Napadlo mě uspořádat jeden pokus. Zahrál jsem si na pana Klobouka.
V úseku České Budějovice – Veselí n./L. (výpadovka na Prahu) jsem jel rychlostí mezi 90 a 100 km/h. Vypadalo to asi takto (nyní již víte, že auto byl můj soukromý Favorit). Je jasné, že pan Klobouk by takhle nejezdil, pan Klobouk je mnohem více zklidněný a pochybuji, že pojede rychleji než 80km/h.
To vám byla prdel, paní Blažková.
Hned jak jsme se dostali na rovinku, tak to začalo.
Takže den pana Klobouka. Věřím, že jste připraveni! Připomínám, 7.7.2006 jezdíme přesně podle přepisů.
Podporu panu Kloboukovi kromě řady jedinců přislíbila některá periodika.
D-FENS a jeho kchůl frendz se hotoví vyslat pana Klobouka 7.7.2006 v Českých Budějovicích. Použijeme tři stejné automobily v národních barvách a krátce po poledni zklidníme dopravu na okruhu Dlouhá Louka – Levobřežní – Strakonická – Nádražní – Rudolfovská – Pražská. Máme trochu problém s těmi klobouky, vejce problém nebudou. Upozornění pro policii ČR: Lékarničky budeme mít v pořádku a auta by měla být skoro nová, takže tudy cesta nevede.
Kdo nechce číst něco hodně ulítlýho, ať tady skončí a dál nečte.
Když jsem jel stovkou po té široké a zcela přehledné silnici, napadla mě ještě jedna věc. Jezdit zde otrockých devadesát je nesmyslné, to bylo vidět na první pohled, maximální rychlost o 20km/h vyšší by míru (ne)bezpečnosti zde nijak neovlivnila. Je jasné, že takové omezení jen málokdo bude dodržovat. Autoři novely to bezesporu vědí stejně dobře, jako všichni, kdo tam jeli. Představte si nyní, že jste politik a chcete vládnout. Chcete mít moc nad ostatními lidmi (to je totiž to vládnutí).
Jistě znáte ten vtip, jak přijde chlap za kouzelnou babičkou a chce ho mít dlouhýho až na zem. Babička říká, není problém, a usekne mu obě nohy. Pokud jde o vládnutí a ovládání, funguje to podobně. Buď je možné se nad ostatní nějakým způsobem vyvýšit, uplatnit svoji mentální a někdy také fyzickou převahu, anebo je také možné ostatní ponížit a sám zůstat stejný jako předtím. Představte si, že byste všem okolo vtloukl do hlavy, že jsou něčím vinni. Takové pokusy už v minulosti byly, například Václav Havel se za dob svého „prezidentování“ snažil přenést na náš národ vinu za holocaust nebo vyhnání sudetských Němců. Je pochopitelné proč: Havel sám věděl, že je příliš velkým sráčem na to, aby se postavil do čela národa, prostě na to neměl a neuměl si to přiznat. Tak se aspoň pokusil zatížit všechny ostatní vinou, pod jejíž tíhou jejich hlava klesne a on zůstane tím jediným čistým, jedno že ho jako malého K.H.Frank choval na koleni. Ten samý význam má podle mého názoru i politika dopravní restrikce: stálým zpřísňováním pravidel dojde situace do stavu, že úplně každý bude muset připustit, že porušuje pravidla. Tím se ovšem stane zranitelným a kritizovatelným … a také ovladatelným.
(1x známkováno, průměr: 1,00 z 5)