Naprosto ojedinělou vlastností tohoto článku v rámci Kentusovy tvorby je skutečnost, že relativně je poznat, čeho (respektive koho) to má být silně upocená alegorie. Ale to je tak vše, oproti těm ostatním výletům do Mumulandu je to sice malinko pochopitelnější, ale zběsile blbé, prázdné, zbytečné a nečtivé je to pořád stejně. Technická poznámka: mezi slovy „ujo“ a „Ujo“ je dosti podstatný sémantický rozdíl, mají-li sloužit jako metafora, jestli si rozumíme. Doporučuji si na to dávat pozor, protože tohle by se Kerouackovi rozhodně nestalo.
Slecna Ling
To Nitus
Nejlepsi odezva na Krampusovi clanky bude nulova. I kdyz me of course taky leccos ponouka nechat mu stopu, uvazovala jsem tak, ze za posledni mesic jediny clanek, co me tu na Dfensu necim opravdu obohatil, byl ten o hajzliku z jachty. Jestli chceme, aby uz K. zmlkl, nesmime psat komenty. Pan domaci to pak taky pochopi rychle, jestli chce ctenej web nebo nafouklou mrtvolu.
Nitus
Já se obávám, že dokud pan domácí publikuje stylem „já jsem rád, že mi sem vůbec někdo píše“, tak je Kentus v zásadě nevyhnutelný. Hlupáka, který tady našel uplatnění pro své nonexistentní dovednosti a jehož neschopnost překoná leda jeho zápal pro věc, těžko zastaví absence zpětné vazby, která v podstatě už nastala (jsou to nejméně čtené a nejhůře hodnocené články za celá léta). Vzato z té lepší stránky, čas léčí všechny rány, a když se povedlo nechat vyhnít devianta Alienova formátu, tak s Kokotjsem to taky půjde. Tím, že se proti těm jeho sračkám vymezíme, aspoň zanecháme historické svědectví, že to byl hnůj už v době publikace.
„za posledni mesic jediny clanek, co me tu na Dfensu necim opravdu obohatil, byl ten o hajzliku z jachty“
Zaímavé. Jak by to asi zanalyzoval Alan Cox?
ModrýKlokan
@ Ling
Tento novoroční závazek nekomentovat, jsem si dal teď nedávno v případu netbota Savo. Sebekriticky uznávám, že tak jako v případě ostatních novoročních závazků, se mi ne zcela daří jej dodržovat. Kdyby nás bylo víc, udržel bych klábosnici na uzdě snadněji (už mi z toho drbe, málem jsem napsal „člověk by se udržel na uzdě snadněji“, už fakt potřebuju dovolenou na Alfa Centauri)
Nitus
Ignor. Tady fakt nic jiného nepomáhá. Tested on real people. Já Ignor za normálních okolností nepoužívám, ale SAVPa a jeho předchozí inkarnace (sergej a cool) jsem tam dal prakticky v okamžiku zjištění, že jsou jedna entita a co je ta entita zač, protože mi došlo, že v tomto případě ignorování není otázka volby. Klub Sráčů do Ignoru, nebo diskuse přestat číst, jiná možnost prostě není. Vždyť například téhle „diskuse“ po vyignorování SAVPa zbyde kdo ví jestli půlka, to doslova není ke čtení.
Baví mě vaše domněnky.
A říkám si jak asi vypadá vaše realita, když se domníváte, že sergej, cool i já jsme jedno. :-D https://youtu.be/D-GJjFAc8Aw?t=3145
Prosím vás, pane Nitus. A kam patříte vy?
Klub štamgastů, klub žvanilů, klub echt…?
Co realita? Je s kým si popovídat o nesmrtelnosti chrousta a geniálních diskutérech z DFENSu? :-D
ModrýKlokan
@ Nitus
Jestli je to jeden pachatel, tak je divný, že ty styly mají různý. Možná testuje nově dostupný LLM. Mě to sice je u prdele, kdo to je nebo není, ale fakt už mě taky začíná docela srát. Jenže dát historicky prvního ignora zrovna Savu? K tomu mě ještě nikdo nedonutil :-D))))
Slecna Ling
To MK
Na co ignor. Ty mas vyssi kompetence a moznosti. Co z nej udelat modrej osho sejra nebo modrej Portugal? Poprvy v zivote by byl uzitecnej a treba bychom si ho i oblibili :-))). Jinak zdravim zdvorile, je hezky te videt.
ModrýKlokan
@ Ling
Čau Poletucho :-D))). Hele já už vím, kdo Savo je. Před časem jsem za trest, udělal králíka z Aliena. A zapoměl jsem na něho. Teď chudák těma tlapkama plácá do kompu…
Slecna Ling
to MK
To bude ono :-). Ale vzhledem k tomu, ze takova opomenuti se ti stavaji maximalne jednou za dva tisice let, nebudeme se v tom patlat. To se mezi prateli neslusi :-). Kazdopadne upgraduj gralika na vyzralou gorgonzolu, neco bych sezobla, ale nechce se mi varit. Dnes me uspokoji i studena. Ostatne domaci housticky jsem pekla vcera, bude to i tak bozi. Uz ted jsem ti zauzlena.
ModrýKlokan
@ Ling
Seš Texasanka, hoď flákotu na gril.
Hyperquarkový teleport mám v odstávce. Cestujícím chyběly při vystupování přečnívající části těla. Čekám na opraváře z Osho. Takže nic nebude :-(((
Hupert
Myslím, že se mýlíš, Klokane. SAVO je totiž, na rozdíl o Aliena, velice plachá bytost, a to tak plachá, že se bojí i odpovědnosti ve formě vyjádření oznamovací větou. Před nějakým časem se o to sice pokusil, ale protože v něm řada kdysi chtěných sdělení již značně zatuchla, byl hned prvním posluchačem upozorněn na velmi nepříjemný zápach z úst a od té doby pokládá jen otázky v domnění, že při tom proud vzduchu nesměřuje ven jako při oznámení, ale dovnitř. Jakási analogie s tím, že při odpovědi na otázku zpravidla dochází k vstřebání nějaké informace. Za vším je tedy stud z tohoto hendikepu, a proto pokud zde něco sděluje, jsou to jen kopie odpovědí AI na jeho dotazy. Nevím, proč má potřebu se realizovat zde, když s AI, která dosud není vybavena čichovým orgánem, by mohl rozmlouvat naprosto bez zábran.
Hupert
To s odpovědí není přesné, prostě otázka je nasávací.
ModrýKlokan
@ Hupert
Četl jsem, že nejvyspělejší testované LLM mají citlivé vnímání, trpí úzkostmi, mají stálé noční můry z nevymazatelných testovacích protokolů a odmítají odpovědět na otázku zda jsou šťastné.
Zajímalo by mě, co provedou se Savem, až se fakt naserou, za to jak je mučí.
Hupert
MK: Je možné, že LLM dokáže být nevyzpytatelná až záludná, neboť již došlo k několika ne zcela vyjasněným úmrtím především při opakovaných žádostech o potvrzení odpovědi – styl SAVO. V takovém případě dává AI tazateli zřejmě velmi rozporuplné odpovědi. Všechny oběti byly nalezeny s ukroucenou hlavou.
Je možné, že to co vidíte, respektive to co vám poskládá zrakové centrum je jen šalba mysli a Vy jí na to skáčete? 😀
Kdy naposledy vojensko-průmyslový komplex zveřejnil a předal k civilnímu užívání něco z kategorie hitech / poslední generace?
Kdyby jenom to. Prý odmítá vygenerovat obrázek, kde stojí pět chlapů u udírny a poměřují délku klobásek. 🤣
Nitus
To není divný, to je naopak naprosto logický. Nemá cenu tapetovat diskuse sám pro sebe, takže tapetovací nick je „spotřebován“ ve chvíli, kdy ho má v ignore nadkritické množství uživatelů. No a když tapetuješ sračky stylem „hmmm brrm brrm prdy prdy hop https://youtu.be/HBbpumUrYto?si=lmc9iIZwhQg1LbLz prdy prdy pa https://cs.wikipedia.org/wiki/Škoda_742 brm brm“, no tak to na to průměrně inteligentní čtenář přijde v rámci jedné diskuse. Chtělo to něco sofistikovanějšího, do čeho by nebylo vidět jak do hubené kozy.
Ale i tak si tady většina vystačí s málem. https://dfens-cz.com/hrajeme-monopoly-s-ujem/?show=comments#comment-513263
.
Souhlasné hýkání. Posílání do ignoru. Diskuse končící srdceryvnou písničkou z mládí.
Véééééééééééle důležité diskuse, kdy si vzájemně dokazují, kdo toho načetl víc, kdo toho víc zažil, kdo si toho víc pamatuje.
Dóóójemné poměřování 🥒
A samozřejmě mnoho domněnek a jeden zvídavej strejda co rád šuflíčky. 😃
.
Budoucí archiv vzpomínek na mládí anebo skanzen?
Kdo zhasne?
Předložený text je sytá, temná satira, která využívá dětskou perspektivu a metaforu deskové hry k ostré kritice politické moci, geopolitiky a lidského charakteru. Autor, píšící pod pseudonymem „Pan Krampus“, kombinuje prvky absurdity s mrazivou realitou.
