez samotni hraci pyramidove hry. Nejaky material k temhle podvudkum mam, chtel jsem to hodit do placu, bude-li zajem, az skoncim s vysvetlovanim autopojisteni.

    2. Ale jestli je tu nekdo, kdo do problematiky tak zvanych (ale opravdu jen tak zvanych) makleru vidi, at se ozve a problematiku vysvetli…nejsem v tom kovanej a rad se poucim.

    3. Je to normální pyramida/letadlo. Není třeba se o to nijak podrobně zajímat, tam nic nevymyslíš …. film jsem viděl, ovšem je to nudné. Takové věci znám již 25 let, i ze zahraničí, mluvil jsem se spoustou lidí z různých pyramidových systémů, i s velmi bohatými lidmi, na to snad dnes již nemůže nikdo naletět (alespoň to nikomu nepřeju).

      1. Copak to já vím, spíš mě zajímalo, jestli má smysl na to koukat.

        1. Má to smysl, nikdy není dost upozorňování na šmejdy. A také na tu část lidstva (naštěstí menšinu), která je nemocná, rodí se s patologickou úchylkou sklonu k asociálnímu jednání, žití na úkor zbytku, prostě psychopati. Ve filmu vystupují velmi mladí lidé – to je zrůdné.

    4. Film jsem neviděl, ale měl jsem zkušenost z první ruky. Když jsem šel studovat vejšku, sháněl jsem novou brigádu, abych mohl utrácet za babu, chlast, zkrátka to znáte. Odpověděl jsem na inzerát „výpomoc v kanceláři“. Inzerát říkal prakticky kulový (jako dneska všechny inzeráty „mladý kolektiv, perspektivní práce, dynamická společnost, možnost kariérního růstu bla bla bla). Fór byl v tom, že tyhle ani nenapsali název společnosti. Jak by taky mohli, že jo… Tak jsem tam přišel, nikde žádná cedule, kdo jsou nebo co dělaj, nic. Po hodinový přednášce kluka v mým věku jsem pochopil kulový, za to jsem si odnášel cennou informaci, že rád fotí a poslouchá rockovou hudbu. A že prý mám přijít na další schůzku, že bude školení. Tak jsem tomu dal šanci a hle, OVB. Dvě hodiny do nás ládovali, jak se zakladatel vypracoval od leštiče bot až po strýčka Skrblíka, jak se to může povíst nám všem, jak to bude skvělý a kolik si vyděláme, že běžný je tak pade měsíčně, pohádka. Seděl jsem tam s hubou dokořán a zíral, jak to lidi kolem mě hltaj a jak na to slyšej. Přednáška skončila tím, že bude ještě jedno dvouhodinový „školení“ (tak tomu skutečně říkali), a pak hurá do terénu. Vlastně ne, ještě předtím bude slavnostní večeře, na kterou nás manažer samozřejmě zve :) Tomu mladýmu klukovi, co „se mě ujal“ jsem řekl, že si ze mě dělá asi blázny a že chápu, proč nenapsali do inzerátu název společnosti. Rozloučil jsem se a zařekl se, že tohle nikdy víc. A od mých kamarádů, kdo to zkusili vím, že to probíhalo stylem vytěžit kontakty a odkopnout. Jaký to překvapení :) Tohle je zkušenost 8 let zpátky. Ale moc se toho nejspíš nezměnilo. Na nedávným veletrhu jsem je viděl zas, měli stánek poblíž nás. Sranda byla, že jsem si na první pohled myslel, že jsou cestovka. Všude smějící se lidi a na pozadí video s plážema, mořem, prázdninovejma resortama, nočními kluby atd. O pojištění nikde ani slovo, jediný. Chvíli jsem ty jejich oblbovače poslouchal a chtělo se mi zvracet. Když se podíváte na registr ČNB tak zjistíte, že u nás může pojišťovat každej, kdo má díru do prdele. Nenaletět někde je těžký. Já bych si o „pojišťováka“ z OVB neopřel ani kolo a ze svý pozice vím, že ostatní sítě na tom nejsou o moc líp. Tím nechci říct, že pojišťováci navázaný přímo na pojišťovnu jsou svatý a bezchybný, to bych lhal, ale když bych se měl s někým o pojištění bavit, tak buď s nima nebo rovnou s přepážkou. Vždycky vědět, na koho je ten člověk navázanej. Viděl jsem, že pojišťovny dávaj občas i průkazky.

