My hrajeme rádi monopoly s ujem. Ujo je již starší pán. Trochu vrásčitý a oranžový z fitness centra. Prý tam ve fitku nejlépe svítí horské slunce, tak má od něj zdravou pleť. Ujo je mocný muž a monopoly hraje od mala.
Je těžké rovnat se našemu Ujovi. Má veliké plány a plnou pusu slibů. Je opravdu mocným člověkem a co nezvládne penězi, zařídí tajné rady a týmy. Má v zádech armádu, o kterým se jiným Ujům ani nezdá. Že v monopolech není třeba armády? Ujo má vlastní pravidla! Ujo se musí poslouchat, kdo bude proti Ujovi, tomu Ujo zabaví hračky a nekoupí si ani kozí chlívek.
Náš Ujo je mocný magnát, ropy má tolik, že ji vyváží, a přece je mu málo. Kdo chce víc musí šířit demokracii po cestě, aby svou krádež pouť za lidská práva legitimizoval. Ujo už takového zdržování má dost, proto když hrajeme s Ujem monopoly, nemusíme řešit žádná lidská, ani ekologická práva. Ujo prostě pošle raketu, elitní team a uklidí cestu pro ropné vrty. Vše ostatní živé, nebo už mrtvé jsou jen kolaterální škody a ty Ujo neřeší víc než musí. Jak ujo řeši kolaterální škody? Stejně jako jiní Ujové před ním. Ujko uroní krokodýlí slzu při projevu a čestně slíbí, že tentokrát si dá pan navigátor napalmových bomb pozor na nemocnice, školy, školky, domovy pro seniory a dětská hřiště. Jak prosté je to, stále platí, že dobře myšlená omluva, nejednu enklávu porovná.
Všichni, kdo nejsou u Ujem za dobře mu jen závidí. Náš Ujo je humanista a tak takové závistivce nevyhazuje s oken jako Ujo ze sousední vesnice. Jediný náš humanista umí zařídit, aby jste zmizel beze stop a přeci je demokracie vzor. Figurky na šachovnici nemají pro Uja cenu ani jako krabice od vypitého vína. Když se tedy figurka vzbouří hře, náš Ujo nechá klidně spálit celou herní soupravu, jen aby dokázal, jak figurka nemá pravdu.
Ujo umí poručit větru, slovům i dešti. Zatímco chytří lidé na světě jedoucí na špeku, ženách a možná časem na mars letící raketě se střídavě pohybují Ujovým rektem tam a sem, podle toho jak je tíží špatný odbyt jejich nemastných a neslaných produktů. Proč není v monopolech lobbing? Ujo aplikoval jako první lobbing do hry se stylem, že všichni, kteří se mu snažili poradit, aby to nedělal dnes již společensky neexistují.
S Ujem je legrace. Jeden týden nám pravidla monopolů vypráví tak a jindy zas jinak. Když Ujovy máchám papírem, který minulý týden sepsal jako návod, je v klidu a směje se. Nemám přeci aktuální verzi návodu. Co je dobré a špatné určuje Ujo aktuálně. Na papír z minulého týdne může kálet netopýr. Uja tedy nelze porazit. Nejde s ním ani remizovat. Ujo vyhraje vždy drtivě. Rád si s Ujem hraju monopoly, protože až umře, třeba mi něco odkáže.
Uja rád vůbec nemám, ale máma říkala, že když budu Ujovi říkat, že je dobrý člověk a nechám ho hrát monopoly podle jeho pravidel, budu si moci časem sám dovolit i samostatně myslet a konat v Ujově přítomnosti s jeho majetkem. Tedy hlavně musím sbalit svou vzdálenou příbuznou, Ujovu dceru, pořádně ji naložit pod správnou vírou a pak už jen samá pozitiva a životní jistoty. Nevím, jak toto skončí, je mi teprve patnáct a v noci mě sny ničí. Vždy když mám hrát se strýčkem monopoly, tak ráno páchne mé prostěradlo močí. Máma mi vždycky říká, že je dobře, že moč nestříká. Co na tom, že budu žít jako morální troska do konce života, dělat pro Uja hloupého robota. Máma říká, že i jeho rádci se ho bojí, protože je nevypytatelný a občas dá někomu holí.
V posledním mém článku se povedl krásný příspěvek. Je tedy vypsána soutěž, kdo uhodne dostane dobrý pocit. V duchu doby se tedy každý může cítit vítězem bez ohledu na výsledek a pravidla. Soutěžní otázka zní: „Za jak dlouho napsal Pan Krampus, tento článek?“ odpovědi prosím v minutách do komentářů
18.01.2026 Pan Krampus
(1 025x známkováno, průměr: 4,80 z 5)