Film, který zabolel - zpět na článek

Rozpatlávat nějak příliš dlouho knihu 50 odstínů šedi či nějaký film podobné úrovně nestojí za ztrátu času, dovolím si to jen jednou a tady. Jelikož moje bývalá žena si všechny díly koupila (a já se kvůlivá dcerce docela často vyskytuji v její domácnosti), nahlédl jsem letmo do psaného. Tož, vězte, že to je literárně tak slabé, že se snad i hodí hláška, že autor neumí vůbec psát, nectí řemeslo, resp. to prostě odflákl (nebo na to nemá). Tak špatnou knihu aby pohledl. Další věc je zpracování tématu. Těžko soudit, zda autor o tom neví vůbec nic nebo to prostě necítí nebo je to schválně psáno pro vanilky …. výsledek je absolutně nudný.
Trošku věcně – ty BDSM lidi, které jsem v životě potkal, lze rozdělit (schematicky) do pár skupin. Jedna skupina jsou ženy, které jsou obojetné, vzruší se i něhou a celkem běžným způsobem a mohou žít v normálním vztahu, s tím, že uvítají jakýkoliv náznak násilí, jako koření. Tyto náznaky se mohou časem změnit v umírněné praktiky. O BDSM je nejedná (byť je to na úrovni, kterou již leckdo odmítne). Druhá skupina jsou ty ženy, pro které je násilí jakýmsi opakováním schematu z mládí (či z minulého života, pokud na ně věříte) a ony z toho ne a ne vyskočit. S takovou se nedomluvíte. Buď ji seřežete nebo málem udusíte (nebo obojí) nebo pro ni nejste partner. O BDSM se také nejedná. Třetí skupina jsou ty ženy, pro které je to hra, drsná hra, to je hooodně bezva, ale vy, jako chlap, na to musíte být. Jde o to, že během „praktik“ či „technik“ se v těle děwjí trošku jiné věci, než „normálně“. Jde o stresové hormony, endorfiny, adrenalin, a kýhoďasa co, jsou vlastně jako sportovci, extrémní, kteří už bez své dávky jedu (kyselina mléčná) a bolesti ve svalech a záplavě mozky stresem nemohou být. Pokud vás těší nějakou dámu (nebo třeba i jen tu jednu, konkrétní) trošku omezovat či dokonce mučit, máte oba skoro vyhráno. Ještě ale můžete narazit na mnohé obtíže. To, co vzrušuje jednoho, nevzrušuje druhého, můžete se také silně nepotkat v míře působení, v levelu, jeden už je skoro hotovej (myšleno duševně, je to prostě pro něj už to akorát), druhej je ještě na začátku. Nesoulad jako prase, přestože jste BDSM oba.
Mezi BDSM partnery hrozí ty samé odstíny šedi (a nesouladu) jako mezi vanilkami.
Já osobně si myslím, že v knize a ve filmu ani tak nejde o BDSM, anobrž o ten proces dlouhodobého namlouvání si jeden druhého (což některé prostoduché dámy oceňují nejvíc, resp. se u toho vždy tak romanticky zasní …. jako kdyby to v životě vůbec někdy tak bylo). Normální dospělí lidé (i vanilky i BDSM) spolu okamžitě spí, hned po seznámení. Pokud je mi někdo sympatický a zjistím, že je mi s ním dobře celý den nebo večer, automaticky jsou lidé spolu až do rána. Kniha života je tedy trošku kratší ….. a každý nakladatel by to odmítl – jak prodávat pár stránek …. a ještě k tomu se zcela realistickým popisem.
Za sebe, pro ty, které BDSM láká, jen tolik, že BDSM si nemůžeš zkoušet a hrát si. Pokud takový jsi, je to jasné, resp. to o sobě víš odmalička (nepřejte si vědět, co jsem prováděl ségřinejm panenkám nebo jaké povídky jsem si ještě jako kluk sepisoval nebo jaké obrázky kreslil, jen tak), pokud takový nejsi, vyzkoušej, co chceš, stejně ti to nebude vonět. BDSM se nelze naučit nebo si na to „zvyknout“. To je jako si myslet, že z tebe někdo udělá nebo vychová gaye (což je blbost).