Dnes se nebudeme na osobní automobil dívat jako na fun factor ani jako na sportovní náčiní ani jako na prodloužení tamtoho … ega. Nebudou nás zajímat tvary karoserie, odkládací přihrádky na pet ani fet, obří zavazadlové prostory ani emise zhoubného CO2. Tématem je tisíckrát propíraná fráze – ekonomika provozu, tentokrát z ryze praktického hlediska
Potřebujeme se dejme tomu přepravovat denně z místa bydliště v blízké vesnici do místa zaměstnání v blízkém městě. Jedna cesta bude představovat 10 km. Denně tedy najedeme 20 km, týdně 100 km a ročně cca 5000 km. Toto číslo by se zřejmě minimálně zdvojnásobilo kvůli dalším jízdám, ale nás zatím zajímají jen kilometry dojíždění na/z pracoviště, pro ostatní účely cestování bychom se nejspíš dívali na věc jinak.
Náklady na provoz vozidla je jak známo dost obtížné stanovit – zahrnují cenu paliva, najeté km, provozní náplně, servis, pneumatiky, pojištění, amortizace atd. Pro zjednodušení budeme uvažovat hlavně spotřebu a cenu paliva, k dalším faktorům pouze přihlédneme, ježto jsou obtížně stanovitelné. Rozumně odhadnout se snad dá ještě povinné ručení – z obrovského spektra možností, bonusů a cen vybereme pro motor 1,0 l asi 2000 Kč/rok, za 1,5l asi 4000 Kč/rok a za 2,0 l asi 6000 Kč/rok. Budeme pořizovat staré vozidlo (vyrobené nejspíš během 90-tých let) za pár desítek tisíc a to ze dvou důvodů: Zaprvé – jsme finančně omezeni, zadruhé – při takto nízkém kilometrickém nájezdu 300 talířů za nový vůz značně převýší jeho úspornost danou technickou vyspělostí. Zcela opačná situace by samozřejmě byla u firemního vozu s vysokým nájezdem…
Jaký typ vozidla tedy vybereme? Abychom byli aspoň trochu objektivní, budeme se snažit projít všechny možné varianty. Ještě dodávám, že se budeme pohybovat rychlostí zhruba v rámci zákonných limitů, většina cesty proběhne mimo město, nezanedbatelná část ovšem také ve městě. Tak tedy:
1) Začneme tím nejobyčejnějším. Automobil +/- střední třídy s benzinovým motorem, pro naše účely stačí klasická 1,4 nebo 1,6. Takovýchto automobilů najdeme nepřeberné množství napříč snad všemi běžnými automobilkami (Alfa 145, Bravo, Escort, Golf III, Astra F, Peugeot 306, R 19/Megane, Citroen ZX/Xsara, Felicia 1,6 atd.). Výkon nejčastěji mezi 50 a 75 kW bude pro naše účely dostačovat. Také servisní náklady a pojištění bude průměrné. Spotřeba takového vozu bude asi 8 l/100 km, cena benzinu min. 35 Kč/l. Týdně tedy spálíme minimálně 8 * 35 = 280 Kč (ročně 50 * 280 = 14000 Kč, s pojistkou 18000 Kč). Výhodou by byla možnost širšího využití vozidla (i delší cesty/ dálnice/drobný náklad…) Pokusíme se ještě najít výhodnější alternativu…
2) Druhou variantou je benzinový malý nebo rovnou mini- automobil. Zdvihový objem se bude pohybovat kolem jednoho litru (např. Citroen AX/Saxo, Fiat Cinquecento/Panda/Punto, Peugeot 106, Renault Twingo/Clio, VW Polo, Seat Arosa/Ibiza …). Vzhledem k malému motoru a hmotnosti bude spotřeba nižší – minimálně asi 6 l/100 km. Při alespoň 35 Kč/l naturalu bude zkonzumováno minimálně 6 * 35 = 210 Kč (ročně 10500 Kč, s pojistkou 12500 Kč). Výkon takového vozu se bude pohybovat nejčastěji mezi 30 až 50 kW, což je ale (spolu s velikostí) limitující faktor pro další účely využití vozidla. Vyplatí se taková omezení kvůli úspoře několika tisíců za rok? Za každých 5000 km ročně ušetříme jen 3500 Kč, jednorázová (každoroční) úspora na povinném ručení bude kolem 2 tis.
