Paul Bowles (1) byl anglicky píšící spisovatel, který kromě západní společnosti znal i Karibik a severní Afriku (Maroko). Život tam znal tak dobře jako domorodci. Rozuměl jim.
Bowles není příliš známý. Pokud by Bertolucci (2) nepoužil jeho vynikající román „The Sheltering Sky“ (Pod ochranou nebe) jako scénář pro svůj film, asi by jeho jméno už zapadlo. Oficielní kruhy ho neměly moc v lásce.
V povídce „The Fourth Day Out from Santa Cruz“ (3) vypráví o mladém námořníku Ramónovi (16), který se snaží zapadnout do společnosti těch starších. Ale moc mu to nejde. Oni s ním nemluví, na jeho poznámky a dotazy nereagují. Ignorují ho, jako by neexistoval.
Jednou si všimne, jak všichni stojí na zádi a pozorují něco za lodí. Nic tam ale nevidí a ptát se nechce. Až po chvíli si všimne, že za lodí spěchá malý žlutohnědý ptáček a snaží se ji dostihnout a zachránit se. Námořníci ho sledují. „A thousand miles from land!“ Sázejí se, zda se mu to podaří: „It’s going to make it! Look! …“
Ramón přinese kocoura, kterého mají na lodi. A když se ptáček už-už snáší na palubu, kocoura mu ukáže. Pták vzlétne do výšky, přestane mávat křídly a spadne do vln za lodí.
Večer už Ramón sedí s ostatními. Nabízejí mu sklenku koňaku. Dokázal to, konečně se mu podařilo se začlenit!
Zkrátka, když se chcete začlenit do západní společnosti, musíte někoho zlikvidovat. Bezdůvodně (to je na tom to krásné!). A nejlépe nějakým nechutným, odporným způsobem. Bowles o tom hovoří a proto ho západní elity nemají rády. Ony nechtějí, aby se o tom veřejně hovořilo. Je to jejich TA-JEM-STVÍ.
Co ty, mladý muži, chceš se stát managerem, vyšším státním úředníkem? Nebo aspoň nižším? Musíš se tedy „přizpůsobit“: Máš přece rodiče, prarodiče, nějakého postaršího strýčka …
Bowlesovy povídky jsou většinou tak různě skličující. Člověk už předem cítí, že jeho vyprávění nedopadne dobře. Ale, že to bude až taková hrůza, nečeká. A tak – pokud by Bowles byl teď na mém místě – třeba by na závěr podotkl:
„Ale proč nechávat zemřít postaršího strýčka, mladý muži? Vždyť stačí mít v ruce jeho úmrtní list. A strýček může i žít dál. Někde.“
Tak: Žijící mrtvoly jsou skvělá věc. Západ je z nich úplně nadšený. Už od dob Golema.
3. Paul Bowles: Collected Stories, Black Sparrow Press – Santa Rosa (CA, USA), 1989, jedenácté vydání.
(Předmluvu ke knížce napsal Gore Vidal. Říká tam například: „Paul Bowles was as little know then (1952) as he is now (1989) …“ A pokládá otázku „If he is so good, why is he so little known?“
4. Pořád si někdo stěžuje, že spousta dětí má psychické potíže. To je novinka – dřív se to většinou nějak vyřešilo. Ale teď: 20, 30, 50%!? No, děti jsou totiž většinou hodné. A když dospívají, těžko se vyrovnávají se současnou společností. Nelze s tím nic dělat. (irozhlas.cz, idnes.cz)
10.11.2024 Yoker
(81x známkováno, průměr: 2,36 z 5)