Opět se ukázalo, že kolonizace České republiky a tunelování zbytků jejího jmění není náhoda, ale systém.
Za součást takového systému považuji i rozhodnutí soudce Michala Poláka z Okresního soudu v Semilech ze dne 27.2.2026 o vydání části mobiliáře státního zámku Hrubý Rohozec v Turnově dědičce rodu Walderode.
Krom toho předmětné rozhodnutí, dle kterého má vdova po Karlovi des Fours Walderode, Johanna Kamerlanderová získat zhruba pět tisíc položek zmíněného mobiliáře státního zámku Hrubý Rohozec považuji za protiústavní i vlastizrádné!
Soudce je sice nezávislý, ale přesto nese odpovědnost za svá rozhodnutí, pokud jsou učiněna zaviněně v rozporu se zákonem a ústavou. Soudce proto nesmí prolamovat tzv. Benešovy dekrety – nemluvě o tom, že jestliže v letech 1938 až 1945 jako důvod k vyhlazování Čechů stačilo jejich české občanství, pak jako důvod ke konfiskaci majetku dle dekretu č. 108/1945 Sb., i Dekretů jiných musí stačit německé občanství.
Informace, že Národní památkový ústav se proti rozhodnutí soudu nebude odvolávat ve mně pak zakládá nejen podezření, že vše bylo předem na míru a možná i za hodně tučný peníz ušito, ale i podezření z trestného činu Porušení povinnosti při správě majetku českého státu.
Inu, v ničem nevidím náhodu, neboť kde je vlastizrádná vůle je i vlastizrádná cesta.
Domnívám se, že kdyby se pan soudce Polák věnoval vymáhání válečných reparací Německa vůči České republice s takovou horlivostí, s jakou se věnuje prolamování Benešových dekretů vydáním části mobiliáře státního zámku Hrubý Rohozec v Turnově dědičce rodu Walderode, pak by vlasteneckou veřejností nanejvýš pravděpodobně nikdy nebyl považován za lokaje podoby české justice.
Setkal jsem se i s názorem, že kdyby za soudcem Polákem byl na doprovodném obrázku (obrázku pořízeným ze zpravodajství ČT) místo státního znaku ČR umístěn Hákový kříž, tak by jeho oddanost byla mnohem transparentnější. To zde ale komentovat nechci a nebudu.
Nicméně, vzhledem k výše uvedenému mě proto také nikdo nevyvrátí názor, že sraz Sudetoněmeckého landsmanšaftu plánovaný na květen letošního roku v Brně není náhoda, ale nebezpečná součást onoho systému.
Slovo závěrem:
Česká republiko, bude mi po tobě smutno, ale tvůj národ bohužel nedbal a nedbá učení dle kterého „ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k jejímu opakování.“
v Mělníku dne 28.02. 2026; aktualizováno 03.03.2026
ZBYNĚK PROUSEK
Předseda Spolku věřitelů a přátel práva.
Publicista a praktik specializující se na podporu domožení se práva a spravedlnosti i v ČR, a tak i kritik nedostatků v činnosti policie, prokuratury a justice. V oblasti podpory lidských práv a svobod v úzké součinnosti s Institutem Aleny Vitáskové.
(187x známkováno, průměr: 1,57 z 5)