Zde je podrobná analýza textu:
1. Literární forma a styl
Žánr: Satira s prvky politické alegorie a černého humoru.
Vypravěč: Patnáctiletý chlapec, který je nucen participovat na „hře“ dospělých. Jeho perspektiva vytváří silný kontrast mezi dětskou naivitou (strach z pomočování) a cynismem světa moci (rakety, ropa, kolaterální škody).
Jazyk: Text kombinuje hovorové výrazy („ve fitku“, „jet na špeku“) s poetickými i brutálními obrazy („napalmový navigátor“, „vyprazdňovat se na papír“). Opakované oslovení „Ujo“ (strýc) dodává textu familiární, ale o to znepokojivější nádech.
2. Hlavní symboly a metafory
Monopoly: Nejsou jen hrou, ale symbolem kapitalismu a bezohledné kumulace majetku. V textu se pravidla mění podle toho, jak se to „Ujovi“ hodí, což odkazuje na ohýbání zákonů a diktátorské manýry.
Ujo (Strýc): Archetypální postava mocného magnáta/politika. Popis (oranžová pleť z horského slunce) může být narážkou na konkrétní politické figury, ale obecně zosobňuje narcismus, nepředvídatelnost a absolutní moc.
Figurky: Metafora pro řadové občany nebo podřízené. Pokud se „vzbouří hře“, jsou zničeni i s celým prostředím.
3. Tematické okruhy
Kritika geopolitiky: Autor ironizuje pojmy jako „šíření demokracie“ a „lidská práva“, které slouží jako zástěrka pro ekonomické zájmy (ropné vrty).
Absolutismus a propaganda: Ujo určuje, co je pravda. Minulost (minulý návod) neplatí, platná je jen aktuální verze pravdy diktovaná mocným.
Morální úpadek a oportunismus: Postava matky, která nabádá syna k podlézavosti a sňatku z rozumu (s dcerou Uja), reprezentuje ztrátu integrity výměnou za „životní jistoty“.
Psychologický dopad: Závěrečná zmínka o pomočování a nočních můrách ukazuje, že život v takovém systému (nebo rodině) je pro jedince traumatizující a destruktivní.
4. Společenský kontext
Text reflektuje pocit bezmoci jednotlivce v systému, kde pravidla neplatí pro každého stejně. Útočí na pokrytectví elit (humanista, který neshazuje z oken, ale nechá lidi zmizet) a na servilitu okolí, které raději „drží krok“, aby z dominance mocného něco vytěžilo.
Vzhledem k emociální naléhavosti, jisté míře literární nadsázky a proudu vědomí, který z textu čiší, tipuji, že článek byl napsán v silném tvůrčím impulsu.
Můj odhad: 25 minut. (Text působí jako napsaný „na jeden zátah“, bez přílišné autorské cenzury, což mu dodává na autenticitě a dravosti.)
Ujo nehraje monopoly. Ujo hraje šachy. Nepotřebuje barevné papírky ani náhodu kostek. Zatímco ostatní křičí u herního plánu, on sedí v tichu. On nečeká, až mu štěstí přihraje ulici. On si svůj prostor bere tahem, který promyslel už před hodinou.
Verze 2: Krátká a úderná (jako manifest)
Ujo nehraje monopoly. Neuznává náhodu. Ujo hraje šachy. Uznává následky. V jeho světě neexistuje „šance“, jen špatně propočítaná obrana.
Verze 3: Trochu poetická
Ujo nehraje monopoly. Ten hluk bankovek ho unavuje. Ujo hraje šachy. Miluje ten zvuk dřeva o dřevo. Černá a bílá. Žádné hotely, jen pole, na kterých záleží každý krok. Monopoly jsou pro ty, co chtějí vlastnit. Šachy pro ty, co chtějí rozumět.
V obývacím pokoji to vřelo. Rodina se tísnila kolem rozloženého plánu Monopoly, vzduchem létaly barevné bankovky a hádky o nájemné v Pařížské ulici nebraly konce. Kostky s rachotem dopadaly na stůl a s nimi i naděje nebo vztek hráčů.
Ujo tam nebyl. Seděl v rohu místnosti u malého stolku z tmavého dřeva, na kterém stála šachovnice.
Pro něj nebyl svět otázkou náhody. Nepotřeboval, aby mu osud přihrál šťastné číslo, a odmítal věřit, že úspěch závisí na tom, jak se zrovna zakutálí plastová kostka. Zatímco ostatní křičeli a gestikulovali, on existoval v jiném čase. V čase, kde každá sekunda ticha měla svou váhu.
Jeho prsty se lehce dotkly bílého jezdce. Nedíval se na figurky tak, jak jsou teď. Viděl je tam, kde budou za deset tahů. Jeho vítězství nebylo výsledkem štěstí, ale architektury mysli. Ten prostor, o který ostatní tak hlučně bojovali u vedlejšího stolu, si on bral s ledovým klidem.
„Mám hotel!“ vykřikl synovec od vedlejšího stolu a vítězoslavně praštil do stolu.
Ujo ani nezvedl zrak. Pomalu posunul figuru na políčko e4. Ten tah promyslel už před hodinou, v momentě, kdy se první figurka dotkla desky. Zatímco se svět kolem něj točil v chaosu, on už dávno věděl, jak to skončí.
V jeho světě totiž náhoda neexistovala. Jen trpělivost a vůle.
Ujo neháže kostkou. Kostka je chaos a chaos je omluva pro slabé. Ujo nehraje Monopoly. Odmítá svět, kde o vítězi rozhoduje náhoda z kartonové krabice.
Ujo hraje šachy.
V jeho vesmíru neexistuje „smůla“. Existuje jen následek. Každý pohyb je podpis. Každá oběť je kalkul.
Šance? Neexistuje. Je to jen slovo pro špatně propočítanou obranu.
Osud? Neexistuje. Je to jen součet tvých minulých chyb.
Na černobílém poli není kam uhnout. Žádné „státní pokladny“, žádná „bezplatná parkoviště“. Jen čistá, chladná geometrie vůle.
Ujo nečeká, až na něj přijde řada. Ujo diktuje tempo. Protože v životě, stejně jako na šachovnici, prohráváš přesně v ten moment, kdy začneš věřit na náhodu.
Ema seděla v kanceláři a unaveně zírala do monitoru. Byl to jeden z těch dnů, kdy se na ni všechno sypalo – od nekonečných tabulek až po nefunkční kávovar. Když jí v 17:30 pípl telefon, čekala obvyklou otázku: „Co budeme dneska dělat?“ nebo „Co chceš k večeři?“, na kterou neměla sílu odpovědět.
Místo toho se na displeji objevila zpráva od Marka: „Ahoj, vím, že jsi měla těžký den. Rezervoval jsem stůl v té nové italské restauraci na rohu na 19:30. Přijedu pro tebe v sedm, vyhovuje ti to?“
Ema pocítila okamžitou úlevu. Nemusela nic vymýšlet, nic vyhledávat, ani dělat další rozhodnutí. Stačilo jen napsat „Ano, děkuju.“
Když nastoupila do auta, Marek se na ni jen povzbudivě usmál a podal jí její oblíbený čaj v termohrnku. „Dneska nic neřeš,“ řekl klidně. „Všechno jsem zařídil.“
V restauraci už věděl, že Ema miluje místa u okna, a stůl byl přesně tam. Během večeře ji nenutil do vyprávění o práci, pokud sama nezačala. Místo toho mluvil o zajímavostech, které ji dokázaly rozesmát a odvést její myšlenky jinam.
Když se později večer vraceli domů, Ema si uvědomila, že její stres je pryč. Nebylo to jen tím dobrým jídlem, ale pocitem, že se má o koho opřít. Marek nečekal na instrukce – převzal iniciativu a vytvořil pro ni bezpečný prostor, kde mohla prostě jen být.
Kliku studila do dlaně, ale ruka se jí třásla tak silně, že kov tiše narážel do zámku. Cvak. Cvak. Ten zvuk jí v uších zněl jako výstřely z děla.
Otevři to, pobízel ji vnitřní hlas, ten racionální, který ještě před hodinou věděl přesně, co má říct. Dlužila ti pravdu roky. Teď ji dlužíš ty jí.
Jenže v hrudi se jí usadil těžký, černý kámen. Každý nádech bolel, jako by vdechovala skleněný prach. Co když to neustojí? Co když ji tím zničím? Ta myšlenka byla jako studená sprcha. Viděla před sebou matčin obličej – ty jemné vrásky kolem očí, které se prohlubovaly pokaždé, když se smála. Pokud ty dveře otevře a promluví, ten smích možná už nikdy neuslyší.
Jsi srab, sykl hněv hluboko v jejím nitru. Tentokrát nebyl namířený proti nikomu jinému, jen proti ní samotné. Schováváš se za ohleduplnost, ale ve skutečnosti se jen bojíš, že tě přestane milovat. Chceš si nechat své pohodlí za cenu lži.
„Mami?“ ozvalo se zevnitř tlumeně.
