Telefon mě definitivně nasral. Zavolal jsem na nějakou hotline. Samozřejmě to nezvedli, aby mi sdělili, že všichni operátoři právě hovoří (žerou, serou, tlachají mezi sebou o debilních seriálech a ještě debilnějším fotbalu). Takže hovor ukončím a pošlu těm bukvicím mail.
Hlas na mě pořád drmolil, že všichni operátoři právě obsluhují bla bla, já mačkal tlačítko pro ukončení hovoru. Sofistikovaná elektronika v telefonu, kterou vyvinul nějaký ekologicky zaměřený frustrovaný cyklistický impotent, patrně usoudila, že bych si měl poselství o hovořících operátorech poslechnout nejméně stokrát.
Vzal jsem přístroj, automatický hlas furt drmolil to o těch operátorech, co hovoří, a hodil s ním o zem. Místností se rozlehlo uklidňující ticho. Z telefonu vypadla baterie.
Telefon byl Sony Ericsson G502. Skutečně zasranej krám. Jeho nejvíce iritující vlastností je neskutečná pomalost. Reakce na tlačítka připomíná soulož šneků.
Můj úplně první telefon byl Siemens. Říkali jsme mu Tatranka, protože tak vypadal. Pak Nokia, nesmrtelný model 5110. V reklamě vystupoval pán na vratkém žebříku, kterému Nokia zachránila život, protože se jednou rukou mohl držet a druhou se dovolal pomoci prostřednictvím NaviKey. Bylo to hrozné. Tak strašné ovládání telefonu mohl vymyslet pouze buzerant. Tím jsem s Nokií skončil a ona skončila s Navikí. Prý to byl omyl.
Proč se vůbec ještě prodávají šampony proti lupům, když podle reklam už desítky let šampony lupy spolehlivě a trvale odstraňují? No? Ať ten řemeslník na tom žebříku teda klidně zhebne.
Další telefon byl nevím co. Pak Sony Z5, bohužel jsem ji musel reklamovat. Náhradou jsem dostal Sony CMD-J6. Na ten nezapomenu. Naprosto geniální a nepřekonatelný telefon s ovládáním pomocí rolovacího kolečka. Po jeho opotřebování, což trvalo asi dva a půl roku, další J6 koupená ze strategických zásob nějakých Sony maniaků, bohužel mi ji ukradli. Pak Sony J70. Už nebyla tak geniální, ale daly se tam dohrát aplikace, které umožňovaly sledovat, s jakými BTS si ten krám povídá, díky čemž jsem pochopil podstatu a možnosti zaměřování objektů v GPS síti. J70 také vydržela nekonečně dlouho, dojela na to, že se už nedala sehnat originální baterie obsahující čip nutný pro správnou funkci hodin.
Přišla fúze Sony s Ericssonem a pak bylo nutné měnit telefony každý zhruba rok a půl. Nyní každý rok. Koncern kchatoval kchosty. Před G502 jsem měl K790. Ta byla ještě relativně OK.
Mezitím proběhlo několik epizod s Nokií. Mám totiž firemní telefon. Firma mi poskytuje jak připojení, tak i přístroj, a to vždy Nokia. Samozřejmě nemám zájem používat telefony Nokia, protože stojí za hovno, a kartu přendávám právě do soukromých přístrojů Sony-Ericsson. Pověřený pracovník mi poprvé přinesl krabici s názvem Nokia a předával mi to jako malou svátost. Vzal jsem to, vydlabal z toho SIMkartu a hodil ten krám do šuplíku. Po dvou letech se dostavil onen pracovník opět s krabicí Nokia, opět mi ji veledůležitě předal proti staré naprosto nikdy nepoužité Nokii. Opět jsem ji hodil do šuplíku, aniž bych se na ni podíval, a tak pořád dál. K jediné změně došlo před rokem, když jsem se dozvěděl o normě zvané Lex Nokia, kdy si Nokia prosadila legislativu umožňující šmírovat kohokoli kdekoli. To jsem krabici z šuplíku vyjmul s tím, že telefon obřadně zničím, ale pak jsem zřel jeho celkově ubohý tvar a provedení a vrátil ho tam zpátky. Invalidy také nebijeme.