      1. Měl jsem podobnou zkušenost, je to ještě delší doba. Důchodový spoření a další finanční služby. Já jim tenkrát sežral tu večeři a vypil pár piv. Druhej den jsem chtěl vidět smlouvu – za celou dobu jsem se pořádně nevěděl, co to je za firmu. Bal jsem naivní a měl jsem vztek a v té době potřebu někoho někam udat za pokus o podvod. Bohužel vytušili mé úmysly, papíry sebrali ze stolu a doslova mě vyhodili z baráku. Mám pocit, že je to tak dobře vymyšlený, že kdo nepodepíše, nemá za co udávat a kdo podepíše je v prd…

      2. Jadro problemu je v tom, ze pojistovny je (MLM) potrebuji. Treba zivotniho pojisteni prodavaji MLM suverenne nejvic (pomineme-li Jednorazy) a kdo s nima nehraje muze si tak leda vysvetlovat matce, proc uz se mu zivot netoci. Ale tyhle casti businessu jsem se chtel venovat az v dile IV (puvodne II)

        1. Pojišťovny je nepotřebují, potřebuje je management pojišťoven, protože chce svoje bonusy a jediná rychlá cesta je životko. Je značně symptomatické, že zrovna životní pojištění je prodáváno zejména MLM vohnouty. Až by se mohlo zdát, že vohnouti prodávají vohnoutské produkty:))

        2. Ano, bohužel sítě pojišťovny potřebují, protože jsou velice efektivní pokud jde o získávání novejch kšeftů. Na druhou stranu odsud potud, protože mít každý dva roky novou životku pro pojišťovnu taky není bůh ví jaká výhra. Jednak se klient může domáknout, co to pro něj znamená a pak přijde zcela spravedlivý a oprávnění nasrání, ale už ne na toho pojišťováka ze sítě, ale na pojišťovnu, jejíž logo je na všech smlouvách. No a za druhý to není zrovna ideál ani z ekonomickýho hlediska. O klientovi už vůbec nemluvě, ten háže peníze do kanálu. Vlastně ne, kdyby je hodil do kanálu, tak udělá líp, protože tím neživí žádnou pijavici. Nějaká reálná pojistná částka je navíc často pasé, jelikož se tenhle produkt s oblibou prezentuje jako „spoření“. Dokonce za to padly pro OVB nějaký tresty, ale jenom drobáky. Nic, jen s těmi články pokračuj. V tomhle náš národ obecně potřebuje osvětu jako sůl.

          1. Co se týče přetáčení (opravdu o tom chci psát do budoucna) smluv životního pojištění, tak tam je jeden vítěz: MLM síť a dva poražení: Klient a pojišťovna a to v tomto pořadí. Pojišťovna je totiž po tom protočení na nule, kdežto klient vyhodil dva roky měsíčního odkládání peněz na „spoření“ (jak přesně píšeš, kolego) do kanálu a má hovno.

            Jenomže pojišťovny to točit „musí“, proto na tuhle hru přistupují. Proč to točit „musí“? Protože matka rozhodně nebude slyšet, že jí dcerka řekne: trh životním pojištěním je v ČR relativně saturován, už nemáme kam růst. Ne, to matka opravdu slyšet nechce a takový argument nikdy nepřijme (a má problém přijmout i jiné velmi racionální argumenty. Matka chce výsledky a je jedno jak už.)

            Navíc, a na to nezapomínejme, životní pojištění je mnohem rentabilnější než auta nebo pojištění soukromého majetku. Je dlouhodobé, pojišťovna stabilně inkasuje celkem slušný prachy a ty může protáčet na finančním trhu a vydělávat další peníze. Nezapomínejme, že doba „tradičního“ životního pojištění s technickou úrokovou mírou je nenávratně pryč a dnes světu vládne „Unit Linked“, kde riziko, že výnosy nebudou nese klient a nikoliv pojišťovna.

