Rok je pomalu za námi a tak opět jako každý rok nastupuje masírka ve stylu: „letošní rok byl nejtragičtější na silnicích apod.“ Kromě aut bourali vlaky a snad i vzducholodě a ponorky. Poté následuje vždy nějaký rozhovor s nějakým expertem či policistou se závěrem – nedodržují se předpisy a je třeba zpřísnit pokuty.
Zajímavou pozici zde zaujímá jistá televize (říkejme ji třeba TV H@vna), která se poslední dobou titulovala do pozice jakýchsi novodobých dopravních inkvizitorů ve stylu „tento řidič jel v dopravním omezení na D1 110 km/hod“. Přičemž podprahově používají slovní spojení typu: sportovní auto (např. Škoda Octavia RS, BMW 320d e46), ohrožoval okolí (jel v zúžení 96 km/hod) apod. Všímáte si, jak často vyplňují hlavní zprávy reportáže ze silnic? Vedle informací o tom, co se dělo v pořadu Tvoje tvář má známý hlas, nebo že Berenice Kohoutové někdo nasmrkal do gramofonu, jsou tyto reportáže každodenní potravou pro nemálo českých vohnoutů.
Někdy v půlce roku proběhla reportáž o kamerovém systému, který bude snímat řidiče jedoucí přes železniční přejezd na červenou aby po chvíli někdo řekl, že to bude měřit i rychlost. Aby nebylo pochyb o tom, že to lid chce a dokonce žádá, odchytí vždycky nějaké ne příliš bystré jantary (zpravidla u supermarketu), u kterých slyšíte věty typu: „já to schvaluji“; „tak je na ně třeba“ až po politicky uvědomělé „na západě je to normální“. Jak již bylo uvedeno výše, uvědomělí reportéři rádi ukazují prstem a výsledkem bývá nálepka pirát. Když se řekne silniční pirát, spousta lidí si představí neblaze proslulého pana Lacinu. Bez ohledu na to, zda člověk někoho vybrzdil, zablokoval nebo jakkoliv připravil perné chvíle někomu jinému, já si na rozdíl od rychlosoudců ala TV NOVA myslím, že tyto činy (ač neomluvitelné), jsou výsledkem něčeho, co probíhalo předtím – prostě v někom bouchly saze. Často se také setkávám s názorem, že by se měla zpřísnit autoškola. Já si na rozdíl od slovutných expertů myslím, že kvalita řidiče se neurčuje v autoškole, ale v dětství prostřednictvím něčeho, čemu se říká výchova. Prostě a jednoduše – když je někdo vychováván jako zmrd, bude tyto vlastnosti manifestovat i za volantem. Prostě jsem tu Já a jen Já a na ostatní z vysoka seru. Řízení je totiž činnost jako každá jiná. Pokud je někdo „veden“ ve stylu „kašli na to“, „to stačí“ – prostě vohnout – narazíte na řidiče, který nezná pravidla a na úkor druhých si ulehčuje svůj život.
Dovolím si zde jednu čerstvou historku. Byl jsem před 14 dny na evidenční kontrole, kde přede mnou byla jakási paní ve Škodě Rapid. Znáte to: dejte levý blinkr, pravý, brzda, světla a… zapněte mi mlhovky! Nic! Paní prostě nevěděla, kde se vůbec zapínají.. dokážete si představit, že potkáte takového člověka při suboptimálních podmínkách? Víte, kolik potkám lidí, co za snížené viditelnosti jedou na denní svícení? Ale co žene slušně vychované a lidi k tomu, že udělají nepochopitelný čin, třeba někoho vybrzdí na dálnici? Co se stane s dosud slušným řidičem, že mu najednou rupne v bedně? Představte si, že jedete domů např. z Prahéé někam na Moravu nebo třeba ještě dál do kraje razoviteho, prokoušete se x-tým zúžením na D1. Když si řeknete, že jako konečně 130, smůla, nejprve levý pruh zablokují kamiony. Když už projíždíte kolem největší české vesnice, zařadíte se do levého pruhu a…zase nic, jedete 100 km/hod. Říkáte si, který ču.. s kamionem. Kouknete dopředu a vidíte někoho v osobním autě, jak předjíždí kolonu kamionů stovkou. Z vlastní zkušenosti vím, že posledně jmenované skončí za sjezdem na Slavkov u Brna, popř. Rousínov, kde drtivá většina těchto ignorantů opustí dálnici. Chvilku jedete svých obvyklých 140 km/hod. a když sjedete na D46, míjíte radar umístěný ve svodidlech (zdravíme MÚ Vyškov) a jedete se skřípěním zubů 100 km/hod. jedete v levém pruhu, kde předjíždíte vozidla jedoucí okolo stovky, pouze v dáli jede kamion. Když v tu ránu zase šlápnete na brzdu, protože jakási pizda si usmyslela, že bude předjíždět kamion, který je odhadem 300 m před ní. Řešíte dilema, zda je pro Vás bezpečnější ji podjet zprava (Plzenská Jehlárenská®), nebo se za ní držet. Stejně tak pravidelně u Hranic na Moravě, kde jsou tři pruhy. Sjíždíte z dálnice v domnění, že Armagedon skončil … ovšem chyba. Je podzim/zima, období s velmi proměnlivým počasím. A tak jedete a najednou reflexivně šlápnete na brzdu. Před Vámi se totiž objevil obrys čehosi. Před Vámi se objevilo vozidlo jedoucí na denní svícení.. páprdovi v SUV korejské provenience naznačíte, že by bylo záhodno si v mlze zapnout alespoň klasická světla, tento však vůbec neví, co se mu snažíte naznačit. Přijedete do města, již s normální viditelností. Dojíždíte do kolony, kde Vám první auto před Vámi ukazuje krásu a svítivost zadních mlhovek.. jedete po hlavní silnici bez semaforů a Vy stále jen popojíždíte..je to proto, že kdosi vepředu odbočuje vlevo z hlavní silnice a místo toho, aby se nalepil co nejvíce ke středové čáře a umožnil tak ostatním jet dále pomocí objetí zprava, tak stáním ve středu pruhu ho totálně zablokoval. Přijedete domů vyčerpaný, nasraný. Ale zítra i pozítří toto absolvujete znova a to v různém rozsahu. Dokážu si představit, že toto byl denní chléb pana Laciny, který prostě podlehnul všudypřítomnému ignorantství, diletantství a neumětelství. Je to totiž i má každodenní zkušenost a jen osobní integrita mi zatím nedovolila někoho pořádně za volantem vychovat.
