Dneska máme teda ukrutnou masáž. Hovinky píšou: Ve vlacích Leo Expressu zlobí topení, zavírání dveří a internet.
V článku se pak dočteme, že v jedné z šesti souprav selhalo čidlo topení, objevují se pseudochyby snímačů dveří. Ve vlacích je prý málo místa na nohy.
Lžidnes informuje poněkud škodolibě, že „švýcarská kvalita zlobí“. Článek je obsahově totožný s tím na Hovinkách. Pojmenování „švýcarská kvalita“ je skutečně nešťastné. Po zhruba roce spolupráce se švýcarskými firmami jsem dospěl k závěru, že jsou to dementi a pravděpodobnost vyrobení čehokoli kvalitního je stejná jako v Botswaně.
Do třetice, Týden. Opět, všechno se to sere! Topení, dveře, internet, málo místa.
Sice nevím, co je zač Leo Express, kam jezdí, proč jezdí, kolik je v něm místa, komu patří a kolik stojí jízdenka. Zajímalo by mně, zda vyjde třeba zítra nějaká reportáž o tom, co všechno nefunguje ve vlacích Českých drah. Ohledně zavírání dveří, jeden čas vypadávali Českým drahám z vlaků cestující, (2006 2008 2008), naštěstí až po zaplacení, protože se dveře vagónů po rozjetí nezamkly. Neměly jak, nebyl tam žádný mechanismus, který by dveře zamkl. Ale když alternativnímu operátorovi zlobí nějaký snímač, tak to kurva problém a je třeba to hajlajtovat. O topení raději pomlčím, někdy v roce 2007 jsem jel vlakem do Plzně. Byla tam ta smradlavá sedadla z koženky, zima jak v psinci a do kupé lítal oknem sníh. Když jsem se dotázal průvodčího, zda lze ve voze zatopit, sdělil mi, že ne a že si mohu sednout jinam. Stejné vozy jezdí dosud, takže i termokomfort bude stejný. Internet jsem nikdy v soupravách ČD nepoužil, protože měl dlouhodobé výpadky, jejichž trvání se rovnalo době jízdy. Snad by částečně mohlo absenci internetu kompenzovat nasloucháním plků cestujících bezdomovců, somráků, různých asociálů a jíných příslušníků klíčových zákaznických segmentů Českých drah, což se nápadně podobá diskusím na Novinkách. Internet oželím, stačí mi pro začátek záchod, ze kterého se mi nechce zvracet. Místo na nohy? Je výhodné udělat se spolucestujícími, tedy spíše spolunákladem deal a uspořádat se tak, že jeden cestující má koleno proti rozkroku toho druhého, díky takovému opatření vznikne asi tolik místa na nohy jako ve Fobiji vzadu.
Myslím, že se jedná o kampaň a to dokonce profesionálně připravenou. Buřtožrout z Kocourkova je citlivý na určitá poselství a zejména na to, že „se něco furt sere“. Ještě alergičtější je na sdělení, že by někdo mohl dosáhnout zisku. Kdyby napsali, že v Leoexpressu žijí nejrůznější brouci jako ve vagónech Českých drah, tak by to s nikým ani nehlo. Ale mesič, že „se to furt sere“ a k tomu vložená fotka mladého muže v obleku a kravatě, to je jako ukázat vohnoutovi rudej hadr. Ještě za rok budou po Kocourkově pobíhat vohnouti, kteří budou z hloubi duše přesvědčení, že se ty černý vlaky „furt serou“.
V příštím životě nebudu dochtor, jak jsem tady jednou tvrdil. Budu novinář. Napadají mě naprosto originální ťytulky. Například „Ve vlacích státních Českých drah nefunguje už dvacet let zavírání dveří, topení a internet“. Nebo „Tři miliony řidičů dnes neobrátili své auto na střechu„. Musím připomenou jednu dávnou Rootovu hlášku „A ne abyste o jídle v mense říkali, že to je bluf.“ Jako novinář musíte být nejen uvědomělý, ale také mí pozitivní vztah k nanny state a jeho výdobytkům.
(Zatím nikdo nehlasoval)