Děkuji za článek, jsem rád, že se tu objevují články o věcech, které mě jen málo říkají. Nicméně bych si dovolil poprosit, zda by nešlo více vysvětlovat. Spoustu pojmů nebo principů neznám a myslím, že řada čtenářů na tom bude velmi podobně.
CHB
jukni na forum.strojirenstvi.cz, tam takovýchto nadšenců je spousta a doptáš i některé díly či jejich výrobu.
Aris
Díky, už pár let tam přispívám, je to opravdu dobré fórum. Na českém webu patří mezi snad mezi nejlepší, alespoň mezi odbornými fóry.
gogan
Fajn článek.
U té bezspojky bych měl u řezání závitů strach z dojezdu, zvlášť pokud se dojíždí do zápichu před nějakým větším čelem. Nebo stroj snese i poměrně „tvrdý“ reverz?
Aris
To je dobrý postřeh. Zvláště při zavitovani do slepé díry je to občas adrenalin. Stroj snese reverz na tvrdo, ale lepší je použít levý zavitovy nůž a řezat závit směrem „ven“, prostě odjíždět s nožem od univerzalky.
mjfox
Na soustruhu jsme dělali na střední škole v dílnách (vlastně ani nevím proč, byli jsme elektrotechnický obor, ale bavilo mě to), pak jsem ho viděl na brigádě, ale na ten jsem nesahal, asi bych ani nesměl.
Z té střední si pamatuju historky, co nám říkal učitel na dílny, jedna byla tragická, o čelistech, které mají značky, jak moc musí být zašroubované do vřetena (říkám to dobře?) a to od té doby, co kdysi dávno někdo pustil soustruh, pak ho vypnul, jedna čelist chyběla a o 50m dál ji měl chlap v hlavě. Mrtvej. Tak pak tam začali dělat ty značky.
Druhá historka byla o obrábění nějaké hodně dlouhé tyče, jejíž druhý konec čouhal ze soustruhu ven a jak se točila, začala házet, ohnula se, tím házela víc, tím víc se ohnula až se nakonec opřela o zem a soustruh začal běhat po dílně, vytrhnul se ze země a zastavilo ho až když se utrhl i napájecí kabel.
Třetí historka byla o ženské, co měla dlouhé vlasy a jak ten soustruh běžel, začal jí je namotávat, ona začala řvát, přiběhl chlap, praštil do spojky, soustruh se začal otáčet na druhou stranu a postupně jí ty vlasy zas odmotal a ona bežela do šatny si ty vlasy sepnout sponkama. Takže to skončilo šťastně (ale nebývá to tak vždycky, pak to člověka v tom lepším případě skalpuje, v tom horším zabije).
Pak takové ty obecné zásady bezpečnosti, co platí i pro stojanovou vrtačku a stroje vůbec: volné / dlouhé rukávy, prstýnky atd.
Voves
Hm, buď je i strojařská latina všude stejná, nebo máme stejnou průmku. Volman, svobodovka? A kličku zapomenutou v univerzále jste taky zažil? „Bacha, letí!“ – přitom do letu zlomek vteřiny chyběl.
mjfox
Bauer, kupsárna. Kličku tam někdo z nás taky zapomněl, pustil soustruh, ozvala se rána. Nikomu se nic nestalo.
Jeden spolužák ohnul vrták ve stojanovce. Myslím, že to bylo tak, že něco vrtal a když odlehčil, zůstal na něm ten kus dřeva, na kterém to měl položené a jak se to roztočilo vrták se ohnul. Když šel za učitelem s tím zárohovým vrtákem v ruce, ozvalo se něco jako „ty hlavo skopová“.
Jsme na kličku museli povinně navařovat péro a podložku, takže jak ji člověk pustil – vyskočila. Právě proto, že na učňáku jsme byli všichni dementi……praxe dělá mistra. Jinak taky elektroobor a tyhle věci jako soustružna, kovárna, svařovna aj. mě jenom lízly.
Bofik
my měli rok dilny, obrabění,stolarna,kovarna,klempířina, SPŠD KE SK…jo pěkne vzpominky. Ale tyhle historky již nepamatuji. Měli jsme prax v dopr. podniku v dilně co se dělaly generalky a opravy.
