Čekal jsem včera odpoledne (středa) doma na nějaký řemeslníky a pouštěl si k tomu televizi (omlouvám se tímto panu Lopatovi z firmy Vohnout a Příkop, že jsem byl na něj protivnej, nebylo to kvůli němu, ale kvůli tomu).
Na ČT1 běžel pořad pro děti. Jednalo se o něco jako novodobou pohádku z Norska. Jedná se postmoderní multikulti remake pohádky o kohoutkovi a slepičce. Hlavní hrdinkou byla desetiletá holčička, budeme jí říkat třeba Gunda. Gunda žila v domečku se svými rodiči. Bylo poznat, že mají hluboko do kapsy, hypotéka jim seděla na hrbu. Dokonce ani neměli na sádru a kýbl vápna aby opravili a nabílili zdi, takže to v Gundy pokojíku vypadalo jako v jeskyni pravěkých lovců a byl tam dokonce i stejný bordel. Ustaraná matka u plotny vaří knedlíky z rozmočených kartónových krabic a z otce vidíme jen nohy, protože je právě hlavou pod dřezem a spravuje vodoinstalaci. V domě totiž neteče voda a na profi instalatéra nemají.
Gunda se tedy ráno neumyje a vyrazí do školy. Všechny děti dostanou multikulti krabičku, do které mají místo vyučování shromažďovat finanční přípěvky na chudé africké děti. Za vybrané peníze bude v Africe vyvrtána studna, aby děti nebyly při kmenových válkách dehydratované. Aby se Gunda s posláním lépe identifikovala, je na krabičce vyobrazen africký chlapec, jak sedí na zadku a čeká na vodu (říkejme mu třeba Umumbu). Zde si kladu otázku, proč se Umumbu prostě již nepokouší studnu vykopat a čeká, až mu jí někdo vyhrabe, ale zůstávám s touto otázkou sám doma ve svém křesle. Děj příběhu se ubírá úplně jiným směrem.
Gunda tedy přinese krabičku domů, ale tam je to zase jako vždy: maminka smrdí hypotékou a otec v nažehlených fungl nových montérkách leží pod dřezem, namísto aby se věnovali černošskému rasismu, šíření AIDS nebo válce se sousedním kmenem jako Umumbovi rodiče. Navíc se blíží Gundy narozeniny a Gunda má oprávněné obavy, že nic nedostane, protože rodiče nemají peníze. Nakonec se maminka ustrne a dá jí jednu korunu (1 NOK = 3,50 Kč podle kurzovního lístku ČNB). Gunda váhá, zda si ji má nechat nebo ji věnovat na hloubení studny, načež se stane něco velmi zvláštního. Umumbu na krabičce ožije a udělá na Gundu velice nepěkný obličej. Gunda vloží korunu do pokladničky a základ fundraisingové kampani je tím položen.
Odteď je tedy Gunda pronásledována oživlým Umumbem. Základ dobrého hororu je nyní také položen.
Gundu samozřejmě ani nenapadne, aby pomohla otci s opravou vodovodu ve vlastním domě nebo asi si uklidila ten chlívek v pokojíku. Raději se stará o vodu pro africké děti, to je velmi důležité. Vydá se s krabičkou do světa. Zpočátku se Gundě moc nevede, možná je to tím, že doma už delší dobu neteče voda a Gunda je trochu cítit. Nejprve zkouší uspět ve fitku, ale asi dvoumetráková norská bachyně nemá s sebou na rotopedu peněženku; zato se jí zamlouvá, že je Umumbu hezky štíhlý. Jsme ušetřeni vložené scénky „kmenové násilí jako fitness program“, Gunda jde do luxusní restaurace, kde se podnapilí zbohatlíci s ústy umaštěnými od steaků ohánějí zlatými VISA kartami, ale hotovost pro trpícího Umumbeho nemají. Toto je jeden z nejsilnějších okamžiků pohádky, totiž konfrontace konzumem posedlé buržoazie s utrpením prostého afrického chlapce. Pak zavítá Gunda do kostela, kde přítomný velebníček pronese jednu zajímavou větu:
„Chudí tohoto světa mají právo od nás bohatších očekávat pomoc“
což prakticky znamená, až vás smažka umlátí tyčí pro padesát korun, tak byla v právu a příčinu lze hledat pouze v její nedočkavosti.
