Hračkář je vyvrhel! - zpět na článek

Mimochodem, ten přístroj, na jehož přesné označení si už nepamatuju a který se dodnes uchovává ve funkčním stavu ve sbírkách techniky ČSLA, byl technicky docela zajímavý hybrid.
Optika byla přerovská, to se dalo zjistit podle 24-místného, číselného kódu na sáčcích s ND, podle dekódovacích tabulek v jedné ze spojovacích příruček, tuším Spoj5.3. Dalo se zjistit nejen, kdo je původním výrobcem toho ND, ale i kdy byl vyroben, kdy uskladněn, jakou má životnost a kdy expiruje – velmi propracovaný systém.

Někdy lituju, že nebylo možné hromadu příruček typu Spojx.x ukrást, nebo nějak účinně okopírovat, včetně prostého opsání/obkreslení (příručky obsahovaly jak podrobná, tak dílčí schémata všeho možného, tabulky, klíče označování, podrobná TTD, prostě všechno).
Dneska by se to docela hodilo a vlastně ani nevím, co se s takovou hromadou příruček při „zeštíhlování“, rozuměj při faktické likvidaci a rozprodeji ČSLA, stalo.
Přinést jako záklaďák a do kasáren foťák s velkou hromadu kinofilmů (se stativem a dvěma 250W žárovkami Tungsram Ultraphot, se světlem 3000°K a životností 100h, by ty příručky šly ofotit snadno a pěkně), tak tohle by se při nějakém mstícím bonzu, nebo i při prosté náhodě, rovnalo automaticky kontrášům a následnému Sabinovu. S tím, že byli často potrestáni i nadřízení a ti, co to mohli, třeba jen teoreticky vědět/vidět. V praxi by to v daných podmínkách tak snadno nešlo, exponované filmy by se musely nějakou neofiko cestou dostat k vyvolání do spřátelené civilní laborky, kde by se nad obsahem tolik nedivili a nepráskli to.
Proto většina „fotek z vojny“, kterých je i tak dost málo, byla pořízena fotoaparáty, které buď přinesli nějak frustrovaní důstojníci, asi tak od praporčíka výš, nebo byla pořízena na externích brigádách či cvičeních s uvolněnějším režimem, kde to často fotili i civilisté.
Sám mám několik desítek památečních fotek na ZVS (všecky exponované filmy jsem musel odevzdat) pořízených fotoaparátem, který přinesl i s třemi kinofilmy ORWO můj náčelník spojovací dílny, kapitán se zaraženým postupem.
Pronesl při tom něco podobného, co dneska zní skoro jako klišé, ale tenkrát to bylo o kriminál – „někdy v budoucnu tomu nebudou lidi věřit, že něco takového existovalo“.
Nakonec jsem na naléhání dosáhl toho, že přinesl ještě další tři filmy. Protože vděčných, dnes těžko uvěřitelných objektů, vhodných kandidátů na jejich věčné zachycení, bylo prostě mnohem víc, než jen na tři běžné kinofilmy s 36 políčky.
Nakonec jsem jich tedy nafotil šest. Zčásti možná i díky tomu, že fotoaparát byla miniaturizovaná, tedy nepříliš nápadná, japonská Minolta, s výborným objektivem.
Takže když jsem se někde v kasárnách „motal“, neměl jsem pod volnou blůzou vz.60 tolik nápadný hrb. A možná na to nikdo nepomyslel, tedy si ani nevšiml proto, že takovou drzost, přinést do kasáren foťák, nikdo v těch kritických letech snad ani nepředpokládal.

Vakuové fotonásobiče byly výrobkem Tesly Rožnov, ale od spojovacího kabelu dál, byl zbytek zesilovací a napájecí elektroniky sovětské výroby. Zesilovací část i měniče byly zajímavě osazeny nikoli sovětskými, ale maďarskými Ge a zčásti už Si tranzistory řad BCY, BFY, ACY, AFY a ASZ, AgZn akumulátory byly zase československé výroby z Akumy.
Bylo to docela poruchové, ale ne tak kvůli důležitým komponentům, ale paradoxně kvůli hloupostem: lámajícímu se sovětskému, málo ohebnému kabelu s hrubými licnami, bakelitovým konektorům i upadávajícím těžším dílům napáječe, když s tím někdo bacil o zem, nebo to spadlo. Zajímavé je, že TP25 i R105 mají taky bakelitový konektor mikrotelefonu/soupravy, ale prakticky nezničitelné, musely by se úmyslně rozbít kladivem.
Popisy samozřejmě v ruštině, přepínač režimů vč. IR filtru, útlumu den/noc byly na panelu brašny s elektronikou, co měla okolo 4kg a nedala se nějak pevně upevnit na opasek, aby při pohybu nepoletovala kolem těla.
Vyhráli jsme si s tím docela dost, ty fotonásobiče z Tesly byly už tehdy velmi dobré. Přeštelováním zesilovačů se dalo dosáhnout i mnohem vyšší citlivosti, drobnou úpravou obvodů IR filtru se dalo vidět třeba na motoru vejtřasky to, co pak mechanici viděli už upadlé, utavené či upálené.