Problém vidím ve dvou věcech. Za prvé, díky moderním autům se řidičské umění spousty řidičů redukovalo do sady činností zahrnující pouze točení volantem, hýbání páčkami a startování motoru. Někteří ještě stíhají volat a psát sms, lááájkovat, twííítovat a vůbec sdílet na fejsu. Ovšem „to“, co je mimo auto, tj. prostředí, je velmi dynamické (změna viditelnosti, hustoty) a tito mimoni to vůbec nereflektují. Nechápu to, řízení vozidla vyžaduje 100% koncentraci, jako jakákoliv jiná činnost. S jistou mírou nadsázky můžu říci, že tito pro mě na silnici představují mnohem větší zlo, než kretén, který vás při 110 km/hod. na okresce ještě hodlá předjíždět. Jako druhou hlavní příčinu tohoto stavu vidím ve vysokém podílu řidičů neumětelů. Nebavím se o lidech, kteří jezdí mimo město 110 km/hod, na dálnici 150, nýbrž o lidech, kteří pro své pohodlí a lenost rezignovali úplně na základy, ale hlavně jste se stali rukojmími jejich pohodlí. Jsou to takoví ti, kteří se na poloprázdném parkovišti u supermarketu postaví před vchod nebo na kripla. Pamatuji divoká 90-tá léta, kde tento fenomén byl v rámci okázalosti typický pro „porevoluční“ zbohatlíky. Dnes mám pocit, že se situace obrátila a tuto štafetu převzali rádoby zbohatlíci z řad vohnoutů, jejichž nadřazenost se projevuje nějakou vyjetou importovanou sazometovou mrdkou značek BMW (e46 e39, e60), Škoda (Octavia a superb), popřípadě Audi (A6). Ale parkování je ještě taková soft verze. Co vidím poslední dobou je, že spousta lidí sere i na takové věci, jako přikázaný směr jízdy. Někteří si zkrátí cestu tím, že to prostě přes kruhový objezd „říznou“ po směru hodinových ručiček (typicky např. v Opavě u čerpací stanice MOL u výjezdu na Krnov). A to se stále ještě nebavím o chodcích a šlapálcích, které potkáte v jednosměrkách, popřípadě na silnici, kde paralelně vede cyklostezka. A to celé se děje v čím dál hustějším provozu s obrovským množstvím kamiónů, uzavírek a oprav silnic.
V podstatě se dá říci, že potkávám na silnici 3 typy řidičů:
-
Jsou to předpisoví řidiči. Vyhláška je nadřazena zdravému rozumu a reálným možnostem. Vyhláška je pro ně něco, jako pro většinu Křesťanů desatero (ovšem až od soboty do neděle). Jsou to takoví ti, co pojedou po čtyřproudé silnici 70 Km/hod., klidně 20 km, protože značka. Jsou to ti stejní, co sice vidí prázdný kruhový objezd už 100 m dopředu, přesto před ním zastaví. Jistě tušíte, že jízda je sice relativně bezpečná, ale častokrát ztrácí plynulost – což prakticky bezpečnost snižuje.
-
Opačným polem jsou všelijací závodníci či spěchálci. Jsou to ti, co mají nutkavý pocit vás na okresce prostě předjet, a to i přes to, že vaše rychlost je třeba 110 km/hod. Pokud tak učiní na přehledném úseku a zmizí, řeknu si, OK, jeď. Rozumím tomu, ale sám to nepraktikuji. S čím ale problém mám, jsou ti, co vás předjedou v zákrutě, popř. před horizontem, aby jeli před vámi třeba 100 m stejnou rychlostí jako vy, nebo hnedka odbočí. Problém těchto „řidičů“ je v tom, že si pravděpodobně nejsou schopni vyhodnotit rizikovost svého počínání. Jsou to ti stejní, kteří třeba naslepo předjíždějí kolonu 10 osobních aut + 2 kamiony, nebo musí předjíždět vždy jako první, přestože se vy před ním chystáte udělat totéž.
-
Zlatý střed – ano jsou tu předpisy, ale také zdravý rozum, cit a slušnost. Jsou to řidiči jedoucí třeba 10 % nad limit, řízení vozu mají v malíčku, proto jim zbývá „kapacita“ sledovat provoz okolo a předvídat. Pohybovat se mezi takovými je radost, protože jízda je plynulá a zároveň bezpečná – nikdo se vám nelepí na zadek, riskantně nepředjíždí, chování a úmysly jsou čitelné dostatečně dopředu atd.
Paradoxně mám pocit, že policejní „práce“ ve smyslu měření rychlosti se bohužel zaměřuje na ty posledně jmenované, zatímco obě ostatní varianty, které představují násobně vyšší nebezpečnost, nejsou v hledáčku.
A do které skupiny patříte Vy?
05.01.2020 Funes
(347x známkováno, průměr: 2,10 z 5)