Konečně nastala ona blažená doba, kdy jsou si všichni rovni. Všichni stejně můžeme jen bezmocně zírat, jak si někteří, skrývající se za barvu své kůže, náboženské přesvědčení, sexuální orientaci a podobně, dělají z nás ostatních dojnou krávu.
Nepovažuju se za rasistu, ani za xenofoba, mám vřelé vztahy z cizinci z mnoha zemí a etnik a kupodivu, mým rozlišovacím měřítkem je jejich chování ke mně, potažmo ke společnosti, jejíž součástí se navzdory mnoha nedostatkům cítím.
Ale poslední roky, měsíce, týdny a dny mne utvrzují, že budu muset spíše dříve nežli později své názory přehodnotit a poněkud se obrnit předsudky, protože určité skupiny lidí prostě na tento obyčejný, selský přístup nejen neslyší, ale dokonce jej otevřeně využívají jako klín, kterým rozráží zásady slušného mezilidského soužití.
Nemluvím o žádné skupině konkrétně, nechci je definovat na základě etnika, země původu, nebo jestli holky, nebo vdolky. Protože o to se moje logika neopírá, generalizaci si každý stejně provede sám, po svých zkušenostech. A dokonce myslím, že už pár takto nekonkrétně napsaných vět řekne každému (díky široce přístupným špatným zkušenostem s těmito spoluobčany) dost na to, aby se zorientoval.
A proč o tom píšu?
Protože už mě sere dvojí metr uplatňovaný v různých sférách života a neustálé dotování lidí, kteří se navzdory dlouhodobé snaze většinové společnosti jim napomoci integrovat se otevřeně podobným snahám vzpírají a co víc, nakonec dobře míněná gesta použíjí jako obhajobu pro další drancování produkce ostatních lidí, žijících zde, pracujících od nevidím do nevidím.
Protože už mě sere ta neskutečná drzost, obžalovávat místní lidi z různých -ismů, když tito jsou neustále konfrontováni s výsledkem pseudosociologických blábolů o soužití kultur. Někdo, kdo žádnou kulturu nemá, nebo jehož kultura je vývojově opožděná a díky tomu neslučitelná s moderní společností a výdobytky, které život v takových společnostech přináší, nemůže být neustále omlouván a chráněn při faktickém zneužívání systému. V určitém okamžiku prostě tlak (ekonomický, populační) na většinovou společnost, která takovéto snahy hradí ze svých zdrojů, nebude únosný a nebude reálně možné tyto „potřeby“ uspokojit. Protože pravda je podle mne jiná. Momentální sociální systém je vlastně dvojúrovňový – prvním cílem bylo a je udržet osoby, jež momentálně v důsledku tíživé sociální situace potřebují z rezerv (i jimi vytvářených) dostat pomoc, která jim pomůže tuto nepříjemnou dobu překlenout a vrátit se do normálního života. Pokud to není možné, tak zaopatřit je s ohledem na bohatství společnosti tak, aby neživořili. Druhým, rovněž zamýšleným, nikoliv už ovšem zvěřejněným cílem pak je vytvořit jakousi protiloupeživou zeď dávek, která nakrmí nemakačenky, aby se nepotulovali a nekradli.
Protože mám dost mulitkulturalistů, sociologů, psychologů, drogových odborníků a dalších podobných zmrdů, kteří si na obhajování neobhajitelného budují živnost jako ta nejproklatější ze všech pátých kolon.
Mám dost toho, jak se díky měkkosti našeho přístupu postupně a neodvratně vzdáváme práv a pravidel slušného chování, která jsme budovali léta a mnohdy za ně museli bojovat se zbraní v ruce.
Protože tito lidé neznají slušnost. Je jim cizí. Jedno odkud, bílí, černí, tihle lidé nikdy nemají dost. Podej prst a vezmou ruku. Jejich poznávacím znamením není barva kůže nebo něco jiného, ale právě ta mentalita drancíře, avara, nájezdníka, který bere, co je, tím víc, když sami dávají v marné naději, že dají-li dobrovolně, odejdou dřív. Právě naopak, je to stejně pitomé, jako úvaha, že přiložím-li pijavici ke kůži sám, nasaje se méně. A pokud jim budeme dále ustupovat, pokud necháme rozum umlčet pod přívalem latinských slov, která účelově slouží jako děvky těm, kteří se jejich pasením živí, pokud jasně a stručně neřekneme, toto jsou pravidla, na kterých jsme se dohodli, dodržuj je, nebo táhni, tak přijde nová doba temna a my budeme muset znovu stavět od začátku.
