S myší v ruce sedím na pomyslné startovací čáře a nevím, zda kliknu…
Dlouho jsem přemýšlela, jakou strategii pro zdejší článek zvolit, zda impulsivně vyrazit do boje s tím, co mě v danou chvíli nejvíce ….(píp) nebo zda vybrat jednoduché, ale kontroverzní téma a přitom se pokusit nepodráždit čtenáře natolik, abych byla vyautována ještě před dočtením článku. V roli chytré – hloupé horákyně proto přicházím – nepřicházím, oděna- neoděna a přináším Vám dar-nedar.
Můj pohled na termín BOJ.
Od letošní novely branného zákona se zamýšlím nad rolí ženy v případném válečném konfliktu. Můj odpor k činnosti ve vojenských složkách vznikl v době předškolních bojových her, kdy jsem pochopila, jak je žena v roli vojáka diskriminována. Nyní nemám na mysli, že bych byla omezována v používání různých typů vojenské techniky – ono se mezi dřevem, plastem a kamením tehdy dalo těžko rozhodnout, která zbraň je z hlediska hromadného ničení výhodnější. Skutečný problém nastal až v okamžiku konání malé potřeby, kdy většina mužských bojovníků stála se zbraní v ruce a ještě při tom stíhala vyhlížet případného nepřítele, kdežto já musela potupně zbraň odložit, dřepnout si a na daný okamžik ztratit přehled o situaci na bojišti.
Další diskriminace nastala záhy po usednutí do školních lavic a s malými obměnami trvala až do konce studií. Vážím si toho, jak všichni věděli nejlépe, co je správné, jaké věci se hodí pro holky a jaké pouze pro kluky a děkuji vzdělávacímu procesu za to, že jsem si uvědomila, že existují dvě pohlaví, z nichž mi byla přisouzena role toho slabého.
Termín „slabé pohlaví“ ve mně vyvolává představu záhadného boje dvou fyzických pohlaví, která se musela kdysi utkat o jakousi vedoucí úlohu ve společnosti. Jako komiks by to bylo asi zábavné, jen se bojím jisté porno-stylizace. Možná právě tato představa přivedla naše zákonodárce k tvrzení, že feministky to moc chtěly a umožnili tak boj pohlaví v oficiální rovině.
Pokud bychom tedy hypoteticky připustili nasazení žen – neprofesionálních bojovnic v první linii, je možné, že by místo těžké techniky bojovaly lehkým prádlem, v což doufá většina internetových diskutérů. Při reálných rozhovorech na toto téma jsem se pak většinou dozvídala moudra typu: „vždyť to ženské samy chtěly“, popřípadě: „máte emancipaci-tak vám to patří“.
Nevím, nikdo se mě jako obvykle na nic neptal a pokud skutečně mým jménem jednaly nějaké ženské spolky, nemohu jejich činnost považovat za legitimní, já je k tomu nepověřila. Pro ilustraci si stačí představit podobné mluvčí např. za děti, majitele psů, sběrače hub či pouhé spotřebitele vzduchu.
Hledala jsem specializaci, pro kterou bych se armádě hodila. Práce s počítačem odpadla jako první, v teple štábu budou sedět profesionálové, tam bude největší tlačenice. Střílet neumím, vařit dle občasných výrazů členů rodiny asi také ne, nepotápím se, nelétám, lyže a kolečkové brusle mi budou na frontě k ničemu, tank či letadlo mi naštěstí nesvěří a polní knihovna bude zřejmě to poslední, po čem budou vojáci volat. Pak už mě napadl pouze pojízdný bordel, zde je ale profesionální výkon nutností.
Kdesi jsem četla právní komentář, dle kterého může občan výkon mimořádné služby odmítnout z důvodu svědomí či náboženského vyznání, předpokládá se však uložení pracovní povinnosti. Takže až naše země či Evropa budou v ohrožení, musíme prostě ještě více makat!
Nikde jsem ale nenašla podrobnější návod, jak bude naloženo se skupinami obyvatelstva, které nepracují ani v dobách míru, tak jsem se raději zaměřila na hledání těch, kdo potřebují boj.
Mohou to být :
1. Politici – žijí ve svém světě nadpřirozených sil a výhod a vládnou temnou magií, jež nás zaklela do podoby občasných nositelů hlasovacích lístků. V okamžiku e-hlasování pak budeme osvobozeni, celý systém bude uzavřen do koloběhu Matrix I,II,III a z nás pak budou dobré zdroje.
2. Feministky, ty potvory, se strašně rychle množí a vlezou úplně všude. Je mi sice trochu podezřelé, že v mém okolí žije spousta schopných, zajímavých i hezkých žen, které se stydí k tomuto hnutí přihlásit, a z televizních obrazovek pak na mě vykukují komické figurky najaté pro zesměšnění zmíněného hnutí. Kdo toto absurdní divadlo režíruje?
3. Šovinisté či novodobí obhájci utlačovaných práv mužů a jim podobní vtipálci. Nechci se této silné skupiny nijak dotknout, ale není používání síly také jistou formou diskriminace? Nebo je to další typická švejkovina?
4. Vydavatelé moudra a jim podobní obchodníci s deštěm. Moje jednoduchá vesnická babička – myslím, že je nyní na místě přiznat, že to byla první skutečná feministka, kterou jsem poznala – říkávala: „Každý, kdo má do p.dele díru, by jen radil, ale dělat se mu nechce!“ Kdo občas v knihkupectvích klouže zrakem po titulcích na hřbetech knih či upře svůj kritický zrak na svého domácího žrouta elektřiny a koncesionářských poplatků, dá mi za pravdu.
