Nebude to náhodou, že se osobní automobil stal součástí textů a klipů mnoha kousků populární hudby, zatímco jízdní kolo většinou součástí kultury většinou není. Pokusil jsem se zmapovat, kam až se podařilo proniknout motorismu za hrdých 125 let jeho existence a připravil v souvislosti s nadcházejícím Dnem mobility pro čtenáře D-F výběr v podobě hitparády.
Nejprve zavítáme do populárního světa folku. Woody Guthrie byl komunista a představitel hudebního žánru zvaného hillbilly, autentického předchůdce country. Jeho životopis vás nutně přivede k úvaze, jak je vůbec možné, že si občané země, kteří dokázali tak neúnavně čelit různým protivenstvím nakonec zvolí do svého čela zmrda a sráče jménem Obama. Stalo se nepochybně něco hrozného v myslích těch lidí, ale to už Woodyho nezajímá, protože opustil tento svět za pohnutých okolností v poměrně mladém věku. Zanechal po sobě mimojiné infantilní, ale milý kousek zvaný The car song.
Co takhle Rhytm and Blues z roku 1951? Bill Haley byl se svým vozem zvaným Rocket 88 spokojen a rád s ním jezdil pro zábavu. Zejména oceňuje osmiválec do V (zjevně downsizingový projekt) a dobré užitné i jízdní vlastnosti: V-8 motor and this modern design, My convertible top and the gals don’t mind, Sportin‘ with me, ridin‘ all around town for joy. Název vozu není nějaká nacistická provokace, ale pojmenování vozu Oldsmobile 88, který byl tak pojmenován proto, aby vyplnil v typové řadě místo mezi modely 78 a 98. Myslím, že to auto všichni známe, viz zde.
Roy Orbison v osmdesátých letech obohatil garáž autopopu o píseň I drove all night. Roy pravděpodobně netušil, jak populární tento song bude. Klip s Jasonem Priestlym a Jennifer Connelly je neuvěřitelně odfláknutý a vznikl až po Orbisonově smrti. Skladba má však docela našlápnutý začátek, pak ale Orbisonovi došel benzín a upadl do polohy amerického Karla Gotta. V jeho stopách se vydala Cindy Lauper, která v rámci genderové vyváženosti nazpívala tentýž text v novém aranžmá (ona jela za ním) a se silným sexuálním podtextem. Interpretce je zatěžko uvěřit to, o čem zpívá, vypadá to, že nikam jezdit nebude a rovnou se udělá. O jízdu v Orbisonových stopách se dále pokusila Celine Dion a I drove all night v jejím podání představuje asi nejznámější verzi této písně, podle mě ovšem méně zdařilou než obě předchozí. Není bez zajímavosti, že se toho tématu chopil i zlatý plagiátor Karel Gott, jehož bezduchou belcantovou coververzi můžete slyšet zde a ze které emoce sálají asi stejně divoce jako ze Škody Fabia s přívěsem. Každopádně ani jeden z interpretů, i přesto že všichni prošli firewallem politické korektnosti a zpívají pouze nezávadné písně, nezačlenil do textu jízdní kolo.
Automobily úspěšně infiltrovaly ještě jinou větev populární hudby. Na Morrisseyho udělal v roce 1995 špatný dojem chlapec závodník neboli Boy Racer, který se prohání ulicemi socialistického Londýna ve svém Fordu Sierra, má hodně peněz, jezdí rychle a nikdy ho nechytnou. Dokonce vypodobnil i jakýsi event s policajty. Narozdíl od údajně teplého barda necítím k protagonistovi klipu nic negativního a po hudební stránce je to dost dobré. Při poslechu této skladby a zejména při sledování klipu si uvědomíme, že něco podobného by v dnešní době vůbec nemělo šanci vzniknout, protože množství vyobrazených závadových jevů je nadkritické: namátkou rychlá jízda autem v intravilánu, odmítavý přístup ke strážcům veřejného pořádku, navazování krátkodobých heterosexuálních svazků. Kdyby klip vznikal v dnešní době, patrně by tam jen tancovali a možná by ani klip nevznikl, protože by Morrissey raději nalezl zalíbení v Boy Bikerovi ve vypasovaných spandexech, ooh, we are gonna kill this pretty thing.
Něco podobného by v dnešní době postihlo i Marii Fredriksson, snad pohlednější část dua Roxette ze socialistického Švédska, která se v roce 1991 svíjela na kapotě Fordu Mustang bez ekologické plakety, aby příznivcům skupiny Roxette mohla sdělit, že spí v autě (Sleeping in my car) a nejenom to. Patrně jí přišlo zatěžko spát na kole. Už nevím jaký hudební krtik prohlásil, že kdo chce poslouchat Roxette, měl by si k tomu taky dokoupit auto, protože tato hudba se do auta hodí a musím mu dát za pravdu, protože ačkoli na mě tato skupina nikdy velký dojem neudělala, v autě ji poslouchat mohu. To mě přivádí k myšlence, že kromě jiných benefitů je auto zdrojem specifické atmosféry, která posouvá naše vnímání určitým směrem.
Německá skupina Rammstein, kterou jistě není třeba dalece představovat, uvedla na sklonku svých lepších časů skladbu Benzin. Kdo se zaposlouchá do melodie písně, zjistí, že tam celou dobu běží motor. V celém klipu neuvidíte jediné jízdní kolo, ale spatříte obrovitý automobil, kopírující nepochybně legendární nákladní vozidlo IFA. Posádka vozu bezohledně uhání do města, aby zachránila od sebevraždy Christiana „Flake“ Lorenze, který se tehdy chystal skupinu opustit. Frontman Till Lindemann se v textu dožaduje benzínu, aby mohl fungovat a jeho ochota oddat se masové cyklistice je pravděpodobně zcela nepatrná.
Automobil, přesněji řečeno VW Polo Coupé, sehrál důležitou roli v klipu finských The Porkka Playboys. Členové skupiny uvnitř vozu přednesou The Bohemian Rhapsody od skupiny Queen, aniž by výsledku akustika rezatého germánského vozu nějak škodila. Navíc je evidentní, že je to bavilo, což je samozřejmě skandální, protože podle aktuální doktríny přece automobily lidi pouze deprivují a kazí jim životy. Osobně se domnívám, že se jedná o parafrázi na tuto filmovou scénu a ocenění zaslouží především realizace, kdy se kromě kvarteta do Pola vešlo neuvěřitelné množství hudebních nástrojů.
Nyní můžete hlasovat. Nebo také zapátrat v paměti a najít jiné skladby, ve kterých hrál roli automobil nebo jeho části, a ty zařadím do druhého kola hitparády.
17.09.2011 D-FENS
za pomoc děkuji tibimu
(Zatím nikdo nehlasoval)