Bezpečnost domácnosti - zpět na článek

Takhle to v pohodě fungovalo třeba 50 let, dokud se neobjevili současní žrouti.
Do té doby, byla největším žroutem v běžné domácnosti elektrická trouba /pokud ji měli/, která ale neměla 2kW jako dnes, ale polovinu a měla dva třístupňové přepínače – plný příkon brala jen krátce při nahřívání a pak se na pečení přepla na dvojky, nebo jedničky, takže řádově stovky wattů.
Druhý největší žrout byly potom nejrozšířenější dvouplotýnkový vařiče, zpravidla 400+600W. Pak už jenom občas 300, nebo větší 400W Remoska, maximálně 300-400W žehlička, anebo 450W vysavač.
Nikdy to neběželo všechno naráz, kromě toho vysavače nárazové zapínací proudy nulové. Ostatně, i ten 450W vysavač měl zapínací proud směšný oproti dnešním 1,6kW vysavačům, ve kterých sériový motory, vyrobený na hraně konstrukčních a tepelných možností, roztáčejí hmotu třeba osmistupňové turbíny.
Ostatně, i první rychlovarný konvice mívaly příkon do 500W, než se objevily nerezky a jiné odolnější konstrukce s 1,5kW až 2kW tělesem. Mikrovlnky dtto – ty první menší mívaly do 500-600W, až později se objevily kombinované s IR tělesy, co si dokázaly vzít i 1,8kW a měly při zapínání strašnou pecku do sítě, díky přesycenému vn trafu, konstruovanému na aktivní chlazení větrákem a provoz do desítky minut, při rozmrazování impulsní a nižší.
Ani běžný PC nemívaly ani takový příkony, ani takový proudový nárazy při zapínání, protože ty zdroje byly slušněji konstruovaný. Kdo už měl PC s 350W zdrojem, tak to obvykle byla nadupaná mašina na pařby, nebo něco s výkonnou grafikou, případně muzikantským sw, ty žraly fakt hodně.
Dneska se počítá s mnoha samostatnými okruhy, často i osmi v jednom 3+1 a počítá se s tím, že je jednak všecko v mědi, zásuvky všechno 2,5mm2 a 16A jističe.
Holt kdo chce moderně „elektrizovat“ byt původně ze začátku 60.let, nebo starší, tak musí všecko ven a úplně znova, včetně přípojky od stoupačky, nebo od venkovní konzole.
Barák mých prarodičů měl původně jen 1F přívod ze sloupu, od konzole k elměrové desce šly dva dráty 4mm2. Na elměrové desce 3 pojistky: jedna hlavní zaplombovaná před elměrem, za elměrem jedna zásuvková 10A a jedna světelná 6A. Toť vše. V každé místnosti bylo po jedné zásuvce a jednom světelném vývodu, přízemí s dílnou a sklepy dtto.
Všechny zásuvky tam byly tažené dvěma vodiči BGC 1,5. To je ten pocínovaný, měděný drát v gumě, nahoře opletený jutovým vláknem a napuštěný buď dehtem /smrděly, černá barva/, nebo méně častěji parafínem s voskem /nesmrděly a byly šedivé barvy/.
Všechny světelné vývody byly tažené tímtéž vodičem, ale 1mm2 a v plášťových krabicích průměru 6cm to bylo pospojované tzv. Weco svorkami. To jsou ty třmenové, kde se oholené konce vložily do proříznutého M6 šroubu a v tom prořezu jezdil současně s izolační matkou tlačný třmen, který konce vodičů tlačil velmi velkým tlakem k sobě – velmi spolehlivé spoje, nikdy jsem je neviděl vyhořelé. Chudší instalace, kterých byla většina, měly tzv. Kroutilovy svorky a izolačku.
Všecko to pamatuju, i zapomenuté pojistky v nulákách. Tyhle instalace až do r. 1949 nemusely mít třetí ochranný vodič, pokud zásuvky vůbec měly zemnicí kolík, spojoval se s nulákem, jako to později dělali při šetření bolševici v soustavě TNC a tzv. ochraně nulováním.
Instalace v domku mých prarodičů, bezchybně fungovala od začátku 30.let až do půlky let 80., kdy umřel i děda. A protože děda domek daroval mně, tak jsem tam začal stěhovat kvanta sbírkových přístrojů, z nichž některé /ústředny a výkonový rámy/ měly jak velký počáteční odběry, tak i velký zapínací rázy. Ale bylo potřeba jen vyměnit instalační přístroje-zásuvky a samozřejmě pojistky. Původní 1,5mm2 měď jsem tam nechal, protože to je účelné. Mírný odpor toho 1,5 drátu totiž sám a účinně omezuje zapínací rázy 1kW až 2,5kW zesilovačů.
A taky nepamatuju, že by tam moje prarodiče někdy něco „koplo“, nebo dokonce něco vyhořelo – nikdy. Ale oni měli k elektřině přirozený respekt. Děda okamžitě vyhodil třeba roztrojku ze 40.let v ložnici /pro rádio a dvě lampičky/, když spadla na zem a měla prasklý kryt.
A samozřejmě nepoužívali žádný „žrouty“. Byla tam jen 400+400W elektrická trouba, dvouvařič, Remoska a žehlička. V kuchyni byla 60W žárovka, aby babička dobře viděla, v ložnici lustr 3x25W, chodby po 25W, sklep 25W. Všecko to zvládala jednofázová přípojka, jedna keramická, poctivě konstruovaná zásuvka s podobně poctivou roztrojkou a slušně udělaná instalace místním, vyhlášeným mistrem, co byl pověstný tím, že nikdy nic neodflákl a nikdy nepoužíval Kroutilovy svorky, nebo ty nejlacinější instalační přístroje – všechno včetně objímek zásadně keramika a mosaz. Instalace toho pána tu běhaly běžně 80 let..
Zažil a viděl jsem toho hodně.
Lidi z městečka věděli, že ten mladej servisdok umí spravit a udělat skoro kdeco, tak byla občas honička i před 15. rokem a třeba v neděli, když se někde něco posralo.
Nebo když bylo potřeba fakt rychle sehnat – udělat prodlužovací kabel i s koncovkami třeba k motoru mlátičky, míchaček, cirkulí, anebo někde záhadně „lítaly pojistky“ a nevědělo se proč.