Hybrid místo dieselu? - zpět na článek

Ne něco jako, weChat.

Hotovost ale stále jde použít, třebaže kolikrát to způsobí úsměvné situace, kdy se dost stydí, že nemají jak vrátit. A to ani v taxíku na bankovku 50 juanů placenou za jízdu za 36. Problém jsou nakonec nejvíc kdejaká parkoviště a jiná místa, kde už funguje jen ten weChat.

Kreditky přeskočili, protože to je:

a) už zbytečný mezikrok
b) Visa/Mastercard

Vůbec ve finančním systému bych řekl spočívá jeden z podstatných důvodů geopolitického sporu s USA. Amerikánci tak nějak čekali, že je pustí dovnitř, a ono nic. Zda je to taková chyba, tím si dnes už nejsem tolik jistý.

No, většinu právě stále ano. Akorát člověk narazí, jak tam místo člověka je automat, který bankovky a mince nebere. Na straně druhé ale wechat je to samé, co na téhle straně zdi whatsapp nebo telegram, není problém to na nějaké kraviny jako parkovné mít. Anebo jezdit na skútru či MHD, která bývá velmi dobře zorganizovaná a kde to bankovky a mince normálně žere.

Když říkáte kreditka, nejspíš myslíte prostě kartu, třeba i debetní. Jaký je v tom rozdíl oproti elektronické peněžence. Stejně dneska většina lidí svou kartu přenesla do mobilu. Občas si připadám, když vytahuju klasický kus plastu, ať už k platbě nebo jako inKartu ve vlaku, jako pěkný geront.

Když zabřednu do historie, tak ty bankovky jsou už pěkná totalita. Jméno sice naznačuje, že je emituje banka, jak se původně dělo, ale pak do toho šlápl stát, takže dnes jsou bankovky emitované jím. Díky tomu, že to je ještě po staru fyzické, to zabraňuje některým formám dohledu a hlavně záporné úrokové míře. Jenže ďábel je, jako obvykle, v tom detailu. Kde se zvažovala záporná úroková sazba? V Číně ne. Není to pak jako s těmi jejich kamerami na každé větší křižovatce, které v noci hezky blýskají? člověk si tak nějak pogratuluje, že žije ve svobodné zemi, kde kamery na křižovatkách mají infračervený přísvit.

Poněkud vážněji. V systému jedné strany pochopitelně neexistuje politická svoboda. To jest společenské problémy s politickým přesahem lze probírat jen abstraktně (problém) nebo lze kritizovat konkrétního člověka (ideálně toho času už zavrženého funkcionáře), nesmí se říci, že problémem je Strana jako taková nebo její ideologie. To je vlastně rozvracení státu, že.

Té ideologii je člověk vystavený, asi tak jako kdysi u nás byly povinné předměty na VŠ, tak to mají v Číně i dnes. Z toho plyne, že zkoumání některých věcí není možné. Nebo se alespoň musí říci, že se zkoumá ve skutečnosti západní názor na danou věc. Tyhle povinné fráze a uvozovky nejsou tak docela nadbytečný šum, jasně deklarují autorovu loajalitu a ochotu k autocenzuře.

V hospodářské sféře někdy rozhodnutím vlády dojde k velkým změnám, které pošlapou konkrétní vlastnická práva. Tak třeba před pár lety zasáhli proti některým velkým firmám, jedním příkladem za všechny může být Jack Ma. Ale to se soustavně děje i na západě, byť tam je prorůstání státu a velkých firem takové, že obvykle stát velkým firmám pomáhá proti konkurenci. Dfens říká správně, že si za svůj osud VW může samo.

Ačkoliv tedy by byl lepší malý stát, v Číně alespoň je stát jasně definovaný. To jest mají Stranu, ta vládne a nese zodpovědnost. V případě několika let „neúrody“ by se také mohlo stát, že populace mandát nebes vládě odejme. To zajišťuje, že Strana je ideologicky orientovaná na produkci, extrakce skrze podivná schemata jako zelený úděl by byly naprosto zbytečné. Co se týče daní, ty jsou srovnatelné s našimi, přitom bydlení a energie jsou levné, bezpečnostní situace je dobrá, rasismus je oficiální státní ideologii, takže kulturní obohacování tam příliš nehrozí, životní prostředí se radikálně zlepšuje. Mají samozřejmě také problémy, viz neochota mladých Číňanek mít děti a vůbec celá jejich demografická situace. Ale venkoncem se nezdá, že by v té naší totalitě bylo líp. Jediné, co bych u nás hodnotil jako výrazně lepší, je zdejší klima a menší populační hustota.

