Za dva měsíce – v sobotu 12. ledna příštího roku uběhnou dva roky od dosud nevyšetřené nehody při které se smrtelně zranil cyklistický aktivista Jan Bouchal – jeden z guru cyklistické kliky v Praze, která i dnes pořádá vopruzácké akce jako je Den bez aut apod.
Bohužel pro necyklistickou veřejnost a pražský magistrát, Jan Bouchal nebyl tím klasickým, militantním, cyklofašistickým idiotem jako jeho patolízalové a následovníci, ale vcelku realisticky uznával, že i auta někde musí jezdit a že to bez nich prostě nejde. Jeho smrt je tedy ztráta pro objektivitu názorů ve sporech a požadavcích různých lobbystických cyklo/eko sdružení…a Auto*mat jako vedoucí síla veřejného vydírání teď začíná tlačit na pilu, která se zařezává do masa řadových občanů, kteří třeba pro cesty za prací a za možností platit daně používají svůj vůz. Jeho programem je nyní bezprecedentní omezování ostatních občanů v jejich životě, který znamená třeba i svobodu dopravit se (bezezbytku na vlastní náklady) ke svému bydlišti nebo za příbuznými… Plány na úplný zákaz vjezdu do centra Prahy nebo alespoň tučné mýtné, zastavení budování obchvatů na úkor masivní podpory hromadné a cyklo-dopravy jsou nápady, které se mohly vylíhnout jen v hlavě popleteného aktivisty s humanitním vzděláním. Takový osel, který neví, jak svět kolem něj funguje přesto velmi hlasitě hýká, jak je vidět na aktivitě oslů puštěných po Bouchalově smrti ze řetězu. Tato „alternativní“ aktivita je v současné době nejen reálná, ale dokonce padá na zrodnou půdu u tendenčních karieristů šplhajících nahoru hádejte kde – ano, ve straně mocichtivého Boorseeka a prostoduché „Au-au“ Kachničky Žakojc.
Jako v případě jistých šesti milionů obětí (nebo jaké je aktuální skóre) je i zde jasně vidět, jak lze na něčí smrti vydělat minimálně v oblasti popularity a jak lze použít „nestandardních metod“ tlaku na změnu společenských zvyků (vydírání je v některých případech dobré, áááno?), když si kůži dotčeného nebožtíka přibijou vyděrači na štíty a táhnou do boje za pohodlí a výhody pro svou menšinu…na úkor mlčící většiny. Dnes už je Bouchal nedrží na řetězu a tak se tito ekologicky smýšlející milášškové radikalizovali. Na stránkách Auto*mat se pak můžeme dočíst ohromující objevy z oblasti fyziky, techniky spalovacích motorů a řízení motorových vozidel*. Samozřejmě nechybí hromady mrtvol á la Spejbl Šimonovský – viz násilné srovnání počtů zabitých v dopravě s počty mrtvých ve WWII apod. Je zde například také uveden údajný výstup ze statistiky, kdy v roce 2005 vzniklo v Praze 33 349 nehod, z nichž 97% zavinili řidiči. Bingo! To by jednoho úplně odrovnalo, že ve statistice dopravních nehod motorových vozidel budou mít většinu motorová vozidla. Jak překvapivé, že? Pro přihlouplé cyklisty možná. Pro zbytek je to ukázková dezinterpretace a krystalická demagogie Goebbelsovské školy. Samozřejmě nikde není uvedeno, kolik lidí zemřelo v těch 3% nehod, které „nám“ nezavinila ta fuj, fuj auta. Mohlo by při srovnání čísel dojít k nehezkému provalení skutečnosti, že chodci a cyklisté nesou nemalý podíl na vlastních ztrátách…a to by nebylo dobré, neboť by mohl někdo důležitý říci něco ve smyslu „Začněte u sebe, pumpičkáři!“ a poslat cyklofašisty s žádostí na nějakou dopravně komplikační-akci z radnice rovnou do prdele.
Jak jsou aktivističtí pumpičkáři disciplinovaní, jak se sami starají o vlastní bezpečnost vybavováním svých kol alespoň předepsaným osvětlením a kterak jim tedy záleží na dobré pověsti mezi ostatními účastníky silničního provozu je možno posoudit zde, zde nebo také zde.