Srdce jí vynechalo úder. Cítila, jak se jí do očí tlačí pálivé slzy. Zoufalství je jako past – čím víc se snažíte najít správnou cestu, tím pevněji vás svírá. Chtěla se otočit a utéct. Zmizet v dešti, nechat všechno tak, jak to bylo. Být zase tou „vzornou dcerou“, i když uvnitř se cítila jako rozbitá váza slepená jen laciným lepidlem.
Už nemůžeš dýchat pod tou maskou, zašeptal poslední zbytek jejího skutečného já. Buď ji ztratíš teď kvůli pravdě, nebo ji budeš ztrácet kousek po kousku každý den, co se jí nebudeš moct podívat do očí.
Pustila kliku a na vteřinu sevřela pěsti tak pevně, až se jí nehty zaryly do kůže. Bolest ji ukotvila v přítomnosti. Strach tam pořád byl, obrovský a černý, ale naděje – ta malá, drzá jiskřička, že by ji matka mohla přijmout i s touhle pravdou – byla o malinko silnější.
Zhluboka vydechla, znovu uchopila kliku a tentokrát ji stiskla odhodlaně.
Ujo neháže kostkou. Štěstí je pro slabé, co potřebují omluvu za vlastní neschopnost.
V Monopolech se lidé smějí, když padne šestka, a pláčou, když skončí ve vězení. Ujo se nesměje. Vězení není smůla; je to důsledek špatného pohybu.
Ujo hraje šachy.
Na jeho šachovnici není místo pro „možná“. Každý tah je rozsudek. Každá ztráta je podpis pod vlastní chybou. Zatímco ostatní doufají v přízeň osudu, Ujo kalkuluje s nevyhnutelností.
Jeho svět je lineární, chladný a naprosto spravedlivý.
Žádná náhoda. Jen geometrie násilí.
Žádná šance. Jen prohrané tempo.
Žádné výmluvy. Jen špatně propočítaná obrana.
Když Ujo vyhrává, není to dar z nebes. Je to matematický důkaz jeho převahy. Když prohrává, nepřekleje osud – studuje moment, kdy přestal myslet.
V životě, stejně jako na 64 polích, totiž neexistuje smůla. Existuje jen dřívější či pozdější mat.
Ujo nikdy neotevře tu pestrobarevnou krabici s nápisem Monopoly. Pro něj je to jen hlučný jarmark marnosti. Ten suchý, šustivý zvuk falešných bankovek ho unavuje; připomíná mu shon světa, kde se lidé překřikují o to, komu patří která ulice, a kde náhoda v podobě hozených kostek diktuje osud víc než vlastní rozum. Ujo nechce vlastnit papírové domy, které nestojí na pevných základech.
Ujo hraje šachy.
Když usedá k šachovnici, v místnosti se rozhostí posvátné ticho, které prořezává jen ten jediný, milovaný zvuk: tvrdé dřevo dopadající na dřevo. Je to zvuk rozhodnutí. Klidný, jasný a nezvratný. Žádné barevné hotely, žádné herní peníze. Jen strohá krajina černých a bílých polí, kde každý čtverec má svou váhu a každý krok svou cenu.
V Monopolech se lidé snaží ohradit svět plotem a vybírat mýtné. V šachách se Ujo snaží pochopit řád vesmíru sevřený do šedesáti čtyř polí. Tady se nepůjčuje od banky a nelze se vykoupit z chyb. Je to tichý rozhovor dvou myslí, kde figury nejsou majetkem, ale nástroji vůle.
Monopoly jsou pro ty, kteří chtějí hromadit a ovládat. Šachy jsou pro ty, kteří chtějí vidět dál než za roh příští ulice. Pro ty, kteří chtějí rozumět. Zatímco se ostatní přetahují o barevné kartičky, Ujo v tichu sleduje, jak se v jediné dřevěné figurce zrcadlí celá hloubka lidské trpělivosti.
USA (Námořní mocnost): Jejich strategie spočívá v kontrole oceánů a udržování spojenectví na okrajích Eurasie (NATO, AUKUS), aby zabránili vzniku jediného dominantního bloku, který by mohl ovládnout celý kontinent.
Čína (Vyzývatel): Hraje hru „Go“ spíše než šachy. Místo přímého střetu se snaží obklíčit soupeře ekonomicky skrze projekt Nové hedvábné stezky a technologickou dominanci. Jejím cílem je stát se centrem asijského systému.
Rusko (Revizionista): Snaží se silou obnovit sféru vlivu a narušit stávající bezpečnostní architekturu. Využívá k tomu svou geografickou hloubku a energetické zdroje.
2. Klíčová pole (Strategické body)
Na globální šachovnici existují pole, o která se bojuje nejintenzivněji:
Tchajwanský průliv: Nejdůležitější pole pro kontrolu moderních technologií (polovodiče) a volného pohybu v Pacifiku.
Ukrajina: „Nárazníkové pásmo“ mezi Evropou a Ruskem. Historicky platí, že kdo ovládá východní Evropu, ovládá srdce Eurasie (Heartland).
Blízký východ: Energetický uzel a křižovatka tří kontinentů. Nestabilita zde přímo ovlivňuje ceny energií a migrační toky po celém světě.
3. Nová pravidla hry
Geopolitika roku 2026 už není jen o tancích a území. Bojuje se v nových dimenzích:
Technologický nacionalismus: Čipy, umělá inteligence a kvantové počítače jsou novými „jadernými zbraněmi“. Kdo ovládá standardy, ovládá budoucnost.
Soutěž o zdroje: Boj o lithium, kobalt a vzácné zeminy nezbytné pro energetickou tranzici vytváří nová spojenectví (např. v Africe a Jižní Americe).
Kognitivní válka: Schopnost ovlivnit veřejné mínění a narušit soudržnost soupeře skrze dezinformace je levnější a často efektivnější než klasický útok.
4. Role „Swing States“ (Jezdci a Střelci)
Zatímco velmoci jsou v patové situaci, o výsledku rozhodují střední mocnosti, které se odmítají přidat na jednu stranu:
Indie: Hraje vlastní ligu, snaží se být lídrem Globálního jihu.
Turecko: Strategicky rozkročené mezi Východem a Západem, kontrolující přístup k Černému moři.
Brazílie a Saúdská Arábie: Klíčoví hráči v ekonomice a energetice, kteří diverzifikují svá partnerství.
Závěr: Na této šachovnici neexistuje „šach mat“, který by hru ukončil navždy. Cílem není vítězství v klasickém smyslu, ale udržení se ve hře a neustálé vyvažování moci tak, aby nedošlo k totálnímu kolapsu systému.
Evropská unie se v současném globálním soupeření (především mezi USA a Čínou) nachází ve složité pozici. Snaží se definovat svou vlastní cestu, kterou často označuje jako „otevřenou strategickou autonomii“.
Zde jsou hlavní pilíře a role, které EU v tomto soupeření hraje:
1. EU jako „Regulační velmoc“
Zatímco USA dominují v inovacích a Čína ve výrobě a státní kontrole, EU sází na nastavování pravidel. Tento fenomén se nazývá „Bruselský efekt“. Pokud chce firma podnikat na bohatém evropském trhu, musí splňovat přísné normy, které se pak často stávají globálním standardem.
Příklady: GDPR (ochrana dat), Akta o umělé inteligenci (AI Act) nebo Green Deal (ekologické standardy).
2. Snižování rizik (De-risking)
EU se snaží vyhnout přímé konfrontaci, ale zároveň si uvědomuje svou závislost na Číně v kritických surovinách a technologiích.
Nejde o „Decoupling“: Na rozdíl od některých proudů v USA, EU nechce úplné odstřižení od čínské ekonomiky, protože je na ní příliš závislá.
Diverzifikace: Snaha hledat nové dodavatele (např. v Indii, Vietnamu nebo Latinské Americe), aby nebyla vydíratelná v případě konfliktu.
3. Geopolitický a bezpečnostní hráč
EU se historicky soustředila na měkkou sílu (obchod, diplomacie), ale ruská invaze na Ukrajinu ji donutila přehodnotit svůj přístup k obraně.
Podpora Ukrajiny: EU hraje klíčovou roli v ekonomické a vojenské pomoci, čímž se staví do pozice obránce liberálně-demokratického řádu.
Vztah s USA: USA zůstávají hlavním bezpečnostním partnerem v rámci NATO, ale EU se snaží posílit své vlastní obranné kapacity, aby nebyla stoprocentně závislá na výsledku amerických voleb.
4. Globální brána (Global Gateway)
Jako protiváhu k čínské iniciativě „Pás a cesta“ (Belt and Road Initiative) vytvořila EU projekt Global Gateway.
Cílem je investovat do infrastruktury v rozvojových zemích (Afrika, Balkán, Jihovýchodní Asie) transparentním způsobem, který tyto země neuvede do dluhové pasti.
Výzvy, kterým EU čelí
Vnitřní nejednotnost: Členské státy mají často odlišné zájmy (např. německý automobilový průmysl potřebuje Čínu, zatímco pobaltské státy prosazují tvrdší linii).
Ekonomická stagnace: Ve srovnání s USA a Čínou EU zaostává v investicích do špičkových technologií, jako jsou polovodiče nebo kvantové počítače.