Kněz samozřejmě přispěje, on a jeho farníci už samozřejmě sponzorovali několik studní různých ráží. Fundraising je završen drobným vydíráním u přepážky na poště. Zatímco Gunda lítá od čerta k ďáblu, Umumbu pořád sedí a čeká na studnu. Jenže se vyskytne problém. Gunda jde kolem obchodu a tam vidí krásný školní batoh, jehož cena odpovídá zhruba celkové sumě z fundraisingu a v Gundě klíčí myšlenka, že by…
Nyní přijde malý test. Co byste udělali vy na Gundině místě, když máte 3.000 korun z fundraisingu?
A. Nechám si peníze a koupím si batoh. Zbylých 1000 korun věnuji na Umumbovu studni.
B. Koupím krumpáč a přiložím k němu následující návod: „Milý Umumbu! Toto není kalašnikov. Přenes tento nástroj na místo, kde předpokládáš studni, a udeř těžším koncem do země. Poslední krok opakuj tak dlouho, dokud nenarazíš na vodu nebo tě někdo nevystřídá. My to tady takhle děláme a funguje to skvěle. Tvoje Gunda.“
C. Dám celou částku na Afriku
D. Vrátím vybrané peníze lidem, kteří mi je v dobré víře dali, protože jsem nenabídla žádnou záruku, že se skutečně dostanou na místo určení.
Vyhnodnocení:
A. Na první pohled se to zdá morálně vadné, ale jistě nikdo nebudeme zpochybňovat fakt, že dobročinná organizace má nárok ze získaných peněz pokrýt nutné výdaje na svoji činnost, například aby na ně nepršelo (luxusní kanceláře), nebyla jim zima (norkový kožich) a nemuseli chodit pěšky (Mercedes). Skóre 2:1 v neprospěch Umumbeho není v této branži nic neobvyklého, spíše je to mírně horší průměr.
B. Řešení se zdá být elegantní, ale bohužel nezapadá do konceptu pozitivní diskriminace, protože předpokládá aktivní činnost menšiny.
C. Jste dobrý euroobčan
D. Jste dobrý občan
Jak to bylo dál: Gunda skoro podlehne svodům mamonu. Afrika je jí šajsegál, jde do obchodu pro batoh. Jenže pak to zase přijde. Jestli jste viděli seriál Randall a Hopkirk coby významný příspěvek k popularizaci duchařiny mezi prostým lidem, tak se Umumbu zjevil podobně jako Hopkirk, tragicky se zatvářil a odradil Gundu od zpronevěry. Gunda místo toho donese peníze do školy a ukáže se, že jich vybrala úplně nejvíc. Celá třída vybrala asi 20000 K, což by mohlo stačit na pět šest samopalů nebo dvě erpégéčka k prosazování rasistické politiky prezidenta Mugabeho. Batoh dostala od rodičů k narozeninám a zazvonil zvonec, pohádky byl konec.
Ach jo. Silně se zamýšlím nad tím, že je vlastně docela kruté přivést dítě do světa přesyceného takovými multikulti kravinami. Autoři těchto slátanin úmyslně vedou děti k demonstrativnímu nezájmu o jejich nejbližší okolí, hlavně když mohou řešit virtuální problém někde v Africe za horama dolama. Gunda měla dostat od maminky přes prdel, že nepomáhá tatínkovi a učitelka od tatínka vynadáno, že místo učení pořádá fundraisingové kampaně. Už se vidím, jak vysvětluji své ratolesti podobným tónem, jako ke mně promlouval tatínek ohledně poslechu stanice Svobodná Evropa:
„No… víš… samozřejmě že je velmi důležité, jak se mají děti v Africe. To nepochybně ano. Ale to budeš říkat jen ve škole, ve skutečnosti jsou i důležitější věci. Takže když máš přebytečný čas, síly nebo peníze, přednostní je naše rodina, naši potřební přátelé, potřební lidé v našem okolí a naší zemi. A až tady žádní potřební lidé nebudou, tak se můžeme podívat do světa a pomoci někomu tam, musíme si však být jisti, že pomoc dostanou ti potřební a ne nějakej hajzl. Do té doby si však i tam budou muset pomoci sami, jako si sami pomohli náš pradědeček a prababička, když jim bomba zbourala domek. Ale tohle zůstane mezi námi, jinak bys mohl/-a mít potíže!!!“
(12x známkováno, průměr: 1,58 z 5)