Všichni jsou si rovni co do práv a povinností, národnost nemůže zakládat rozdílné zacházení. Tento stát je sekulární, nikdo nemá právo požadovat na základě svého náboženství specifické podmínky. Tato země je demokratická, pokud si lidé myslí, že existuje skupina lidí, která plundruje ostatní, mají právo na to, aby se tím orgány státní moci zabývaly. Nepotřebujeme ideologické filtry, politruky, cenzory a předžvýkávače témat. Nepotřebujeme společnost kulturně obohacovat, naše kultura má kořeny staré tisíce let. Nemáme problém, když zde někdo chce žít, ale v tom případě stejně jako host, který navštíví Váš dům, nemůže přijít a požadovat přestavbu stěn a výměnu nábytku. Stejně jako ten host, není – li zván, nemůže po obyvatelých domu chtít, aby mu zajistili tři jídla denně. To, co není správné a podle práva na úrovni jednotlivců, nemůže a nesmí být uznáváno mezi skupinami, protože tyto jsou pouze souborem osob s individuálními právy.
Podle mne se v poslední době většinová populace u nás i v zahraničí díky obojku veskrze slušných zásad stala obětí hejna krys různých barev a tvarů, které nazývaje se menšinami zastírají svou pravou podstatu parazita, tu zprava, tu zleva uhryzávají v její bezmocnosti šťavnaté kusy z boků nebohého zvířete. Státní moc vlivem vlastní izolovanosti se stává nástrojem ještě pevnějšího utažení provazu okolo krku, když podobným nepravdám a očerňování lidí odlišného přesvědčení a prizmatu je nadáváno do rasistů.
Xenofobie je neopodstatněný strach z cizího. Nesporuji strach, sporuji opodtstatněnost těchto obav. Vždyť se podívejme, jak žije Salman Rushdie? Jak se líbí v ukrývání a život pod policejní ochranou Geertu Wildersovi? Myslíte, že obyvatelé Janova tleskali náckům, protože to jsou všechno lidé plní neoprávněné nenávisti? A co statistiky trestných činů v Kodani, Malmö, Londýně? Co pogromy na policii a vůbec vše bílé v Paříži, kdy davy lůzy paralyzovaly město na několik týdnů? Skutečně jsem xenofob?
Jsem pro zásadní revizi systému dávek v nezaměstnasti a příspěvků na cokoliv, zejména s ohledem na momentální nedostatek finančních prostředků! Pro dlouhodobě nezaměstnatné požaduji povinnost pracovat pro obec, alespoň na poloviční úvazek, bordelu na uklízení je všude dost. Jsem pro striktní dodržování pravidel, bez ohledu na rasu, pohlaví, náboženskou, sexuální či politickou orientaci. Jsem pro dodržování Ústavy ČR a zákonů v jejich znění a to tak, jak byly míněny, k ochraně slušných, pracujících osob. Seru na kvazirozumy Uhlů a Kocábů a jim podobných vychcanů. Seru na „alternativní“ kulturu. Život ve vlastní špíně z majetku cizích nazývá kulturou jen debil nebo nebezpečný oportunista. Jsem pro revizi imigrační politiky EU obzvláště kvůli Schengenu. Seru na „koloniální“ dluh, já Afriku nezničil, otroky neměl a nevidím důvod, proč bych měl pečovat o tamní chudé, ostatně tady u nás je jich taky spousta. Seru na program podpory pro drogově závislé, pokud někde odhazují stříkačky, mají jít obratem sedět za veřejné ohrožení. Vzhledem k tomu, že se jedná o lidi, kteří díky vlastní idiocii nechájí na místě spolu s biohazardním odpadem i důkazový materiál (krev, DNA), a s ohledem na relativní uzavřenost a početní omezenost této skupiny tvrdím, že by nemělo být složité je identifikovat, pochytat ty, co nechávají jehly válet se, a potom je v lochu nechat projít takovou pěknou nemedikovanou odvykačkou. Šlo to dovnitř, musí to jít i ven. Seru na požadavky muslimů a černoprdelníků. Věřím, že Bůh učinil lidi svobodné hlavně proto, že život je těžký, ještě aby si dělali starosti, jestli mají mít na hlavě hadr, nebo okolo krku korále. A v neposlední řadě, abych se konečně dotkl i tématu, které mě skutečně zvedlo ze židle, seru na všechny krále, romské nebo jiné, ohrožení bližního není omluvou pro necivilizované chování, ničení přírodní rezervace, poškozování soukromého či veřejného majektu, tím méně je pak barva pleti pro orgány veřejné moci argumentem pro přešlapování na místě, děje-li se něco takového.
Chci klid na práci a k životu a nemuset přitom koukat, jak se jiní za peníze z mých daní válejí na zápraží, nebo fetují ve squatu.
(Zatím nikdo nehlasoval)