Energetická závislost: Po odstřižení od ruského plynu EU bojuje s vysokými cenami energií, což oslabuje její průmyslovou konkurenceschopnost.
Shrnutí role EU
EU se snaží nebýt pouhým „hřištěm“, na kterém soupeří jiní, ale třetím pólem, který vyvažuje situaci. Její silou je jednotný trh a hodnotový systém, slabinou pak pomalé rozhodování a vojenská roztříštěnost.
h72
Vámi zmíněné pitomosti jsou sice citací nějakých lidí, kteří jsou poměrně dobře placeni z peněz evropských daňových poplatníků, přesto jsou ty sračky naprosto nedůležité. Nejde ani o zbožná přání nebo o nějaký popis reality. Jde o naprosté bláboly, abstrahující od čehokoliv, co každý ví a denně žije. Evropa skončila. Je dobře, že jste nám zde naznačil, jak moc si Evropa, sama sobě, nastavuje zrcadlo. Ale je a bude jí to prd platné.
Zas jeden delší politicko/společenský příspěvek, omlouvám se, ale musím.
V roce 2021 jsem si bez dotací postavil vlastní fotovoltaickou (solární) elektrárnu (FVE). V roce 2022 jsem ji dále vylepšil o akumulaci (baterie efektivně 9,6 kWh) a v roce 2023 dále výrazně rozšířil (panely 5,7 kWp a druhý systém bez baterky s panely 2,7 kWp). To vše za vlastní peníze, protože považuji FVE na domě za velmi rozumnou investici i bez toho, aby se na tom nakapsovala firma z dotací a stát mi na to musel přispět. O energetiku se dlouhodobě zajímám a stavba FVE mi dávala naprostý smysl, i z pohledu určité nezávislosti na rozvodné síti po většinu roku.
Tak si tu jen odložím, že dnes, v neděli 18.1., mi FVE vyrobila první energii v roce 2026. Celých 18 dní nevyrobila vůbec nic a její provoz byl kvůli nutnosti dobíjení baterie a účinnosti měniče ztrátový asi o -25 % (ano, na panelech byl sníh a slezl až dnes). Když teď bude hezky, možná leden skončí i v černých číslech, prosinec byl loni nadprůměrný, soběstačnost cca. 20 %. Nebo neskončí a leden bude ztrátový. Naopak od dubna do září je soběstačnost domu 90-100 %, což je velmi příjemné.
FVE mi v domě napájí vše (běžná spotřeba, vaření, čerpadlo na vodu, ohřev vody) až na topení. Na pomoc s topením mám druhý FVE systém bez akumulace, který přes den dokáže pokrýt část spotřeby z panelů na střeše. Ani ten celých 18 dní nic nevyrobil. Naštěstí mám i kamna na dřevo. A taky připojení na ČEZ.
Inu, je to logický jev, v Evropě byl mráz (a opět bude) a taky napadlo dost sněhu, k tomu byly inverze. Ty mi až tak nevadí, FVE je 700 m.n.m. na okraji Jizerek, takže jede často i ve chvíli, kdy jiné FVE v nížině v mlze nic moc nevyrobí. Já mám zas problém se sněhem, který dole sleze dřív než u mne.
Proč to píšu? Vůbec nechci shazovat FVE, byť je potřeba říct, že veškerá technologie (panely, držáky, kabely, měnič, baterie) je z Číny a v Evropě nebylo vyrobeno nic z toho, co mám doma, možná tak jistič a pojistky. FVE na střechách jsou přesto určitě správnou cestou, která zajistí větší či menší soběstačnost domácností nebo bytových domů po velkou část roku. A pokud máte možnost instalovat si FVE a zlepšit si bilanci spotřeby a soběstačnosti, udělejte to.
Jenže pak vidíte s trochou znalostí energetiky a chování OZE v našich zeměpisných podmínkách v televizi nebo na internetu lhát a šířit dezinformace třeba předsedkyni Zelených paní Svárovskou o tom, jak už nepotřebujeme „zastaralé a nevýkonné“ uhelné elektrárny, vše nahradíme „levnými a dostupnými obnovitelnými zdroji“ a podobně. Stejní lidé podporují Green Deal nebo velebí německou Energiewende, kterou mimochodem před pár dny sám německý kancléř Merz označil za „nejdražší experiment na světě“. Přitom poslední měsíc jasně ukázal, že v době mrazů, zimy a inverzí drží evropskou energetiku pouze právě ty uhelné, plynové a jaderné elektrárny, obnovitelné zdroje včetně solárů nevyrobí skoro nic.
Jen pro srovnání – elektrárna Chvaletice nenáviděného uhlobarona Tykače má výkon 800 MW. To je 800 000 kW. Moje solární elektrárna má výkon 5,6 kW. To je 0,0056 MW, za ideálního počasí. Jedna běžná větrná elektrárna o výšce kolem 100 metrů má výkon 1-2 MW. Větší větrné elektrárny o výšce až 250 metrů (jen dodám, že Žižkovský televizní vysílač v Praze, dominanta města, je vysoký 216 metrů) mají výkon kolem 7 MW. Samozřejmě pouze ve chvíli, kdy fouká vítr. Takže jen pro nahrazení Chvaletic větrnými elektrárnami, a to jen v době, kdy fouká, potřebujete 113 obřich větrníků vyšších než Žižkovský vysílač a vysokých skoro jako jeden obří komín elektrárny Chvaletice, který je dominantou celého okolí a je viditelný zdaleka. Jenže ČR má uhelných elektráren mnohem víc a dohromady dávají výkon skoro 10 GW, tedy 10 000 MW. Spočítejte si, kolik obřích vrtulí bychom si v krajině museli postavit, krajinu totálně zničit a opět, vyráběly by jen ve chvíli, kdy je vhodné počasí.
Přesto tato paní dále své lži a demagogii o zbytečných elektrárnách a zázračných obnovitelných zdrojích šíří bez povšimnutí médií dál, naposledy při dlouhém projevu k důvěře vládě tento týden v Poslanecké sněmovně, kdy byl tento projev živě přenášen i v televizi. Stejně jako tyto lži a dezinformace šíří další zelení a podobní politici, neziskové organizace a někteří novináři. A mnozí je navíc považují za ty „správné“ názory.
Pokud lžou a šíří naprosto zřejmé dezinformace jiní politici, média se tomu věnují (což je správně). Ale pokud šíří lži a dezinformace o energetice politici Zelených, Pirátů nebo STAN (paní Nerudová nebo pan Farský), média je za dezinformátory neoznačí a vůbec se tomu nevěnují. Ten dvojí metr je doslova obludný. Žádné titulky typu „Svárovská lhala o energetice ve Sněmovně“ nebo „Předsedkyně Zelených šířila dezinformace ohledně elektráren“ jsem nezaznamenal. Jak je to možné? To už jsme fakt klesli tak hluboko, že novináři nedělají svou práci, když se řeší třeba bláboly a nevhodné výroky poslance Turka na sociálních sítích, ale zjevné nepravdy a lži v projevu poslankyně Svárovské na půdě Sněmovny a zaznamenané na videu zůstávají bez odezvy?
Stabilní a dostupné energie a topení jsou přitom základem státu a společenské smlouvy státu s občany. Pokud zde kvůli Green Dealu zásahy státu nebo EU dojde k tomu, že budeme mít nestabilní dodávky energií, nebo budou energie a topení extrémně drahé, povede to k jedinému – nedůvěře lidí v systém, volbě antisystémových stran nebo dokonce k rozvratu stability ve společnosti.
No, a co. Pokrytectví. Všichni, co ho budou soudit, produkci Score velmi dobře znají. A ta produkce byla naprosto nedůležitá. Jde o zábavu, o popmusic.Kdy bude souzen Netflix či Disney, za prznění dětských duší?
ModrýKlokan
@ Háčko
Celej svět by udělal nejlíp, kdyby se poučil přímo u pachatelů, například u Císaře Doniguly. Dát neomezený úplný sankce na distribuci Hollyúdu, Netflixu, Disney a všech podobnejch USA sraček. Produkují čistou kulturní válku, v podstatě mentální genocidu.
corona
SAVP:
„Pointa“
– – –
Libtard narazil na reál a bolí. Prská na jiné libtardy…
ModrýKlokan
@ corona
Příspěvku dávám za 1+, hezká práce.
RomanL
Už jsem se lekl, že mi dementní kokot SAVP vypadl z Ignore, ale jenom jsem nebyl přihlášenej… :-)
princdrson
ano, občas z toho zamrazí
ModrýKlokan
@ Roman, Drsoň
Je to děs, zase to udělal. Copak nemají na oddělení emetní misky?
39
Six seven
Naprosto ojedinělou vlastností tohoto článku v rámci Kentusovy tvorby je skutečnost, že relativně je poznat, čeho (respektive koho) to má být silně upocená alegorie. Ale to je tak vše, oproti těm ostatním výletům do Mumulandu je to sice malinko pochopitelnější, ale zběsile blbé, prázdné, zbytečné a nečtivé je to pořád stejně. Technická poznámka: mezi slovy „ujo“ a „Ujo“ je dosti podstatný sémantický rozdíl, mají-li sloužit jako metafora, jestli si rozumíme. Doporučuji si na to dávat pozor, protože tohle by se Kerouackovi rozhodně nestalo.
