Zubařům se deset let nedaří prosadit, aby amalgámové výplně platil pacient sám. Požadují to proto, že pojišťovna údajně platí za jednu výplň něco přes 200 Kč, zatímco reálné náklady jsou prý dvojnásobné. Výrazným argumentem zubařské camorry, pardon, komory je, že by se ušetřilo.
Nyní jejich návrh tlačí nepříliš nadaný ministr Heger. Předposlední návrh tohoto druhu učinila zubařská komora v roce 2010, kdy se nechala slyšet, že „to hned po volbách navrhne“ (tzn. stane se zákonodárcem).
Připadá mi zarážející, jak überzahnarzt argumentuje cenou plomby. Jak vůbec může vědět, kolik stojí jedna jedna výplň? To, co uvádí, je nejčastější cena, průměrná cena, minimální cena, co v té ceně všechno je? Vždyť cenu ovlivňuje mnoho věcí. Ptal jsem se kdysi svého zubaře, jak to počítá, a on vysvětlil, že vezme přímý materiál (tedy například amalgám) plus 25 Kč za minutu. Kolik nám do toho vstupuje různých faktorů: Přímý materiál. Pořizovací cena vybavení. Model účetního odpisu. Způsob financování. Nájem a energie. Počet klientů. Vytížení zařízení. Výše mezd a odvodů. Každá z těchto položek se může lišit od lékaře k lékaři.
Jednou jsme diskutovali o blogu pana Hulíka a zubař povídal, že kdo chce udělat průměrnou výplň pořádně, určitě to nestihne pod patnáct minut od usednutí do křesla k opuštění křesla. Spíš ale více, děl zubař, protože pokud je pro něj klient perspektivní a je předpoklad, že bude navštěvovat ordinaci nadále, udělá ještě před vrtáním rentgen a navrhne nějakou strategii péče o klientův chrup, a prostudování toho všeho před zákrokem také představuje nějaký čas.
On je ale asi z jinýho světa. Podle überarzta stojí plomba hezky po bolševicku bez obezliček čtyři stovky a podle Hegera po bolševicku bez obezliček dvě stovky. To bych z nich blil.
Připadá mi zarážející, že lidé, kteří většinou vedou vlastní praxi a současně tak musejí zvládat její běžnou ekonomickou stránku, nerozlišují mezi pojmy „ušetřit“ a „přinutit zaplatit někoho jiného“. Můžete případně vyzkoušet, zda má váš zubař taky tenhle problém a nezaplatit mu s tím, že šetřit se musí a ať to zaplatí sám. Ale představme si tu katastrofu. Máte plnou ordinaci lidí a všichni nejspíš chtějí něco zaplombovat, protože je to nejčastější výkon. Na každém z nich provaříte dvě stovky. Nemůžete je vyhnat, můžete si maximálně hodit špagát. A takhle se to táhne už deset let. Slyšel jsem sice o zubařích, kteří mají ekonomické potíže, slyšel jsem i o takových, kteří mají denně honičku, aby zajistili sobě alespoň normální financování a rozvoj své praxe, ale žádný z nich nedělá pro projišťovnu. Můj zubař taky nedělá pro pojišťovnu a někdy vypadá poněkud zchváceně. Neslyšel jsem však, že by smluvní zubní lékař upadl do ekomických potíží a tak mě napadají následující vysvětlení:
– ta úhrada za plombu asi nebude tak nízká
a/nebo
– se jim povede přesvědčit zákazníka, aby sáhnul po jiném řešení, než je ručně připravená amalgámová výplň, o které dokonce sami zubaři tvrdí, že za nic nestojí (ačkoli jinak představuje už asi sedmdesát let funkční řešení)
a/nebo
– úhrady za jiné úkony než výplně jsou naopak vyšší, takže pokrývají nejen sebe, ale také plomby. Je třeba to napravit, v každém racionálně fungujícím podniku je taková praxe pokládána za závadnou a potenciálně nebezpečnou (dále viz heslo controlling). Takovou praxi ministr Heger dokonce veřejně přiznal a mělo by být v zájmu té jejich zubařské komory tuto praxi odstranit, protože jsou známy případy velkých firem, které dojely na to, že špatně oceňovaly svoje výkony. Z jedněch produktů skrytě dotovaly jiné produkty a protože o tom nevěděly, nedovedly tento proces nijak kontrolovat. A tak může existovat štastný zubař, který si dnes vydělá, protože celý den jen trhal, a o dveře dál bude smutný zubař, který prodělá kalhoty, protože celý den vrtal chtěje zachovat pacientům chrup? Podporuje zubařská komora dlouhodobě takový stav? Pak jsou toho spoluviníky.