Jak jsem zmínil, já bych tam žít nechtěl, ale z důvodů, které jsou dosti externí politickému systému. Je to tu hezčí, je tu méně lidí a ti lidé mi sedí víc. Proto však nebudu slepý k tomu, co dokázali a jak si relativně stojíme.

Nejsem totiž tak ideově pevný, abych neviděl, že sedíme na hospodářském dynamitu a doutnák je už zapálený. Čína nežije z našich peněz, neb peníze jsou pouze prostředkem směny, podstatná je produkce. A tam je vidět, kdo koho živí.

Co tak koukám, tak bydlení mimo centrum v Shenzhenu, jednopokojový byt, 3.5 tisíc juanů. Plat průměrný 11.5 čistého. V Praze jsem si už před pár lety sháněl garsonku na přespání za 20 při platu průměrném tehdy tak 43.

Co byste jim tak doporučil dělat s porodností? Na úspěšné řešení přišli zatím tak akorát ortodoxní Židé a Amishové.

Imigrace velkého počtu cizinců je kýžená?

A tím mírným pásem jako u nás myslíte třeba takový Peking v květnu? Evropa je výjimečná díky kombinaci poměrně vysoké zeměpisné šířky s golfským proudem. K tomu je dost členitá, všude je poměrně blízko k moři. Tím nechci říct, že v Číně nejsou skvělá místa, Kunming a celý Jun-nan jsou fajn.

Ohledně totáče u nás opakujete rozšířené omyly. Jeho problém nebyla nadprodukce, k čemuž vybízí různé anekdoty o socialistickém plýtvání, ale produkce katastrofálně nedostatečná. Co do kvantity i kvality. Nedostatkové byly i zplynovací kotle na tuhá paliva, topilo se v odhořívacích keplech, které svařili někde v přidružené výrobě. Odtud ta zasněná údolí a mlžná oblaka nad vesničkami a vesnicemi, která si ještě z devadesátek pamatuji.

Podobnost se současnou ČLR je tak dosti pochybná. Rejžák vyrobí skoro vše, rychle a levně, dobře se to uplatní na světových trzích. Google vám vyhodí tolik grafů, kolik si řeknete, třeba tady jeden:

https://www.rieti.go.jp/en/special/p_a_w/204.html

Co se realit týče, skutečně hledáte příslovečnou hůl na psa. Jak sám konstatujete, problém tam alespoň z části vyřešili, třebaže na úkor některých lidí. Měli snad to nechat pokračovat, jak je tomu na celém západě?

Porodnost je vyřešený problém, v Nobelovu cenu však nelze doufat. Nelze totiž nahlas říci, že manželství je kontrakt, kdy muž získává děti výměnou za peníze, zatímco žena zajištění po dobu výchovy dětí a následně výměnou za svou kratší kariérní zkušenost. Prakticky tedy, že pokud se rozhodne rozvést nebo rozvod přivodí svou nevěrou, tak přijde o děti i o to zajištění, protože smluvní podmínky porušila. Bylo by také třeba důsledně meritokratického subvencování vzdělávání, to jest stát nanejvýš tak vypisuje subvence na počty míst v oborech a stanovuje hodnotící kritéria pro uchazeče. Naše bezplatné univerzitní vzdělávání nebo americký otrokářský systém půjček, které nelze zahrnout do osobního bankrotu, by musely skončit, aby velká část mladých dívek na univerzitu nešla (protože Gauss). Pak je tu potíž s drahým bydlením, která je navázaná na bankovní systém jako takový. Neboli je to všechno nereálné jako návrh reformy. Prosadí se to samo, evolučním procesem, neb nemít děti je totální selekční tlak.