5. Bojovníci – amatéři. U této skupiny bych se nejraději zastavila a možná i skončila. Nevím ale, z kterého konce začít. Zda akademickou půdou a pýchou majitelů výkonných mozků, kteří jsou schopni se hodiny hádat nad něčím, co my ani nevidíme a už vůbec tomu nerozumíme, nebo raději hospodou na malé vsi, kde lze konečné řešení dosáhnou občas i starou dobrou českou fackou. Zatím listuji e-stránkami zde i onde a přemýšlím, jaký boj se tu v poslední době vlastně odehrává. A je to velmi zajímavé…
E-muži porušují pravidlo, že kluci nepláčou a holky si hrají s panenkami a odhalují zde temná zákoutí svých ublížených duší.
Z žen se tak stávají v e-světě hloupé či naopak vychytralé bezcitné bytosti zneužívající své pohlaví i jiné atributy k likvidaci svých dočasně slabších protivníků. Muži trpí, pláčou, přicházejí o iluze i peníze a jsou tak nuceni zakládat spolky na ochranu práv mužů. Nadávají ženám ošklivými slovy, ale přesto se bez jejich pohlaví neobejdou. Tomu prostě nerozumím!
Existují knihy, ve kterých je psáno, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše, ale to jsou výsledky špatně provedeného výzkumu, kterému nepomohou ani současné plány na vyslání žen na Mars. Na to je příliš pozdě! V jednom dobře utajeném americkém archivu prý jsou uloženy rozpadající se svitky pergamenu převezené z Iráku, kde je nám vyjeveno, že tato planeta patřila vždy jen ženám. Muži přicestovali z velmi vzdálené galaxie, která se díky jejich působení již dávno zhroutila a jediné, co po ní zbylo, je megacedník plný černých děr.
Chtěla jsem do nějakého spolku pro ochranu mužů vstoupit, namlouvala jsem si, že pomohu zachránit naši civilizaci, ale měla jsem jeden velký psychický problém, přes který jsem se nemohla přenést (ženy, které někdy vychovávaly alespoň jedno dítě pochopí). Co udělá zoufalá žena, pokud vyčerpá všechny argumenty, domluvy, dobré osobní příklady, prosby i úplatky a rozmazlený jedinec stále dupe nožkou, neposlouchá a domáhá se svých práv? Prostě mu dá jednu na zadek! Násilí! Místo spolupráce boj, místo pochopení nenávist. To není můj styl, to není můj boj, já s muži bojovat nechci. Tím jsem vypadla ze hry.
Většina virtuálních bojovníků je ale na své hře závislá. Ve svém reálném životě se trochu nudí a tak se v e-světě rozhlíží, s kým by se utkala. Adrenalin leze i ušima, kolotoč života se zrychluje, tlak roste, klávesnice nestačí, myš je tak malá, jak jen si ulevit – tak kdy už bude skutečný boj? Takový, kde si člověk reálně uleví, ale úhony nedojde a beztrestnost má zaručenu? Není to jednoduché … A tak jedním z mála opravdových svátků amatérských bojovníků se stávají velikonoce.
Celá velikonoční symbolika se mi jeví prapodivná a při vší úctě k věřícím tento svátek neuznávám a nehodlám nikdy slavit. Nechápu, proč bych měla někoho odměnit za to, že mě vypráská a ještě sledovat poťouchlé tváře podnapilých strýců, v jejichž někdy již senilních myslích ožívá spojení starobylého termínu „šukat“ s jeho dnešním významem. Velikonoce budoucnosti si představuji jako virtuální svátek na objednávku jen pro ty, co mají skutečný zájem.
Místo současných lovců číhajících před svým monitorem na nic netušící reálnou zvěř (to je třeba zakázat – možnost zneužití je obrovská) budou muži cloumat svými joysticky ve snaze zaujmout ženy a v ulicích se budou komíhat certifikované pomlázky upevněné k homologovaným stojanům, ženy si svobodně vyberou, která pomlázka jim bude nejlépe vyhovovat a náročnější konzumenti si pak stáhnou ječení v MP3 od svých oblíbených celebrit. Vejce pak pošta doručí na dobírku.
Zrůdná představa? Možná, v pokřiveném světě pokřivený pohled.
Abychom celé bojovné téma uzavřeli , položíme si otázku, jaká má (musí) současná žena být, aby splnila všechna okolní očekávání i vlastní touhy a neprohrála vlastní život?
Zde si nemohu nevzpomenout na hrdinku mé oblíbené SF pohádky pro dospělé – Leeloo z Pátého elementu. Pod křehkým zevnějškem se skrývá dokonalá bytost, která má zachránit svět, nebo v našich podmínkách alespoň rodinný rozpočet, musí být dobrá bojovnice a rychle se učit, ale působit dostatečně žensky. A to nejlepší nakonec – neobejde se bez svého hrdiny, protože potřebuje, aby ji skutečný muž pomáhal a chránil a pochopitelně i miloval.
Co sdělit na závěr? Naložte s článkem, jak zaslouží. Neslibovala jsem nic úžasného, jen určitý pohled v určitou dobu na určitém místě. Po období četby zdejších textů s problematikou nešťastných mužů jsem se chvíli dívala vlastníma očima, které i v černé barvě hledají různé odstíny a když nic nevidí, místo brýlí se dívají přes krasohled.
Přinesla jsem Vám svůj dar-nedar a odcházím-neodcházím oděna-neoděna v mlze svých představ.
(Zatím nikdo nehlasoval)