Dvě pravdy

Featured Image

Je v tom multiaktivin? Ne? Tak to já nechci.

Asi je nám všem jasné, že z pití balené vody nebudeme zdravější ani krásnější. Naopak, hrozí riziko, že právě naopak. To ovšem nebrání krásným zdravě vypadajícím hercům, aby nás s pro ně typickou flexibilitou bezpáteřní krysy ubezpečovali o tom, že právě jim se tak stalo. Všichni tušíme, že kvazivědecké ingredience jako optiminerál a multiaktivin tam nejsou, dokonce že nikdy takové látky neexistovaly, existují jen za účelem marketingu. Společnost vzala jako fakt, že lhát za účelem advertisingu je přípustné.

Reklama na služby mobilního operátora okupuje celou zadní stránku novin a slibuje mimořádně levná volání odkudkoli kamkoli. Musím si časopis přistrčit až k nosu, abych se dole dočetl informaci písmem o velikosti 5px., že volání sice samo o sobě levné je, ale ještě než uslyšíte hlas volaného, bude vám naúčtován jakýsi paušální poplatek za spojení. Ale reklama sama o sobě pravdivá je – volání jako takové je skutečně levné. Ale já přece nejsem povinen rozlišovat, co je spojení a co volání, je přece jasné, že když chci volat, tak také chci předtím spojit. Bude se snad také v budoucnu účtovat nějaký poplatek za ukončení spojení? Nebo za hovor nahlas?  Kdo jiného uvede v omyl… podvádět je také legální.

Důležité je být v bezpečí. Pokud to není možné, tak se aspoň tak cítit. Denně za námi přicházejí politici prostřednictvím zkorumpovaných médií s nabídkami, jakých svobod bychom se ještě měli vzdát, abychom se cítili ještě o něco bezpečněji. V nedávné minulosti jsme se kolektivně vzdali práva na soukromí při komunikaci pomocí telefonu, příště bude na řadě třeba právo držet či nosit zbraň. Můžeme si na to zavzpomínat, když večer aktivujeme alarm nebo zamykáme na dva západy speciální zámek u bezpečnostních dveří do bytu. Jen málokomu připadá divné, proč to vlastně dělá, když jeho volení zástupci pro jeho bezpečí již tolik učinili a on sám jim tolikrát vyšel vstříc, ve většině hlav to končí u faktu, že „se krade“.

Dívám se na záběry z války Izrael – Libanon. Izrael napadl Libanon, protože z jeho území odpalují teroristé z hnutí Hizballáh rakety, říká hlas komentátora. Rozhodně bych nechtěl, aby mi do obýváku vletěla raketa. A taky bych nechtěl, aby mi tam vletěl granát vypálený z tanku Merkava. K tomu běží záběry. Izraelský projektil zasáhl sociální středisko, zahynuli dva teroristé. V hlavě se mi rozbliká světýlko – co je to za teroristy, když provozují společenské středisko? Co je to vlastně ten Hizballáh? Hamas? Nikdo se mi to neobtěžuje vysvětlit, v rámci objektivního a vyváženého zpravodajství vím pouze, že je to něco ošklivého.  Libanonská elektrárna hoří, hasiči se marně jednou stříkačkou pokouší hasit nádrž na palivo, hořící mazut teče všude okolo. Mám věřit, že  v té elektrárně byli skryti nějací teroristé? Raketa z izraelského vrtulníku zasáhla auto s uprchlíky, čtyři mrtví. Taky teroristé? Ano, také, nepřemýšlej o tom. Dělostřelecké projektily dopadají do obytných čtvrtí, jistě to tam také byl samý terorista. Neslyšíš, říkají přece, že to město bylo od nepaměti baštou teroristů. To, co vidím, je totální válka, nikoli boj s nějakou partou pazdrátů s erpégéčky, ale někdo chce, abych si myslel něco jiného. Opět lži, nic jiného.
 
Vlastně se dá říci, že moderní mediální marketing pracuje pouze s pocity. Jejich konfrontace s fyzickou realitou je ve většině případů dostupná každému, kdo projeví jen minimální zájem. Dá se říci, že kdyby každý porovnal svoje vlastní každodenní zkušenosti s realitou mediálního brainwashingu, dávno by jej odmítl jako celek i se systémem, který za ním stojí. Nestalo se však. Musí existovat ještě něco dalšího, co brání lidem chovat se podle vlastního zdravého úsudku.

Existují vždy minimálně dvě pravdy.