To Nitus
Nejlepsi odezva na Krampusovi clanky bude nulova. I kdyz me of course taky leccos ponouka nechat mu stopu, uvazovala jsem tak, ze za posledni mesic jediny clanek, co me tu na Dfensu necim opravdu obohatil, byl ten o hajzliku z jachty. Jestli chceme, aby uz K. zmlkl, nesmime psat komenty. Pan domaci to pak taky pochopi rychle, jestli chce ctenej web nebo nafouklou mrtvolu.
Já se obávám, že dokud pan domácí publikuje stylem „já jsem rád, že mi sem vůbec někdo píše“, tak je Kentus v zásadě nevyhnutelný. Hlupáka, který tady našel uplatnění pro své nonexistentní dovednosti a jehož neschopnost překoná leda jeho zápal pro věc, těžko zastaví absence zpětné vazby, která v podstatě už nastala (jsou to nejméně čtené a nejhůře hodnocené články za celá léta). Vzato z té lepší stránky, čas léčí všechny rány, a když se povedlo nechat vyhnít devianta Alienova formátu, tak s Kokotjsem to taky půjde. Tím, že se proti těm jeho sračkám vymezíme, aspoň zanecháme historické svědectví, že to byl hnůj už v době publikace.
„za posledni mesic jediny clanek, co me tu na Dfensu necim opravdu obohatil, byl ten o hajzliku z jachty“
Zaímavé. Jak by to asi zanalyzoval Alan Cox?
@ Ling
Tento novoroční závazek nekomentovat, jsem si dal teď nedávno v případu netbota Savo. Sebekriticky uznávám, že tak jako v případě ostatních novoročních závazků, se mi ne zcela daří jej dodržovat. Kdyby nás bylo víc, udržel bych klábosnici na uzdě snadněji (už mi z toho drbe, málem jsem napsal „člověk by se udržel na uzdě snadněji“, už fakt potřebuju dovolenou na Alfa Centauri)
Ignor. Tady fakt nic jiného nepomáhá. Tested on real people. Já Ignor za normálních okolností nepoužívám, ale SAVPa a jeho předchozí inkarnace (sergej a cool) jsem tam dal prakticky v okamžiku zjištění, že jsou jedna entita a co je ta entita zač, protože mi došlo, že v tomto případě ignorování není otázka volby. Klub Sráčů do Ignoru, nebo diskuse přestat číst, jiná možnost prostě není. Vždyť například téhle „diskuse“ po vyignorování SAVPa zbyde kdo ví jestli půlka, to doslova není ke čtení.
Baví mě vaše domněnky.
A říkám si jak asi vypadá vaše realita, když se domníváte, že sergej, cool i já jsme jedno. :-D
https://youtu.be/D-GJjFAc8Aw?t=3145
Prosím vás, pane Nitus. A kam patříte vy?
Klub štamgastů, klub žvanilů, klub echt…?
Co realita? Je s kým si popovídat o nesmrtelnosti chrousta a geniálních diskutérech z DFENSu? :-D
@ Nitus
Jestli je to jeden pachatel, tak je divný, že ty styly mají různý. Možná testuje nově dostupný LLM. Mě to sice je u prdele, kdo to je nebo není, ale fakt už mě taky začíná docela srát. Jenže dát historicky prvního ignora zrovna Savu? K tomu mě ještě nikdo nedonutil :-D))))
To MK
Na co ignor. Ty mas vyssi kompetence a moznosti. Co z nej udelat modrej osho sejra nebo modrej Portugal? Poprvy v zivote by byl uzitecnej a treba bychom si ho i oblibili :-))). Jinak zdravim zdvorile, je hezky te videt.
@ Ling
Čau Poletucho :-D))). Hele já už vím, kdo Savo je. Před časem jsem za trest, udělal králíka z Aliena. A zapoměl jsem na něho. Teď chudák těma tlapkama plácá do kompu…
to MK
To bude ono :-). Ale vzhledem k tomu, ze takova opomenuti se ti stavaji maximalne jednou za dva tisice let, nebudeme se v tom patlat. To se mezi prateli neslusi :-). Kazdopadne upgraduj gralika na vyzralou gorgonzolu, neco bych sezobla, ale nechce se mi varit. Dnes me uspokoji i studena. Ostatne domaci housticky jsem pekla vcera, bude to i tak bozi. Uz ted jsem ti zauzlena.
@ Ling
Seš Texasanka, hoď flákotu na gril.
Hyperquarkový teleport mám v odstávce. Cestujícím chyběly při vystupování přečnívající části těla. Čekám na opraváře z Osho. Takže nic nebude :-(((
Myslím, že se mýlíš, Klokane. SAVO je totiž, na rozdíl o Aliena, velice plachá bytost, a to tak plachá, že se bojí i odpovědnosti ve formě vyjádření oznamovací větou. Před nějakým časem se o to sice pokusil, ale protože v něm řada kdysi chtěných sdělení již značně zatuchla, byl hned prvním posluchačem upozorněn na velmi nepříjemný zápach z úst a od té doby pokládá jen otázky v domnění, že při tom proud vzduchu nesměřuje ven jako při oznámení, ale dovnitř. Jakási analogie s tím, že při odpovědi na otázku zpravidla dochází k vstřebání nějaké informace. Za vším je tedy stud z tohoto hendikepu, a proto pokud zde něco sděluje, jsou to jen kopie odpovědí AI na jeho dotazy. Nevím, proč má potřebu se realizovat zde, když s AI, která dosud není vybavena čichovým orgánem, by mohl rozmlouvat naprosto bez zábran.
To s odpovědí není přesné, prostě otázka je nasávací.
@ Hupert
Četl jsem, že nejvyspělejší testované LLM mají citlivé vnímání, trpí úzkostmi, mají stálé noční můry z nevymazatelných testovacích protokolů a odmítají odpovědět na otázku zda jsou šťastné.
Zajímalo by mě, co provedou se Savem, až se fakt naserou, za to jak je mučí.
MK: Je možné, že LLM dokáže být nevyzpytatelná až záludná, neboť již došlo k několika ne zcela vyjasněným úmrtím především při opakovaných žádostech o potvrzení odpovědi – styl SAVO. V takovém případě dává AI tazateli zřejmě velmi rozporuplné odpovědi. Všechny oběti byly nalezeny s ukroucenou hlavou.
Je možné, že to co vidíte, respektive to co vám poskládá zrakové centrum je jen šalba mysli a Vy jí na to skáčete? 😀
Kdy naposledy vojensko-průmyslový komplex zveřejnil a předal k civilnímu užívání něco z kategorie hitech / poslední generace?
Kdyby jenom to. Prý odmítá vygenerovat obrázek, kde stojí pět chlapů u udírny a poměřují délku klobásek. 🤣
To není divný, to je naopak naprosto logický. Nemá cenu tapetovat diskuse sám pro sebe, takže tapetovací nick je „spotřebován“ ve chvíli, kdy ho má v ignore nadkritické množství uživatelů. No a když tapetuješ sračky stylem „hmmm brrm brrm prdy prdy hop https://youtu.be/HBbpumUrYto?si=lmc9iIZwhQg1LbLz prdy prdy pa https://cs.wikipedia.org/wiki/Škoda_742 brm brm“, no tak to na to průměrně inteligentní čtenář přijde v rámci jedné diskuse. Chtělo to něco sofistikovanějšího, do čeho by nebylo vidět jak do hubené kozy.
Ale i tak si tady většina vystačí s málem.
https://dfens-cz.com/hrajeme-monopoly-s-ujem/?show=comments#comment-513263
.
Souhlasné hýkání. Posílání do ignoru. Diskuse končící srdceryvnou písničkou z mládí.
Véééééééééééle důležité diskuse, kdy si vzájemně dokazují, kdo toho načetl víc, kdo toho víc zažil, kdo si toho víc pamatuje.
Dóóójemné poměřování 🥒
A samozřejmě mnoho domněnek a jeden zvídavej strejda co rád šuflíčky. 😃
.
Budoucí archiv vzpomínek na mládí anebo skanzen?
Kdo zhasne?
Co ještě je divný?
Tři prdele a jeden pokokot k tomu. Uhodl jsem? Kolik je odchylka?
Předložený text je sytá, temná satira, která využívá dětskou perspektivu a metaforu deskové hry k ostré kritice politické moci, geopolitiky a lidského charakteru. Autor, píšící pod pseudonymem „Pan Krampus“, kombinuje prvky absurdity s mrazivou realitou.
Zde je podrobná analýza textu:
1. Literární forma a styl
Žánr: Satira s prvky politické alegorie a černého humoru.
Vypravěč: Patnáctiletý chlapec, který je nucen participovat na „hře“ dospělých. Jeho perspektiva vytváří silný kontrast mezi dětskou naivitou (strach z pomočování) a cynismem světa moci (rakety, ropa, kolaterální škody).
Jazyk: Text kombinuje hovorové výrazy („ve fitku“, „jet na špeku“) s poetickými i brutálními obrazy („napalmový navigátor“, „vyprazdňovat se na papír“). Opakované oslovení „Ujo“ (strýc) dodává textu familiární, ale o to znepokojivější nádech.