Acada
Taky kulatina chytnuta jen do dvou zubu se u nas tradovala. Muj vytvor, ktery jsem si zapamatoval, bylo vyrobeni vnitrniho prumeru. Melo to byt dlouhe, tak jsem si usetril praci a pouzil rovnou nuz na dlouhe stopce. A ten se nejak rozkmital, takze misto vzoroveho hladkeho povrchu jsem vyrobil sice vzorovy, ale vroubkovany povrch. Vypadal jako takove to vroubkovani na maticich co se utahujou rucne. Kdybych to chtel vyrobit, tak to neudelam.
Smarja Josef
Fajné čtení. Hned jsem si vzpomněl na učiliště, kde jsme se snažili něco na soustruhu mydlit :-D Jediné co si vybavuji, je jméno Zelinda, ale za správnost neručím.
h72
Hezký článek. Právě stavíme (ale také již zařizujeme) strojní dílnu. Máme zatím tři soustruhy, největší radost nám dělá předválečný, pomaluběžný, ještě na řemen, s kompletní sadou ozubených kol na závity, několika ubiverzálami …. Už je ku němu přibastlen strojní posuv suportu, učinili jsme na něm děličku, pozdro do koníka u do hlavy pro uložení závitových oček, digitální odměřování všech posuvů …… je to radost.
Sysop
Rozumel jsem pouze nadpisu a dal uz jsem cetl jen spousty (snad ne sprostych) slov. Vubec nevim o co go, ale rozhodne jsem rad, ze autor ma elan a vnitrni uspokojeni. To je, v dnesni dobe, vec naprosto k nezaplaceni. Nekdy mam ten pocit, ze je to nejak vazane k tem starym fortelnym vecem, zatimco dnesni lide svazani s YT, FB a dalsimi nehmotnymi vecmi, nenachazeji uspokojeni nikdy a nikde.
Děkuji za článek, jsem rád, že se tu objevují články o věcech, které mě jen málo říkají. Nicméně bych si dovolil poprosit, zda by nešlo více vysvětlovat. Spoustu pojmů nebo principů neznám a myslím, že řada čtenářů na tom bude velmi podobně.
jukni na forum.strojirenstvi.cz, tam takovýchto nadšenců je spousta a doptáš i některé díly či jejich výrobu.
Díky, už pár let tam přispívám, je to opravdu dobré fórum. Na českém webu patří mezi snad mezi nejlepší, alespoň mezi odbornými fóry.
Fajn článek.
U té bezspojky bych měl u řezání závitů strach z dojezdu, zvlášť pokud se dojíždí do zápichu před nějakým větším čelem. Nebo stroj snese i poměrně „tvrdý“ reverz?
To je dobrý postřeh. Zvláště při zavitovani do slepé díry je to občas adrenalin. Stroj snese reverz na tvrdo, ale lepší je použít levý zavitovy nůž a řezat závit směrem „ven“, prostě odjíždět s nožem od univerzalky.
Na soustruhu jsme dělali na střední škole v dílnách (vlastně ani nevím proč, byli jsme elektrotechnický obor, ale bavilo mě to), pak jsem ho viděl na brigádě, ale na ten jsem nesahal, asi bych ani nesměl.
Z té střední si pamatuju historky, co nám říkal učitel na dílny, jedna byla tragická, o čelistech, které mají značky, jak moc musí být zašroubované do vřetena (říkám to dobře?) a to od té doby, co kdysi dávno někdo pustil soustruh, pak ho vypnul, jedna čelist chyběla a o 50m dál ji měl chlap v hlavě. Mrtvej. Tak pak tam začali dělat ty značky.
Druhá historka byla o obrábění nějaké hodně dlouhé tyče, jejíž druhý konec čouhal ze soustruhu ven a jak se točila, začala házet, ohnula se, tím házela víc, tím víc se ohnula až se nakonec opřela o zem a soustruh začal běhat po dílně, vytrhnul se ze země a zastavilo ho až když se utrhl i napájecí kabel.