Tedy – nyní mám G502, přičemž to G jednoznačně znamená Gay. Sláva. Sony Ericsson svého odvěkého vyzyvatele Nokia nejen dohonil, ale také předhonil. Vyrobil stejný krám jako ona. Nebo ještě větší.
Například připojit Gay-502 k počítači je prakticky nemožné. Neustále se odpojuje a s ním dodaný bukvoprogram Sony Ericsson Suite funguje blbě. Problém byl vyřešen stažením nefiremních ovladačů z webu.
Gay-502 tady teď leží poněkud dezintegrován. Jeho kariéra skončila. Až budu v dobrém rozmaru, třeba ho zase složím. Na Gay-502 je ovšem ubohý pohled. Švindlchrom se loupe. Displej vyrobený z mizerného měkkého plastu se loupe. Celý přístroj při uchopení do ruky otřesně skřípe. Baterie stojí po roce za vyližprdel.
Gay-502 je třeba nahradit.
Nemám rád vyklápěci a výsuvné telefony.
Co nabízí Sony Ericsson v kategorii klasických telefonů? To jsem teda vejral.
Sony Ericsson Naite J105 Silver, reminiscence na Tatranku. Z toho taky kchost kchatin dost silně kouká. Nějak moc levný to je.
Sony Ericsson Elm. Pohotovostní doba 17 dnů. Tomu mám věřit? S baterií BST-43? Tady někdo hulil. Telefon je ovšem zcela ekologický. Je vyrobený z recyklovaných materiálů, takže bude ještě více rozskřípaný než Gay-502. Nejvíce šokující funkcí je ekozmrdská funkce Walk Mate, která funguje jako krokoměr a počítá, kolik g CO2 hrdý majitel ušetřil, když chodil pěšky a nejezdil autem. Podle čeho telefon pozná, že jdete pěšky, nevím. Každopádně takový výpočet je neúplný. Chybí mi tam prdoměr, protože metan je významný skleníkový činitel. Já chci kurvadoprdele telefonem telefonovat. Nechci fejsbuk a nechci twitr, abych mohl komunikovat s chlupatými ekoložkami. Nechci krokoměr a nechci ekopropagandu. Proč mám platit za tyhle zelený mindfuckingový sračky? Navíc, koho to ještě zajímá? Kdo je ještě natolik retardovaný, že věří na global warming, a současně umí telefonovat?
Sony Ericsson C901 se jmenuje Green Heart a tak si ho strčte do análu. Je také vyroben z recyklovaných plastů a to je úžasné.
Tím se nabídka klasických telefonů u Sony Ericsson vyčerpala.
Trochu mi to připomíná hru Hospoda na mýtince. Sony-Ericsson chtěl dělat mobilní telefony, ale lidi mu je furt kupovali. Tak je začal šidit, aby je lidi nechtěli. Ale oni je furt kupovali. Tak je udělal z druhořadých materiálů. Ale lidi je furt kupovali a tak do nich nandal hromadu ekosraček. Zabere to konečně?
Myslím že ano. Na mně to zabralo. Ale mám jeden mega eko tip. Ať SE ty telefony vyrábí aspoň tak pořádně, jako je vyráběla Sony před osmi lety. Nemusí to vydržet rok. Může to klidně vydržet dva roky! Nebude třeba po roce nic recyklovat. Nebude třeba krokoměr, až si pojedeme do obchodu pro nový. Prostě bude to zcela eko a taky to nebude zcela na hovno!
Devět let jsem používal telefony Sony (-Ericsson) a teď jim řeknu pápá. Tomu říkám kolosální úspěch ekologicky pojatého marketingu. Vyzvracet se do krabičky a poslat jim to zpátky, samozřejmě přes DHL GoGreen.
CMD J-6, vrať se!
(Zatím nikdo nehlasoval)