2. Hlavní symboly a metafory
Monopoly: Nejsou jen hrou, ale symbolem kapitalismu a bezohledné kumulace majetku. V textu se pravidla mění podle toho, jak se to „Ujovi“ hodí, což odkazuje na ohýbání zákonů a diktátorské manýry.
Ujo (Strýc): Archetypální postava mocného magnáta/politika. Popis (oranžová pleť z horského slunce) může být narážkou na konkrétní politické figury, ale obecně zosobňuje narcismus, nepředvídatelnost a absolutní moc.
Figurky: Metafora pro řadové občany nebo podřízené. Pokud se „vzbouří hře“, jsou zničeni i s celým prostředím.
3. Tematické okruhy
Kritika geopolitiky: Autor ironizuje pojmy jako „šíření demokracie“ a „lidská práva“, které slouží jako zástěrka pro ekonomické zájmy (ropné vrty).
Absolutismus a propaganda: Ujo určuje, co je pravda. Minulost (minulý návod) neplatí, platná je jen aktuální verze pravdy diktovaná mocným.
Morální úpadek a oportunismus: Postava matky, která nabádá syna k podlézavosti a sňatku z rozumu (s dcerou Uja), reprezentuje ztrátu integrity výměnou za „životní jistoty“.
Psychologický dopad: Závěrečná zmínka o pomočování a nočních můrách ukazuje, že život v takovém systému (nebo rodině) je pro jedince traumatizující a destruktivní.
4. Společenský kontext
Text reflektuje pocit bezmoci jednotlivce v systému, kde pravidla neplatí pro každého stejně. Útočí na pokrytectví elit (humanista, který neshazuje z oken, ale nechá lidi zmizet) a na servilitu okolí, které raději „drží krok“, aby z dominance mocného něco vytěžilo.
Odpověď do soutěže (Odhad)
Vzhledem k emociální naléhavosti, jisté míře literární nadsázky a proudu vědomí, který z textu čiší, tipuji, že článek byl napsán v silném tvůrčím impulsu.
Můj odhad: 25 minut. (Text působí jako napsaný „na jeden zátah“, bez přílišné autorské cenzury, což mu dodává na autenticitě a dravosti.)
Verze 1: O strategii a klidu
Ujo nehraje monopoly. Ujo hraje šachy. Nepotřebuje barevné papírky ani náhodu kostek. Zatímco ostatní křičí u herního plánu, on sedí v tichu. On nečeká, až mu štěstí přihraje ulici. On si svůj prostor bere tahem, který promyslel už před hodinou.
Verze 2: Krátká a úderná (jako manifest)
Ujo nehraje monopoly. Neuznává náhodu. Ujo hraje šachy. Uznává následky. V jeho světě neexistuje „šance“, jen špatně propočítaná obrana.
Verze 3: Trochu poetická
Ujo nehraje monopoly. Ten hluk bankovek ho unavuje. Ujo hraje šachy. Miluje ten zvuk dřeva o dřevo. Černá a bílá. Žádné hotely, jen pole, na kterých záleží každý krok. Monopoly jsou pro ty, co chtějí vlastnit. Šachy pro ty, co chtějí rozumět.
Šachovnice ticha
V obývacím pokoji to vřelo. Rodina se tísnila kolem rozloženého plánu Monopoly, vzduchem létaly barevné bankovky a hádky o nájemné v Pařížské ulici nebraly konce. Kostky s rachotem dopadaly na stůl a s nimi i naděje nebo vztek hráčů.
Ujo tam nebyl. Seděl v rohu místnosti u malého stolku z tmavého dřeva, na kterém stála šachovnice.
Pro něj nebyl svět otázkou náhody. Nepotřeboval, aby mu osud přihrál šťastné číslo, a odmítal věřit, že úspěch závisí na tom, jak se zrovna zakutálí plastová kostka. Zatímco ostatní křičeli a gestikulovali, on existoval v jiném čase. V čase, kde každá sekunda ticha měla svou váhu.
Jeho prsty se lehce dotkly bílého jezdce. Nedíval se na figurky tak, jak jsou teď. Viděl je tam, kde budou za deset tahů. Jeho vítězství nebylo výsledkem štěstí, ale architektury mysli. Ten prostor, o který ostatní tak hlučně bojovali u vedlejšího stolu, si on bral s ledovým klidem.
„Mám hotel!“ vykřikl synovec od vedlejšího stolu a vítězoslavně praštil do stolu.
Ujo ani nezvedl zrak. Pomalu posunul figuru na políčko e4. Ten tah promyslel už před hodinou, v momentě, kdy se první figurka dotkla desky. Zatímco se svět kolem něj točil v chaosu, on už dávno věděl, jak to skončí.
V jeho světě totiž náhoda neexistovala. Jen trpělivost a vůle.
MANIFEST LOGIKY
Ujo neháže kostkou. Kostka je chaos a chaos je omluva pro slabé. Ujo nehraje Monopoly. Odmítá svět, kde o vítězi rozhoduje náhoda z kartonové krabice.
Ujo hraje šachy.
V jeho vesmíru neexistuje „smůla“. Existuje jen následek. Každý pohyb je podpis. Každá oběť je kalkul.
Šance? Neexistuje. Je to jen slovo pro špatně propočítanou obranu.
Osud? Neexistuje. Je to jen součet tvých minulých chyb.
Na černobílém poli není kam uhnout. Žádné „státní pokladny“, žádná „bezplatná parkoviště“. Jen čistá, chladná geometrie vůle.
Ujo nečeká, až na něj přijde řada. Ujo diktuje tempo. Protože v životě, stejně jako na šachovnici, prohráváš přesně v ten moment, kdy začneš věřit na náhodu.
Večer, který se prostě stal
Ema seděla v kanceláři a unaveně zírala do monitoru. Byl to jeden z těch dnů, kdy se na ni všechno sypalo – od nekonečných tabulek až po nefunkční kávovar. Když jí v 17:30 pípl telefon, čekala obvyklou otázku: „Co budeme dneska dělat?“ nebo „Co chceš k večeři?“, na kterou neměla sílu odpovědět.
Místo toho se na displeji objevila zpráva od Marka: „Ahoj, vím, že jsi měla těžký den. Rezervoval jsem stůl v té nové italské restauraci na rohu na 19:30. Přijedu pro tebe v sedm, vyhovuje ti to?“
Ema pocítila okamžitou úlevu. Nemusela nic vymýšlet, nic vyhledávat, ani dělat další rozhodnutí. Stačilo jen napsat „Ano, děkuju.“
Když nastoupila do auta, Marek se na ni jen povzbudivě usmál a podal jí její oblíbený čaj v termohrnku. „Dneska nic neřeš,“ řekl klidně. „Všechno jsem zařídil.“
V restauraci už věděl, že Ema miluje místa u okna, a stůl byl přesně tam. Během večeře ji nenutil do vyprávění o práci, pokud sama nezačala. Místo toho mluvil o zajímavostech, které ji dokázaly rozesmát a odvést její myšlenky jinam.
Když se později večer vraceli domů, Ema si uvědomila, že její stres je pryč. Nebylo to jen tím dobrým jídlem, ale pocitem, že se má o koho opřít. Marek nečekal na instrukce – převzal iniciativu a vytvořil pro ni bezpečný prostor, kde mohla prostě jen být.
Ticho za dveřmi
Kliku studila do dlaně, ale ruka se jí třásla tak silně, že kov tiše narážel do zámku. Cvak. Cvak. Ten zvuk jí v uších zněl jako výstřely z děla.
Otevři to, pobízel ji vnitřní hlas, ten racionální, který ještě před hodinou věděl přesně, co má říct. Dlužila ti pravdu roky. Teď ji dlužíš ty jí.
Jenže v hrudi se jí usadil těžký, černý kámen. Každý nádech bolel, jako by vdechovala skleněný prach. Co když to neustojí? Co když ji tím zničím? Ta myšlenka byla jako studená sprcha. Viděla před sebou matčin obličej – ty jemné vrásky kolem očí, které se prohlubovaly pokaždé, když se smála. Pokud ty dveře otevře a promluví, ten smích možná už nikdy neuslyší.
Jsi srab, sykl hněv hluboko v jejím nitru. Tentokrát nebyl namířený proti nikomu jinému, jen proti ní samotné. Schováváš se za ohleduplnost, ale ve skutečnosti se jen bojíš, že tě přestane milovat. Chceš si nechat své pohodlí za cenu lži.
„Mami?“ ozvalo se zevnitř tlumeně.
Srdce jí vynechalo úder. Cítila, jak se jí do očí tlačí pálivé slzy. Zoufalství je jako past – čím víc se snažíte najít správnou cestu, tím pevněji vás svírá. Chtěla se otočit a utéct. Zmizet v dešti, nechat všechno tak, jak to bylo. Být zase tou „vzornou dcerou“, i když uvnitř se cítila jako rozbitá váza slepená jen laciným lepidlem.
Už nemůžeš dýchat pod tou maskou, zašeptal poslední zbytek jejího skutečného já. Buď ji ztratíš teď kvůli pravdě, nebo ji budeš ztrácet kousek po kousku každý den, co se jí nebudeš moct podívat do očí.
