Za mizivého zájmu veřejnosti a občasného poštěkávání tzv. ochránců osobních údajů se zrodil patrně největší projekt big brothera na území Kocourkova.
Mohli bychom to nazvat čipováním aut, ale trochu jiným, než si používají majitelé tédéíček ve snaze vymámit z toho vraku super extra powa. Tentokrát to má blíže k čipování psů.
Sněmovna na svojí poslední hektické schůzi přehlasovala senátní veto a schválila celou řadu změn zákona o pozemních komunikacích. Jedná se především o tři body. Za prvé o legalizaci vážení vozidel za jízdy, které může být jak nízkorychlostní, tak vysokorychlostní. V případě vysokorychlostního, řidič nemusí být o probíhajícím vážení nijak informován a nesmí se mu vyhýbat. Vážení provádí kromě obce správní orgán kraje a obce, nový zlatý důl pro nenažrané feudály s přízviskem „starosta“ se právě zrodil. Stačí umístit vhodné omezení hmotnosti na vhodné místo a zopakovat scénář známý z tzv. projektu Bezpečná města. Patrně se jedná o výsledek lobbingu Czech Radar, který tato zařízení do ČR dováží a mimořádně spornou věc, protože v Evropě je vysokorychlostní vážení bráno pouze jako informativní – pro značnou nepřesnost plynoucí z měřící metody. Takto blekotal v senátu poslanec Vojíř (ODS):
„Odchylku například plus mínus 5%, ale neberte mě za slovo, já nejsem ten, kdo by určoval tu odchylku, ale je to potom relativně malá odchylka – tady se bavíme v tunách, ano? To znamená 5 % plus mínus. Samozřejmě, že potom by k tomu musela následovat sankce – tato sankce je v zákoně popsána.“
Plus mínus.
Další změnou je mýtné pro vozidla těžší 3,5 tuny, tedy prakticky pro všechna nákladní vozidla. A třetí významnou změnou, která se podobně jako předchozí dotkne každého z nás, je zavedení tzv. elektronických dálničních kupónů, náhrady dálničních známek, které jinak fungují docela uspokojivě jako v ČR, tak všude možně po světě.
Na této změně, zatím v evropském měřítku rovněž ojedinělé, byl odpočátku enormní zájem. Do druhého čtení zákona byla vsunuta jako přílepek, o který se velice zasazoval poslanec Oldřich Vojíř. Na své nikterak dlouhé cestě skrze český zákonodárný systém prošel zákon do senátu, kde byla po rozsáhlé diskusi část týkající se elektronických vinět vetována. Sněmovna se tento týden s vetem vypořádala a návrh zákona schválila, přičemž poslanci ODS a ČSSD hlasovali v jednotě, která je v poslední době poznamenané přípravami velké koalice obvyklá. Nakonec i skutečnost, že návrh stál jinak veskrze pasivním poslancům za projednávání v dnešní turbulentní době a za okolnosti, kdy o mandátu dolní sněmovny lze pochybovat, o něčem vypovídá.
Jak to bude fungovat? Technickou vrstvu celého projektu ponechám stranou, najdou se jistě fundovanější. Elektronický „kupón“ bude elektronické zařízení umístěné na palubě automobilu uživatele a jako takový bude mít svoje unikátní číslo a bezpečnostní kód. Ten má zabránit zneužití kupónu, tedy umožnit jeho deaktivaci např. v případě krádeže. Unikátní číslo poslouží pro identifikaci kupónu a úhradu poplatku. Protože se jedná o časový poplatek, „krabičku“ nebude možné dobíjet jako mobil, tedy vložit „do ní“ libovolnou částku a tu pak projezdit, ale bude ji možné „nabíjet“ na deset dnů, měsíc a rok podobně jako jsou oceněné současné dálniční známky. Kromě poplatku samotného bude (nejčastěji) řidič hradit ještě kauci za poskytnutí elektronické viněty (při platbě za období kratší než jeden rok, přičemž kauce bude pravděpodobně taková, aby se tuzemci vyplatilo nabíjet rovnou na rok) a poplatek za služby spojené s jejím provozem. Pří vrácení kupónu se zbytek „kreditu“ nebude vracet.
Finanční výhoda pro „single“ uživatele je tedy žádná až záporná. Dá se očekávat, že poplatek poroste, odhaduji to na dvojnásobek. Do jeho ceny se kromě ceny média (onboard jednotky, tedy té krabičky) promítne také přenosnost a náklady na vybudování infrastruktury. Protože předkladatel konstatoval, že nevzniknou nároky na státní rozpočet, je zvýšení poplatku jediným možným výsledkem. Náklady na zavedení systému, který není kompatibilní s žádným obdobným systémem v EU, jsou odhadovány na 8 miliard korun, které se podle předkladatelů návrhu vrátí nejen na tržbách, ale také na snížení nehodovosti (což nebylo doloženo vůbec ničím).
Výdej kupónů zajišťuje MDČR, které tento úkon může delegovat na jiné subjekty (kdo za dva roky jako první prokáže propojení těchto subjektů s poslancem Vojířem, vyhrává). Řidiči plynou z existence kupónu a při jízdě ve zpoplatněném režimu (všimněte si, že nepíšu „na dálnici“) následující povinnosti:
– uhradit časový poplatek,
– umístit elektronický kupón ve vozidle nebo na vozidle na místo určené prováděcím předpisem,
– sledovat technickou funkčnost elektronického kupónu,
– na požádání umožnit kontrolu úhrady časového poplatku příslušníkem Policie České republiky nebo celníkem,
Proč o tento projekt nevznikl mezi veřejností dostatečný zájem? Inu proto, že většina stáda není schopna domyslet vedlejší efekty takového systému. V podstatě bylo vohnoutstvo ukolíbáno sdělením, že si již nebudou muset kupovat klasickou dálniční známku a trpět přitom diskomfortem, také že elektronickou vinětu budou moci přenášet mezi různými vozidly a bla bla bla. Asi se ptáte, proč to tedy stát zavádí. Aby udělal občanům laskavost? Ani náhodou. Zařízení má totiž dvě velmi významné fíčury.
