Myslím si, že když spekulovat, tak pořádně.
V knize hostů se rozpoutala docela zajímavá diskuse ohledně těch několika hodin, které předcházely úmrtí hokejového trenéra Hlinky. Musím říci, že jsem ji četl několikrát po sobě a nakonec se rozhodl vytvořit tento článek, abych si taky do zmatku z neověřených informací a spekulací přisadil.
CO se tedy stalo?
Řidič vozu Avia hodlal zřejmě odbočit mimo vozovku a bočně narazil do vozu p. Hlinky. Nikde jsem se nedozvěděl, jaká byla rychlost Hlinkova superbu v okamžiku nárazu. Avia se nacházela ve smyku, řidič intenzívně brzdil a zřejmě si svoji chybu uvědomil, bohužel pozdě. Podle mého odhadu se chvilkově nesoustředil, protože jel po trase, kterou dobře znal. Domnívám se, že manipuloval s něčím v kabině – třeba s rádiem nebo mobilem.
Trefil se tedy z boku do Superbu. Ten asi nejel právě pomalu – kdyby to tak bylo, Hlinka by do protisměru jedoucí náklaďák viděl a přinejmenším by instinktivně šlápnul na brzdu – podle informací z tisku však Hlinka nebrzdil vůbec. Nepokusil se ani o únikový manévr. Co dělal Hlinka v okamžiku nárazu, se asi nedozvíme, v každém případě se buď také nesoustředil, protože nereagoval, nebo jel tak rychle, že se reagovat nestačil.
Avia zasáhla Superb přímo na dveře řidiče. Kdyby se trefila o kus dál, možná bylo všechno jinak, protože B-sloupek by podstatnou část nárazu pohltil a energii pohltil na vlastní deformaci. Superb byl vyhozen mimo silnici a zastavil se, aniž by se převrátil. Podle expertízy vraku vozidla nebyl Hlinka připoután – mechanicky aktivovaná pyropatrona předpínače bezpečnostních pásů nevystřelila. V tom okamžiku byl Hlinkův osud v podstatě zpečetěn, protože byl vystaven velkému zrychlení v bočním směru a na takový boční náraz není auto ani lidské tělo stavěno.
Hlinka byl převezen do nemocnice, a to sice sanitkou. Kritikové kladou otázku, proč nebyl přivolán vrtulník. To je zajímavý, jak je dodatečně každej chytrej. Na krátké vzdálenosti je klasická sanitka rychlejší, nehledě na to, že většinou je v sanitce více místa a sem tam i lepší vybavení. Pro pacienta je to šetrnější, protože se ušetří jedno přesedání.
Pokud Hlinka naboural v půl jedenácté, dorazil něco po jedenácté do nemocnice.
Nikde jsem se nedozvěděl, jaká zranění lékaři u p. Hlinky v tu chvíli zjistili a jaká skutečně měl. Při charakteru nárazu se dá předpokládat vnitřní zranění způsobené setrvačným pohybem některých orgánů, které se mohou odtrhnout od cév a žil, které je zásobují krví. Tím pádem informace od Q, že měl „utržené“ játra a plíce, nevypadá nereálně. Je to zákonitý důsledek havárií ve velké rychlosti v moderních bezpečných autech, kdy sice různé pasivně bezpečnostní systémy zabrání povrchovým zraněním, ale nedovedou uchránit před důsledky náhlého zpomalení – při nárazu auta do pevné stěny nastává krátkodobé přetížení nějakých 20g a to spolehlivě vede ke zničení naší rosolovité tělesné schránky. Dá se tedy předpokládat vnitřní krvácení a další důsledky nárazu, například zlomeniny, tržné rány a šok.
