Oficiální místa nás ubezpečují, že Dělnická strana je ultrapravice. To má jistě svůj důvod.
Již sám název je nechutně ultrapravicový. Dělníci byli od nepaměti nejzarytějšími nositeli pravicových hodnot. Tomu nasvědčuje i logo v podobě ozubeného kola, tradičního pravicového symbolu, provedené navíc v konzervativní rudé barvě. Kdyby přesto někdo pochyboval, pak je zde ještě heslo „Národně a sociálně!“ oprásknuté od německých sousedů.
Podívejme se do programu Dělnické strany.
Program vychází z toho, že dělníkem se člověk narodil a sotva začal dělníkem býti, už nikdy nebude ničím jiným. Nepovýší ho, nenapadne ho se živit sám, profese dělníka je v podání DS celoživotní misí. Nepochybuji, že pro řadu příznivců DS je život bez přirozených ambicí a sebeuplatnění realitou. Strana na několika místech deklaruje odpor k liberalismu, například v preambuli programu: „Dělnická strana nemůže přijmout ani současný bezbřehý ekonomický, právní i politický liberalismus, založený na sociálním sobectví s absencí solidarity…“ Celý program obsahuje neskutečný rozsah státního dohledu, regulačních zásahů a sociálního inženýrství, v mnoha místech se volá po posilování pravomoci státního aparátu nebo bezpečnostních složek. jeho autoři jsou nepochybně přesvědčeni, že společnost je plánovatelná a ovladatelná shora. Například:
– podpora družstevního a státního vlastnictví výrobních prostředků a nemovitostí
– progresívní zdanění zisku firem (!), ze kterého by bylo možné se vykoupit spoluinvestováním do státních investičních akcí
– pachatelé trestních činů a přestupků mají počítat s tím, že se s „nimi policie mazlit nebude“
– zákon proti pornografii, zakazující péčko a reality show (!)
– zřízení pracovních soudů, které se budou věnovat pouze pracovně-právním vztahům
– dotovat zaměstnanecká místa pro učně, kteří se vyučili v oboru, o který není na trhu zájem
– omezit příliv cizího kapitálu (představte si pod tím, co chcete)
– bytová výstavba určená pro mladé rodiny (občané budou ve státním zájmu souložit, aby „dostali“ byt)
– „ve školách základního typu je zapotřebí postupně odbourávat systém liberální výchovy a žáky naopak vést k úctě k autoritě, sebeovládání a kamarádství“
– daňové úlevy pro pořadatele sportovních akcí
Hustě pravicový program, což?
Dokument se jmenuje „programové požadavky“, postrádá jakoukoli rozumnou strukturu a kromě jeho autora jsem patrně jediným troubou v ČR, kdo si ho přečetl. Jinak by nemohlo tolik lidí tvrdit, že DS má vůbec něco společného s pravicí, ať už ultra- mega- nebo hyper-.
Asi nejblíže k jiným programům má tento socialistický program blízko k programu ČSSD. Podobně jako sociálnědemokrad-ický program uspokojivě neřeší otázku, kde na tak rozsáhlý sociální program vzít prostředky. Volič ČSSD neudělá zásadní chybu, když bude volit Dělnickou stranu, protože její představitelé jsou sympatičtější a nejspíš nebudou tolik krást. Pozitivní jsou také některé body programu, například odinstalace registrovaného partnerství, odpor k evropskému superstátu a odpor k preferenci menšin v jakékoli podobě. V programu nenacházím nic, co by mělo vést k útlaku menšin, pokud pomineme fakt, že realizace (socialistického) programu by byla provázena útlakem společnosti jako celku. V neposlední řadě, nezdá se, že by stranu provozovala ruská rozvědka podobně jako Stranu přátel becherovky.
Přijměte prosím následující řádky jako prosté vyjádření mého názoru. Nemám, čím bych je doložil, je to tedy pouhá spekulace, která může být pravdivá nebo ne. Dělnickou stranu považuji za součást zpravodajské operace, která má diskreditovat jakékoli další národně a vlastenecky zaměřené politické strany a jednotlivce, protože v médiích budou ztotožňováni s levicovou Dělnickou stranou. V širším pojetí je Dělnická strana nástrojem k diskreditaci pravice a katalogizaci odpůrců současného socialistického režimu. Pokud jste veřejně nebo mediálně činný vlastenec a neumíte vysypat z hlavy, kolikátou operaci má aktuálně za sebou Natálka Siváková, koledujete si o to, že vám novinářské onuce připnou na hruď červené ozubené kolečko.
Jako takovou budou státní orgány nyní několik měsíců DS „zakazovat“ v politickém pretotalitním monstrprocesu, který plní další účel. Občané ČR si díky tomuto vleklému procesu postupně zvyknou, že za politické postoje mohou být vyhozeni z práce (dokonce v tomto případě v rozporu s právem), že se mohou dostat k soudu za svoje „nesprávné“ názory a politickou stranu že lze zakázat státní mocí na základě pseudodůkazů majících spíše charakter drbů. Hlavním argumentem pro zákaz totiž je, že se v řadách členů a příznivců strany vyskytují osoby, které jsou napojené na radikální socialisty (v ČR se tomu říká neonacisté). Pokud tedy k zákazu dojde, bude to asi první případ, kdy byla politická strana zakázána v důsledku soukromých postojů členské základny, tedy faktoru, který politická strana téměř nemůže ovlivnit. Do budoucna takto bude možné zakázat jakýkoli další subjekt, stačí do jeho řad „napumpovat“ dostatek radikálů, což by pro tajnou službu neměl být problém.
Vzpomeňme si na jistého Miroslava Sládka. Nikdo pořádně neví, co se stalo s databází členů jeho Republikánské strany. Vyskytla se informace, že tato data byla použita při zakládání DS. Sládka samotného systém zaopatřil, nemusí nic dělat a má se fajn. Něco jim nejspíš poskytl výměnou. Jeho strana poskytla vznikajícímu postsocialistikému režimu vynikající službu – pod záminkou tvorby členské základny se narodil perfektní katalog odpůrců režimu. DS je podle mého názoru ten samý scénář.
Nečitelná je i osoba předsedy Vandase, zejména jeho nepochopitelné chování poté, co se DS podařilo na sebe upozornit při nepokojích v Chomutově. Každý politický lídr by takový okamžik využil pro svůj prospěch, protože něco podobného se podaří jen jednou za mnoho let. Držel by příležitost za uši a ždímal ji do poslední kapky. Například rozjel mítingy v dalších problémových městech. Normální politický lídr by surfoval na vlnách mediálního zájmu a během několika týdnů obrovsky zvýšil svoji popularitu. Co udělal Vandas? Prakticky o něm nebylo ani vidu, ani slechu. Zdá se, že se masters of puppets zalekli toho, co se v dosud bezpečném kašpárkovém divadle odehrává a na nějakou dobu strčili pimprlata do škříně, aby obecenstvo nezbořilo celé divadlo.
Volby se blíží a my budeme stále častěji vystaveni největší tuzemské novinářské mystifikaci. Budeme přesvědčováni, že DS je pravice a snad dokonce krajní. Snad vás v této situaci potěší pravicový videoklip.
(2x známkováno, průměr: 2,50 z 5)