Pustila kliku a na vteřinu sevřela pěsti tak pevně, až se jí nehty zaryly do kůže. Bolest ji ukotvila v přítomnosti. Strach tam pořád byl, obrovský a černý, ale naděje – ta malá, drzá jiskřička, že by ji matka mohla přijmout i s touhle pravdou – byla o malinko silnější.
Zhluboka vydechla, znovu uchopila kliku a tentokrát ji stiskla odhodlaně.
Ujo neháže kostkou. Štěstí je pro slabé, co potřebují omluvu za vlastní neschopnost.
V Monopolech se lidé smějí, když padne šestka, a pláčou, když skončí ve vězení. Ujo se nesměje. Vězení není smůla; je to důsledek špatného pohybu.
Ujo hraje šachy.
Na jeho šachovnici není místo pro „možná“. Každý tah je rozsudek. Každá ztráta je podpis pod vlastní chybou. Zatímco ostatní doufají v přízeň osudu, Ujo kalkuluje s nevyhnutelností.
Jeho svět je lineární, chladný a naprosto spravedlivý.
Žádná náhoda. Jen geometrie násilí.
Žádná šance. Jen prohrané tempo.
Žádné výmluvy. Jen špatně propočítaná obrana.
Když Ujo vyhrává, není to dar z nebes. Je to matematický důkaz jeho převahy. Když prohrává, nepřekleje osud – studuje moment, kdy přestal myslet.
V životě, stejně jako na 64 polích, totiž neexistuje smůla. Existuje jen dřívější či pozdější mat.
Ujo nikdy neotevře tu pestrobarevnou krabici s nápisem Monopoly. Pro něj je to jen hlučný jarmark marnosti. Ten suchý, šustivý zvuk falešných bankovek ho unavuje; připomíná mu shon světa, kde se lidé překřikují o to, komu patří která ulice, a kde náhoda v podobě hozených kostek diktuje osud víc než vlastní rozum. Ujo nechce vlastnit papírové domy, které nestojí na pevných základech.
Ujo hraje šachy.
Když usedá k šachovnici, v místnosti se rozhostí posvátné ticho, které prořezává jen ten jediný, milovaný zvuk: tvrdé dřevo dopadající na dřevo. Je to zvuk rozhodnutí. Klidný, jasný a nezvratný. Žádné barevné hotely, žádné herní peníze. Jen strohá krajina černých a bílých polí, kde každý čtverec má svou váhu a každý krok svou cenu.
V Monopolech se lidé snaží ohradit svět plotem a vybírat mýtné. V šachách se Ujo snaží pochopit řád vesmíru sevřený do šedesáti čtyř polí. Tady se nepůjčuje od banky a nelze se vykoupit z chyb. Je to tichý rozhovor dvou myslí, kde figury nejsou majetkem, ale nástroji vůle.
Monopoly jsou pro ty, kteří chtějí hromadit a ovládat. Šachy jsou pro ty, kteří chtějí vidět dál než za roh příští ulice. Pro ty, kteří chtějí rozumět. Zatímco se ostatní přetahují o barevné kartičky, Ujo v tichu sleduje, jak se v jediné dřevěné figurce zrcadlí celá hloubka lidské trpělivosti.
1. Hlavní hráči (Velmistři)
USA (Námořní mocnost): Jejich strategie spočívá v kontrole oceánů a udržování spojenectví na okrajích Eurasie (NATO, AUKUS), aby zabránili vzniku jediného dominantního bloku, který by mohl ovládnout celý kontinent.
Čína (Vyzývatel): Hraje hru „Go“ spíše než šachy. Místo přímého střetu se snaží obklíčit soupeře ekonomicky skrze projekt Nové hedvábné stezky a technologickou dominanci. Jejím cílem je stát se centrem asijského systému.
Rusko (Revizionista): Snaží se silou obnovit sféru vlivu a narušit stávající bezpečnostní architekturu. Využívá k tomu svou geografickou hloubku a energetické zdroje.
2. Klíčová pole (Strategické body)
Na globální šachovnici existují pole, o která se bojuje nejintenzivněji:
Tchajwanský průliv: Nejdůležitější pole pro kontrolu moderních technologií (polovodiče) a volného pohybu v Pacifiku.
Ukrajina: „Nárazníkové pásmo“ mezi Evropou a Ruskem. Historicky platí, že kdo ovládá východní Evropu, ovládá srdce Eurasie (Heartland).
Blízký východ: Energetický uzel a křižovatka tří kontinentů. Nestabilita zde přímo ovlivňuje ceny energií a migrační toky po celém světě.
3. Nová pravidla hry
Geopolitika roku 2026 už není jen o tancích a území. Bojuje se v nových dimenzích:
Technologický nacionalismus: Čipy, umělá inteligence a kvantové počítače jsou novými „jadernými zbraněmi“. Kdo ovládá standardy, ovládá budoucnost.
Soutěž o zdroje: Boj o lithium, kobalt a vzácné zeminy nezbytné pro energetickou tranzici vytváří nová spojenectví (např. v Africe a Jižní Americe).
Kognitivní válka: Schopnost ovlivnit veřejné mínění a narušit soudržnost soupeře skrze dezinformace je levnější a často efektivnější než klasický útok.
4. Role „Swing States“ (Jezdci a Střelci)
Zatímco velmoci jsou v patové situaci, o výsledku rozhodují střední mocnosti, které se odmítají přidat na jednu stranu:
Indie: Hraje vlastní ligu, snaží se být lídrem Globálního jihu.
Turecko: Strategicky rozkročené mezi Východem a Západem, kontrolující přístup k Černému moři.
Brazílie a Saúdská Arábie: Klíčoví hráči v ekonomice a energetice, kteří diverzifikují svá partnerství.
Závěr: Na této šachovnici neexistuje „šach mat“, který by hru ukončil navždy. Cílem není vítězství v klasickém smyslu, ale udržení se ve hře a neustálé vyvažování moci tak, aby nedošlo k totálnímu kolapsu systému.
Evropská unie se v současném globálním soupeření (především mezi USA a Čínou) nachází ve složité pozici. Snaží se definovat svou vlastní cestu, kterou často označuje jako „otevřenou strategickou autonomii“.
Zde jsou hlavní pilíře a role, které EU v tomto soupeření hraje:
1. EU jako „Regulační velmoc“
Zatímco USA dominují v inovacích a Čína ve výrobě a státní kontrole, EU sází na nastavování pravidel. Tento fenomén se nazývá „Bruselský efekt“. Pokud chce firma podnikat na bohatém evropském trhu, musí splňovat přísné normy, které se pak často stávají globálním standardem.
Příklady: GDPR (ochrana dat), Akta o umělé inteligenci (AI Act) nebo Green Deal (ekologické standardy).
2. Snižování rizik (De-risking)
EU se snaží vyhnout přímé konfrontaci, ale zároveň si uvědomuje svou závislost na Číně v kritických surovinách a technologiích.
Nejde o „Decoupling“: Na rozdíl od některých proudů v USA, EU nechce úplné odstřižení od čínské ekonomiky, protože je na ní příliš závislá.
Diverzifikace: Snaha hledat nové dodavatele (např. v Indii, Vietnamu nebo Latinské Americe), aby nebyla vydíratelná v případě konfliktu.
3. Geopolitický a bezpečnostní hráč
EU se historicky soustředila na měkkou sílu (obchod, diplomacie), ale ruská invaze na Ukrajinu ji donutila přehodnotit svůj přístup k obraně.
Podpora Ukrajiny: EU hraje klíčovou roli v ekonomické a vojenské pomoci, čímž se staví do pozice obránce liberálně-demokratického řádu.
Vztah s USA: USA zůstávají hlavním bezpečnostním partnerem v rámci NATO, ale EU se snaží posílit své vlastní obranné kapacity, aby nebyla stoprocentně závislá na výsledku amerických voleb.
4. Globální brána (Global Gateway)
Jako protiváhu k čínské iniciativě „Pás a cesta“ (Belt and Road Initiative) vytvořila EU projekt Global Gateway.
Cílem je investovat do infrastruktury v rozvojových zemích (Afrika, Balkán, Jihovýchodní Asie) transparentním způsobem, který tyto země neuvede do dluhové pasti.
Výzvy, kterým EU čelí
Vnitřní nejednotnost: Členské státy mají často odlišné zájmy (např. německý automobilový průmysl potřebuje Čínu, zatímco pobaltské státy prosazují tvrdší linii).
Ekonomická stagnace: Ve srovnání s USA a Čínou EU zaostává v investicích do špičkových technologií, jako jsou polovodiče nebo kvantové počítače.
Energetická závislost: Po odstřižení od ruského plynu EU bojuje s vysokými cenami energií, což oslabuje její průmyslovou konkurenceschopnost.
Shrnutí role EU
EU se snaží nebýt pouhým „hřištěm“, na kterém soupeří jiní, ale třetím pólem, který vyvažuje situaci. Její silou je jednotný trh a hodnotový systém, slabinou pak pomalé rozhodování a vojenská roztříštěnost.