3) Chceme-li dosáhnout nízkých kilometrických nákladů a zůstat u zážehového motoru, zůstává ještě možnost jezdit na LPG. Nabídka vozidel bude omezenější, nejčastěji se setkáme s Felicií, dále pak s některým Fiatem, Žabožroutem, Escortem nebo Astrou. Vezměme např. Felicii 1,3 50 kW. Bude žrát asi 9 l plynu na 100 km, cena zkapalněných dinosauřích prdů by nemusela být o mnoho vyšší než 17 Kč / l. Za týden tedy minimálně 9 * 17 = 153 Kč (ročně 7650 Kč, s pojistkou 11650 Kč) – to už je značná úspora. V tomto případě začíná cena povinného ručení tvořit významný díl nákladů, nejspíš by bylo možné najít nižší pojistku a roční náklady ještě snížit. Navíc zůstanou aspoň částečně zachovány možnosti univerzálnějšího využití vozidla. Má to ale nevýhody v podobě jakési bomby v kufru, každoročních revizí, komplikovanějšího servisu atd. Osobně mám zkušenosti s takovýmto vozem – asi rok jsem provozoval Astru F 1,4 8V s LPG. Bohužel velmi brzy nastaly problémy s kolísáním otáček, startováním a chcípáním motoru. V situaci, kdy auto bylo schopné zdechnout 3x na jednom kruhovém objezdu a po sešlápnutí plynového pedálu následovalo zpomalení místo akcelerace, jsem byl několikrát v servisu. Vždy jsem odjížděl s autem, které bylo „v pořádku“, ale po pár desítkách či stovkách km se vše opakovalo. Pak jsem milou Astru vyhodil. Možná jen „špatný kus“, od majitelů LPG vozů slýchám různé chvály i podobné nářky…
4) A je to tady, v rámci keců o spotřebě nelze vynechat diesel (i když si někteří zdejší čtenáři budou myslet, že je to sprosté slovo). Osobně jsem nikdy naftové vozidlo nevlastnil ani neprovozoval, budu tedy vycházet ze zkušeností ostatních. Pro začátek budeme uvažovat nejjednodušší variantu – vůz nejspíše nižší střední třídy s nepřeplňovaným naftovým motorem, nejčastěji 1,9 l. Výkon bude typicky 47 nebo 50 kW, u menších objemů o něco méně. Takovýchto vozů samozřejmě existuje spousta – motory 1,9 D koncernu VW, podobně u Žabožroutů, to samé o chlup menší např. u Fordu 1,8 nebo u Opelu 1,7. Spotřeba bude nejspíše od 6 l/100 km. Staré motory bez přeplňování a elektronicky řízeného vstřikování paliva by neměly být citlivé na kvalitu paliva jako moderní turbochrochty, před jistou dobou byl populární i fritovací olej. Vystačíme si tedy s naftou pro Zetory z místního JZD nebo použijeme rovnou bionaftu či její směs s běžnou naftou (ta stejně obsahuje biosložky) – učiníme tak ekologii zadost a budeme počítat s cenou 32 Kč / l. Týdně to bude nejméně 6 * 32 = 192 Kč (ročně 9600 Kč, s pojištěním 15600 Kč). Nevím, jak dlouho bude motor ochoten ty kapalný kytky baštit a s jakou spotřebou. I tak se mi tato varianta zdá nesmyslná: s vyšším objemem a cenou za povinné ručení je veškerá úspora žádná. Při dalších tisících kilometrů, které by již nebyly nutností pro cestu do práce, bych zase takový motor nechtěl – kvůli hlučnosti, nízkému výkonu a kouřivosti.
5) Buďme tedy náročnější. Chtějme OPRAVDU úsporný diesel. Jednou z možností je malé auto s malým nepřeplňovaným naftovým motorem, objem bude asi kolem 1,5 l. Tady je ale nabídka velmi malá, mohl by to být např. Opel Corsa, Peugeot 106, Citroen AX nebo Saxo. Výkon se pohybuje kolem 40 kW (což není mnoho, přátelé…). Abychom dosáhli spotřeby 5 l/100 km, kupujeme běžnou naftu za 35 Kč (biosajrajty údajně zvyšují spotřebu – nevím). Týdně spálíme 35 * 5 = 175 Kč (ročně 8750 Kč, vč. pojistky 12750 Kč). Oproti kategorii 2) máme nižší spotřebu ale vyšší pojistku, roční náklady stejné, v ceně všechny nevýhody malého auta plus vyšší hmotnost plus možná větší poruchovost. Takže nic moc.
6) Do naší cenové kategorie se vlezou ještě vozy s prvními elektronicky řízenými přeplňovanými diesely, tedy TDI apod. Z koncernu VW by mohl vyhovovat Golf III, Ibiza nebo Toledo, u žabožroutů třeba Xsara HDi. Motory s objemem 1,9 – 2,0 l budou žrát od 5 l/100 km naftu v ceně 35 Kč / l. Týdně 35 * 5 = 175 Kč (ročně 8750 Kč, vč. pojistky 14750 Kč) je dobrá cena při zachování praktičnosti a výkonu – typicky 66 nebo 80 kW. S připočtením vyšší pojistky se však přiblížíme k hodnotě benzinového auta z kategorie 1). Navíc starý turbodiesel bude mít nalítány dlouhé stovky tisíc km (proto se přece kupuje, ne?) a bude náchylnější k nákladným poruchám. Tedy také nic moc.
Protože na jiné účely, než je nutné dojíždění do práce, bych asi naftu ani miniauto nechtěl, přikláním se k první variantě, popř. k LPG. Údajně je ještě možné jezdit s jednodušším benzinovým motorem na 50:50 směs E85 (od 27 Kč / l) a naturalu, cena pak vychází na (27 + 35)/2 = 31 Kč / l, otázka je jak dlouho…
A jaké jsou názory čtenářů?
(7x známkováno, průměr: 2,57 z 5)