Začalo to f Emerice těmi mortgejdžemi. Mortgejč tam dostal každý, jeho bonitu v zásadě nikdo neřešil. Kongresmani, zejména ti demokratiční, tlačili na největší hypoteční banky, aby hypotéky byly dostupné všem bez rozdílu věku, rasy, pohlaví a příjmu. Šlo to tak daleko, že existovaly i hypotéky, kde se nesplácela jistina, ale jen úroky.
Co to vlastně byly hypoteční agentury Freddie Mac a Fannie Mae, které padly jako první? Ne, nebyly to soukromé instituce. První písmena obou agentur jsou FM a to není náhoda, neznamenají totiž nic jiného, než Federal Mortgage. Byly to hypoteční agentury financované federální vládou. Fannie Mae založil největší bolševik, který kdy v Bílém domě žil, Franklin Delano Roosevelt v roce 1938, Freddie Mac pak byl založen v 70. letech na podporu druhotného hypotečního trhu. Banky totiž v dobách, kdy tyto agentury neposkytovaly levné peníze, musely na hypotéky poskytovat pouze peníze svých vkladatelů, tedy financovat je z nějakého dlouhodobého investičního produktu, nejčastěji hypotečních zástavních listů, z nichž pochopitelně soukromý investor chce mít nějaké zajímavé výnosy nad úrovní inflace a také nějakou jistotu, že se mu ty peníze někdy vrátí. Náhle tu byl jiný zdroj velmi levných peněz – stát. Stát se sice může chovat jako jakýkoli jiný investor, ale protože nikdo z těch, kdo o takových investicích rozhodují, není přímo hmotně zainteresován na výsledcích, sledují se obvykle mnohem více nějaké potěmkinovsky stanovené faktory a ukazatele, než reálná fundamentální hodnota investice (s tím máme v naší malé zemi ostatně rozsáhlé zkušenosti). Stát se od soukromého investora odlišuje v tom, že si levné peníze sám emituje a nezanedbatelný není ani multiplikační efekt naemitovaných peněz mimo centrální banku.
Nebudu podrobně rozebírat celou krisi a všechny její, často tragikomické aspekty, to za mne udělali jiní a mnohem lépe, jako například pan Cvrček zde. Pan Kinkor rozebírá důvody, Petr Mach si všímá daňové úlevy pro cyklisty, Pavel Ryska nachází část viny také u Alana Greenspana a v neposlední řadě se vyjádřil i president Klaus, který naprosto přesně současnou státní léčbu státem způsobeného průseru označuje za léčbu symptomů, nikoli choroby samotné. Není to žádná rocket science, ekonomické principy jsou jednoduché. V malém je receptem na úspěch levně koupit a draho prodat, ve velkém je to to samé. Nejsou žádné zázračné makroekonomické síly a chápání celé makroekonomie je v možnostech nadprůměrně inteligentního dvanáctilého dítětě, je to celé snazší než spočítat obvod s operačním zesilovačem nebo pilotovat letadlo v IFR.
Problém textu, který právě čtete, je jeden. Pokud obsahu rozumíte a plně jej chápete, je pro vás v zásadě zbytečný, protože víte, jaká problém má a jaká nemá řešení (a pokud ne, budete se hádat, že to tak určitě být nemůže, protože pak by ta ekonomie popírala sociální aspekty a kdesi cosi, skoro jako to předvedl soudruh Schweinar, který ve skutečnosti není ekonomem, ale spíše sociálním ekologem, hledajícím v ekonomii pouze možnosti, jak sobě prospívat a lidstvu škodit). Rozhodně mezi ně nepatří další regulace – regulace jsou totiž to, co svět do tohoto průseru přivedlo. Všimněte si, že krise vznikají i na neregulovaném trhu, ovšem jak rychle přijdou, tak také rychle odezní, viz zde nedávno zmíněná Bollengekte. Současná krise už trvá cca čtrnáct měsíců. V Evropě se teprve začala projevovat. Její projevy budou horší a budeme je cítit i v Čechách, naprosto postačí, aby v Evropě klesla poptávka po nových automobilech a máme tu problém, Houstone.
Tentokrát, jako koncem 20. let, byly problémem příliš levné peníze. Nekryté peníze. Kryté peníze tak levné být nemohou. Drahé peníze samozřejmě zpomalují růst, jenže právě tím efektivně brání tomu, aby se konal konjunkturální růst bez zdravého základu. O něco pomalejší hospodářský růst nevadí, dosáhne-li se tím omezení hospodářských cyklů a bude-li tentp růst rovnoměrnější. Nebude to jízda nahoru a dolů, spíše jízda po rovině, jízda úspornější, ale ve výsledku se budeme vpřed posouvat stejně rychle, dost možná i rychleji.
Mimochodem, objevila se petice za nový zlatý standard:
Žádáme zavedení komoditního krytí peněz. Žádáme, aby zákonodárci umožnili vznik peněz krytých zlatem. Aby byly peníze skutečnou komoditou, která bude podléhat přímé kontrole občanů. Dnes takovou možnost nemáme.Vlády a centrální banky si pro své rozhazování vytisknou tolik barevných papírků, kolik se jim zlíbí. Zlato jim to znemožní. Zlato se totiž nedá vytisknout.
Musím s ní, až na drobnou výhradu, že bych byl velmi nerad, kdyby nám někdo, jako to kdysi předvedl soudruh Franklin Roosevelt, zakazoval soukromé držení zlata, celkem souhlasit.
(Zatím nikdo nehlasoval)