Jedna ta skutečná, kterou lze jednoduchými pokusy doložit, a pak ta oficiální, která se smí říkat na plnou hubu.

Kdo bude tvrdit, že pít vodu z kohoutku je, tedy alespoň ve většině měst, zdravější než voda z PET láhve, bude mít sice pravdu, ale společnost na něj bude možná pohlížet trochu divně, protože se nezdravě odchyluje od propagovaných spotřebitelských zvyklostí. Zkuste vykládat v sobotu odpoledne vzorným spotřebitelům v supermarketu, že naše tělo potřebuje jen určité množství vitamínů a to, co je přes tuto mez, má vliv pouze na chemické složení moči.  Pokud se navíc ještě přiřadíte k popíračům multiminerálu a bude tvrdit, že nic takového nikdy neexistovalo a je to jen blábol, určitě vám někdo řekne, že jste jen socka a závidíte těm, kdo si multiminerál s optivitamínem kupují denně. Možná budete příště raději držet hubu, abyste se sociálně nediskvalifikovali.

Pokud prohlásíte, že státní establishment směňuje s občany realitu svobody za pocit bezpečí v extrémně nevýhodném kurzu, hodně lidí na vás pravděpodobně bude hledět jako na magora. Skutečnou provokací bude, když naznačíte, že každý by se podle svých možností měl starat o bezpečnost svoji a svého nejbližšího, že všechny „bezpečnostní programy“ jsou totálně na hovno a mnohem lepší by bylo, kdyby sousedé v problémové čtvrti vytvořili domobranu. Vaši posluchači se cítí příliš slabí na něco takového, jistě by se neubránili a tak doufají, že to někdo udělá za ně. Dokonce vám ukážou celou řadu praktických příkladů, jak se po x-tém bezpečnostním opatření cítí mnohem bezpečněji. Pak ovšem zalezou za pancéřové dveře zasazené ve vybetonovaných futrech, protože existuje určité zbytkové riziko, které je bohužel skoro stejně velké jako riziko, které bylo předtím. Aby připustili, že sedli někomu na lep a nechali se napálit planými sliby, to ani náhodou nehrozí, raději osočí vás, že máte násilné sklony nebo podporujete nezákonné chování.

Máte nějaké pochybnosti o tom, co se právě děje na Blízkém východě? Chcete snad říci, že izraelská vláda nechává izraelskou armádu zabíjet nevinné lidi? Opatrně s tím. Neuvážené řeči ohledně izraelské agrese mohou způsobit, že vás lidový výbor prohlásí za fašistu, nacistu nebo obojí (lidový výbor nedovede pojmenovat rozdíly mezi oběma pojmy ani vysvětlit podstatu obou ideologií, tak raději používá oba, aby se nespletl). Navíc, mějme na paměti, že nepřátelé jsou teroristé a každý Arab je potenciální terorista, protože to říkali v televizi a kdo poslouchá televizní noviny spolu s extra bonus výkladovým magazínem předkousaných a natrávených pravd vyvržených z veřejnoprávního volete v 19:45, ten ví všechno nejlépe.

V zásadě se dá říci, že kdo projevuje jiný názor, než domácí debilizátor s anténkou, ten si koleduje o komplikace ve společenském životě a říká si o zařazení na okraj společnosti.
 
Jeden čas se hodně mluvilo o obsahové cenzuře internetu. Internet totiž začal být establishmentu nebezpečný, protože se na něm objevovalo příliš mnoho nebezpečných myšlenek. Myslím si, že tyto úvahy jsou už za námi. Zafungoval totiž jiný mechanismus: správně naprogramované stádo samo od sebe umlčí a zničí jedince, kteří projevují nějakou odchylku od uměle nastolené generální linie.

Většina z nás, pokud nemáme hepatitidu B, ajdu nebo meta na játrech, se dožijeme okamžiku, kdy budou lidé vyhazováni z práce nebo z hospody, protože nahlas projevili nějaký odlišný názor, třeba jim začalo vadit, že „se lže“ nebo „se krade“. Typické přitom bude, že nezasáhne žádná vyšší moc v podobně neoSTB nebo NGO aktivistů. To, co je bude v reálném životě diskvalifikovat, budou paradoxně lidé v jejich okolí. Establismentu se podařilo obrátit společnost proti sobě samotné, pes žere psa.

Je mi líto, jestli jsem vás deprimoval. Ale ještě je možná čas to zarazit.

Zbabělec umírá tisíckrát – odvážný jen jednou!


03.08.2006 D-FENS

12345 (3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)
454x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:06
D-FENS © 2017