S těmito záběry uveřejněnými samotnými aktivisty nejenže kontrastuje jejich plán udělat Prahu pro cyklisty bezpečnější, ale dokonce se ohrazují i proti skutečnosti, že sami porušují předpisy svými vlastními pravidly o kterých si myslí, že jsou správná, protože jsou pro ně pohodlná – viz tato citace z webu NaKole.cz:
Vzpomínkový den pokračoval cyklojízdou, která začala v 17 hodin před kanceláří občanského sdružení Oživení a projela po trase poslední Bouchalovy cesty na osudnou křižovatku. Účastníci cyklojízdy respektovali obvyklá pravidla cyklojízd.**) Mezi ně patří i fakt, že peloton se maximálně drží pohromadě, aby byla zajištěna bezpečnost všech cyklistů. Někteří řidiči však tento postup neunesli a začali skupinu předjíždět vysokou rychlostí, při překročení plné čáry. Hlídkující policisté se postavili na stranu řidíče a znovu tak potvrdili, že cyklisté v pražských ulicích jsou vnímáni jen jako nežádoucí komplikace a překážka dopravního provozu. (Redakce NaKole.cz s využitím tiskové zprávy Auto*Mat)
Za naprosto skandální a nanejvýš drzé považuji prohlášení samotného Auto*matu, které s použitím ohromující dávky pičismu, sobectví, vohnoutského nálepkování a vizionářství spatlal dohromady bojovník o vrcholek pomyslného smetiště – Herr Otakar Strunecký. Budu ho citovat celé, protože tato dávka hovadství přesně vystihuje myšlenkové pochody cyklofašisty:
Občanská inciativa Auto*Mat považuje průběh a závěry vyšetřování i přezkumné řízení dopravní nehody Jana Bouchala vedené státní zástupkyní Mgr. L. Kovaříkovou za nevěrohodné hned z několika důvodů.
a) Vyšetřující policisté hned v prvním protokole bez jakýchkoli důkazů pracovali s verzí, že cyklista nedal přednost jedoucímu automobilu. Do protokolu též uvedli, že Jan Bouchal jel bez ochranné helmy, neosvětlen a se sebevražednými úmysly. Rozpor s dodatečně zjištěným faktem, že cyklista měl helmu i funkční osvětlení, nijak nevysvětlili.**
b) Policisté nevyslechli hlídku Dopravního podniku, která dorazila na místo nehody bezprostředně po ní. Zasahující policisté umístili místo střetu v rozporu s výpověďmi svědků a zdravým rozumem do tramvajového kolejiště. Toto posunutí místa střetu pak mělo vliv na zajištění stop z místa nehody.
c) Policisté ani státní zástupkyně nevyhověli žádosti právního zástupce rodiny Bouchalových a nezjistila, zda druhý účastník nehody – řidič osobního automobilu Březina – během jízdy netelefonoval. Tento fakt by přitom měl na interpretaci nehody podstatný vliv. Policisté i státní zástupkyně se spokojili s výpovědí řidiče Březiny, že během jízdy netelefonoval.**
d) Při vyšetřování nebyl zohledněn fakt, že Jan Bouchal byl zkušený cyklista, jezdil uvedeným místem pravidelně (místo je na trase mezi jeho domovem a pracovištěm) a že si byl nebezpečnosti místa velmi dobře vědom. (V roce 2000 se podílel na studii úpravy křižovatky Nábř. kap. Jaroše a Dukelských hrdinů. Tato studie, objednaná MČ Praha 7, nebyla nikdy dále využita).
e) Bez důkazů byla naopak akceptována hypotéza (brzdná dráha nebyla s ohledem na stav vozovky zaznamenatelná), že řidič Březina nepřekročil při průjezdu křižovatkou povolenou rychlost. V úvahu přitom nebyl vzat fakt, že jeho vozidlo byla sportovní verze Octavie s dalším tunningem a že v uvedeném místě je možné pozorovat velmi časté překračování povolené rychlosti v každou denní dobu.**
Shrnutí: Vyšetřování bylo vedeno s vědomím, že Jan Bouchal nemůže vypovídat, že výpovědi svědků jsou málo konkrétní. Již první hypotéza vyšetřovatelů předpokládala zavinění cyklisty.