Domněnky z médií, že páni doktoři něco zanedbali, podle mě padají mimo mísu. Sice nemám o procesech v našich nemocnicích žádné iluze, protože jsem tam už nějakou dobu strávil, ale není pravděpodobné, že by páni doktoři prostě odešli na sváču nebo záměrně Hlinku neošetřili, protože třeba v hokeji fandí Kanadě. Nevěřím ani tomu, že lékaři včas nerozeznali skutečný stav pacienta – tohle není sorta obvodních lékařů, kteří si pletou infarkt s nadýmáním, na úrazovém oddělení nebo na ARO pracují profesionálové, kterým procházejí různě rozbité osoby pod rukama denně a můžeme jim snad věřit natolik, aby rozeznali život ohrožující stav. Pokud jsem schopen orientovat se v protichůdných údajích z médií a dobře počítám, tak Hlinkova smrt nastala kolem půl druhé odpoledne. Předtím jej čtyřicet minut resuscitovali. Lékaři měli tedy asi hodinu a půl od přijetí pacienta až k náhlému zhoršení jeho zdravotního stavu, což je tak akorát na základní vyšetření. Podle mě museli zařídit krevní testy, rentgen hrudníku (podezření ze zlomeniny žeber), rtg páteře a případně další vyšetření, dále rozbor snímků, stanovení operačního postupu a předoperační přípravu. Člověk není auto, u kterého se zvedne kapota a může se vesele a neomezeně cokoli opravovat. Marně přemýšlím, na co by jim bylo mediálně eskalované snímkování CT (další půlhodina), protože jeho zdravotní stav jim musel být znám včetně největšího akutního problému, totiž vnitřního krvácení, které muselo být poznat minimálně na tepu a poklesu krevního tlaku. Mám tedy zato, že Hlinkův zdravotní stav byl natolik vážný, aby se dal tak rychle řešit, ačkoli jeho zranění sama o sobě nebyla smrtelná.
Další, co z celé kauzy přece jen vysvítá, je počáteční podcenění Hlinkova zdravotního stavu. Ještě asi čtvrt hodiny před Hlinkovou smrtí tisková mluvčí nemocnice tvrdila, že Hlinka je pravděpodobně mimo ohrožení života. Zda tohle mělo vliv na průběh dalších vyšetření, těžko říct.
Ještě bych zmínil jeden faktor, totiž frustraci nemocničního personálu z toho, že se jim pod rukama vyskytla celebrita. Skoro jistě věděli, že udělají něco, za co se potom ocitnou na pranýři. Dokonce předpokládám zasahování zvenčí, od Hlinkových známých a příbuzných, a nátlak typu „diletanti z venkovský nemocnice, nezkoušejte nic léčit, kapacita z Prahy už je na cestě“. Doufám pevně, že stanovená vyšetřovací komise se zaměří i tímto směrem a zmapuje, kdo s kým a jak v kritickém časovém období hovořil a jakým tlakům byl vystaven.
Co ukazuje kauza Hlinkovy nehody?
1. Jsme si všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější. Ukázalo se, jak marné bylo volání příbuzných a známých všech různých obětí nehod a nemocí, kteří se domáhali nezávislého prošetření lékařského postupu. Kdyby se nejednalo o mediálně známého Hlinku, ale o Frantu Motyku, ani pes by neštěkl.
2. Současná zákonná úprava dispozice s lékařskou dokumentací je chybná. Na jedné straně sice platí, že práva a povinnosti přecházejí po smrti na nejbližší příbuzné, na druhé straně také platí, že zdravotní dokumentaci lze vydat pouze osobě, ke které je vedena. Jediné zákonné opatření, které mě napadá, je soudní příkaz, který si paní Hlinková mohla zajistit. V případě Hlinky se to rozhodl ještě rychleji vyřešit hrdinný krajský hejtman, který dokumentaci v nemocnici převzal (nehodí se zde spíše slovní spojení „podvodně získal„, případně „zcizil“) a předal jí p.Hlinkové. Z toho opět plyne poučka, že pokud jste celebrita, jsou kvůli vám ochotni veřejní činitelé zneužívat svoji pravomoc a porušovat zákony, zatímco když jste Franta Motyka, tak vás titíž činitelé pošlou leda do prdele.