      3. Podobná vymejvárna je na řidiče jisté firmy pro jistou tenhletu luxusní přepravu (taxík co není taxik). Asi vo tom článek napíšu, to je maso. Lecjakej vohnout co mu to tolik nemyslí do toho spadne…mě to teda smrdělo už od momentu, kdy sem tam byl dřív, ptal sem se toho kontaktu esli se můžu stavit hned, ať se nepotloukám po okolí jak pako (měl sem po noční, vyřídil sem si dodavatele a zákazníky a vedle václaváku fakt už neměl do čeho píchnout). Kdyby mě posadili do chodby tak furt lepší. Prej že ne, že tam eště není. Ve stanovenej čas vylez týpek z baráku, o kterým mám silný podezření, že nemá žádnej další vchod. Čili nezřízeně lhal, od té doby mi už bylo naprosto jasný, že tu něco smrdí, a jak začal blábolit, tak už jsem se jenom bavil.

  5. Na pokračování jsem zvědav. Veškeré pojištění jsem zrušil, mám jen povinné nejlevnější. Pro mě pojištění není. Měl jsem pojištěnou nemovitost, byla vykradena a dostal jsem zaplaceno jen rozbité okno. Měl jsem úrazové a zranil se sekerou, nedostal jsem nic. Zapoměl jsem to nahlásit. Měl jsem nějakou právní ochranu do ciziny a když mě na druhé straně světa (pro porušení nějakého místního zákona) byl zadržován policií tak absolutní nezájem. Nedostal jsem ani tlumočníka a byl jsem po pár dnech z policejní stanice vyhozen. Naposledy nabouralo vozidlo do mého 15 měsíců starého auta. Oprava za 8.000 ale 3.000 jsem doplácel ze svého. Servis (který jel náhodou kolem nehody a zlanařil mě, že vše zařídí) tvrdil, že levněji to nešlo a pojištovna říkala, že víc jak 5.000 to stát nemohlo. Vynadal jsem i podvodníkům v servisu i pojištovně. Dnes vím, že nejlepší je nejlevnejší povinné a kamaráda v servisu který zajistí vše z vrakoviště a opravuje levně, bez razítek papírování, dokáže vykouzlit i vyřízené STK bez ztráty času.

    1. Kdyz si budes sam bokem davat to, co narves na havarijce pojistovne, tak pokud nejezdis jako pitomec, tak na tom vydelas.

      Jeden muj zakaznik, neskutecny pako, si plati DASku a neustale se tim vsude ohani. No, co cert nechtel, dostali jsme se do sporu a DASka to dala nejakemu advokatovi, at to vyresi. Tak jsme se potkali u soudu a soudkyne nemohla uverit, co je ten zalobce za debila. Ani DASka mu nepomohla a je z toho znacne rozcarovan. Ne, ze by za to DASka mohla, ale proste spolehat se na nejake „pojisteni“ je vyrazem hlouposti.

      Ja nemovitosti nepojistuju uz asi 25 let. Mam je postavene tak a na takovych mistech, ze si vlastne ani neumim predstavit, proti jakemu rizikovemu faktoru je pojistovat, aby to melo wert. Ani zivotko si neplatim, radeji jsem rodinu zajistil jinym spusobem. Pokud by doslo treba k financnimu krachu, tak by tato pojistka byla beztak ku hovnu.

      Ja temto sarlatanum proste neverim. Netvrdim, ze pojistky jsou uplne k hovnu. Take nelze tvrdit, ze pokud si koupim los, tak zarucene nevyhraju. Jistotu mam pouze, pokud ho nekoupim. Ale tim, ze ho koupim, jsem jen jednim z blbcu, kteri vsadili na mizivou pravdepodobnost.

      Pojistovna je super vec. Podobne jako loterie. Na tom prakticky nelze prodelat.

      Pokud ty podniky vlastnite.

Komentáře jsou uzavřené.

D-FENS © 2017