Za občanský projekt Auto*Mat
Otakar Strunecký
Zde se jistě sluší doplnit, že nehoda je stále v šetření, cyklofašisti stále hledají svědky dokonce i v tisku a rozhlase, ale v podstatě už mají v zavinění nehody jasno i když ji neviděl ani jeden z nich. Bouchal odbočoval vlevo a vjel pod protijedoucí Octavii RS. Zejména body označené v prohlášení jako c), d) a e) jednoznačně ukazují na pokus o nátlak, mimo zásady fungování tuzemského práva, naprosto neproveditelnými požadavky na úřady činné v trestním řízení. Snaha o deformaci pohledu na Bouchala jako na přestupce a viníka nehody z toho přímo ukapává. Hloupý pumpičkář má pravděpodobně pocit, že „dokázat“ někomu, že telefonoval znamená ho „obvinit“ z tohoto jednání a pak si počkat, jestli obviněný nedokáže opak. Když neprokáže, tak telefonoval a je to… O helmě a osvětlení (viz bod „a“) Auto*Mat pouze tvrdí, že je měl. Nikde jinde se o tom nemluví. A proč taky, když Bouchal byl tím, kdo měl vidět a dát přednost? To vidím jako další logický rozpor v jednání hysterek z Auto*Matu.
Jediné vodítko v tom, jak asi jela Octavia rychle je jeden jediný – vzdálenost na kterou byl odhozen cyklista. Ta je jednoznačně přiměřená tomu, co by bylo možno dopočítat ve znaleckém posudku, který má v takovém případě toleranci 53km/h +/- 15km/h, takže jeho zpracování je na houby, jelikož by soud vzal v úvahu stejně rychlost nejnižší uvedenou, což by mohlo být klidně 51km/h i kdyby jel Březina 65km/h. Tudíž je posudek na pendrek a nic by nepřinesl. Jenže to by pan Strunecký musel míti přehled o tom, jak to na světě chodí.
Jiná tendenční, nátlaková či otevřeně pozitivně diskriminační uskupení přebrala už „oficiální verzi“ Auto*Matu. Jedno humusácké prohlášení za všechny, z pera vizionáře a „jediného spravedlivého“ Jakuba Kašpara: Umřel poté, co týden bojoval ve střešovické nemocnici se zraněními, která mu minulý týden způsobil řidič auta, který na nábřeží kapitána Jaroše spěchal tolik, že nerespektoval červenou na semaforu.
Rodina Bouchalova je nepochybně účastníkem řízení do kterého se dostala po „oslím můstku“ tzv. adhezního řízení o náhradě škody. Proto může nahlížet do spisu a dělat z něj kopie. Kdo v této věci asi drží kozu za rohy je myslím vcelku jasné z toho, kdo všechno se k věci vyjadřuje. S panem Březinou – řidičem oné Octavie, bych teď teda boty rozhodně neměnil, protože mít za hrbem sebranku, která je schopná pod rukou zveřejnit i jeho jméno a adresu musí být dost o nervy. Vzhledem k radikalizaci některých už i tak jednostranně zaměřených jedinců je to vcelku riziko…navíc, když si uvědomíme, že pan Březina „jen“ nedostal přednost. Jestli řídil s mobilem u ucha nebo jel na žlutou naprosto nezmenšuje váhu faktu, že měl dostat přednost, což šlapací hysterky odmítají přijmout. Nehoda totiž nevzniká kvůli mobilu u ucha nebo kvůli sporné reakci na světelnou signalizaci…a navíc – když jsou o takových prohřešcích řidiče – pana Březiny, aktivisti tak skálopevně přesvědčeni, nechť předloží důkazy. Jinak je to jen vyznání víry – a tedy bezcenné pro blízké i široké okolí.
Osobně jsem toho názoru, že když mi někdo vjede pod chladič a já u toho telefonuju, tak na tom držení aparátu nic nezmění, neboť já nejsem povinen napravovat cizí chyby v zájmu chybujícího, ale v zájmu svém. Takže i kdyby byl Březina opravdu takovej, jak ho líčí hysteričtí cyklouši, jsem pořád na jeho straně, protože jemu o nic nešlo a za chybu zaplatil ten, kdo ji udělal. A proč se tedy zlobit na to, že blbost byla potrestána? Kdesi v debatě o GPS navigacích jsem četl, že ten kdo svěří svůj život páru baterií, je idiot. Parafrázoval bych to na semafory a na víru, že barevná lampa kohokoliv ochrání. Proto není na místě přístup „rovnou řežu“, ale je nanejvýš výhodné napřed se podívat, jestli někdo nedělá něco, co by mě mohlo stát krk.
