Dobrý den pane řidiči - zpět na článek

Ještě si přidám další komentář…
Ono není potřeba střílet paragrafy od boku. Nevypadá to sice tak akčně, ale onen pasivní postoj zastane hodně. Základ je mlčet, času je (většinou) dost.

– Počkejte pánové, nezlobte se, nerozumím. Proč že to chcete občanku? Chcete mě ztotožnit, nebo o co vám jde?“
– Dejte mi chvilku prosím. Nebojte, nikam vám neuteču, tady si sednu, ale zavolám si pro radu. Mně se to nějak nezdá, jak postupujete, a říkáte přestupek, to je vážná věc.“ – a pokud máte schopného kamaráda na telefonu, je to ještě lepší. Tohle je dost efektivní taktika, když je to první, co vyslovíte po prvních deseti minutách mlčení. Pak se dá hrát stylem „hmm, poučení, výzva říkáš? Musí mít důvod? Ne, nic takového neříkali, tvrdí, že to musím zaplatit.“
– To se mnou mluvíte jako člověk nebo policista? – Já se vás normálně slušně ptám. – Aha, ale já si nechci povídat, nashledanou.
– Jsem omezen na osobní svobodě?
– Tohle vypadá na dlouho. Udělám si čas. „Ahoj mami, promiň, potkal jsem policajty. A znáš mě, se mnou je to nadlouho. Přijedu spíš až večer, možná zítra. Uvidíme.“; tak pánové, už na vás mám čas.
– Počkat počkat. Minulej týden jsem zrovna četl Ústavu, no víte, já se v zákonech nevyznám, ale to, co říkáte, je hovadina. Zavolám si.
– Volání 158 může zabrat na strážníky, ale pak se cítíte jako pitomec, protože 20 minut čekáte, pak přijedou příslušníci, zeptají se, co je za problém, slušně vás ztotožní, případně sami sepíšou papíry, nic nechtějí, a tím to prostě skončí.

Absolvoval jsem stovky takových setkání, až na jednotky jsem je vyvolal víceméně sám nějakou provokací, a často jsem se choval jako pitomec. Ono to není vůbec jednoduché. I ten policista umí vytáhnout paragraf, kterým vás v té chvíli totálně oslepí. A navíc, jo, jsou to lidi. Takže není třeba si to komplikovat, třeba budete mít štěstí, a bude klid. Pomůže sebevědomý postoj, no a když jste trochu pomalejší, jako já, tak sebevědomý postoj udržíte nejlépe tak, že budete prostě mlčet a pozorovat. Samozřejmě nahrávat, nehádat se, pokud vás budou nutit násilím (např. výhružkou psychiatrií, nezažil jsem) mluvit, tak jim řekněte, že si s nimi nechcete povídat. Můžete se pak inspirovat větami nahoře, které mi dobře fungovaly. Samozřejmě ne dokonale, ale situaci neeskalují.
Situace se může snadno zvrtnout, když je fakt naserete. V mém nejhorším případě mě pustili ze služebny v pět hodin ráno a zabavili mi auto – všechno na základě toho, že jsem prostě celou dobu jenom mlčel. Měl jsem se dopustit přestupku, ale to jsem fakt nebyl já, vyhrožovali videem, vším možným, a skončilo to zabavením auta, protože nebylo moje, a já s nimi prostě už nemluvil vůbec. Dopoledne jsem přišel ozbrojen razítkem advokátní společnosti, auto bez řečí vrátili, a prohlásili „no jo, když vy jste jim prej nic neřek.“ . Nějakej Buchta se pod to podepsal. Nezapomenu.
Taky mě jednou potkali v noci na vsi pěšky, zastavili uprostřed návsi, kde si začali pěkně vegetit, a já nedostal nic lepšího za nápad, než si je vyfotit. No a stal se ze mě místní tuner, a ať jim ukážu to svoje nelegálně votuzingovaný auto, a pak zase že jsem určitě místní zloděj kol. Zkusili mi napařit pokutu za osilnění dálkovými světly – přitom mě ale s autem ani neviděli. A to jsem taky zejména mlčel. A smál se. Ne, nebyl to pěknej zážitek, trvalo to přes hodinu, a byla mi pěkná zima. Nechť čtenář posoudí, nakolik si za to můžu sám.
Pak taková ta doprava na služebnu a pěšky zpátky, vyhrožování. Na Praze 7 na mě strážník křičel přes ulici „Jednou se setmí, pane. Jednou se setmí.“ Tam jsem si s nimi taky zažil svoje, ne už tolik vyloženě provokací, ale je těžké se jim vyhnout. Třeba když začnou psát pokutu člověku, co prudce zastavil na kraji silnice a z auta vytáhl již čůrající dítě. To je panečku pošušňáníčko.

Protože jsem debil provokatér, nikdy jsem nepodal žádnou stížnost ani nic podobného. Žádné video jsem nezveřejnil, nic moc nepublikoval. Ani když jsem jim šlohnul ten přetržený protokol o zabavení řidičského průkazu, tak jsem to nikam neodnesl. Má se to totiž nosit na Policii, a to nedává jaksi smysl. Přesto si myslím, že moje zkušenost je sice poněkud intenzivnější, nicméně odpovídající tomu, co se může stát komukoli, kdo má zrovna smůlu. A jak se chovají ke skutečným zločincům, to nechci vůbec vědět. Když si vezmu, co dovede takový strážník, nechci vidět třeba zásahovku. Mají podezření, že nemáte řidičák? Sejmou vás autem. Ukradl jste tátovi auto a jedete s ním už celkem dlouho po dálnici, byť po vlivem? Začnou vás honit, a ucpou dálnici, takže riziko vážné dopravní nehody s mrtvými povýší na jistotu. Změřili někoho v protisměru, že jede rychle? Pic, právě jste si urazil hlavu o jejich střechu, když se za ním otáčeli. Honí se s vámi na dálnici dědkovský suberb, když jedete 5 km/h nad limit? Čekejte, že ve vhodný moment začne diskotéka. Máte špatný vztah s místní policií, jsou dvě hodiny ráno, máte v sobě deset piv, a přijde pěkná slečna, jestli byste nemohl trochu popojet, že nemůže vyparkovat? Vsaďte se, že čekají za keřem. Myslíte si, že máte právo na obhajobu, když jste jeli o prázninách 37km/h na 30km/h ve 3:30 ráno před školou? Ne, auto bylo na operák, pokutu zaplatila leasingovka, můžete to po ní právně vymáhat.
Nabít se paragrafy je cool. Ale až je budete potřebovat, tak v té hlavě nebudou. Rozhodně ne všechny, a rozhodně ne tak poskládané, jak jste si to představovali. To, co píše autor, je svým způsobem špičková práce, takhle to v praxi, alespoň u mě, prvních pár (desítek) setkání nefungovalo. A teď to považuju za zbytečné, pokud to chce člověk jen pro sebeobranu, ne boj ze zábavy. Hlavní je udržet klid, a vědět, co vlastně můžou, mají, a dokážou. Třeba že vás strážník nemůže sebrat za trestný čin; mně takhle vyhrožoval loupeží. Že si můžete zavolat na linku 158 a zavolat o pomoc, kdyby bylo opravdu zle. To fakt zafunguje, pokud teda nejste terorista. Čtenáři DF to mají jednoduché, protože mají FSM, které poskytne prakticky veškerou základní průpravu bez zbytečných komplikací.