3. Každý hokejový fanda je lékařem s druhou atestací a ví, co je pro pacienta po těžké nehodě to nejlepší. Nejsou to ti pivní rozeřvaní imbecilové, jak je znáte vy nebo já, ale specialisté v oboru traumatologie a resuscitace. Je potěšující to vědět, aspoň tolik lidí na silnicích i leckde jinde nezhyne kvůli neposkytnuté nebo špatně poskytnuté pomoci. Obyčejná sanitka, co se v ní přepravuje rozmlácený sociální ksindl, třeba hasič, projektant, učitel nebo Franta Motyka, není pro celebritu dost recht. Celebrita potřebuje zásadně vrtulník. Standardní vyšetření taky nejsou to pravý, je třeba hned mít snímky nebo rovnou modely z CT, ať je jejich užitná hodnota v tu chvíli jakákoli. Možná by to chtělo méně čumět na seriály typu E.R., kde přivezou pacienta s odtrženou hlavou v podpaží, sympatický černošský lékař mu píchne dvě injekce a pacient jde za dvacet minut s úsměvem po svých domů.
4. Lékaři, záchranáři a zdravotní personál si odnáší zajímavou zkušenost, že ošetřovat celebritu znamená stát se cílem skandalizace a znemožnit se v oboru. Typický český jev, totiž šuškanda a schopnost být po prohrané bitvě generálem, opět zvítězila za cenu obrovských ztrát na straně těch, na které dopadla. Psí hlavu sdělovací prostředky, především TV Nova, nasadily lékařům z karlovarské nemocnice a potažmo všem, kdo se na záchranné akci podíleli, což je pro ně jistě velmi motivující.
5. Přeborníkem v nošení psí hlavy bude řidič Avie. Kdyby vystřelil ze silnice Frantu Motyku, dostal by dva roky podmínky či nějaké ty nucené práce. Protože narazil do světoznámého hokejového boha, dostane pořádnej flastr. Média rajtují na jeho trestním stíhání – proč se nesoustředí na všechna ta kvůli formálním chybám nezahájená či odložená trestní stíhání skutečných darebáků?
6. Vytvoření vyšetřovací komise je totální výsměch a vrchol populismu. Kromě obvinění řidiče Avie z trestného činu žádná jiná obvinění nepadla, všechna další prohlášení ke správnosti nebo nesprávnosti lékařského postupu se nesou na úrovni „co by kdyby“ a „jedna paní povídala“. Není třeba připomínat, že kvůli úmrtí pana Františka Motyky by nikdo žádnou komisi nesvolával, nehledě na to, že komise byla vytvořena účelově s jediným cílem – upokojit pivního vohnouta. Tento účel komise splní, protože to jinak dopadnout nemůže. Pokud bude závěr takový, že lékaři pochybili, pivní vohnout bude spokojený (…vidíš, já to říkal, ty kurvy dochtorský ho voddělali, na co hrábnou, to je posraný, když předloni léčili mojí tychýni hemeroidy…) a vzejde-li z vyšetřování, že k žádné chybě nedošlo, bude spokojený taky (…vidíš, já to říkal, ty kurvy to všechno zamaskujou, příští volby budu volit Standu, protože ten to myslí upřímně…!).
7. Před lékařem si možná rovni nejsme, před médii taky ne, před policií už vůbec ne. Před Bohem ale ano, jak případ p.Hlinky názorně ukázal. Musím si vzpomenout na hnutí jásavých blbů. Pro ně je asi těžko uchopitelný fakt, že i hokejový trenér na vrcholu kariéry musí opustit tento svět, a proto tak podělávají kolem vrtulníků a tomografů, jako by to na výsledku mohlo cokoli změnit. Realita je prostá. Hlinka měl smůlu a s prostředky, které byly v tu chvíli dostupné, se jeho osud nepodařilo obrátit k lepšímu, což je objektivně daný fakt a ex-post používání slova „kdyby“ ze strany všelijakých chytrolínů svědčí o nepochopení toho, jak to tady na tom světě funguje.
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)