Jako každá bajka, bude mít i tato ponaučení v závěru:
Vizte, milí šlapací chřipkáči, že jezdit rutinovaně a mít naprosto iracionální pocit extrátství z pohybu na šlapohybu (denně k ověření v ulicích) se nevyplácí…a to ani když banda zuřivých šovinistů pak bude kolem toho blbnout a vypisovat si duši v zoufalých prohlášeních. Bouchalovi nijak nepomůže ani ta nejlepší možná varianta konce tohoto sporu – vina 50:50, protože Březina je naživu, kdežto Bouchal nikoliv. I kdyby za to mohl Březina na 100%, tak je otázka, jestli má ono virtuální „právo“ takovou cenu. Zeptejte se na to Bouchalovo vdovy nebo jeho děcka, schválně kam pošle takové idealistické přiblblíky.
Toto je nepřímo taky jedním z důkazů, že se má jezdit hlavou a ne striktně podle předpisů, protože když na věc dojde, tak má mít přednost ten, na jehož straně je více železa, jelikož bude mít doslova drtivou převahu. Kdo to nechce chápat, nechť jezdí jen po cyklostezkách nebo po lese, protože jinak dopadne jako pan Bouchal, který mimo jiné přivedl pana Březinu do (zatím) dva roky se vlekoucího sporu, o duševní a majetkové*** újmě ani nemluvě.
Obecně platí, že odpovědí na tlaky jakékoliv menšiny do svobody rozhodování jejího okolí za použití bezpříkladné demagogie a braní rukojmí z řad veřejnosti (např. při pokryteckých vzpomínkových jízdách a dnech bez aut), by měl být u každého slušného člověka vztyčený prostředník. Tak tedy…
* – Fajnovým šmekrům doporučuju epochálně objevnou pasáž o tom, jak auto ze 30km/h brzdí na kratší dráze než z 50km/h (co mi to jen připomíná?), dále potom plošné(!) doporučení pro řidiče, aby jezdili třicítkou na trojku(!), protože jednak pojedou plynuleji, s nižšími otáčkami motoru, méně budou brzdit i přidávat, čímž budou prudce ekologičtí. To, že se nikam nedostanou ve slušnou dobu je jaksi nad rámec myšlení pumpičkářského separatisty. Za pozornost stojí také neověřené zkazky o tom, jak skoro všechna velká německá města mají většinu ulic v módu „Tempo-30“.
** – Všechna zvýraznění v textu doslovných citací aktivistů provedl autor článku.
*** – Cyklista není ze zákona pojištěn na škody vzniklé provozem jízdního kola a tak pokud jako viník nehody zemře, nedočká se poškozený ničeho, co mu nedají pozůstalí viníka z dobroty srdce v rámci narovnání situace. Občansko-právní spor je v takovém případě ztracenou bitvou, neboť nedávno ke mně dolehla zvěst, že takto způsobené dluhy nelze vymáhat po pozůstalých ani kdyby dědili továrnu na lokomotivy a uhelný důl. Je na to nahlíženo tak, že za tu škodu je dotyčný a potažmo jeho rodina potrestána už dost škůdcovým uhynutím. Z pohledu poškozeného je to tedy tzv. na piču.
Odkazy k případu. Najdi aspoň jeden rozdíl:
http://domaci.ihned.cz/c6-10084490-20158510-002000_d-smrt-aktivisty-i-po-roce-s-otaznikem
http://www.ta-gita.cz/na-vlastni-kuzi/vzpominka-na-tragickou-smrt-cyklisty-jana-bouchala/
http://ekolist.cz/zprava.shtml?x=19593893
http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=55802
http://aktualne.centrum.cz/autor/clanek.phtml?id=130282
http://www.humanita.n.cz/articles_view.php?idart=207
(20x známkováno, průměr: 1,25 z 5)