Chtělo by to železo, slečno Petro! - zpět na článek

Asi by se to celé dalo uzavřít tím, že nejen od slečny Kvitové, ale i jejího okolí /trenér, rodiče, sparringpartner, manažer a další/ to celé byla bezbřehá naivita nejtěžšího kalibru. Použít termín hloupost se skoro nabízí, ale zůstal bych raději z úcty ke slečně Kvitové u té naivity.

První čirá naivita od okolí slečny Petry, byla úplné se vysrání na skutečnost, že sice na baráku jsou nálepky jako kráva o kamerovém systému, ale nikde ani jedna dobře viditelná, třeba i primitivně pohyblivá atrapa s blikající ledkou za pár stovek, když už se na skutečný kamerový monitoring se záznamem chtěli cíleně, kvůli úsporám vysrat.

Druhá čirá naivita, opět od pracovního i rodinného okolí Petry Kvitové, ale i jí samotné byla – když už tedy chtěla bydlet v úplně standardním, standardně přístupném baráku a na celkem známé adrese, tak aspoň jeden rozumnější člověk z jejího blízkého okolí jí měl říct: „Petro, jste známá osobnost. Skoro každý ve světě, nejen sportovním ví, že jste úspěšná, že jste jistě i dobře finančně zajištěná a jistě máte luxusně a pohodlně vybavený byt.
To dobře finančně zajištění lidé, kteří se na to své zajištění nadřeli a dále dřou takhle mívají, že chtějí mít po práci a dřině k odpočinku maximální pohodlí. Nebylo by Petro lepší, nechat Vám aspoň ty dveře od bytu udělat jako dobré bezpečnostní, s širokoúhlým kukátkem a pevným řetězem? Prostě ať víte, kdo k Vám jde. A než cizímu člověku otevřete, tak se ho zeptáte, kdo je, co chce a přes kukátko Vám může ukázat pověření či průkaz.“

Nepochybuju, že slečna Petra už v tomto momentu namítala něco v tomto smyslu:

„Prosímvás, nebuďte paranoidní. Kdo a proč by mi chtěl něco udělat? Dyť jenom hraju tenis – no bóže! A proč zrovna tady, v obyčejným baráku v Prostějově? Vždyť nemám ani na zvonku, ani na dveřích od bytu jméno!
Hele, když už, tak nějakej pošuk či pošahanej fanoušek si na mě klidně může počkat někde venku, nebo na kurtě! Proč by lezl do baráku, plnýho lidí a riskoval, že ho někdo chytí? A co by si tady asi tak vzal? Tu televizi jako kráva?“

Třetí čirá naivita byla si myslet, že na formát člověka Petry Kvitové si přece nikdo netroufne – je slavná, relativně bohatá, nejen díky sportovním úspěchům vážená osobnost, nikomu nejspíše v životě neublížila a určitě má kolem sebe 25h někoho, kdo může fungovat a funguje i jako nějaká přibližná ochranka. Neměla a nefunguje..
Jsou ale podle mne minimálně tisíce lidí, kteří vůbec, ale vůbec netuší, kdo to Petra Kvitová je a co dělá, případně čím a jak dobře se živí. To byl podle mne právě tento případ.
Nepochybuju také, že slečna Kvitová neměla ani na zvonku, ani na dveřích cedulku se jménem – to u slavných a obletovaných lidí bývá běžné – že kdejaký drban nemusí vědět, ve kterém přesně domě, patře a kterých dveřích bydlí dotyčná slavná osobnost. A známí a blízcí vědí, který je to zvonek a kdyžtak se zespoda ohlásí mobilem a ona jim zabzučí.
Ten drban šel podle mě naslepo, nejspíše v nějakém druhu absťáku. Ale i tak – vůbec ji nemusel poznat, pokud čatěji nečumí na konec TV zpráv a jedinou jeho starostí je, jak a kde sehnat škváru či škváru na drogu či chlast.
Jak jsem si všiml, tak i poměrně přirozeně hezká slečna Kvitová bývá pro kamery na kurtech poměrně výrazně nalíčená /je to i u digitálu pořád zcela běžné a jak mi bylo řečeno, tak kamerové transfokátory to dokonce vyžadují v ještě větší míře/.
A pokud byla sama doma, nikam nemusela a nikoho nečekala, tak v takových chvílích si od toho všeho sajrajtu, naneseného všude možně jistě ráda odpočine a odlíčí se. K tomu přidejme domácí oblečení a ten drban prostě vůbec nemusel poznat, koho to drží v pazourách.
Z vlastní zkušenosti vím, že někteří „mediálně“ známí lidé /v 95% ženy/ vypadají v „civilu“ opravdu k nepoznání /netvrdím paušálně, že vždy hrozně/ a pokud navíc na ulici chtějí být nepoznáni, tak se to mnohým velmi dobře daří. Jen profesionální lovci podpisů, fanatičtí fandové a hlavně paparazziové jsou schopni např. podle chůze a detailů toho člověka identifikovat – běžný občan bez šance.
Měl jsem mnohokrát v životě tu čest takové známé a populární osobnosti doma navštívit /vždy z pracovních důvodů, přestože jsem několikrát odešel až ráno/ a mohu potvrdit vše výše uvedené.
Nějakou chvíli mi vždycky trvalo, než jsem si zvykl na jejich „civilní“ vizáž a mnohdy to byl takový rozdíl, že mohu použít dnes moderního „mega“. Příroda, ale i kamerové řetězy a také obrazoví režiséři jsou mnohdy pěkné svině. Někteří, třeba i „přírodně“ hezcí, mladí lidé prostě pro kameru trvale musí využívat všech výdobytků chemického, farmaceutického a medicínského oboru – jednoduše proto, že většina veřejnosti je zná pouze takto..
Třeba tento případ bude poučením i pro další lidi, nejen slavné a bohaté, ale i nás „obyčejné“.