Za prvé, zcela seriózně je zpracováván projekt zavedení mýtného pro osobní automobily v celé síti, tedy i na silnicích I. až III. tříd nebo místních komunikacích, například v centrech měst. Pokud jde o to poslední, městské mýto přijde nejspíš jako první. Před veřejností se přípravné práce tají, ve skutečnosti probíhají a jsou již poměrně daleko. Kupón může po určitých nevýznamných změnách představovat technické řešení pro OBU, tedy palubní jednotku, která je pro fungování systémů městského mýta nezbytná a která je nyní podstrčena jako trojský kůň skrytý za dálniční známku, aby si na ni stádo začalo pomalu zvykat. Další – a velice významný – krok k zavedení tohoto vyděračského systému byl tedy učiněn.
Druhá fíčura je hodnotná nikoli z hlediska lokálních feudálních vyžírků nazývaných starostové, ale z pohledu státu a jeho bezpečnostních složek. Krabička představuje výbornou příležitost pro státní i soukromé slídění, podobně jako mobilní telefony, jen s tím rozdílem, že mobil lze v případě nutnosti vypnout a z hledáčku se ztratit, zatímco krabičku zákon nařizuje mít v určité části silniční sítě zapnutou. Krabička samotná je sice pořizována anonymně, ale spřátelení identifikátoru krabičky s konkrétním automobilem je dílem okamžiku. Stačí přečíst registrační značku a převést ji na text, což je funkce, kterou standardně realizují různé kamerové systémy, a vznikne tolik potřebné přiřazení auta a kupónu. Toto propojení dokonce musí vzniknout, pokud chce policie identifikovat přestupce, který jede po dálnici bez platného kupónu. Sledovat pohyb toho kterého automobilu v síti pak už bude hračka, tedy dokud se bude nacházet pod dohledem čteček. Skutečnost, že kupón může migrovat mezi jednotlivými vozidly, sice trochu situaci komplikuje, ale ve skutečnosti ne až tolik, a ve skutečnosti tím stát získá jako bonus ještě údaj o vaší sociální síti.
Neproběhla žádná odborná diskuse o tom, jak dalece je uvedené řešení anonymní a v jaké míře dojde k zásahu do soukromí uživatele. Návrh zákona údajně nebyl vůbec diskutován z Úřadem pro ochranu osobních údajů. Neexistuje žádná informace o tom, jak budou údaje získané díky kupónům dále používány a co se s nimi stane, kdo všechno k nim bude mít přístup a kdo bude jak moci tyto informace používat. Trochu to připomíná nedávný fízlprojekt pražského magistrátu s názvem Opencard. Přesto poslancům nečinilo problém pro tento návrh zákona zvedat ruku, a to dokonce opakovaně a v široké shodě. Ačkoli senátor Nedoma na půdě dolní sněmovny těsně před hlasováním stručně a jasně formuloval, proč Senát tento návrh odmítl, s jeho argumenty nikdo ani náznakem nepolemizoval a následné hlasování proběhlo jako po másle. To na tom všem považuji za nejvíce podezřelé a alarmující.
Celkem vzato, za pár let můžete v hospodě slyšet následující zpověď: „Vole pyčo, stará se začala chovat divně, nechtěla šukat a furt byla pryč, tak jsem jí šoupnul do auta svuj dálniční kupón a zavolal Pepovi od městský policije, ty maj přístup do tý celostátní databáze, a on mi vyjel, kde se kupon pohyboval, a taky že jo vole, jezdila k trenérovi kickbox aerobiku domu vole..“. Kdybych vlastnil nějakou rozvědku nebo informační agenturu, již nyní bych připravoval infiltrátory k vyslání do příslušných organizací, které budou s daty z kupónů pracovat, protože levnější a spolehlivější cesta, jak získat natolik kvalitní data o pohybu zájmových osob v současné době neexistuje. Každopádně, komunistické UK je velký vzor našeho Velkého bratra, tamní i zdejší policejní složky jsou vedeny stejným zájmem a i výsledek bude podobný.
Systém si je vědom jistých obav na straně občana a proto ihned přispěchal s báchorkou, že díky krabičkám bude moci telematicky řídit například dálnice a nastavovat dopravní signalizaci s ohledem na hustotu provozu. Že bude moci identifikovat zácpy a problémy. To je samozřejmě nesmysl, protože totéž je možné už teď se současným vybavením – kontrolní mýtné brány počítají vozidla a dokonce protizákonně měří jejich rychlost. Tím mimochodem systém potvrdil, že má s údaji z kupónů jistý úmysl. Systém najal pohůnky z řad novinářů, kteří o připravovaném systému píšou „správným způsobem“ a přesvědčují vohnoutstvo, že se v podstatě nic neděje. Očekávám oživení argumentu „já nemám co skrývat, tak ať mě klidně fízlují“ anebo variantu „proti se ozývají hlavně ti, kdo dělají něco nelegálního.“ Další součástí argumentace systému je, že kupón bude zakoupen „v trafice“, což je předkládáno jako záruka anonymity, ovšem značně pofidérní, jak již víme od předplacených mobilních telefonů.
Tak to by bylo povídání o dalším fízlprojektu z dílny nové přeformátované ODS. O dalších zase někdy příště. Upozorňuji na blížící se volby a možná poslední možnost odpojit degenerovanou ptákostranu od přístrojů.
(Zatím nikdo nehlasoval)