Vámi zmíněné pitomosti jsou sice citací nějakých lidí, kteří jsou poměrně dobře placeni z peněz evropských daňových poplatníků, přesto jsou ty sračky naprosto nedůležité. Nejde ani o zbožná přání nebo o nějaký popis reality. Jde o naprosté bláboly, abstrahující od čehokoliv, co každý ví a denně žije. Evropa skončila. Je dobře, že jste nám zde naznačil, jak moc si Evropa, sama sobě, nastavuje zrcadlo. Ale je a bude jí to prd platné.
Pište dál pane Krampus. :-D
NARAZIL NA TVRDOU REALITU:
Jakub Melín
Zas jeden delší politicko/společenský příspěvek, omlouvám se, ale musím.
V roce 2021 jsem si bez dotací postavil vlastní fotovoltaickou (solární) elektrárnu (FVE). V roce 2022 jsem ji dále vylepšil o akumulaci (baterie efektivně 9,6 kWh) a v roce 2023 dále výrazně rozšířil (panely 5,7 kWp a druhý systém bez baterky s panely 2,7 kWp). To vše za vlastní peníze, protože považuji FVE na domě za velmi rozumnou investici i bez toho, aby se na tom nakapsovala firma z dotací a stát mi na to musel přispět. O energetiku se dlouhodobě zajímám a stavba FVE mi dávala naprostý smysl, i z pohledu určité nezávislosti na rozvodné síti po většinu roku.
Tak si tu jen odložím, že dnes, v neděli 18.1., mi FVE vyrobila první energii v roce 2026. Celých 18 dní nevyrobila vůbec nic a její provoz byl kvůli nutnosti dobíjení baterie a účinnosti měniče ztrátový asi o -25 % (ano, na panelech byl sníh a slezl až dnes). Když teď bude hezky, možná leden skončí i v černých číslech, prosinec byl loni nadprůměrný, soběstačnost cca. 20 %. Nebo neskončí a leden bude ztrátový. Naopak od dubna do září je soběstačnost domu 90-100 %, což je velmi příjemné.
FVE mi v domě napájí vše (běžná spotřeba, vaření, čerpadlo na vodu, ohřev vody) až na topení. Na pomoc s topením mám druhý FVE systém bez akumulace, který přes den dokáže pokrýt část spotřeby z panelů na střeše. Ani ten celých 18 dní nic nevyrobil. Naštěstí mám i kamna na dřevo. A taky připojení na ČEZ.
Inu, je to logický jev, v Evropě byl mráz (a opět bude) a taky napadlo dost sněhu, k tomu byly inverze. Ty mi až tak nevadí, FVE je 700 m.n.m. na okraji Jizerek, takže jede často i ve chvíli, kdy jiné FVE v nížině v mlze nic moc nevyrobí. Já mám zas problém se sněhem, který dole sleze dřív než u mne.
Proč to píšu? Vůbec nechci shazovat FVE, byť je potřeba říct, že veškerá technologie (panely, držáky, kabely, měnič, baterie) je z Číny a v Evropě nebylo vyrobeno nic z toho, co mám doma, možná tak jistič a pojistky. FVE na střechách jsou přesto určitě správnou cestou, která zajistí větší či menší soběstačnost domácností nebo bytových domů po velkou část roku. A pokud máte možnost instalovat si FVE a zlepšit si bilanci spotřeby a soběstačnosti, udělejte to.
Jenže pak vidíte s trochou znalostí energetiky a chování OZE v našich zeměpisných podmínkách v televizi nebo na internetu lhát a šířit dezinformace třeba předsedkyni Zelených paní Svárovskou o tom, jak už nepotřebujeme „zastaralé a nevýkonné“ uhelné elektrárny, vše nahradíme „levnými a dostupnými obnovitelnými zdroji“ a podobně. Stejní lidé podporují Green Deal nebo velebí německou Energiewende, kterou mimochodem před pár dny sám německý kancléř Merz označil za „nejdražší experiment na světě“. Přitom poslední měsíc jasně ukázal, že v době mrazů, zimy a inverzí drží evropskou energetiku pouze právě ty uhelné, plynové a jaderné elektrárny, obnovitelné zdroje včetně solárů nevyrobí skoro nic.
Jen pro srovnání – elektrárna Chvaletice nenáviděného uhlobarona Tykače má výkon 800 MW. To je 800 000 kW. Moje solární elektrárna má výkon 5,6 kW. To je 0,0056 MW, za ideálního počasí. Jedna běžná větrná elektrárna o výšce kolem 100 metrů má výkon 1-2 MW. Větší větrné elektrárny o výšce až 250 metrů (jen dodám, že Žižkovský televizní vysílač v Praze, dominanta města, je vysoký 216 metrů) mají výkon kolem 7 MW. Samozřejmě pouze ve chvíli, kdy fouká vítr. Takže jen pro nahrazení Chvaletic větrnými elektrárnami, a to jen v době, kdy fouká, potřebujete 113 obřich větrníků vyšších než Žižkovský vysílač a vysokých skoro jako jeden obří komín elektrárny Chvaletice, který je dominantou celého okolí a je viditelný zdaleka. Jenže ČR má uhelných elektráren mnohem víc a dohromady dávají výkon skoro 10 GW, tedy 10 000 MW. Spočítejte si, kolik obřích vrtulí bychom si v krajině museli postavit, krajinu totálně zničit a opět, vyráběly by jen ve chvíli, kdy je vhodné počasí.
Přesto tato paní dále své lži a demagogii o zbytečných elektrárnách a zázračných obnovitelných zdrojích šíří bez povšimnutí médií dál, naposledy při dlouhém projevu k důvěře vládě tento týden v Poslanecké sněmovně, kdy byl tento projev živě přenášen i v televizi. Stejně jako tyto lži a dezinformace šíří další zelení a podobní politici, neziskové organizace a někteří novináři. A mnozí je navíc považují za ty „správné“ názory.
Pokud lžou a šíří naprosto zřejmé dezinformace jiní politici, média se tomu věnují (což je správně). Ale pokud šíří lži a dezinformace o energetice politici Zelených, Pirátů nebo STAN (paní Nerudová nebo pan Farský), média je za dezinformátory neoznačí a vůbec se tomu nevěnují. Ten dvojí metr je doslova obludný. Žádné titulky typu „Svárovská lhala o energetice ve Sněmovně“ nebo „Předsedkyně Zelených šířila dezinformace ohledně elektráren“ jsem nezaznamenal. Jak je to možné? To už jsme fakt klesli tak hluboko, že novináři nedělají svou práci, když se řeší třeba bláboly a nevhodné výroky poslance Turka na sociálních sítích, ale zjevné nepravdy a lži v projevu poslankyně Svárovské na půdě Sněmovny a zaznamenané na videu zůstávají bez odezvy?
Stabilní a dostupné energie a topení jsou přitom základem státu a společenské smlouvy státu s občany. Pokud zde kvůli Green Dealu zásahy státu nebo EU dojde k tomu, že budeme mít nestabilní dodávky energií, nebo budou energie a topení extrémně drahé, povede to k jedinému – nedůvěře lidí v systém, volbě antisystémových stran nebo dokonce k rozvratu stability ve společnosti.
* * *
AUTOR JE MEDIÁLNĚ ZNÁMÝ – https://digital.rozhlas.cz/nejznamejsi-antenar-kritizuje-ctu-jeho-plany-podle-nej-poskodi-cely-proces-9217045
Autor:
– Studoval(a) obor Žurnalistika na škole Charles University
– DJ & Moderator ve společnosti COLOR Music Radio
– atd.:
https://www.facebook.com/jakub.melin
*
Závan rozumu, jak osvěžující v dnešní době. Koukám, že je mu i odpuštěna ta ukrajinská vlajka na profilovce :-)
Pointa sdělení?
Když už teda OT, tak: Bývalý šéfredaktor Score může dostat 11 let za kuplířství a znásilnění. Obviněn je i spolumajitel Indiana
https://www.lupa.cz/aktuality/byvaly-sefredaktor-score-muze-dostat-11-let-za-kuplirstvi-a-znasilneni-obvinen-je-i-spolumajitel-indiana/
No, a co. Pokrytectví. Všichni, co ho budou soudit, produkci Score velmi dobře znají. A ta produkce byla naprosto nedůležitá. Jde o zábavu, o popmusic.Kdy bude souzen Netflix či Disney, za prznění dětských duší?
@ Háčko
Celej svět by udělal nejlíp, kdyby se poučil přímo u pachatelů, například u Císaře Doniguly. Dát neomezený úplný sankce na distribuci Hollyúdu, Netflixu, Disney a všech podobnejch USA sraček. Produkují čistou kulturní válku, v podstatě mentální genocidu.
SAVP:
„Pointa“
– – –
Libtard narazil na reál a bolí. Prská na jiné libtardy…
@ corona
Příspěvku dávám za 1+, hezká práce.
Už jsem se lekl, že mi dementní kokot SAVP vypadl z Ignore, ale jenom jsem nebyl přihlášenej… :-)
ano, občas z toho zamrazí
@ Roman, Drsoň
Je to děs, zase to udělal. Copak nemají na oddělení emetní misky?
Mají. Jednu z nich právě teď čteš :-(
Jen houšť, jen výš.
Vaše starosti. :-D