Deset argumentů, proč by měření rychlosti nemělo probíhat skrytě

Featured Image

Vážení přátelé,

děkuji za zprostředkování vašeho názoru na zrušení značek označujících měření rychlosti senátorům. Jak jsem zjistil, většina senátorů již zprávu obdržela, jejímu obsahu porozuměla a s argumenty v něm uvedenými se seznámila, přičemž někdo byl pro, někdo proti, ale podle všeho nikdo nebyl pohoršen ani zhnusen.

Píšu tuto zprávu proto, že nic se nemá přehánět a účel akce byl splněn, není tedy nutné obesílat je dále. Pokud tak přesto chcete učinit, prosím, je to projev vašeho občanského postoje, v tom vám nikdo nemůže bránit.

Jak řečeno, informace dorazily k jejich příjemcům a minimálně v několika případech jsem se přesvědčil, že dopadla na skutečně úrodnou půdu. Takže ještě jednou děkuji, že jste byli ochotni nemlčet a za zvuku zvonců pochodovat na pastvu (do salaše, na stříhání, na porážku… podle toho, co je aktuálně na programu).

V následujících dnech se celá událost přemění z myšlenek na slova, ze slov na rozhodovací akt a z rozhodovacího aktu na mediální událost. Tento web je čten v mnoha státních institucích, samozřejmě také v Senátu a také jej čtou novináři. Následující řádky jsou zde pro ty jedince, kteří mají koule na to, aby se vymanili z doktríny dopravní represe a začali myslet hlavou. Následující řádky mají totiž nadpis

10 argumentů, proč by měření rychlosti nemělo probíhat skrytě

1. Pokud akceptujeme, že nepřiměřeně vysoká rychlost jízdy (např. autem) může být nebezpečná, pak bude úspěšné každé takové opatření, které přiměje řidiče v určitých kritických, nebezpečných nebo frekventovaných místech přiměřeně zpomalit. Jaké měření bude v tomto ohledu mít větší preventivní přínos? Skryté, o kterém řidič neví, nebo řádně označené?

2. A jaké bude mít větší represivní dopad? Řidič, který jel výrazně rychle přesto, že měření bylo jasně a zřetelně označeno například dopravní značkou, je patrně rizikovějším účastníkem silničního provozu než nějaký roztržitý učitel, který je přichycen ve své fabii při pirátském řádění rychlostí 55km/h.

3. Policista nebo strážník je veřejný činitel. Kromě zákonem jasně vymezených případů nepracuje v utajení. Veřejně a neskrytě vyšetřuje vloupání, veřejně a neskrytě mlátí demonstranty, veřejně a neskrytě kontroluje lékárničky. Proč by tedy měl skrytě zrovna měřit rychlost, schovaný za stromem, za zaparkovaným autem nebo dokonce pod maskovací sítí?

4. Může skutečnost, že měření neprobíhá skrytě, nějakým způsobem zhoršit bezpečnost silničního provozu? Pokud poměřujeme bezpečnost silničního provozu počtem úmrtí nebo zranění, pak musíme prohlásit, že nikoli. Ačkoli strážníci od května 2009 museli měřit pouze se značkami, tendence poklesu počtu zranění i úmrtí na českých silnicích zůstala stejná. Viz zde.

5. V prvním pololetí roku 2009 neměřili strážníci vůbec, protože jim scházela grafická podoba dopravní značky. Pokud bychom věřili vyjádření „dopravních expertů“ a exponentů městských policií, musela by se na silnicích rozpoutat hotová jatka. Toto např. formuloval na svém webu Svaz měst a obcí:

Ztráta možnosti obecních policií monitorovat a případně pokutovat rychlou jízdu aut totiž, podle všech dostupných statistik, by znamenalo okamžitý nárůst nehodovosti, a co hůř, také nárůst mrtvých řidičů a chodců.

Je to pravda? Ne. Nic takového se nestalo.

6. Oblíbeným argumentem odpůrců značek je, že za značkou oznamující konec měřeného úseku „řidiči šlápnou na plyn“. Nevíme, zda se tak skutečně děje, protože to nikdo nezměřil. Je absurdní představa, že někdo „šlápne na plyn“ jen proto, že viděl nějakou dopravní značku bez ohledu na jeho vlastní přirozený zájem dovézt sebe, své spolucestující a automobil do cíle cesty v pořádku; takhle ovšem naši „dopravní experti“ vnímají realitu. Ale i kdyby se tak dělo a řidiči skutečně „šlápli na plyn“, ničemu to zřejmě nevadí, viz body 4 a 5. Musíme se pak bavit o tom, jak jsou nastaveny v ČR rychlostní limity a zda úředníci, kteří o nich rozhodují, rozhodují správně.

7. Označování měřených úseků značkami je nám předkládáno jako celosvětově ojedinělá a zcela nepochopitelná rarita. V jiných zemích by naproti tomu bylo společensky zcela neúnosné číhání za bukem. Nejnověji musejí být stacionární radary označené v Polsku, označené jsou léta ve Velké Británii (speedcamy jsou dokonce provedeny v provokativní oranžové), ve Francii, v Rakousku jsou označena úseková měření, značky označující radary jsem viděl dokonce v Jižní Koreji nebo v Brazílii, kde mají ještě navíc příslušné úřady za povinnost předkládat ke každému radaru veřejnost report, jak ovlivnil dopravně bezpečnostní akci ve svém okolí.

8. Vyvarujme se chyb z minulosti. Oprávnění měřit rychlost strážníci získali v nejlepší víře zákonodárce, že se obce postarají o bezpečnost svých obyvatel, aniž by musely volat republikové policajty. Velmi rychle se to zvrtlo v něco úplně jiného, netřeba dlouze rozebírat, a na odstranění tohoto defektního chování byla přijata zákonná opatření, která měla napravit tuto chybu. Kde je záruka, že obecní policie opět nezneužijí svoji pravomoc?

9. Komu by to nestačilo, naprosto neuvěřitelnou kolekci vyjádření starostů na téma měření rychlosti najdete zde.

10. Požadavku na skryté měření rozumím. Je to takový typicky český fenomén. S někým vyjebat, na někoho počíhat, ale nenápadně, tak jenom jako trochu, nenápadně a bez konfrontace, a pak mu za půl roku poslat obsílku, najít nový zdroj peněz a roh hojnosti nějakou řádně prokoumanou fintou, to jsou všechno postupy, které známe a ovládáme. Dokonce byly námětem na filmové komedie, kterým v pak cizině nikdo nerozuměl (Co je doma, to se počítá, Zítra to roztočíme, drahoušku). Otázka je, zda tohle skutečně chceme podporovat a co je vlastně společensky závadnější. Zda zabukaření, nebo rychlá jízda. Skoro bych si vsadil na zabukaření a veškerou tuhle „spravedlnost oklikou“, protože nahlodává respekt veřejnosti k právu a rozkládá základní mezilidské hodnoty do podoby společnosti, kde na sebe všichni číhají někde za nějakým pomyslným bukem, aby se pak mohli pomlouvat, udávat, kompromitovat nebo vytrestat. Pokud je toto vize poslankyně Langšádlové nebo poslance Humla, prosím, ale za tenhle provaz já s nimi netahám.


10.03.2011 D-FENS
 
 
 

12345 (2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)
488x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:56
D-FENS © 2017