Třetí historka byla o ženské, co měla dlouhé vlasy a jak ten soustruh běžel, začal jí je namotávat, ona začala řvát, přiběhl chlap, praštil do spojky, soustruh se začal otáčet na druhou stranu a postupně jí ty vlasy zas odmotal a ona bežela do šatny si ty vlasy sepnout sponkama. Takže to skončilo šťastně (ale nebývá to tak vždycky, pak to člověka v tom lepším případě skalpuje, v tom horším zabije).
Pak takové ty obecné zásady bezpečnosti, co platí i pro stojanovou vrtačku a stroje vůbec: volné / dlouhé rukávy, prstýnky atd.
Hm, buď je i strojařská latina všude stejná, nebo máme stejnou průmku. Volman, svobodovka? A kličku zapomenutou v univerzále jste taky zažil? „Bacha, letí!“ – přitom do letu zlomek vteřiny chyběl.
Bauer, kupsárna. Kličku tam někdo z nás taky zapomněl, pustil soustruh, ozvala se rána. Nikomu se nic nestalo.
Jeden spolužák ohnul vrták ve stojanovce. Myslím, že to bylo tak, že něco vrtal a když odlehčil, zůstal na něm ten kus dřeva, na kterém to měl položené a jak se to roztočilo vrták se ohnul. Když šel za učitelem s tím zárohovým vrtákem v ruce, ozvalo se něco jako „ty hlavo skopová“.
Historku s kličkou má asi každý :-) S tou ohnutou tyčí to není tak vzácná věc, skoro přesně totéž viz https://www.youtube.com/watch?v=C8ZJa2HSkYE&ab_channel=GIANGTHETOOL jen že to ten chlap stačil vypnout, ale taky to nadělalo dost škody.
Jsme na kličku museli povinně navařovat péro a podložku, takže jak ji člověk pustil – vyskočila. Právě proto, že na učňáku jsme byli všichni dementi……praxe dělá mistra. Jinak taky elektroobor a tyhle věci jako soustružna, kovárna, svařovna aj. mě jenom lízly.
my měli rok dilny, obrabění,stolarna,kovarna,klempířina, SPŠD KE SK…jo pěkne vzpominky. Ale tyhle historky již nepamatuji. Měli jsme prax v dopr. podniku v dilně co se dělaly generalky a opravy.
Taky kulatina chytnuta jen do dvou zubu se u nas tradovala. Muj vytvor, ktery jsem si zapamatoval, bylo vyrobeni vnitrniho prumeru. Melo to byt dlouhe, tak jsem si usetril praci a pouzil rovnou nuz na dlouhe stopce. A ten se nejak rozkmital, takze misto vzoroveho hladkeho povrchu jsem vyrobil sice vzorovy, ale vroubkovany povrch. Vypadal jako takove to vroubkovani na maticich co se utahujou rucne. Kdybych to chtel vyrobit, tak to neudelam.
Fajné čtení. Hned jsem si vzpomněl na učiliště, kde jsme se snažili něco na soustruhu mydlit :-D Jediné co si vybavuji, je jméno Zelinda, ale za správnost neručím.
Hezký článek. Právě stavíme (ale také již zařizujeme) strojní dílnu. Máme zatím tři soustruhy, největší radost nám dělá předválečný, pomaluběžný, ještě na řemen, s kompletní sadou ozubených kol na závity, několika ubiverzálami …. Už je ku němu přibastlen strojní posuv suportu, učinili jsme na něm děličku, pozdro do koníka u do hlavy pro uložení závitových oček, digitální odměřování všech posuvů …… je to radost.
Rozumel jsem pouze nadpisu a dal uz jsem cetl jen spousty (snad ne sprostych) slov. Vubec nevim o co go, ale rozhodne jsem rad, ze autor ma elan a vnitrni uspokojeni. To je, v dnesni dobe, vec naprosto k nezaplaceni. Nekdy mam ten pocit, ze je to nejak vazane k tem starym fortelnym vecem, zatimco dnesni lide svazani s YT, FB a dalsimi nehmotnymi vecmi, nenachazeji uspokojeni nikdy a nikde.
Also – viel Erfolg!