Takový poznatek vyvolává znepokojivé otázky a ukazuje na to, že ministr Heger je skutečně velmi hloupý ministr, anebo má za hlupáky nás. Chce snad říci, že pojišťovna zase na jiných úkonech zubaře přeplácí? Nebylo by pak řešením situaci prostě narovnat? A jak chce Heger udržet rozpočet pod kontrolou, když začne například nekontrolovaně růst podíl těch úkonů, které jsou záměrně přepláceny? To je přece jako lít vodu do kbelíku, který nemá dno. Nevšiml si ministr Heger tohoto problému, nebo není s to vnímat jeho závažnost?
a/nebo
– kalkulovaná cena za plombu je skutečně dvojnásobná než úhrada od pojišťovny, ale skutečná cena je nižší, protože zubař racionalizoval svoji činnost a snížil variabilní náklady, například udělal práci rychleji, použil levnější amalgám, výkonnější vrtáky, levnější vrtáky, snížil spotřebu vrtáků, bral na lidi tupý vrtáky, používal kancelářské sponky místo zubařských nástrojů, cpal lidem amalgám do zubu nikoli špachtličkou, ale prstem jako kdysi moje zubařka apod.)
a/nebo
– je nesprávně zohledněno množství výplní, které zubař za určitý čas provede, takže se fixní náklady (nájem ordinace, její vybavení, mzda laborantky, příjem zubaře, Audi Q7 apod.) rozpočítá na větší počet výplní, podíl fixních nákladů na jedné výplni je nižší a tak se to „vejde“.
Divím se, že se pana Chrze nebo jak se ten lobbysta jmenuje nikdo na tyhle věci nezeptá, protože to všechno vypadá hodně podezřele. Každopádně by se ho měl zeptat ministr Heger, ale protože mám toho pána za mimořádného hlupce, patrně se tak nestane. Já bych se ho tedy zeptal, kdyby s takovým požadavkem přišel. Věta „jakto, že to deset let ekonomicky snášíte“ by byla úplně první.
Pokud pracujete v automobilovém průmyslu, může se vám stát jedna nepříjemnost navíc k těm, které se stávají furt. Jednoho dne zjistíte, že například zdražil hliník a prodražil váš výrobek za dvacet euro o tři eurocenty. Vydáte se tedy za zákazníkem a řeknete mu, hele poslouchej, jestli chceš ty moje hliníkový součástky, tak připlať tři centy, protože zdražil hliník. A zákazník řekne – ano, proč ne. To je legitimní požadavek. Ale chci, abyste mi předložili kompletní strukturu vašich nákladů pro tento výrobek. Jinak vám nic nedám, protože chci vidět, jak přesně vstupuje do ceny ten hliník. Polož to na stůl nebo jdi do prdele. Dělá se to takhle běžně, klidně několikrát za rok. Dodavatel si pak může rozmyslet, zda dostane svoje tři centy a ukáže svá ekonomická data (která řeknou více než terabyte prezentací v powerpointu), nebo zda to nechá být.
Jde o auta, spotřební zboží, i bez auta můžete kousat a i když máte bolavé auto, pořád můžete spát. Dohromady tedy u aut nic nejde, ale zuby, to je vážná věc. Ptám se, kde je cost breakdown pana Chrze, který chce čtyři stovky cash za každou z pěti miliónů výplní ročně? Polož to na stůl, nebo jdi do …
(4x známkováno, průměr: 1,25 z 5)